cafenoir komentáře u knih

Druhý díl volné trilogie je tentokrát daleko blíž realitě, která se může zdát hodně syrová, ale on je to vlastně běžný život. Bolavá svým mimořádným jazykem kreslí střípky ze života různých postav (pokud řekneme, že postavy nejsou černobílé, opravdu to není fráze). Jedná se opět o přítomnost zdánlivě vytrženou z kontextu a minulost či širší souvislosti jsou odhalovány jen tak mimochodem, nebo taky vůbec. Přírodní lyrika nás zavede do světa močálů a je vnímána částečně i dětskýma očima jedné z postav. Obrazy bylin, řeky a lesa jsou v tomto díle vystřídány neutěšeným prostředím jatek, nemocnice a nákupního centra, nicméně sugestivnost zůstává stejná.
Autorka má vynikající schopnost nenásilně střídat žánry, aniž by jakkoli narušovala celistvou poetiku.

10 18.05.2021

Přiznám se, že do četby historického románu z Janponska se mi moc nechtělo, ale když už jsem měla přečtené všechny autorovy knihy, dala jsem tomu šanci a .....Mitchell mně opět vyrazil dech.
Postavy jsou velice plastické, a i když se jedna dějová linka odehrává na velice omezeném prostoru malého ostrova, tak příběh si žádná omezení nepřipouští a plně vás vtáhne do své atmosféry.
Příběh odehrávající se v Japonsku si naopak zachovává křehkost a neproniknutelnost (ano, z velké části je to dáno běžným kulturním rozdílem, ale funguje to skvěle). V románu je samozřejmě přítomné i téma nesmrtelnosti, které prostupuje celým Mitchellovým dílem. Ale tady je tak nějak citlivě zakomponováno a nijak výrazněji neexhibuje.
Román je nádherný i sám o sobě, ale pokud jste Mitchellovi fanoušci, pak musíte smeknout i před tím, jak citlivě přizpůsobil formu obsahové rovině.

5 18.05.2021

Hodiny z kostí považuji za Mitchellovo magnum opus. Dokázal spojit různorodé (a výborně vypracované) charaktery, časové úseky, místa po celém světě, realitu i metasvět do skvěle fungujícího celku. Oproti Atlasu mraků je román sevřenější a všechno, co se děje, spolu úzce souvisí. Sice si autor už tak nemůže pohrávat se žánry, ale zase ve finále je to jak jedna velká sněhová koule, co pěkně drží dohromady. A aby toho nebylo málo, vesele si zaloví i ve svých předešlých románech.
V Hodinách musí Michtellovi jeho čtenář zdatně sekundovat (nebo nemusí, ale pak si to tak neužije), to množství aluzí a narážek je až allenovské a objevuje se hlavně u postavy spisovatele Crispina Hersheye (jeho debata s Aphrou Boothovou je naproso dokonalá).
Nejvíce kritizované kapitoly z budoucnosti se mi nezdály nějak nepatřičné nebo vykalkulované, naopak mi to přišlo tak reálné, že mi z toho moc dobře nebylo (ale připouštím, že v Atlasu bylo postapo a sci-fi naprostá pecka, takže to srování tady je). Nemůžu říct, že by se po přečtení dostavila nějaká extra katarze, ale to čtení jsem si strašně užívala.

8 14.05.2021

Před povodní je třetí díl trilogie a autorka si z předchozího dílu Ke dnu bere již většinu známých postav, tak i styl vyprávění. Změnou je přítomnost sevřenějšího děje, který obsahuje prvky pohádky, magie, folklóru a klidně i hororu. V předchozích knihách se mi líbila právě ta neuchopitelnost, kdy nevíte, jestli je to realita, sen, halucinace, vzpomínky...Ale v Ke dnu jsou jen dva světy oddělené jasnou hranicí.
Opět mě zcela uchvátil jazyk, ty metafory jsou prostě dechberoucí. A tak jak bylo Do tmy zasvěceno bylinám a stromům, tak Před povodní je pocta vodě.
A co mě nepřestává šokovat: kde se v tak lyrické duši bere tak úžasný smysl pro humor? Borská, Tlusťoch a Už se to veze! nemají konkurenci.

11 14.05.2021

Bolavá je pro mě absolutním zjevením v současné české literatuře. Disponuje mimořádným jazykovým citem a poetikou a dokáže tak přesně vyjádřit nejen vnější svět, ale především pocity, nálady, sny...Často se ztrácí i dál, ale další věcí, co na autorce obdivuji je schopnost otočit se o 180° z magických končin a uzemnit čtenáře skvělou satirou reality (u toho jsem se místy i hodně smála). Bolavá své čtenáře nevodí za ruku, neřeší co bylo a bude, ukazuje jen současnost. Možná bych to přirovnala k impresionostickému obrazu. Dalo by se říct, že právě ta svoboda vlastní interpretace mně přišla až uklidňující. Takže pro mě bude Do tmy už navždy o nádherných obrazech vztahu Anny a jejích bylin.

18 13.05.2021

Omlouvám se všem fanynkám, ale tohle opravdu nešlo. Knížku jsem si půjčila na základě informací, že Netflix podle ní točí seriál. No co k tomu říct? Už obálka mě mohla varovat, že tohle bude echt červená knihovna, místy jsem zažívala až pocit trapnosti, což se mi dlouho nestalo. Takže pro cyniky mého ražení nedoporučuji, ale abych udržela zdání objektivity, tak jedna hvězda za čistotu žánru, druhá za humor.

1 12.05.2021

Doporučuji jako vtipnou oddechovku, pokud už vám splývají všechny ty Sophie Kinselly a zároveň nejste příliš úzkocitní. Děj se dá sice predikovat od první strany, ale o to až tak moc nejde. Knihu drží hlavně dialogy, pro někoho možná až vulgární, ale o to blíž realitě. Já jsem se tedy bavila královsky a o to, myslím si, v tomto žánru jde.

4 12.05.2021

I týden po přečtení mám pocit, že jsem se v tom Duvalském pohoří nějak zasekla a špatně se mi vrací do reality. A to je přesně ten důvod, proč si Nasterea zaslouží plný počet.
Jedná se o třetí, tedy sendvičový díl, tudíž je jasné, že se musí něco málo objasnit, ale taky se musí objevit další nálož záhad, aby se v dalších dvou dílech mělo co rozplétat. No a s pětadvacítkou za zády toho Ilan moc neobjeví, takže první část knihy musí podniknout sólo akci za reteou, kde potká další postavy, které děj svými informacemi posunou dál.
Pětadvacítka je trochu snesena z piedestálu a stala se z nich taková fajn testosteronová partička (autorčiny vtipné dialogy mám ráda už ze Sněhurky), což možná někomu nesedne. Ilan prochází taky velkou změnou, až mě ta závěrečná transformace upřímně vyděsila, ale snad to nějak ukočíruje.
Hodně oceňuji ten nebanální pohled na historii a lidská rozhodnutí v zásadních momentech, žádná událost není tak jednoznačná, jak se může zdát. A jak se to tak v průběhu let kupí a kupí, pak už je sakra těžké říct, kdo byl tenkrát vlastně v právu.
Drobné výhrady mám snad jen k některým stylistickým věcem, ale to je spíš na editory v Hostu.
Takže shrnuto: moje fascinovanost světem malé naslouchačky stále trvá a Petře Stehlíkové ze srdce děkuji za tyto zážitky!

13 11.05.2021