boxas komentáře u knih
Nebavilo mě to, děj odnikud nikam, po několika kapitolách jsem pořád nevěděla, o čem to je, po dalších, proč toho nenechám. "Prokousala" jsem se až ke konci, ale žádné aaach se nekonalo.
Pomalu a jistě se Harlan Coben stává mým druhým (hned po Jo Nesbøovi) nejoblíbenějším autorem napínavých detektivních příběhů.
Líbilo se mi zatím vlastně všechno, co jsem od Cobena přečetla. Nikomu ani slovo není výjimkou. Napínavé, čtivé a na konci si řeknete, jak to celé logicky do sebe zapadlo. Tohle mě bavilo od začátku až do pointy na konci a vůbec mi nevadilo, že s určitou znalostí Cobenova stylu psaní tak nějak tušíte, jak to všechno asi skončí. Jen víc takových knih.
Mám i jiné "ptačí" atlasy, ale tento jsem používala k určení ptáků asi nejčastěji. Připadá mi přehledný a k věci.
"Být dnes (pozn. v Rusku) u moci je jen způsob, jak si dobře vydělat. Nic víc."
Anna Politkovská
Ruský deník je moc smutné čtení o schopnosti využít všeho a všech na jedné straně, i o neschopnosti proti tomu něco účinně dělat na straně druhé.
Kapitolu o beslanském školním masakru, tedy o teroristickém útoku na beslanskou školu počátkem září 2004, při kterém zemřelo přes 330 lidí, z toho 186 dětí, tak tuhle kapitolu z Ruského deníku Anny Politkovské jsem nedokázala a asi ani nedokážu nikdy "strávit". Osudy přeživších, jejich marná snaha nějak se s tím vším vyrovnat, otázka kdo za to všechno byl zodpovědný, tak o tom všem Politkovská píše rok po těch strašných událostech bez zbytečného patosu, jen s velikým smutkem a pochopením pro pozůstalé.
Ruský deník je kniha stará už bezmála 20 let a co se od té doby v Rusku, v Evropě, ve světě změnilo?
Politkovská nám už další kapitoly do svého Ruského deníku nepřidá. Odpůrkyně ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho kritička byla dne 7. října 2006, v den Putinových narozenin, v Moskvě zastřelena. Vrah se nikdy nenašel.
V čase vánočním není nad tuto knihu! :-)
HO. HO. HO.
„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, tedy nic osobního, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrský, masitý smích. Musíte... musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej pudink, pane, dámy prominou.“
VÁŽNĚ? A JAK TO VLASTNĚ VŠECHNO VÍŠ?
„Já byl kdysi taky mladej, pane. Taky jsem si věšel punčochu jednou ročně jako hodnej kluk. Aby nám ji Otec prasátek naplnil hračkama, tak jak to teďka děláte vy. No, v ty době jsme dostávali tak nějakou tu klobásu a černej pudink, když jsme měli velký štěstí. Ale ve špičce vždycky bylo růžový prasátko z růžový mandlový hmoty. Neužil jste si Prasečnice, dokud jste se nepřežral jako čuník, mistře.“
Hodnotím povídku Milionová bankovka. Ta je skutečně skvělá a svým způsobem nadčasová. Třeba tím, jak někteří lidé (s prominutím) často lezou do zadku těm, o nichž se domnívají, že by z toho mohlo něco kápnout. A také o tom, že je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka...
A mimochodem - ten starý film z roku 1954 s Gregory Peckem je skvělý také!
Dobojováno... Tedy alespoň v tomto díle!
Cato a Macro se opět předvedli v tom nejlepším světle, opět napravili některé přehmaty svých neschopných nadřízených velitelů, bojovali, taktizovali, pronásledovali vzbouřence v čele s Ajaxem, Macro dobrácky vrčel na své kluky (tentokrát poněkud změkčilé egyptské Šakaly) při výcviku i v boji, jen dost nerad poslouchal Catona, protože ten má teď už vyšší hodnost, Cato získal parádní jizvu, takovou, co se líbí ženskejm, jak konstatoval Macro, několikrát jim šlo o život, ale vylízali se z toho... Toto všechno obaleno podmanivým hlasem Marka Holého, bez kterého si už sérii ani neumím představit. Prostě paráda jako vždy a určitě ne zklamání pro ty z vás, kteří mají tuto sérii rádi. Dobře jsem se bavila.
Citát:
"Chovat se mile není o nic těžší než se chovat jako píčus." centurion Macro
Zajímavá fantasy o šesti vcelku sympatických postavách. Autorka si dala práci s vykreslením nejen jejich velice různorodých charakterů, ale i světa, ve kterém se pohybují.
Jiří Spěváček a dynastie Lucemburků - spojení, které nemá chybu! Od Krále diplomata Jana Lucemburského, přes Karla IV. až po Václava IV., u všech titulů bych musela napsat totéž - životní dílo Jiřího Spěváčka. Nebylo a není asi většího odborníka na tuto dobu.
Doplněné a aktualizované vydání knihy, kterou považuji za nejlepší tohoto typu u nás.
A pozor! Důležitá věc! Když si vymyslíte nějaké jméno pro svoje miminko a najdete ho v této knize, musejí !!! vám ho na matrice zapsat! Je to totiž kniha využívaná úřednicemi a úředníky v matriční praxi a na tuto knížku se vždy můžete odvolat.
Taková pěkná netradiční "čítanka" s vynikajícími ilustracemi Zdeňka Buriana a pro mne návrat do doby mého dětství.
Já si opravdu vybírám, kterou knihu si koupit a kterou si jen půjčit v knihovně. U této knihy jsem ale vůbec neváhala, prostě jsem ji chtěla mít doma. A nelituji! Tento herbář je jeden z nejhezčích a nejlépe zpracovaných, které znám!
Napínavé, i když místy dost přitažené za vlasy, viz např. Amélie Sachsová a její "výlet" na loď. Protože jsem knihu poslouchala v audio verzi, tak mě také už unavoval neustále opakovaný výčet všech bodů zapsaných na slavné tabuli Lincolna Rhyma, který alespoň z mého pohledu nemá nic moc jiný smysl než rozšířit počet stran knihy a tím zvýšit honorář.
Špatná to knížka není, ale už to jaksi vyčpělo.
Knihu jsem si poslechla. Hlas Pavla Rímského je podmanivý, děj byl napínavý, bylo tam pár míst, která byla skutečně originální a zajímavá...
Bavilo mě poslouchat, trošku se bát a při tom třeba vařit. Výtky na téma, že nic moc nového nepřinesla, tak ty neberu. Asi není jednoduché vložit smysluplný děj mezi dva velice známé filmy.
Jenže bylo skutečně nezbytně nutné budit Ellen Ripleyovou? Kdyby se boj s vetřelci odehrál zcela mimo ni a ona dál spala se svým kocourem v hibernaci, co by se stalo až tak zásadního? Asi nic. A bylo by to tak určitě lepší.
Tolik zášti, chamtivosti, mučení, ale i pevné víry a obětavosti... Smutná kniha.
Stojí za přečtení!
Jediné, co se nedá z prasete využít, je jeho kvikot před porážkou.
Silně kritický příběh o dělnících na jatkách, kde hlavním heslem je výkonnost a zisk.
Jaroslav Matějka se narodil ve stejném městě jako Vladimír Menšík, v Ivančicích, a měl k tomuto městu stejně vřelý vztah jako on. Tato kniha je toho důkazem. Právě tam a v jeho okolí se odehrává děj této vtipné, hezké knížky.