broskev28 komentáře u knih

Přečetla jsem všechny komentáře a opět jsem lehce v šoku, jak různě vnímá každý z nás ten jeden konkrétní text. Ale tak by to asi mělo být . . .
Pro mě to byla 1.kniha mého nemocničního pobytu a rozhodně nedopadla nejhůř. Pokud to byla autorčiny prvotina, pak se těším na další knihy; budou také o Japonsku? Námět i provedení prvotiny byly zajímavé, čtivé, bohužel se občas vloudily jazykové chyby, ale to snad nebude vina autorky. Věcnou chybu v rodokmenu jsem nenašla, naopak - v obou uvedených verzích je Ueda Taró výslovně uveden jako bratr Kawašity!?!
Takže určitě doporučuju, já jsem se rozhodně nenudila.

11 08.12.2019

Přečetla jsem vydání z r. 2015 a moc se mi líbilo. Jednak ilustrace pana Borna - to je vždycky zážitek! Ale i text mě překvapil; nikdy bych nevěřila, že "Julda Fulda" by mohl být spoluautorem takové hravé knížky.
A trochu nesouhlasím s Hathor: ano, text je určitě prvoplánový v duchu hesla "proletáři všech zemí . . .", jenže se stále častěji ukazuje, že většina těch, co jsou bohatí, se o ty chudé opravdu nezajímá, a nejen nezajímá, ale často je cíleně deklasuje (přečtěte si knížku Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce).
A opět souhlasím s Hathor: doslov obsahuje zajímavé informace, ovšem mě se nejvíc nadchla ta morseovková zkratka jeho autora.

7 04.12.2019

Opět knížka ze slev, a znovu mile překvapila.
Autorku jsem nejprve ocenila u dětské knihy Co dělá vítr, když nefouká. Potom jsem se s chutí začetla do románu pro dospělé s názvem Médium. Teď jsem objevila tenhle výtvarnobásnický poklad a po celou dobu prohlížení knihy mě bolely "tvářové" svaly, jak jsem se víc a víc doširoka usmívala. No tak třeba:
Šťastná matka z Quebecku
vdává dceru Rebeku.
Už se první hosté trousí,
vyholení, jako s vousy.
Nevěstě je do breku.
Bohužel, uplakanou Rebeku sem překopírovat nedovedu . . .

Našla jsem ji ve zlevněných knihách a líbila se mi moc, tak jsem ji hned zakoupila pro naši knihovnu. Pravda, je to vlastně "jenom" takové leporelo netradičního formátu, navíc ani ta malá zebra občas zebru moc nepřipomíná. Ale i mě, dospěláka, lákalo odklápění okének, která byla velmi příhodně umístěna . . .

6 04.12.2019

Po zhruba 100 stranách jsem uvažovala, že knihu odložím, protože na červenou knihovnu jsem nějak neměla náladu. Ale potom se situace změnila a já potřebovala vypnout, takže jsem byla naopak za jednoduchý příběh typu padouch nebo hrdina docela vděčná.
Myslím, že v rámci žánru šlo o slušně odvedenou práci, takže proč ne?

5 04.12.2019

"Za sedmero horami, dvěma řekami a jedním potůčkem s vlnkami divokými tak akorát na to, aby nepotřísnily vážkám jejich křehká křídla, byl jeden les."
Knížku mi půjčil žáček druháček, který si ji přinesl do školy jako svou oblíbenou knížku. Opravdu se moc povedla a tuze se mi líbí, ale stejně tak chápu komentář zelenakonadra. Moje výhrady se týkají spíše srozumitelnosti, resp. plynulosti textu - považuju se za zkušenou čtenářku, ale občas jsem musela hledat pokračování tak nějak "utopené v obraze". Navíc jsem si vzpomněla na naše dyslektiky, ti by asi s takovou knížkou velmi zápasili . . .
To ale nic nemění na faktu, že výtvarno i "slovno" dělají z téhle knížky úžasný čtenářský zážitek, který vřele doporučuju.

8 01.12.2019

Nepamatuju, kdy jsem četla knihu takhle dlouho. Ale moc dobře vím, proč mi to tak dlouho trvalo - já naivka jsem si myslela, že po mnoha knihách ze sovětských gulagů a obecně ze země, kde zítra už znamená včera, mě už nemůže nic překvapit.
Sana Krasikovová mi dokázala, jak hluboce jsem se mýlila. Pocit, který jsem měla při čtení této knihy, jsem naposledy zaznamenala při sledování filmu T. Abuladzeho s názvem Pokání. Pocit, že člověk nic neznamená, že jeho vztahy a vazby na rodinu i širší společenství jsou bezvýznamné, že my všichni jsme jen loutky, nebo možná spíš kuželky. A to vše ve jménu svaté věci lidu a národa; neuvěřitelná zrůdnost!

