Bramborak81 komentáře u knih
Po Houbařce jsem žádné oddechové čtení nečekala. Autorka si vybírá těžká témata, takže po přečtení jejích knih mi ještě nějaký čas doznívají v hlavě. Julie se rozhodne pro projekt "dítě" s touhou dosáhnout dokonalosti. Výborně je vykresleno očekávání versus realita. Bohužel projekt má pro obě hlavní hrdinky čím dál více trhlin, viděnou z obou stran. Život ve lži se hroutí jako domeček z karet. Neschopnost naslouchat a komunikovat prohlubuje odcizení. Nikdo není šťastný. Ale možná ještě nějaká naděje je, nebo už není?
Zážitek z přečtení této knihy jsem nechala chvíli uležet. Nepotřebuji vědět, co je pravdivé a co není.
Je to dobrý postmoderní román, u kterého je potřeba být ve střehu, střídá se forma vyprávění, sem tam se objevují citace z jiných děl, deníkové záznamy, rozhovor autora se sebou samým. Překvapil mě nečekaně umístěný jmenný rejstřík. Krásná práce s českým jazykem, tento autor je pro mne zajímavým objevem.
Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku za časté kňourání, poučování a machrování hlavní románové postavy.
Poslední tečka za čtenářskou výzvou roku 2019 a milé překvapení k tomu. Další česká autorka, jejíž tvorbu budu ráda sledovat. Nechybělo napětí ani humor. Příběh se odehrává v Ostravě, okořeněno ostravským dialektem. Za mě velmi příjemná jednohubka.
Dlouho jsem vybírala do výzvy knihu s oxymórem v názvu, až jsem objevila Velké maličkosti. Autorku jsem si zařadila mezi dobré vypravěčky nelehkých témat. Je vidět, že autorka před napsáním knihy věnovala důkladnou přípravu pro sběr informací, a tak prostředí hlavních aktérů působilo dostatečně autenticky. Příběh je čtenářům představen z více pohledů, tak jak jej každá z hlavních postav vnímá a prožívá. Konec mi připadal hodně přitažený za vlasy, částečně vysvětlený v autorčině doslovu, ale stejně mě autorka nepřesvědčila, že by mohlo dojít k obratu o 180°. Na závěr říkám "ach jo" nedostatečné korektuře textu, která kazí dojem z napínavého čtení.
Další seznámení se současným slovenským autorem díky výzvě a bylo to dobré počtení. Příběh tří kamarádů, rozdílných povahových vlastností, posazený do historických událostí v letech 1938-1968, se četl lehce navzdory tíživé době. Jejich láska od dětství až po dospělost k jedné ženě byla místy až těžko uvěřitelná. Malou výtku mám k chybějícímu překladu z maďarštiny.
Opět skvělá kniha od této autorky. Vyprávění otce a dcery, vše do sebe zapadá do nejmenšího detailu, napsáno krásným jazykem. Už se těším, co příště Alena Mornštajnová pro své čtenáře nachystá.
Asi největší problém jsem měla s tím, jak byla kniha napsaná. Styl psaní mi nesedl. Příběh Laleho, tak jak byl popsán, byl pro mě těžko uvěřitelný. Přišlo mi, že konec knihy autorka uspěchala, jako kdyby myšlenkami byla už u psaní dalšího pokračování této knihy.
Tak trochu jiná kniha od této autorky a zase velmi zdařilá. Převyprávěný příběh jedné životní etapy z pohledu muže, lékařské prostředí, mezilidské vztahy, vše do sebe zapadá, přečteno jedním dechem.
Autorka čtenáře postupně seznamuje, co se stalo a jak to vlastně s Grace bylo. Vyprávění je občas přerušeno dopisy, doplněno úryvky dobových textů a básněmi. Neověřovala jsem si bližší informace o tomto případu, ale pro čtenářský zážitek netřeba vědět více. Je jen na čtenáři, zda Grace uvěří nebo ne. Občas se v knize objevují zbytečně zdlouhavé pasáže, které tlumí zvědavost, jako to vlastně dopadne. Zklamáním byl pro mě konec, který byl se spíše hodil do romantického filmu na nedělní odpoledne.
Dost jsem se s knihou natrápila. Hlavní postava mi nebyla ani trochu sympatická, jeho chování mě nejednou naštvalo. Jediné, co mohu kladně ohodnotit, je samotný závěr knihy.
