Calibra komentáře u knih
Mně se Fobie libila, ctivě napsáno, krátké kapitoly, žádná zbytečná omáčka okolo... to jen v případě, že to beru jako knihu psanou někým... ale protože vím, že ji napsal Wulf Dorn jsem mírně zklamaná. Ze všech jeho knih jednoznačně nejslabší, dost mi chybělo velké napětí, mráz v zádech a pocit, že nemůžu dát knihu z ruky jako u jeho předchozích knih.
Weaver nezklame, jeho příběhy jsou velmi dobře napsaný, příjemně se čtou. Raker je sympatický a z mého pohledu neponaučitelný, dělá stále stejné chyby, leze kam nemá a je věčně neozbrojený a i když mu intuice rádí, aby někam nechodil, jde, pachatel ho překvapí a dostane po čumáku. Ale já to Rakerovi i Weaverovi odpouštím... A brzy se vrhám na 4. díl.
Jj, dobrý to bylo. Zajimavě napsáno z pohledu postiženého, ale příběh trošku překombinovaný, motiv chabý. Nemůžu říct, že mě to nebavilo, ale čekala jsem malinkato vic, přesto pro mě za 4 hvězdičky.
Původně jsem chtěla dat tři hvězdičky, ale konec to zachránil. Ze začátku se mi to zdálo psáno naivně, možná trochu sci-fi, ale kniha mě nenudila a určitě si ráda přečtu pokračování.
Opět musím chválit, dobře napsáno, lehce se čte. Ve spojitosti s malými dětmi, děkuji za happy-end.
Druhá má přečtená kniha od této autorky a i tato se mi velmi líbila. Čekala jsem krapet nadpřirozena jako v předešlé knize a i když mi to u Ví o Tobě nevadilo, u Tichých lží jsem ráda, že jsem byla u hranice uvěřitelnosti... Věkem jsem sice blíž k Lise než Avě, ale hodně mě v první části bavil Avin pubertální pohled na život s matkou, ve druhé části mi trochu vadilo pranýřování Lisy a ve třetí mě bolelo srdce....
Angela Marsons umí skvěle a poutave psát. Uvěřila jsem ji i pocity jednotlivých postav. A oproti Němému křiku to vzala trošku z jiné strany, od začátku víte kdo je záporák, nemám to ráda a přesto mi to nevadí. Takže brzy se vrhnu na další díl....
3. díl Ölandu a opět jsem velmi spokojená. Možná je mírně slabší, než předchozí dva, dost dlouho trvalo, než se tam něco začalo dít, ale Johan Theorin píše tak poutavě a krásně popisuje Ölandskou krajinu, že je to velký čtenářský zážitek. Těším se na další pokračování....
Dalo se to. Určitě podobných knih je spousta, ale na každém příběhu si vždy najdu originalitu a ten konec vlastně proč ne, i když netvrdím, že mě to neštve. Trochu logiky taky postrádám, ale je to na fantazii každého autora, jak se svým dílem naloží.
Pro mě je to dobřesečtoucí společenský román. Autorka se pokoušela o mírný zvrat snad v každé kapitole, ale ke knize mě to nepřikovalo. Tím neříkám, že je špatná, mně se líbila.
Téma Magdaléniných prádelen mé zaujalo, proto jsem se rozhodla přečíst tuto knihu, je tam popsáno jak se dívky do prádelen dostaly a i jak byly trestány za neposlušnost. Je zarážející, že prádelny fungovaly až do roku 1996, kdy byla zavřená poslední. Když budu hodnotit knihu, čte se dobře, jednodušše napsána.
Když porovnám se Ztichlým domem, tak pro mě asi o fous horší. Četlo se to dobře, příběh poměrně originální, překvapení na konci je taky, ale není to žádná pecka z které bych sedla na zadek a zajímalo by mě, jak by to bylo dál....
Knížka nebyla špatná, jen jsem čekala trochu víc napětí, citu a vysvětlení. Ale myšlenka dobrá a díky poznámce autorky příběh nabral pro mě větší rozměr.
Knížka se mi moooc líbila. Deník byl úplně top. A opravdu se nemůžu dočkat až si přečtu Pátou oběť.
Četla jsem jako třetí v pořadí, i když vydaná jako druhá. A bohužel pro mě knihy Clare Mackintosh mají klesající tendenci. Po šokující Má je vina jsem četla překvapující Nech mě lhát. Autorka je známá svými překvapivými zvraty, což se u této knihy nestalo, možná je to tím, že jsem na to už byla připravena a možná tím (to si myslím, že je pravděpodobnější), že autorka moc okatě poukazovala na možné pachatele, že jsem si říkala, že z nich to nikdo nebude a nemýlila se. Ale tím nikoho nezatracuju, jestli ještě nějaká kniha vyjde, určitě si ji přečtu.
Smršť se mi líbila asi o fous víc než Mlhy Ölandu. Dokonale popsané prostředí kolem majáku, příběhy tamních obyvatel, mysteriozno a dvě záhadná úmrtí v jedné rodině. Ráda si přečtu další příběhy z Ölandu.
Krátké kapitoly, velké řádkování, přímý sloh, díky tomu se četla kniha moc dobře. Poslední třetinu jsem dala na jeden zátah. Jestli vyjde pokračování, ráda si ho přečtu
Ze začátku se mi nedařilo začíst se. Dlouhé kapitoly a poměrně nahuštěný text tomu taky nepomohly. A najednou jsem si uvědomila, že se mi vlastně knihy od Charlotte Link líbí, již mám dvě přečtené. Takže hodnotím jako pěknou, originální knížku a určitě za čas zase po nějaké od této autorky sáhnu.
Já jsem z knihy naprosto nadšená, mnohonásobně předčila mé očekávání. Popis Hořejšího jezera a jeho okolí bylo velmi důkladně popsáno a jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o práci a životě strážců majáku. Tajemný příběh dvojčat byl třešničkou na dortu i když mírně předvídatelný, ale přesto překvapivý. Trošku mi zápletka připomínala Třináctý příběh.
Druhá kniha od Tima Weavera a také se mi velmi líbila, řekla bych, že i víc než Hon na mrtvého. Atmosféra strašidelného lesa byla úžasně vykreslena a celkově příběh jakž takž uvěřitelný. V brzké době si určitě přečtu další díl.