boxas
komentáře u knih
Mort
Terry Pratchett
Až do přečtení téhle knížky bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavná! Mně osobně nejvíc dostalo, když se Smrť v rámci svého samostudia pokusil opít a když pak měl depku z toho, že ho nikdo nikdy nikam nezve...
P. S. ... a vůbec nepochybuji o tom, že když si pro Terryho Pratchetta nakonec přišel, tak že se Smrť dostavil osobně a vzal si na to ne kosu, ale meč!
Hra o trůny
George R. R. Martin
Na rozdíl od mnohých jiných jsem se roky vyhýbala jak knize, tak i seriálu. Veškeré opěvování mě od toho silně odrazovalo. Nyní jsem tedy zjistila, že to vůbec není špatná kniha. Sice chvílemi až moc drsná, jednání některých hrdinů je z části naivní a rozčilující, z části naprosto nepochopitelné, ale na druhou stranu mě to celé velice bavilo!
A koneckonců, jak říká jedna z postav: "Nic z toho, co je před slůvkem ALE, se nepočítá."
Jo, a ještě jedna poznámka pro ty, kteří s knihou (a seriálem) stejně jako já teprve začínají: Nezvykejte si příliš na některou postavu! Stejně vám ji autor pravděpodobně zabije.
A to prosím pěkně není spoiler, to je fakt.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Po předchozím poněkud slabším dílu je Neklidná krev návratem k nadstandardně dobré detektivce. Jen kdyby ten počet stran nebyl čím dál větší...
Poslední kontinent
Terry Pratchett
Nějakou chvíli mi sice trvalo, než jsem se ve všech těch časových a prostorových rovinách zorientovala, ale humor Terryho Pratchetta si mě rychle podmanil. A překlad Jana Kantůrka je jedním slovem dokonalý!
Posuďte sami:
"Mrakoplaš opatrně strčil do pirohu. Ten se odrazil od okraje misky.
Takže co... Jedl už párky v rohlíku Kolika Aťsepicnu, i to legračně
barevné staré vejce Ku-li-k’e- sana alias Spáchám čestné harakiri. A přežil, i když ta doba zahrnovala několik minut, kdy doufal, že umře. Jedl Lobsang Kohl-ikeův podezřelý kus-kus, pil příšerný čaj s máslem z jačího tuku, který mu podal Kolikrampa Nechť-nikdy-nejsem-osvícen, a přinutil se polknout i Koli Kolikssonův příšerný morgasbord. Pokoušel se nepřežvykovat ty kousky příšerného velrybího tuku, kterým ho uctil K’ilok Nechť-mě-nakopají-do-mé-vlastní-ledové-díry (při té vzpomínce se mu žaludek začal znovu bouřit - konec konců je jasné, že je něco jiného
rozporcovat mrtvou velrybu, již moře vyplavilo na pláž, a něco jiného nechat ji na pláži ležet tak dlouho, dokud sama od sebe nevybuchne a nerozletí se na kousky o velikosti sousta.)
A co se týče zeleného piva, které vyráběl a prodával Che-Goliqua Ať-polknu-otrávenou-šipku-z-vlastní-foukačky...
Všechny ty věci jedl a pil."
Dokonalá tma
Helen Fields
Autorka určitě ví, o čem píše, a přestože je to hodně brutální, možná až tak nepřehání, nevím, neznám, nemůžu posoudit, toto hodnotit nechci.
Mě kniha zklamala z jiných důvodů. Obě dějové linky, skotská i francouzská, jsou až příliš vykalkulované, náhody se dějí vlastně pořád, ti správní svědkové se objevují ve správnou chvíli na správném místě, příslušníci policie obou zemí jsou až moc čestní, obětaví, ušlechtilí a ke všemu odhodlaní a nezastaví je nic, ať už jsou to výstřely, střepy skla nebo třeba taková hnusná rostlina, co se jmenuje bolševník.
Ava a Luc kolem sebe krouží a krouží a krouží a do toho rozsáhlé úvahy na téma, že je třeba konečně začít trochu žít, protože život nečeká, máme jen jeden a smrt je blízko.
Shrnu to: tentokrát Helen Fieldsová až moc tlačí na pilu ve snaze vydolovat jak z hrdinů, tak i z čtenářů co nejvíc emocí. Tento melodramatický podtón knize vůbec nesvědčí.
Ivanhoe
Walter Scott
Krásná kniha, ale člověk do ní musí jaksi dorůst. Četla jsem ji kdysi ještě v dobách základní školy a vzpomínám si, jak mě dojímal osud Izáka a jeho dcery Rebeky. Jak mi to přišlo vůči nim všechno nespravedlivé... Po letech jsem se ke knize vrátila a uvědomila si společenské, politické i historické souvislosti příběhu. Walter Scott totiž nenapsal "jen" romantický příběh, při pozorném čtení zjistíte, že je kritičtější vůči svým spolubližním, než by se dalo čekat.
P. S. Zkuste si pro zajímavost porovnat tuto knihu s Židovkou z Toleda
od Liona Feuchtwangera. Podle mne je Scott čtivější, ale Feuchtwanger autentičtější. Každopádně podle obou autorů nebyl život židů ve středověké Evropě žádný med.
Fantom Opery
Gaston Leroux
Kdysi jsem Fantoma Opery četla a dodnes si pamatuji, jak mě děj v těch čtrnácti patnácti letech nadchnul.
Teď jsem se tedy ke knize vrátila.
No nevím, něco určitě zůstalo, ale to tehdejší nadšení je pryč. V jednadvacátém století už to prostě není ono.
Ta čtvrtá hvězda je spíš z nostalgie než kvůli čtenářskému zážitku.
Šinjú
Laura Joh Rowland
Dobrý začátek série knih z prostředí, o kterém toho moc nevím.