13 01.12.2019

V rámci nějaké mezinárodní série dětských knih vydal Albatros v roce 1979 tuhle nádhernou knížku. Kromě zajímavého příběhu a neskutečných "vynálezů" ze světa šití - žasnu, co všechno se dá vymyslet s knoflíčky, špulkami, jehlami, nitěmi, jakož i s náprstkem - vyprávění doprovázejí překrásné ilustrace slovinské provenience.
Odteď budu vždycky vidět knoflíky, a koneckonců i krejčíky a švadlenky, optikou téhle skvělé dětské knížky. Moc ráda bych ji doporučila, ale dost bych se divila, kdybyste ji někde našli; koupit se už dávno nedá a naše knihovna ji nemá. Velká škoda!

6 21.11.2019

Čtivé, to ano, ale v hrubých obrysech předvídatelné i pro mne, a to už by pro autora detektivek mělo být varováním!
Poslední řádky - a nejen ony - už naznačují téma dalšího dílu a já vím, že Elsyino tajemství mám přečteno. Jenže když jsem chtěla ukázat nabídku - všech 13 knih autora - Elsyino tajemství tam není. A jako 5.díl série je uveden Pankhart (fuj, jak ošklivé slovo!). Ovšem když zadám do vyhledávače jmenovitě Elsyino tajemství, objeví se označené jako 5.díl série; oba tyto páté díly nesou rok vydání 2012.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že jde o tutéž knihu, jednou v češtině a podruhé ve slovenštině. Mé soukromé detektivní pátrání skončilo, chybička se vloudila i na databázi. Řečeno s Ozbutem (Někdo to rád horké): Nikdo není dokonalý. Ani Camilla L., abych se vrátila k tématu mého komentáře.

6 17.11.2019

Geniální - kraťoučké, vtipné a nakažlivé!

5 16.11.2019

I tentokrát jsem četla jedním dechem čtivý detektivní příběh. Hlavní hrdina je mi velmi sympatický i proto, že kromě své profese psychologa je především manžel a rodič, otec dvou dcer. Jeho komunikace se starší Charlie je obdivuhodná, ohledy na mladší Emmu rovněž. A to nemluvím o vztahu s - pořád ještě - manželkou.
Joseph má spoustu důvodů se o všechny své blízké obávat, ale své profese, detektivního nadání a hlavně snahy o spravedlnost se vzdát nedokáže. A tentokrát má proti sobě opravdu "úctyhodné" soupeře! Naštěstí mu i v tomto dílu vydatně pomáhá bývalý policista a spolehlivý přítel v jedné osobě.

"Rodičovství je hodně jako balancování na visuté hrazdě, musíte vědět, kdy povolit a nechat svoje dítě, aby se samo zhouplo vzduchem a chytilo se vlastní hrazdy. Můj úkol je být tady, až se zhoupne zpátky, být připravený ji chytit a znovu ji vyhoupnout do světa."

23 15.11.2019

Já jsem asi četla jinou knihu. Byl tam sice Joe i Sadie, dokonce i chudák postižený manžel, ale hlavně a především spousta velmi detailních popisů sexuálních hrátek, a to nejen ve dvojici. K pochopení již tak jednoduchého děje jsem je nepotřebovala. Když si odmyslím tyhle pasáže, tak vlastní příběh rozhodně není žádná sláva.
Četla jsem knížku Učitel lásky a myslím si, že tam byl pro tyto scény docela pádný důvod; příběh měl svou logiku a zaujal mě. Tohle mi připadalo samoúčelné.
Za mých mladých let se daly půjčit pornokazety, v dnešní době stačí posadit se k počítači. Každý máme jiné gusto a není nutné se pohoršovat. Jen bych tyto aktivity nenabízela pod heslem literatura, a už vůbec ne krásná. Ale mě neberte vážně, já jsem netýkavka . . .

Ve shodě s komentářem Inozuka mi hned po několika stránkách naskočila podobnost se stylem B. Hrabala. Není to totéž, ale společné rysy se najdou. Přitom si nemyslím, že by autor klasika "kopíroval".
Ani Fleischman své okolí neposuzuje a neodsuzuje, prostě jenom pozoruje a popisuje. Jeho propojení s německou minulostí rodného města, odkazy na neustále přejmenovávaná náměstí a ulice, významy (německých) jmen, to je něco úžasného, podobně jako jeho nepřetržité zaujetí počasím a všemi jevy s ním spojenými.
Příběhy všech postav, z nichž některé se časem doslova vyloupnou ze své slupky a vypadají úplně jinak - další významný prvek tohoto románu. Kniha poměrně útlá, ale velmi hutná. A podle mě skvělá. Zkouším si představit film, a tady mi ta podobnost s Hrabalovým stylem naskakuje okamžitě. Snad se k němu časem dostanu.
"Člověk musí skončit tam, kde se narodil."

