Broukodrak komentáře u knih
Saturnin je sluha vypravěče a pořád dělá nějaké bláznivé věci. Velice bláznivá a vtipná knížka, nejlepší pro pobavení, moc se mi to líbilo.
Původně jsem Saturnina poslouchala v audio verzi, ale nebylo tam všechno co je v knížce, tak jsem nemohla splnit test na Čtení pomáhá a musela jsem si přečíst knížku.
Je mi devět a podle mě mi tahle knížka sedne.
Snížek je Martinin pes, který je hluchý a někdo mu vypíchne jedno oko, podle obrázku vypadá jako by šibalsky mrkal. Snížka pak někdo zabije a Martina s kamarádama se pustí do vyšetřování jeho smrti...
Nakonec to dopadne celkem dobře a pro Martinu nebude ztráta Snížka tak zlá. Je pravda, co se píše v komentářích, že je to hodně smutné a lidi se tam nechovají úplně dobře, ale to neznamená, že se to nebude líbit dětem mého věku. Také tam děti nemluví příliš spisovně, ale v životě mluví děti i dospělí nespisovně, tak co.
O mé rodině a jiné zvířeně nebyla moje první kniha od autora, ale líbila se mi víc než ostatní, co jsem četla. Jako obvykle je prostě nejlepší Gerryho starší bratr Larry :)
Přišlo mi strašně smutné, jak dopadl želváček. Bylo velice vtipné, že Larryho přičiněním se rodina jednou za rok až za dva stěhovala do nového domu, v jednom to bylo (Gerryho přičiněním) opravdu strašidelné: Štíři v krabičce od sirek, pokřikující stráčata, páchnoucí netopýří mršina… No… V Gerryho rodině bych asi nechtěla být, ale jak kdy.
Mikeš se mi velice líbil z několika důvodů:
Zaprvé je to moc hezky napsané, líbí se mi děj odehrávající se na vesnici. Zadruhé si myslím, že pointa "kocourek umí mluvit a učí to zvířata kolem sebe" je velice legrační. A zatřetí se mi velmi líbí příběhy a dobrodružství, které jsou v knížce vyprávěny postavami.
Opravdu hodně doporučuji malým dětem, naší Katce se moc líbilo "jak ten kocoulek mluví".
Deset hvězd z pěti!!!
Anna bydlí u svých adoptivních rodičů Marilly a Matouše Cuthbertových v Zeleném domě, Marilla chtěla ale adoptovat kluka, a ne holku. Ze začátku se chce Anny zbavit, ale potom si bez Anny Zelený dům ani nedokáže představit. Anna je neustále zabraná ve svém světě představ a fantasií, proto se jí dějí všemožné nehody. Dokáže mluvit desítky minut v kuse. Ve škole ze začátku neustále kritizuje učitele a nevěnuje se učení. Později jí ale Marilla vychová a zbaví ji jejích nedostatků.
Místy je kniha tak smutná že jsem si pobrečela. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, velice strhující příběh. Neustále jsem chtěla vědět, co bude na té další stránce.
Nádhera.
Dobrodružství v Zemi nikoho je o skupině kluků, která hledá obří trilobity, aby je předali muzeu.
V příběhu se vyskytují ještě party jako Zelené vesty (skupina puberťáků).
Já jsem tu knížku dostala k narozeninám a moc se mi líbila příloha - obrovská mapa Země nikoho.
Moc pěkná knížka, dobrá pro uvolnění.
Hoši od Bobří řeky se mi hodně líbili, protože to bylo něco jako skaut a já na skauta chodím, měli tam i tábor a něco jako celotáborovku. Líbí se mi příběhy, ve kterých jsou různé tábory a spaní v přírodě (Ransomovky atd). Moc se mi líbilo, jak tam plnili bobříky a tvořili tábor, taky nebyl špatný první výlet se závodem. Doporučuji skautům, kteří už byli na táboře.
(Maminka říkala, že když studovala, tak měli učebnici, které říkali Zelená příšera.)
(SPOILER) Maminka mi tuhle knížku dala jako studijní četbu kvůli ukázaní, jak se dá využít (zneužít) ich-formové vyprávění, jelikož teď píšu výzkumnou zprávu o druzích vyprávění, a bylo to velice zajímavé. Líbila se mi scéna, kde se Poirot rozzlobí na své dýně a tu největší hodí přes zeď. Také bylo zajímavé odhalení, ale to by byl spoiler, takže už mlčim :)
Flavie žije neustále zlobena a šikanována svýma staršíma sestrama, úplně se mi to nelíbilo, ale naštěstí se Flavie umí pomstít... Knížku jem četla, když jsem měla rýmu, a Flavie dostane přibližně v polovině knížky taky rýmu, tak jsem si četla, jak se s tím hodlá vypořádat a rozhodla se pro horký kuřecí vývar, tak ten jsem po ruce neměla, alespoň jsem si udělala čaj :)
Příběh byl velice napínavý, místy legrační a někdy smutný, moc se mi (až na to šikanování starších sester) líbil. Nechápu, proč se knížka jmenuje "Koláč s kapkou jedu", žádný otrávený koláč v něm totiž nebyl.
Než jsem Koláč s kapkou jedu začala číst, tak jsem zkoušela druhý díl, ale tam byly Flavieniny starší sestry už opravdu moc a moc a moc zlé, tak jsem toho po padesáti stranách nechala.