Napínavé a zároveň plné informací o životě ve středověkém Japonsku.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Kniha na mě bohužel velký dojem neudělala. Po roce se snažím vybavit si, o čem to vlastně bylo. Tak jen doufám, že další knihy série David Raker už tak rychle nezapomenu.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
(SPOILER) Upřímně řečeno, nic nového pod sluncem. Pořád jsem čekala, kdy TO (rozuměj -napětí, zpocené ruce, nutnost číst ještě ve dvě v noci...), tedy kdy to konečně přijde ... a ono nic.
Vykonstruovaný děj, málo pravděpodobná zápletka, nesympatické hrdinky...
Zvlášť Lowen, ta mě hodně štvala! Nepříliš úspěšná, psychicky nevyrovnaná čmuchalka, která strká svůj nos, kam nemá, vzdychá po svém zaměstnavateli, snažící se přiživit na úspěchu jiné (a už dopředu počítající s penězi, které takto získá), šupky hupky leze do postele jedinému slušnému chlapovi, který v knize je, a přitom pokrytecky využívá jeho osamění a smutek. Místo aby se dala do práce na pokračování Veritiny série, tak tráví čas fantazírováním o tom, o kolik by byla ona sama lepší milenka než Verity. Autorka tolikrát v knize zdůraznila, že všechny Veritiny knihy jsou psány z pozice záporné postavy, že průměrnému čtenáři muselo být už nejpozději od poloviny knihy jasné, kam děj směřuje, a že tzv. autobiografie autorky je jen její další literární fikcí, podobně jako předchozí knihy.
Pravda nebo lež C. Hooverové je průměrná kniha průměrné autorky, která se nese na současné vlně trillerů. Ve mně nezanechá žádnou výraznější stopu, za půl roku nebudu tušit, o čem to sakra bylo.
Jo, a i když nejsem žádná puritánka, tak toho sexu a polykání a zubů na obložení postele a kdesi cosi bylo na mě priveľa, jak říkají bratři Slováci. Milé Colleen Hooverové by někdo měl říct, že tady přímá úměra neplatí, že víc detailně popisovaného sexu ještě neznamená taky víc peněz za prodané knihy, natož větší autorskou slávu.
Nenech to být
Harlan Coben
I když mě zpočátku v knize mírně frustrovaly určité politické motivy, tak potom se děj pěkně rozjel a ke konci mě autor dokázal udržovat v napětí, i přestože jsem už tušila, jak to s Leem a Dianou vlastně tehdy před 15 lety bylo.
Kapesní atlas hub
Albert Pilát
Od jara do podzimu asi moje nejčtenější knížka. Věřím tomuto atlasu mnohem víc, než nějakým fotkám na internetu nebo než jiným zdrojům.
Je přesný, skvěle zpracovaný, praktický, každou houbu ukáže v různých fázích vývoje a z různých stran. Po těch letech, co ho mám, jsem nenarazila nikdy na lepší atlas hub!
Mohl by znovu vyjít v nějaké reedici. Aspoň bych konečně odložila ten svůj ohmataný výtisk z roku 1968, ve kterém je to samá záložka a samá poznámka.
Duch Llana Estacada
Karl May
Napínavé, dobrodružné, záhadné, z dalekých, neznámých a v té době naprosto nedostupných končin... co víc si tehdy ve 12 či 13 letech přát!
Jako malá holka jsem mayovky milovala, moc jsem si přála ta pro mě exotická místa vidět na vlastní oči... Duch Liana Estacada je po právu knihou mého dětství. Patřila tehdy k mým nejoblíbenějším.
Konec hlídky
Stephen King
King uměl a umí vystavět dobrý, napínavý příběh. Tento není výjimkou.
Na mě je však kniha svým námětem příliš smutná, až depresivní.
Billa Hodgese s Holly Gibneyovou jsem si oblíbila, zvlášť toho sedmdesátiletého umanutého pragmatika Billa, tak asi bych Konec hlídky s čistým svědomím nedokázala doporučit někomu s určitými zdravotními problémy.
Kritik
Peter May
Peter May je bezesporu velice čtivý autor, tedy pro mne určitě. Bohužel tato jeho kniha mi připadá jedním slovem odfláknutá.
SPOILER!!!
Na jedné straně až moc informací o víně a i když jsem se aspoň o vínu něco dozvěděla, tak jiné, pro detektivku podstatné informace, zcela chyběly. Třeba kdo byli všichni ti mrtví naložení v sudech nebo proč se policie tak málo ve věci angažovala atd.
A mimochodem, kdo si bere s sebou na pár dní do vinařské oblasti skotský kilt? To aby ho pak jako mohl vytáhnout na pohřeb?
Na jedno dvě deštivá odpoledne dobrý, ale jinak nic moc.
Němý svědek
Agatha Christie
Ze série s Herculem Poirotem považuji tuto detektivku za jednu z nejlepších.
Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
Kniha mého mládí...úplně jsem se v Jitce viděla. :-)
Pentagram
Jo Nesbø
Napínavá ta kniha tedy je! Autor umí překvapit, což o to, ale přece jen se mi ten konec zdál až moc překombinovaný. Nejde jen o jistý prst nebo o tu ruku, ale spíš mi vadily určité nelogičnosti.
SPOILER
Např. že Rachel spí jako dřevo, když se jí kdosi producíruje po domě, ale jindy snad ani v noci nespí, že Oleg ani nepípne (Na malého kluka výkon!), proč si oběť schovávala dva dopisy, které mohla dávno spálit a bylo po problému, nebo jak se asi dělala prohlídka bytu, když nikoho ze sestavy vyšetřovatelů policie nenapadlo zkontrolovat tu postel, zvlášť když už pak věděli o tom pytli...