13 11.11.2019

Zeměplochu sice znám, ale vyzobávám si z ní jen to, co se mi líbí - nejlépe příběhy o Smrťovi a Toničce Bolavé. Takže tahle knížka mě fakt překvapila: rozsahem, obsahem i koncem. Všechna tři kritéria oceňuju pěti hvězdami a knihu spěchám koupit, dokud ji ještě mají ( v Megaknihách za pouhých 98 Kč!).
Mimochodem - taky postrádáte dřívější variantu kliknutí na Koupit? Byly doby, kdy se tam objevily všechny obchody, kde je možné konkrétní knížku koupit, a to včetně ceny; pro nás knihovnice služba k nezaplacení. Teď na vás vykoukne zelená příšera, která se na knihy vůbec nespecializuje, proto je tam často vůbec nemají, nebo sice mají, ale za přemrštěnou cenu. Ne každá inovace znamená zlepšení - i to koneckonců koresponduje se duchem této knížky:
"Nedopečené lidi . . . ty Imo stvořil první, když se ještě učil, ale pak je nenechal dost dlouho na slunci. Brzo poznáš, že jsou tak pyšní, že si na sluníčku zakrývají těla. A taky jsou hrozně hloupí."

10 10.11.2019

Podobně jako Jolina jsem jen těžko skousla některé verše a stejně jako komentáři aydam mi některé ilustrace připadaly příliš pozornost uzurpující, tak nějak na úkor textu. Ale musím přiznat, že jsem si je prohlížela déle, než mi trvalo samotné čtení.
I s těmito výhradami si Franklina do naší knihovny pořídíme, protože už jen ten nápad je krásný - místo aby se lidé draka báli a schovávali se před ním, budou ho naopak vyhlížet a těšit se na něj!

7 10.11.2019

Výprodejová oddechovka - vezmu si ji do vlaku, naplánovala jsem si. Naštěstí v něm jelo málo lidí, takže mi nedalo moc práce skrývat slzy . . .
Postavy, prostředí, počasí, práce - pěstounů, učitelů, soc. pracovníků, reverendů, knihovnic a bohužel i právníků - a do pětice prožitek, velmi silný. A tohle mě rozesmálo: "Víte, jací jsou učitelé. Pokud vás přimějou půjčit si knihu, kterou sami milují, jsou vaši."
Útlost knihy je velké plus pro náctileté, takže spěchám tenhle malý poklad zařadit do naší knihobudky. Za jak dlouho se najde čtenář?

13 06.11.2019

Nejprve mě zaujal název. Potom, když jsem knihu držela v rukou, mě nadchla obálka - jestli jsem správně rozluštila informace nakladatelství Argo, ta je dílem české fotografky Michaely Pospíšilové. No a nakonec jsem přečetla příběh.
Ačkoli už jsem ve věku, kdy bych klidně mohla být babičkou, dobře si vzpomínám na dobu, kdy mi bylo třináct. A nechtěla bych prožít to, co hlavní hrdinka - mimochodem, další bezejmenná postava? Takový zvláštní druh střídavé péče, napadá mě, jen ten interval střídání si rodiče protáhli na více než deset let. Hrozná představa.
Moc se mi líbily občasné zmínky o životě dospělého Guiseppa, ale postrádala jsem tytéž informace o Adrianě; jejich nepřítomnost ve mně vyvolávala nejasné obavy. Ale i tohle, aspoň si myslím, patří k dobrým knížkám - ještě dlouho po jejich dočtení přemýšlíte o dalších osudech postav.
"Není to tvoje vina, že říkáš pravdu. To pravda je špatná."

A moc děkuju za komentář milary!

13 06.11.2019

Asi momentálně prožívám své šťastné "knižní" dny . . .
Přečetla jsem Ohníčky všude kolem a čekala jsem, že mě zase delší dobu tak zajímavá kniha nepotká. Jenže jsem narazila na Strážkyni pramene a jsem u vytržení.
Pročetla jsem všechny komentáře, některé mě překvapily, s mnoha naopak souzním. Jednotlivé části knihy jsou uvozeny čínským "čajovým" citátem - velmi příhodně, a to nejen kvůli obsahu knihy. Občas mě napadlo, zdali autorka nemá čínské předky: její styl, jazykové umění mi velmi připomíná starověké čínské básně. V této souvislosti musím zmínit další skvělý překlad (Michal Švec) - pravda, nemůžu porovnat s originálem, ale český text na mě působil asi jako jeskynní pramen na Noriu. A nejen jazyková kvalita textu, ale také absence tiskových chyb; nakladatelství Plus má u mě opravdu velké plus!
Dystopie čtu často a ráda, ale tohle bylo něco úžasného! Téma třeskutě aktuální, výrazové prostředky téměř archaické, prostě nádhera - kombinace, která by podle mě vůbec neměla fungovat, a přitom má obrovskou sílu. Ráda ve svých komentářích vždycky "vypíchnu" nějaký úryvek, který mě oslovil: tady bych snad na každé straně našla vhodný text (namátkou třeba strany 97, 178, 185, 202, 208, 209, 267, 275).
Takže už jen konec - pro mě jediný možný, lepší jsem si nedokázala představit.

