Calypso komentáře u knih
'Je lepší, než měl Galileo,
z něj nahrávat lze i na video.'
'Když tak činíš, informace
z tvého žití vznikající,
mohu užít pozitivně
ve vesmírných stavebnicích.'
Twist s asteroidem pobavil (stejně jako vysvětlivka, co je to video), ale jinak mě vesmírně-náboženské verše tolik nezaujaly, ač se dočkáme i variace na Vesmírnou odyseu.
(SPOILER) Když vidím křestní jména dvou méně ikonických Parkerových detektivů, tak jsem ráda, že Spenserovo se nikdy nedozvíme. Jesse a Sunny, vážně? Měli spolu i aféru, ale není se co divit, jelikož ve fiktivním městě Paradise š... kámen cihlu a po alkoholickém policejním šéfovi se sápe každá sukně, co projde kolem, šanci mají i ty, které u monogamního Spensera pohořely (ale z literárního hlediska je to vážně trapné).
Jesse sám je pouhý derivát originálu, má totožné obsese jako Spenser (Parkerovo první a nejznámější alter ego), to jest baseball, poezii, Massachusetts a psychologii. K tomu problém s pitím a otravnou ex-manželku, která dělá kariéru zásadně přes postel (na konci tohoto dílu se jí už zbaví, hurá!). Sunny má podobně komplikovaný vztah s ex-manželem, miluje klasickou poezii a na terapie chodí k Susan.
Na to, jak mi obě tyto série přijdou zbytečné, má 'Noční jestřáb' alespoň zajímavý nápad a neobvyklé provedení, 250 stran bez jediné vraždy, znásilnění, napadení nebo mučení. Akce a jedné mrtvoly se dočkáme až na úplném konci, ale se šmírákem se to dalo vyřešit jinak. Děj posouvají dopředu výhradně dialogy, ve kterých ale chybí humor i občasná lakonická hloubka, typická pro Spensera. Když jeden dělá totéž už příliš dlouho...
Jinak je voyeur samozřejmě profesor angličtiny. Parker se očividně vidí jako Spenser/Stone, ale neutuchající pohrdání akademickým světem u tohoto bývalého profesora angličtiny by stálo za rozebrání na pohovce.
Pane, jste z kamene
a z kostí, které neměly tak brzy ztratit jméno
Jste ze zimy
Jste ze zapomnění
Lačně se vás dotýkám
Živou krví spojuji
vaši samotu a stíny a strach
Jste ze všeho, co není smrtelné
jen pozůstalé
Pane, jste z popela
Vší silou vás objímám kořeny
aby vás vítr neroznesl po krajině
a voda nesplavila
V důvěrném prorůstání jsme oba bezpečni
************************************
Fotky hvězdičku přidávají, ale jména modelek jsou bohužel neuvedena.
(SPOILER) Při čtení mi nejednou přišlo na mysl srovnání s Twin Peaks. Stejně jako Laura Palmer je Janelle krásná a promiskuitní teenagerka, ověnčena korunkou královny krásy, experimentující s drogami, udržující vztahy se staršími vlivnými muži, nesoucí si trauma z incestního zneužívání a její vražda zasáhne celou komunitu. 'California Girl' je však spíš než klasickou detektivkou společenským románem o změnách, kterými prochází okres Orange (jako vedlejší postavy se zde mihnou Timothy Leary a Charles Manson) a změnách, kterými procházejí protagonisté, tři bratři (novinář, detektiv a pastor) a jejich rodinné vztahy.
Žánr je narušen i tím, že detektiv není žádný génius, jak to obvykle bývá, naopak je dost neschopný a byť k nějakému řešení a zatčení nakonec doklopýtá, za několik desítek let se od bratra novináře dozví, že poslal sedět nesprávného. Hipíci v knize několikrát tvrdí 's fízly se nebavím' a nemohla jsem jim nepřikyvovat. Všechno to ovšem trvá příliš dlouho, necelých 300 stran mi s malým písmem a hustě natištěnými stránkami přišlo spíš jako 500. Zbyde jen lehký pomerančový odér.
'Znáte to - pro ty, na nichž nám nejvíc záleží, si necháváme to nejhorší.'
'S tebou jsem si připadala jako bohyně. Tak moc sis mě vážil. S tebou jsem si připadala tak krásná, tak jedinečná... A teď jsi jako lusknutím prstů pryč a já jsem nakonec obyčejná.'
Romance mezi Bažináčem a Abigail se tímto dostala mezi mé nejoblíbenější a to jsem původně váhala, jestli sérii vůbec dočítat. Také jsem nebyla v Bažináči zvědavá na Gotham, Batmana a spol., ale nakonec na tom vůbec nezáleželo.
Spensera známe jako většinu času striktně monogamního, proto je jeho bezstarostné randění (a sex) s Brendou Loring i Susan Silverman zároveň poněkud šokující. Susan nakonec dostane přednost, Brenda už se v knihách neukáže a nejeden čtenář, včetně mé maličkosti, by si přál, aby to bylo opačně.
Brenda se ještě objeví na počátku 80. let v jedné z několika málo Parkerových povídek. Jmenuje se 'Surrogate', je k dohledání na internetu a velmi uspokojivá.
(SPOILER) 'Odpor proti dýňovému latte je dokonalým příkladem toho, jak toxická mužnost prostupuje i těmi nejobyčejnějšími věcmi v životě.'
Pokud bych to brala jako parodii, tak by to chvílemi mělo něco do sebe, ale mám obavu, že je to vše myšleno vážně, včetně prohlášení, že každá (!) ženská miluje regentské romance a pokud jich nemá plnou knihovnu, tak čtečku zcela jistě. Čím to, že tzv. ženské čtivo často nejvíc podporuje genderové stereotypy a to i když jsou, jako zde, zahaleny do woke termínů.
