Burák
komentáře u knih
Jedna želva za druhou
John Green
Před lety jsem hltala od Johna Greena všechno co se mi dostalo pod ruku, až jsem se z toho úplně přegreenovala. Teď po letech jsem jsem sáhla po téhle knížce, která mě už od svého vydání dráždila svým názvem, a bylo to super.
Jediný co mi bylo líto je, že ta několikaletá pauza jen zvýraznila, že už vážně nejsem teenager a už se mi o dost hůř chápe chování středoškoláků. To ale samozřejmě není chyba autora, naopak obdivuju, že jemu se daří dostat do hlavy těmhle odrostlým dětem velmi dobře - respektive tak, že to na mě působí věrohodně. Kdyby mi bylo zase náct, věřím, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších knih , ke které bych se vracela pořád dokola a dokola.
Hvězdička navíc za to, že seznamuje čtenáře s myšlením lidí, kteří trpí obsedantně kompulzivní chorobou.
Jáma
C. J. Tudor
(SPOILER) Velká škoda toho závěru! 80 % času se mi nechtělo dát knížku z ruky. Fakt se to četlo samo, líbilo se mi vykreslení postav, zasazení příběhu do bývalého hornického městečka plného zmaru a hlavně houstnoucí atmosféra. Bohužel, ten konec se ukočírovat nepodařil. Že se dostatečně nevysvětlila mysteriózní zápletka bych ještě pochopila, ale ten masakr na konci? To mi přišlo od C.J. Tudor jako velké ulehčení si práce.
Hodiny
Agatha Christie
Byť čtu knihy A.CH. s radostí už víc jak 20 let, vůbec jsem netušila, že má ve svém repertoáru i tento příběh, který se dobově tolik vymyká.
Byl to nezvyk, ale bylo to skvělý! Moc mě ta špionážní linka bavila a celkově to atmosféru knihy krásně doladilo. Budu muset zapátrat, jestli takových experimentů nenapsala Agatha víc. :)
Ochráním tě
Peter May
Jsem velká fanynka vypravěčského talentu Petera Maye, takže mi vůbec nevadilo, že příběh, respektive vyšetřování, plyne jen velmi pomalu a má milion různých odboček od hlavní dějové linky. Byla jsem nadšená z toho, že se vyprávění vrátilo zpátky na Hebridy, jako v případě skvělé trilogie Ostrov Lewis. Taky jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco víc o místním tradičním textilním průmyslu, protože je to poměrně zajímavé jen samo o sobě. Ale závěr knihy byl tak přitažený za vlasy a postavy se chovali nelogicky, že se mi celkový dojem z knihy dost pokazil. Bohužel.
Karanténa
Peter May
Velké zklamání. Dočteno jen z až přílišného optimismu, že se to "ještě zlomí", pramenícího z přání, že můj oblíbený autor se přece nemohl ve své tvorbě tak moc odvrátit od svého standardu kvality, na který jsem u něj zvyklá. Bohužel, v případě Karantény můžu obdivovat jen to dokonalé načasování vydání knihy a námět, který byl skutečně trefou do černého.
Jinak to ale bylo celé strašně přitažené za vlasy, povrchní a povětšinou dost nudné. Nad Mayem rozhodně hůl nelámu, ráda si od něj v budoucnu zase přečtu, ale touhle knížkou mu u mě ubylo dost bodů.
Gejša
Arthur Golden
Kniha od které jsem si moc neslibovala, která mi ale připravila skvělé čtecí chvíle a připomněla mi, proč tak strašně ráda čtu. Filmovou verzi jsem viděla ještě jako dítě a musím říct, že ve mně žádný hluboký dojem nezanechala. Proto pro mě vlastně bylo překvapení, že jsem sáhla po literární předloze. V každém případě to doporučuji i vám.