"Slova nejprve přicházela pomalu, v temnotách, kde jsem je dlouho skrývala, zkřehla a vybledla. Ale když jsem se pro ně natáhla, začala se třepotat, třpytit, proudit mi vstříc a získávat zřetelnější podobu. Jakmile slova konečně jasně a nebojácně vytryskla napovrch, co nejvíc jsem si jich přivlastnila a nechala je ze sebe proudit ven."
Tenhle úryvek by bylo možné vztáhnout i na autora/autorku anotace na záložce; nemám ráda tyhle zkratky a často mám pocit, že jejich tvůrce knihu vůbec nečetl. Tady bych naopak poděkovala za citlivé vyjádření, které se pohybuje na stejné vlně jako překlad (že by šlo o práci Michala Švece?).
A místo doporučení: blíží se Vánoce a já určitě chci najít pod stromečkem knížku. Jenže ty dva měsíce jsou pro mě moc dlouhé, takže si pro ni poběžím co nejdřív. Nemyslím si, že by za dva měsíce byla beznadějně vyprodaná, to určitě nehrozí. Ale já bez ní budu nesvá, tak nějak neúplná.
P.S. Četli jste knížku Stránky světa? Nemá příliš dobré hodnocení, ale přesto jsou v ní zajímavé nápady, jedním z nich je i následující myšlenka: každého bibliomanta si najde nějaká knížka, každý bibliomant (čtenář, který knihám propadl jako drogám a nemůže bez nich žít) má svou dušeknihu. Často jsem přemýšlela, která by asi byla ta moje; po dnešku už to vím naprosto jistě.
P.P.S. Fakt, že miluju čaj, dokážu hodiny věnovat jeho výběru a poté nákupu, že si zakládám na jeho přípravě a užívám si jeho konzumaci, asi ani netřeba zmiňovat, podobně jako fakt, že jsem vystudovala obor technologie vody.

13 03.11.2019

Knížka, kterou pravidelně nabízím našim prvňáčkům a která se líbí nejen jim, ale obecně všem dětem (i mnoha dospělým). Od kolegyň knihovnic vím, že prosily nakladatelství Albatros o reedici; zatím bohužel marně. Tak snad se časem dočkáme dalšího vydání, aby si Kamilův krásný příběh mohli přečíst všichni začínající čtenáři - momentálně je totiž tahle skvělá knížka beznadějně rozebraná.

11 02.11.2019

Dočítala jsem v pátek večer, dlouho do noci - už to svědčí o výjimečné čtivosti této knihy (běžně v pátek odpadnu nejpozději v deset hodin).
Zaujal mě nejprve styl vyprávění, doslova jsem hltala dlouhé a podrobné popisy jednotlivých postav, měst i míst, dokonce i neznámé fotografické výrazy; ani na chvilku jsem se nenudila a jen nerada jsem knížku odkládala. Věřím, že na tom má velkou zásluhu i skvělý překlad Jany Kunové.
Moc se mi líbil způsob, při němž autorka neskončí komentářem přítomnosti, ale hnedle pokračuje a odhalí nám i věci budoucí:
"Ještě po letech bude paní Richardsonová trvat na tom, že začít se hrabat v Miině minulosti byla jen spravedlivá odplata za to, jaké potíže Mia vyvolala."
Zajímavý byl vývoj všech postav; rozhodně bych je nerozdělila na dobré a špatné, každý si dobrovolně zvolil svůj způsob existence, přičemž někteří ho - vzhledem ke svému věku - teprve hledají. V průběhu knihy se všichni musí nad svým dosavadním životem zamyslet, podívají se na něj jakoby z jiné perspektivy, a často dojdou k zajímavému zjištění.
"Pomyslela, a po mnoho let často ještě myslet bude, na tu fotografii s jediným zlatým pírkem uvnitř: Je to portrét jí, nebo její dcery? Je ona sama ten pták, který se pokusil prodrat na svobodu, nebo je ta klec?"
Úžasná kniha, pro mě určitě zajímavější než autorčina prvotina.

30 02.11.2019