Caelos komentáře u knih
Místy trochu špatně uchopitelné, ale čtivé, s několika zajímavými myšlenkami.
Odpočinková četba plná přehnané akce, cigaret, popisu toho co má kdo na sobě a ne moc dobrého stylu psaní. Na druhou stranu příběh celkem odsýpá je napínavý. Více na http://www.caelos.estranky.cz/clanky/papirova/modesty-blaise--superagent-s-vaginou.html
Dostal jsem se z druhé strany? Nebo jsem se dostal na druhou stranu? Nebo jsem já něco dostal z druhé strany? Ty jo, to je těžké, chtěl jsem tuhle recenzi začít slovní hříčkou s názvem recenzované knížky, ale jak vidíte, nějak se mi to celé posralo. Ale co už, jsem holt takový roztomile roztržitý popleta, o důvod víc mít mě rád. Důležitější je to, že jsem knížku Z druhé strany dostal. Poštou. A to přímo od jejího autora, Honzy Vojtíška, který chtěl na oplátku recenzi. Samozřejmě na svou knihu, nechtěl poslat mou recenzi na Tetris. Ale to je asi jasné a to i přesto, že moje recenze na Tetris je fenomenální. A já mám pocit, že všechno co jsem napsal vůbec nedává smysl, což je samozřejmě naprosto v pořádku.
Z druhé strany je knižní prvotinou Honzy Vojtíška. Vydal ji u nakladatelství Nová forma, najdete v ní sedm krátkých, ale i dlouhých povídek, sedm černobílých ilustrací od Marina Slávika (kteréžto zdobí i obálku) a na zadní straně pak krátký životopis s fotkou autora. Tady není žádný problém, všechno je tak jak má být a sedí přesně jako legendární prdel na hrnec. Nesmím pak zapomenout, že obálka knihy a vůbec kniha celkově se mi vzhledově líbí. Jen bych možná knihu pojmenoval Fotografie, protože obálka k tomu vybízí. Název by to dobrý nebyl, ale obálka by se k tomu hodila.
Celou recenzi (jež zde být nemůže kvůli délkovému omezení najdete na http://www.caelos.estranky.cz/clanky/papirova/z-druhe-strany.html
Knihu můžete koupit na www.kniznieshop.cz
na emailu teresabanks@seznam.cz
či na aukro: http://aukro.cz/z-druhe-strany-h-vojtisek-horrorove-povidky-i3535206765.html
Nebo kontaktovat autora zde (eraserhead), či na jiných známých sociálních sítích. Nabízí prodej i přes aukro.
http://www.caelos.estranky.cz/clanky/knizni-peklo/pribeh-ktery-nikdy-neskonci--a-stejne-skoncil...-.html
Hodně povedená kniha o ostrově Raroi v souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii. Zasmál jsem se, dojal, poučil, zažil napětí, bylo v tom všechno. Bengt Danielsson popsal téměř, či spíše úplně, co se týče ostrova. Od politiky, přes zábavu, až po lov perel, či rybolov. Všechno to ale popisuje takovým dobrým vypravěčským stylem, žádné odbornosti, jednoduše pohled ze strany obyčejného člověka. Zhruba v polovině knihy mě ale Raroiané dost štvali, de facto vycházelo, že jsou to leniví, nemytí a hloupí alkoholici (věčně chlastají vodičku na vlasy, ale klidně i denaturovaný líh). Pak se to ale zase změnilo, protože mi došlo, že je beru z pohledu civilizovaného člověka, což je chyba, je to prostě jiná mentalita, jiný svět.
Poměrně strhující nepříliš náročné scifíčko s mysteriozními prvky. Můžu doporučit jak scifi novicům, tak zkušeným harcovníkům. Podle knihy existuje také film, který už si moc nepamatuju, jen že je kreslený a kniha je lepší.
Divná kniha, místy mě opravdu nudila, místy tam byly dost neuvěřitelné zvraty a Lincoln Rhyme na mě působil dost blbě.
Už jsem myslel že to skončí a zvrat. Pak už to musí skončit a zase zvrat. Těch zvratů bylo na můj vkus na konci trochu moc. Prostředí mi příliš atraktivní nepřišlo. Taky jsem si nebyl jistý v jakém se to odehrává roce, protože něco nasvědčovalo tomu že někdy teď, něco že tak rok 1995, trochu mě to mátlo. Ale jinak jako jo, bavil jsem se. Na trochu podobné téma mohu doporučit Neznámá pravidla od Davida Morrella.
Nevím, ono je to těžké. V podstatě oba autoři mají něco dobré, ale něco i nudné.
Mikuláš... můj dětský hrdina. Nejlepší dětská knížka.
Už dlouho se mi nestalo, abych se těšil na to, až něco dočtu. Kniha mě neskutečně nudila, ale své kvality určitě má. Thajsko možná vypadá jako zajímavé prostředí, ale pro akční filmy, ne kriminálku, ve které jsou prostitutky a drogy běžná věc. 50%
Morrell nikdy nezklame, je to čtivé, místy brutální. Jenomže zvraty už tak překvapivé nejsou, zhruba od třetiny knihy jsem vlastně věděl jak to dopadne. Pan Morrell s věkem trochu ztrácí dech, bylo to až příliš přehnané a smrdělo to béčkovstí. Opravdu, v porovnání s filmem by byla Neznámá pravidla osmdesátkovým béčkem jak vyšitým.
Také nechápu celkem nesmyslný tah užití postav z minulé knihy Nebezpečná minulost.
Bezvýznamné plus za to, že se okrajově, nezaujatě zabývá PC hrami (stará profesorka historie, která hraje FPSka a láme joysticky:)
Námět knihy se mi moc nezamlouval, znělo to jako nějaká dobrodružná kniha pro děti, což sice není, ale i tak je to do poloviny knihy tak trochu jiný Morrell. Pak ale nastal zvrat a já podle okolností očekával syrový exploitation. To by ale nesměl být Morrell, aby opět nepřekvapil a já musel hodnocení zvednout na čtyři, byť to po celou dobu tak nějak dějově skřípe. Konec je opravdu napínavý a především brutální tak, jak to umí jen tento, mnou oblíbený, autor.
Nadsamec je hodně velká šílenost... Na druhou stranu Messalina nudila od samého počátku.
Davida Morella jsem objevil poměrně nedávno, ale i tak jsem už stihl přečíst podstatnou část jeho tvorby. Většina se jich vyznačuje napínavým dějem, akcí a překvapivými zvraty. Ze zoufalství je imho slabší kousek, Matt Pitman mi k srdci příliš nepřirostl. Pořád se ale jedná o nadprůměrný krimithriller.