Dovíte se toho tolik o japonské kultuře a historii! Všechno je skvěle vysvětlené a velmi citlivě zakomponované do životního příběhu dívky Čijo, která se vlivem různých událostí stane váženou gejšou Sajuri. Čtení jsem si moc užívala a opravdu mi bylo líto, když jsem knihu dočetla do konce.
Skvělá volba!
Rybí krev
Jiří Hájíček
Moc jsem se na tuhle knížku těšila, protože Selský baroko, které jsem četla před lety mě hodně oslovilo.
Začnu tím pozitivním. To je rozhodně originální námět, zánik tradičních vesnic kvůli jaderné elektrárně, to je něco, s čím jsem se v české literatuře ještě nesetkala. Postavy v příběhu na mě působily dost reálně, stejně tak jako jejich osudy. A to možná mělo na výsledek právě ten negativní vliv. Negativní je asi silné slovo, ale bylo takové celé dost zdlouhavé a vlastně nudné. Do dočtení jsem se vlastně musela trochu nutit, byť styl jakým Jiří Hájíček píše se mi líbil. Brzy se chystám se ještě na Dešťovou hůl, tak uvidíme. :)
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Oslňují mě životní příběhy, které se odehrávají na pozadí dějin celého 20. století. Tají se mi při nich dech. Nejinak tomu bylo i u Mluviti pravdu.Je pravda, že na strohé, téměř telegraficky bez emocí vyprávěné střípky ze života hlavního hrdiny jsem si zvykala docela dlouho, ale musím přiznat, že jako čtenář jsem si taky přišla na své.
Moc se mi líbilo prolínání příběhu hlavního hrdiny ze současnosti s příběhem spisovatele / sepisovatele, které vygradovalo v závěru knihy. I když věřím, že na někoho naopak může tahle forma působit rušivě. Stejně tak oceňuji hlubší, filosofický přesah a trefně vybrané citáty, které se objevují v každé kapitole.
Nemůžu sice říct, že by mě kniha úplně pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, ale líbila se mi a za přečtení rozhodně stojí
Biomanžel
Michal Viewegh
Zdaleka mi to nepřišlo tak špatný jako zdejší hodnocení. Naopak se mi to četlo dobře a nijak jsem se u knihy nenudila. Asi záleží na tom, jak k Biomanželovi přistupujete. Já se těšila na další příběh s autobiografickými prvky, který mi čtivě přiblíží život po prožité klinické smrti a to jsem v této knížce našla. To že jsem postavy znala už z předchozí Biomanželky (která se mi líbila opravdu hodně) bylo spíš plus, ale nějaké naděje, že by třeba druhý díl mohl předčit "jedničku" to ve mně opravdu nevzbudilo. Nelíbil se mi konec, přišlo mi to až moc vulgární a laciné, jinak by to byly hvězdičky 4.
Vteřinu poté
William R. Forstchen
O EMP, tedy o katastrofické události, která s knize odehrává, jsem v životě nelyšela, ale podle internetu, to evidentně až takové sci-fi není. V každém případě, mě jako laikovi to přišlo hodně uvěřitelné, navíc je to napsáno velmi čtivě a srozumitelně. Rozhodně to není čtení na vylepšení nálady, spíš naopak, jde z toho mráz po zádech. Bez elektřiny by bylo dnešní lidstvo opravdu do pár měsíců téměř vyhlazeno.
Za mě rozhodně knížku doporučuju, a to nejen fandům postapokaliptickým románům.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Knížku jsem četla na doporučení, s tím že se jedná o kvalitní duchařinu a že rozuzlení knížky je prostě bomba. Navíc se děj odehrává na Islandu, který já miluju.
No, nějak mě to asi minulo. Ne že by to byl úplně špatný, to ne. Atmosféru knížka rozhodně měla, ale nijak nepřišlo to příjemné mrazení, na které jsem se těšila. Navíc jsem odhadla konec trochu dopředu, tak se nekonal takový ten wau efekt. Na druhou stranu, kapitoly vždycky končí tak, že prostě chcete číst dál, což považuju rozhodně za ukazatel dobře napsané knížky.