Skvěle napsaná knížka, u které nechcete, aby skončila. Nic v ní nechybělo, nic nepřebývalo. Rodinná sága se silným příběhem, přátelství, láska a drama, které čtenáře udržuje celou dobu v napětí. Jsem ráda, že jsem díky výzvě tohoto autora objevila.
Silný příběh o různých podobách lásky a rodinných vztahů, který mě velmi rychle vtáhl do děje. O jednu hvězdičku více bych asi dala, pokud bych ji četla ve věku, který by se více blížil věku hlavní hrdinky. Drobná, a to nepatrná výtka je k překladu některých slovních obratů např. má 14 let místo je jí 14 let. Výběr knihy do výzvy považuji za šťastný. Je to přesně ten typ knihy, kterou bych si bez výzvy nepřecetla a po dočtení jsem byla ráda, že jsem ji četla.
Moc mě příběh nebavil, první polovinou knihy jsem se spíše prokousávala. Druhá část knihy se trochu více rozjela, takže jsem ji díky tomu a hlavně výzvě dočetla do konce. Byla to pro mě druhá kniha od tohoto autora (první byl Sněhulák). Možná se k severské detektivce v podání Nesbøho ještě někdy vrátím a třeba to bude konečně do třetice všeho dobrého.
Třetí přečtená kniha od této autorky, autorčin styl psaní mě baví. Děj plyne svižně, postupně se seznámíme s hlavními aktéry, které spojuje hotýlek. Rodinná sága několika generací se čte jedním dechem. Neobyčejné, ale uvěřitelné příběhy jednotlivých postav, láska, nenávist, radost i smutek, překvapení, napětí, nic v knize nechybí. Potvrzeno, A. Mornštajnovou řadím mezi své oblíbené autorky, a těším se na další její knihu.
Ráda se do Říma vracím, stejně tak se ráda někdy vrátím k této knize, a to ideálně v Římě. Autor popisuje svůj život s rodinou během pobytu v Římě. Seznamí nás s Římem v každém ročním období, kulturou i běžným životem v tomto městě. Poznáváme Řím v historických souvislostech, současný Řím, radosti i strasti cizince žijícího v cizí zemi. Krásný styl psaní.
Konečně jsem objevila knihu se skutečně černobílou obálkou, konečně svižné, vtipem okořeněné povídky k zamyšlení nad aktuálním stavem naší společnosti. Ráda se k povídkám časem zase vrátím. A těším se na další dílo tohoto autora, kéž by napsal knihu s oxymórem v názvu :)
Nelze se nevyhnou srovnání s prvním dílem "stoletého staříka". U prvního dílu jsem se bavila od začátku až do konce, což bohužel nemůžu říci o pokračování Alanova dobrodružství. Některé pasáže se vyloženě vlekly. Je to knížka, ke které se už nebudu vracet, ale pokud by se autor rozhodl o další Alanův příběh, zvědavost by mi nedala a knihu bych si přečetla. Současnost, do které je nyní děj zasazen, nabízí přeci mnoho témat k případnému pokračování.
Na začátku knihy bych nevěřila, že autorka/hikerka se na PCT skutečně vydá a dokonce ji projde až do samého konce. Velký obdiv všem, kteří se na tuto trasu vydají, nehledě na to, zda ujdou jen její část nebo ji projdou celou. Z počátku převažoval popis důvodu proč se autorka na cestu vydává, trochu mi chyběl bližší popis samotné cesty a rady na cestu. Zajímavé bylo seznámit se na konci knihy s potřebným vybavením na cestu.
Prvně jsem viděla film, a to shodou okolností během letu do USA. Tehdy jsem si při procházení národních parků občas na film vzpomněla, některá místa mi díky filmu byla povědomá. A když se nyní ve výzvě objevilo téma cestopis, kde Divočina byla na předním žebříčku, vybrala jsem si ji k přečtení. No, ale to bylo něco. Během čtení bych si nejraději zabalila batoh a vyrazila také vstříc dobrodružství. Moc hezky napsaná, velmi osobní knížka, libilo se mi prolínání minulosti a současnosti, popis přírody, odhodlání autorky. Už mám objednanou knihu "Moje pacifická hřebenovka", ať se o této cestě dozvím ještě více, tentokrát od české autorky.
Poklidné čtení bez větší zápletky. Při výběru knihy mě v recenzích zaujalo přirovnání, že Hitomi je japonskou Amélií z Montmartru. Po přečtení knihy moc velikou podobnost nevidím. Oproti tomu, jak děj téměř po celou dobu pomalu ubíhal, závěr knihy byl zrychlený až moc. Něco málo jsem se dozvěděla o japonské kuchyni a kultuře.