Postavy spolu vůbec neumí komunikovat, což je jejich největší problém (podle chování They a hlavně její příšerné sestry by si člověk myslel, že Gavin udělal bůhvíco, ale jejich rozepře je relativně banální), naštěstí čtení o hraběnce všechno zachrání, i dětská traumata se víceméně zahojí díky jednomu rozhovoru se zhýralým otcem. Mimochodem, každou chvíli je zmiňováno, jak se dvojčata dívají na filmy. Ve třech letech se na filmy ještě nikdo nedívá, snad tak na kratinký animák.
Nalákalo mě, že se kniha odehrává v mém oblíbeném městě Nashville, ale ve specifický genius loci jsem doufala marně. O jedné restauraci s živou hudbou a tanečním parketem se dozvíme, že 'jiná taková v Nashville není'. Co si pamatuji, tak živou hudbu mají v hudebním městě v každém druhém či třetím podniku, i v jednom oblíbeném zapadlém, kde snad neobměnili jídelníček a nezměnili ceny od třicátých let.
Překlad mě neiritoval tolik, jako některé kolegy zde, ale někdy praští do očí přílišná vulgarita - 'Gavin pokynul Thee, aby ho vybrala, protože v těchhle sračkách byla mnohem lepší než on' - 'A byla to ta nejžhavější podělaná věc, jakou kdy v životě viděl' - už originál nebude příliš jazykově vytříbený a doslovné přeložení generických 'fucking' a 'shit' zní česky ještě o dost víc obhrouble. Časy, kdy i žánrová literatura měla povznášet ducha, jsou již pryč. Ach jo.
Všechny povídky na jedno brdo, pointa buď není nebo je nesmyslně sadistická. Vysokému hodnocení vůbec nerozumím.
I když už jsem velká, v hloubi duše bych pořád ráda kralovala své tůňce nebo jezeru. Božsky krásné ilustrace.
Jediné co si ze čtení pamatuji je, že legendární sexbomba Mae West je v knize zmíněna dvakrát, jednou v mužském a jednou v ženském rodě. Otřesná redakční práce.
Neuvěřitelně hloupé a nesympatické. Ani oku lahodící obálka a fakt, že to není tak vulgární jako Hartl, nevytáhne blábol, jehož vrcholem je opakované zvolání 'tak jsem se nezasebevraždila', na jednu hvězdu. Nechápu, jak toto může vydat renomované nakladatelství. Srovnání s Bridget Jones nebo Pravou blondýnkou je úplně mimo.
Jen málo knih o astrologii je kvalitních a přestože toto je jedna z nich, nemohla bych nikomu zazlívat, pokud se nechá odradit názvem (už v originále trochu mimózním, o milostných vztazích to primárně není) a naprosto strašidelnou bulvární obálkou, která koresponduje s obsahem asi nejméně ze všech knih, které jsem kdy viděla.
'Zásadně nesnesu
to, když jsem ve stresu,
když na mě padá stín reality,
když úzkost leze mi do ulity,
když polštář dusím a řvu,
když okraj útesu
je blíž...,
než bývals kdy ty.'
Krásné originální fotky, ale jelikož chybí informace, o jaké hřbitovy se jedná (proč?), tak hvězdička dolů.
Paní Obermannová tvrdí (v povídce 'Něco francouzského'), že špatné a nedbalé oblékání je od mužů 'nehorázná drzost'. Souhlasím, byť frankofilií netrpím.
(SPOILER) Jako vedlejší postava se zde objevuje služebná, která je ve skutečnosti soukromý detektiv, najatá specificky kvůli svému umu a předchozím dobrým zkušenostem s jejími službami. Bude to jeden z prvních (ne-li úplně první) výskytů ženské vyšetřovatelky v literatuře.
Detektivky s vyšetřujícími ženami vycházely už v 19. století, ale obvykle se jednalo o amatérky. První Nancy Drew vyšla roku 1930. Wodehouse dokáže zamíchat pozoruhodná překvapení mezi svůj propletenec stále stejných typů postav.
Knize chybí věnování, což je u Vyšehradu asi tradice.
Jsem přesvědčena, že v žádné jiné knize se tak často nevyskytuje slovní spojení 'gentleman mimořádných proporcí'.
Gay tematika je zjevná, zbytek si prý musím domyslet z detailů na obrázcích. To není pro mě, ač ty malůvky mají něco do sebe. Dočetla jsem se, že příběhem o lenošce Gorey satirizuje 'Příběh O' (což taky není můj šálek čaje). Subžánru 'kinky furniture' nadále neochvějně vévodí povídka 'Člověk křeslo' (ze sbírky 'Zrcadlové peklo').
Výlet do česko-polského Těšína, inspirovaný touto knihou (ani ústřední kavárna nebyla opomenuta), je pro mě nezapomenutelný.
Tematicky podobné jako řecký film 'Dogtooth', ale zpracování je někde úplně jinde. Každému to sedět nebude, ale fakt nižšího hodnocení, než slátaniny Magdaleny Mintové a Patrika Hartla, vzbuzuje podobně surreálný pocit jako atmosféra knihy.
Moje hodnocení je ovlivněno filmem, který mám v živější paměti (a ke kterému se, na rozdíl od knihy, ještě určitě vrátím) a který je svou lahodnou směsí Saula Basse, francouzských retro pop songů, parádní Blake Lively a lesbické tenze jednoduše zábavný (něco takového by natočil Hitchcock, kdyby byl dnes naživu, jen by to bylo perverznější).
Pokud si tedy odmyslím konec, který mi na knize konvenoval nejvíc (a možná jsem díky němu konečně pochopila něco o pokeru), ve filmu bohužel pozměněn stejně radikálně jako Seanova etnická příslušnost.