Brambram komentáře u knih
Začátek slabší, chtěla jsem jí odložit, neustále jsem se nemohla zorientovat v názvech Bratří, Tabula, Mašinérie, Síť,ale tak od třetiny knihy mě to chytlo a líbilo se mi to, fakt že jo. Určitě se chystám na další dva díly.
Mno já nevím, podle anotace jsem asi čekala něco jiného. Knížka se četla rychle, měla spád,ale nelogičnosti a i sladký happyend ve mě zanechal jakousi pachuť. Po další knize autorky asi nesáhnu.
Krásná kniha po všech stránkách. Povedla se jak textově, tak graficky. Milé, fantazijní příběhy pro holky a kluky, kteří se nebojí snít, zkoumat věci za všech stran a věřit i v jiný než fádní svět dospělých.
Steampunk já ráda. Hodně. Tak jako klukům kolem dvanácti a víc bych doporučila Westerfieldovu trilogii Leviathan, holky v tomto věku mohou sáhnout po této sérii. Nic moc zamilovaného, vynálezy a libůstky typu mechanického psa potěší. Trochu mi vadilo malé uvedení do reálií toho světa, ruzné politické frakce jsou popsané málo a pletou se. Ale jinak jsem si odpočinula a ráda sáhnu po dalším dílu.
Inspirace již profláknutými fantasy romány je poněkud zjevná, nevyrovnanost toho,že Eleně je osm,ale uvažuje a hlavně vyjadřuje se jako dvacetiletá je dost rušivá. Celkově jsem si při čtení odpočinula,ale za veledílo tuto knihu nepovažuji, v tomto žánru vím o spoustě další po kterých sáhnu raději.
Upřímně, po knížce jsem neměla v plánu sáhnout. Anotace ukazovala na klasickou romanci jak se hodná holka zamiluje do sígra co pacholkem vlastně není. Ale pár mě milých lidí mi ji vehementně doporučovalo, tak jsem po ní sáhla. To co jsem četla - to jsem nečekala ani náhodou. Jsem při čtení poměrně odolná, ač v reálném světě jsem plačka prvního řádu. No tady jsem se neudržela a dobře půl knihy profňukala až prořvala. Nevím proč, jestli tím,že jsem matka a mám dceru, že mě to tak vlezlo pod kůží. To už je jedno. Každopádně vřele doporučuji ke čtení, kapesníky k ruce a možná i něco ostřejšího na vydýchání některých situací. A já se hodně těším na druhý díl, pohled na celý příběh z pozice Holdera.
Jednodušší fantasy bez nečekaných zvratů, trochu zkušenějšímu čtenáři musí být dějová linka jasná po pár stránkách. Nicméně, nic mi tam nevadilo, či nedřelo, hezky se u toho odpočívalo,takže doporučuji dál a já si ráda přečtu další díly.
Tuto autorku zkouším snad po třetí nebo po čtvrté, ale nemůžu si pomoci, P.S. Miluji Tě už nedosáhla žádná, kterou jsem četla. Ani Sto jmen. Příběh je pro mě předvídatelný a ani ty vztahy nejsou pro mě moc hluboké, spíše povrchní.
Autorčin skvělý styl psaní vtáhne do děje i čtenáře neholdujícího historii. Příběh je především o lásce, odevzdání se druhému a ochotě se pro toho svého milovaného obětovat, pravda tady doslova. Vlastní trojská válka je tu na pozadí příběhu, přesto je popsána celkem přesně a působí jako skvělý souhrn od A do Z. Budu-li chtít podrobnosti, sáhnu po mé milované Colleen McCullough, ideálně hned v závěsu za touto knihou. Achilleovu píseň musím opravdu doporučit.
Smutná knížka o smutné době. Době ne nepodobné komunistickému řádění u nás v padesátých letech. Době kdy odlišnost byť jen brýlemi se trestá smrtí. Době kdy všichni jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější. O to horší,že se jedná o vyprávění dítěte (v mnohém autobiografické).Doporučuji přečíst,ale jen pokud jste momentálně v dobrém rozpoložení, jinak by vás mohla uvrhnout jen do hlubší deprese.
Musím říct, že jsem si knížku výborně užila, pro mě naprosto splňuje co od paranormální romance očekávám. Pevně doufám, že vydají i další díly.