Milý Johne
Nicholas Sparks
Film jsem neviděla, ale nebylo těžké odhadnout co mě asi bude čekat. Nejsem cílovkou, ale i tak mám párkrát do roka chuť na něco hodně romantického.
Drahý Johne jsem přečetla rychle. Občas jsem se musela sama sobě smát, že něco takového vůbec čtu. Příběh jednoduchý, postavy přesně podle amerických stereotypů. Nebo archetypů?
On je flákač, kterému americká armáda dala smysl života, udala řád a pomohla se stát tím správným mužem. Americkým mužem.
Ona je slušňačka, která dělá vše jen v souladu s Biblí a přáním rodičů. Zamilují se a chtějí být spolu navždy. Pak se to zamotá, patriotismus a potřeba "být s bližním" na chvíli vyhraje nad pouhou láskou a vášní a nakonec nevíte komu fandit víc.
No, pro romantické dušičky co si rády(i) popláčou dobrá volba. Všem ostatním spíše nedoporučuji. I když jak říkám, jednou za delší čas je na tento žánr dokonce i nálada a to potom Sparks bodne.
Tichý dech
Jan Trachta
K tomuhle není moc co dodat. O tohlu problematiku s dost zajímám, lidi co jezdí s Lékař bez hranic obdivuju, podporuje je a moc si jich vážím. Janu Trachtovi se podařilo skvěle popsat a přiblížit svět humanitárních pracovníků, respektive reálnou situaci ve zdravotnictví v zemích Třetího světa, a to i pro naprosté laiky.
Žádné naivní představy o tom, že když ukážeme černouškům jak se to dělá u nás, spasíme celou Afriku. Na knize je příjemná upřímnost, navíc leckdy podaná s vtipem.
Jestli má Jan Trachta jen z poloviny takový talent na chirurgii jako má talent na psaní, tak má české zdravotnictví ještě naději. :)
Doporučuji přečíst vlastně všem.
Čtyři vichry
Kristin Hannah
Životní příběh silné ženy zkoušené osudem. Prostřednictvím jejího příběhu můžeme nasát tíživou atmosféru 30. let v USA, doby ekonomické i enviromentální krize.
Příběh o tom, jak si lidi doslova nesli celý svůj svět na zádech, znovu a znovu ho sbírali a oprašovali a přitom se snažili neztrácet víru, že bude líp a že má stále cenu žít.
Elsa Martinelli je sice jen literární postava, ale její osud je inspirován mnoha reálnými životy a historickými osudy, které pro českého čtenáře můžou být úplně nové a překvapivě šokující - neúroda, hlad, prašné bouře, nucená emigrace, vykořisťování a pohrdání od lidí, pocházejícími ze stejné země.
Je pravda, že příběh je zvlášť ke konci až příliš sentimentální a naivní a klasicky "americký", ale já jsem si čtení stejně užívala. Je to psané (a přeložené) velmi čtivě, všechny historické události jsou dobře a nerušivě vysvětlovány, není třeba mít hluboké znalosti amerického dějepisu.
Oceňuju, že se Kristin Hannah podařilo popsat tvrdost a krutost života spojenou se zoufalstvím a strachem o rodinu a majetek v historickém románu, který má co nabídnout i mladé generaci - protože některé popisované události jsou až překvapivě po sto letech zase aktuální.
Kořist
Darcy Coates
(SPOILER) Nechala jsem se nalákat vysokým hodnocením nejen tu na Databázi, ale třeba i na Goodreads. No, nebyla jsem zrovna nadšená. Je to sice čtivý, děj hezky odsýpá. Líbilo se mi prostředí do kterého to bylo zasazeno a byla mi i sympatická postava policejní vyšetřovatelky. Jako o hororu bych o tom nemluvila, minimálně já žádný strach nepociťovala (i když věřím, že kdybych to četla jako teenager, bát se asi budu) a jako detektivní thriller to taky moc nefunguje, pachatel se dá snadno odhalit prakticky ve chvíli kdy se o něm poprvé autorka zmíní.