Hezká detektivka pro děti.
Začátek stejný jako u Žlutého Roberta - prvních přibližně 30 stran není poznat kdo je kdo, jestli postavy znáš a jestli jsou záporáci nebo ne. Přibližně po 50 stranách se všechno začne vyjasňovat a začne hon na záporáky. U záporáka Cornela mi přijde husté, jak během knížky na něj padají viny za všemožné záporácké činy, o jeho život usiluje většina lidí na scéně.
Super knížka, kdyby to bylo možné, tak bych dala 10 hvězd!!!
Malý Alenáš žije v krajině snů a je správcem snů. V krajině snů žijí sny - postavy, například Docent Pusínek, a Malý Alenáš se stará o to, aby se každý sen zdál tomu správnému „snivci“. Taky ke konci honí zlí sen jménem Libuše (je to ten Libuše). Je to hodně zmatené, vtipné a plné slovních hříček, moc se mi to líbilo.
Krásná kniha o přežití v přírodě, velice inspirativní. Součástí knihy jsou parádní obrázky a několik návodů (jak udělat indiánskou čelenku, jak vycpat výra atd.) Budu si podle návodu dělat s bráchou čelenku.
Přišlo mi vtipné slovo "bobrování", to označovalo výrobu hráze.
Doporučuji milovníkům Indiánů.
Pavel má za tátu slavného boxera, ale už mu pomalu selhává srdce a proto už neboxuje. Jednoho dne má opět zápas v ringu, selže mu však srdce a on zemře. Poté se Pavel a jeho maminka přestěhují do městečka Spálené Mlýny a tam má Pavel ve škole problém najít si kamarády, všichni se mu posmívají, až na Ludvu, se kterým se Pavel skamarádí a společně začnou chodit na krásné místo - do Jezerní kotliny. Tam Ludva píše svojí knížku o indiánech. V Jezerní kotlině si později udělají Ludva a Pavel krásnou chatu, ve které potom stráví kus prázdnin. Moc se mi to líbilo, protože jsem skaut a takovéhle činosti mám ráda. Nejlepší bylo, když Ludva s Pavlem plánovali a vyměřovali chatu, ta je podle mého názoru fantastycký nápad.
Velká kniha zábavných povídek, tak bych to nazvala. Několik jsem jich znala, tak jsem je přeskočila. Některé povídky jsou hodně zábavné, stojí za to si to přečíst. Moc se mi líbila Soutěž jedlíků, První jízda tramvají a Výlet s Lomcovákem.
Velice smutná knížka, vyprávějící o 11leté Leni, která vede nešťastný a osamělý život. Paní učitelka je na ni strašně nespravedlivá, neuznávají její názor v rodině, holky ve škole se jí posmívají. Pak se ale v jejím životě stane zvrat a nakonec dojde k názoru, že není doopravdy z rodiny ve které žije. Jejímu pátrání po rodičích trochu pomáhá nová kamarádka, kterou si našla a navíc už mají jiného učitele, který je vážně prima a hodně jí pomohl.
I když to bylo strašně smutný tak se mi to moc líbilo.
Hodně sci-fi knížka. Z takových knížek mívám noční můry, je to strašidelné a plné nebezpečí. Ale četla jsem pořád dál, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Kvůli tomu, že tam pátrá skupina dětí, mi to připomíná Klub tygrů.
Je vážně husté, jak se Prašina rozpíná a smršťuje.
Nimona je tak trochu fantasy křížené se sci-fi. Hrdinka pracuje pro záporáka nad záporáky, lorda Temnotaje. Spolu se pokouší překazit plány ředitelky Institutu a zdejšího idola, rytíře Zlatobříška. Některé věci a lidé nejsou totiž takoví, jací se zdají...
Ze začátku se zdá, že je to další kravinka. Jenomže jak příběh pokračuje, ukáže se, že to je mnohem vážnější, než se na první pohled zdálo.
Silně doporučuji, pokud máte rádi draky :)
Líbilo se mi to, hlavně ty části s myslivcem a zvířátky. Mám hodně ráda knížky, ve kterých nejsou technologie, ani první auta, takže mě Babička potěšila. Někde veprostřed jsem měla krizi, protože to bylo nudné, ale pak jsem byla nemocná a strašně jsem se v posteli nudila, takže jsem se přes to prokousala a pak už to bylo v pohodě. Přišla mi hodně smutná část, kde jeden z psů zakousl ty housátka nebo káčátka nebo kuřátka nebo co to bylo.
Pohádka máje je o pánovi, který se zamiloval do jedné paní, ale ta paní ho nechce a neustále před ním zdrhá do lesů. Později se spřátelí, pak se znepřátelí, pak se zase spřátelí, pak se zase znepřátelí. Těsně před koncem se znepřátelí, ale naštěstí se pak zase spřátelí.
Bratři lví srdce jsou podle mě hezká ukázka toho, jak by to mohlo vypadat po smrti. Když umřeš v jednom světě, tak se dostaneš do druhého... Nádherné, jeden by tomu věřil.
Líbí se mi, jak tam Jonatan neustále zachraňuje Karla, je to od něj opravdu hrdinské. Já mám taky bráchu, ale úplně nevím, jestli bych ho zachraňovala...