Uff, docela jsem se na ní těšila,ale nebyla tak silná jak bych čekala. Stále stejné rozmluvy o tom, jak se hrozně chtějí,ale nemůžou být spolu, hlavně postava Grace mi přišla dost nereálná, vrah mi byl jasný v půlce knihy a i ta romantika byla nějaká slabá. Achjo, autorka umí psát i líp :o(
Už jsem poučena z minulých let, že výprodeje v Buxu umí překvapit a za málo peněz je opravdu hodně muziky. Sváteční víkend k tomu druhu knih taky patří. Příběh Adele a jejího syna v těch krátkých šesti dnech prodlouženého zářijového víkendu je opravdu nečekaný. Neobvyklá romance, která má spoustu podpovrchových proudů a i ten happyend se pro některé najde. Určitě doporučuju
Znáte hru na co by - kdyby? Co bych dělala, kdyby se tohle či tamto stalo mě? Přesně tohle nás nutí dělat tento příběh. Přemýšlet co bych dělala, kdybych nedala na svůj špatný pocit kolem žaludku a pustila své dítě v dobré víře, že bude v bezpečí někam a ono by to nedopadlo. Co bych dělala, kdyby se mu něco stalo. Žalovala bych někoho, nebo se smířila s náhodou? Je nevěra vždycky neomluvitelná, nebo se to někdy dá slepit? Co nás k ní vede, na kom leží vina?
Na čem záleží nás nutí klást si takové otázky a až nepříjemně se prokousávat sebou samým, jaký na to mám já názor, co bych já dělala nebo nedělala. Nelze se schovávat za - to by se mě nestalo - protože ten příběh je postavený na tom, že se stát se to může komukoliv. Dobře napsaný příběh, ale na nepříjemné téma nutící k zamyšlení. Stojí za přečtení.
Odhaduji, že skoro každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni, svoji černou ovci. Nejinak je to v rodině Diany. Po smrti tety se rozhodne splnit její poslední přání a vypátrat rodinnou historii. Zavede jí na Cejlon, ostrov motýlů, kde zjistí,že život jejích předků byl mnohem spletitější než si dovedla představit.
Ze začátku mě mátla jména, orientace v rodokmenu byla kostrbatější a taktéž střídání kapitol ze současnosti a minulosti mě obtěžovalo. Přesto je to příjemný romantický příběh s happyendem, byť ne pro každou postavu knihy.
Za ty dvě hodinky, než jsem jí přečetla, jsem si hezky odpočinula. Svérázný humor ,díky náhodě, neúspěšné sebevražednice je osvěžující. Můžu jen doporučit.
Smrt blízkého je vždy těžko uchopitelná a málo kdo je schopen se s ní vyrovnat zcela a v krátkém časovém období. Nicméně vtělení se zemřelého otce do stromu, nebo alespoň tak to matka s dcerou vnímají mi přišlo divné. Přečetla jsem,ale hlubší dojem kniha nezanechala.
Přečteno,ale hlubší dojem nezanechal. Ono nenadchlo mě ani Dobrý proti severáku ani jeho pokračování. Říkala jsem si, dám mu ještě šanci.Ale ne, tento autor není nic pro mě. Na začátku této knihy jsem si říkala, že mi strašně připomíná Deník citového vyděrače od Monyové. Ale ani tak to není. Až do konce knihy čekáte rozuzlení, jestli tedy bude velké odhalení Hanesse nebo ne. Ale to jak to spisovatel usekl je divné a rozporuplné. Kdybych tu knížku nečetla, nic by se nestalo.
Podle popularity ve Francii jsem teda čekala větší pecku. Vlastní příběh není špatný, není pravda ani převratný. Co mě ale neskutečně iritovalo byla délka knihy. Na příběh bylo nabaleno tolik zbytečného balastu, že jsem vážně přemýšlela o tom, že jí v půlce odložím. Má 600 stran, kdyby jich bylo 300, bylo by to mnohem lepší. Asi si někdy půjčím i další díly,ale až na ně narazím, není to pro mě taková hitovka, abych na ně dělala v knihovně rezervaci a nemohla se dočkat.
Tak na tuhle knížku jsem se těšila. Jasper Fforde mě nadchnul už sérii o Středě Další. Takže zmínka o tom, že vyjde jeho kniha pro "děti" o dracích mě nenechala chladnou. Finance i knihopolice jsou omezené, musela jsem čekat na knihovnu ale měla jsem dát na instinkt a rovnou koupit. Protože je výborná. Přesně podle mého vkusu. Ač je doporučována pro děti od devíti let, úplně to tak nevidím. Mám devítiletou milovnici draků a tohle by nedala, odradil by jí začátek. Popis světa Jennifer Strangeové, pro mě místy až nudné popisy kouzelníků, mágů, čarodějnic, jejich kastování, oslovování atd. by jí akorát znechutilo a neprokousala by se. Vydržte, klopotná první třetina je zkouška, já jsem odolnější a vyplatilo se. Fforde opět dokázal,že se slovy to umí, zvládá i suchý humor a do konce knihy jsem netušila jak to dopadne - zabije posledního draka nebo ne? Přijde Velká Magie? A co Kvark? A co na to Jan Tleskač?