Ještě dám Darcy Coates šanci v nějaké její duchařině, ale jinak to úplně doporučit nemůžu.
Debutantka
Jan Gardner
I když jsem jméno Jana Gardnera registrovala, že mu vychází knížky jsem zjistila až když se mi Debutantka dostala do ruky.
Mám období 1. republiky ráda, detektivky jsou můj oblíbený žánr a české literatuře velmi fandím, takže jsem se na čtení moc těšila. A vůbec jsem se nezklamala. Bylo to moc zábavné a nenudila jsem se ani navzdory tomu, že o vrahovi a jeho motivu jsem měla jasno hned na začátku. Nemyslím si, že by autor neuměl udržet čtenáře v napětí, ale já už mám prostě v tomhle žánru hodně načteno a málo co mě překvapí. Moje smůla.
Současný jazyk postav mě překvapil, ale nerušil mě. Věřím, že zlatá mládež ve 30. let minulého století se zas tolik nelišila tolik od dnešních bohatých a privilegovaných děcek.
Styl vyšetřování a postava komorníka příběh dost odlehčila, ale nijak mi to nevadilo. Těším se na další díl(y).
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
(SPOILER) Nemám žádné zkušenosti s britskou ústavní psychiatrickou péčí, ale nevěřím, že se liší o tolik od té české, aby mi tenhle příběh přišel aspoň trošku realistický.
Navzdory tomu, že se to četlo lehce a nenásilnou formou bylo vysvětleno spousta psychologických a psychiatrických jevů a pojmů (což si vždycky u knih cením), tohle byla slátanina, která držela jakž takž u sebe jen díky atraktivnímu námětu. Potenciál ten příběh rozhodně měl, ale zpracování se nepovedlo.
Závěrečné šokující rozuzlení nebude úplně fungovat, pokud už jste pár knížek z tohoto žánru přečetli, nehledě na to, že tam dost hapruje logika.
Opravdu nechápu proč zrovna tahle kniha získala ocenění Goodreads Choice Awards za nejlepší thriller roku.
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
I když se nejedná o žádnou napínavou detektivku, kdy nedáte knížku z ruky, je to příjemná knižní záležitost. Líbil se mi styl vyprávění, uvěřitelnost postav i zajímavá fakta, která jsou do příběhu nenásilně začleněna. Hodně mě bavilo zasazení hlavní časové linky do 80. let a kombinace Norska a Shetlandských ostrovů je sama o sobě skvělá.
Neřekla bych, že se to bude líbit všem, na to není vyprávění dostatečně dynamické a zápletka strhující. Ale pro milovníky kriminálních případů, kteří si chtějí odpočinout od všech těch drsných severských krimi, je to skvělá volba.
Ráda si od Larse Myttinga v budoucnu přečtu i jeho další knihy.
Jeden z nás
Shari Lapena
Velmi slušná čtenářská jednohubka, s uvěřitelnou atmosférou i zápletkou. Pachatele jsem tušila delší dobu před koncem, ale i tak jsem byla napnutá do poslední stránky a závěrem jsem zklamaná nebyla.
Oceňuju, že osobní příběhy postav vyšetřovatelů se neprolínaly příběhem, což je v současných thrillerech a krimi téměř pravidlem a už mě to dost nudí. V téhle knížce prostě dělají svou práci, vyšetřují a až případ vyšetří, je konec. :)
Ví o tobě
Sarah Pinborough
O dost lepší než Tiché lži, které jsem od autorky četla před pár lety.
Velmi zajímavý a netradiční námět, slušné čtivé zpracování. Kniha se mi líbila, četlo se to hezky svižně. Než jsem ale stihla napsat tento komentář, viděla jsem i seriálové zpracování a musím přiznat, že to je tedy výjimečně lepší a napínavější než knižní předloha, a to navzdory tomu, že jsem věděla jak se příběh bude vyvíjet.