CamilleTyler komentáře u knih
Pokud mám soudit objektivně, tak přeci jen ty dvě hvězdičky dám, ale není to knížka, ke které bych se ráda vracela. Námět by to byl celkem dobrý, ale to provedení a na nervy jdoucí hlavní postava, to se prostě nedalo vydržet. Bella mi přišla jako psychicky narušená hysterie trpící paranoiou, rozhodně né jako normální teenagerky. Jako první se nejdříve vezmeme to, že od momentu, kdy Edward odprejsknul z laborek se v dalších několika kapitolách neřešilo nic jiného, než že kluk, kterého nezná, pořádně a ním nemluvila, prostě odešel. Dělala si z toho mindráky v takové míře, že jsem čekala, kdy si vezme žiletku a rozjede to jako správná emařka. Pak se toho opravdu moc nedělo, vlastně kromě posledních pár kapitol, nic nedělo. Bella řešila jen to, jak je stará a dělala jakoby měla umřít za pár dní. Edward je postava, ze které čpí nehorázná ufňukanost, není na něm vůbec znát, že je to stoletý upír. Neustále si stěžuje na tu svojí existenci(tak proč to neskončil už dříve?) jakoby si bůhvíco protrpěl, přitom se nemůže měřit se zbytekem jeho rodiny. Proč pořád píšu o Edwardovi a Belle? Protože to o ničem jiném není, čtenář je na těhle ubohých postavách závislý. Stephanie Meyer nedokázala příběh nějak rozvinout, postavy se nevyvíjejí. Je to na můj vkus moc nudné čtení, bez stylu. Proč dávám ty 2 hvězdičky? Zkrátka se mi na tom idiotském příběhu něco zalíbilo, ale asi nikdy nepřijdu na to, co..Musím ale uznat, že chápu, proč to teenagerky ta žraly, ale bohužel, pro dospělé to není. Vlastně ani pro puberťačky, co jsou na střední. Je to temná romanťárna, že obyčejné nudné holce se může stát něco extra.
Tuhle povídku jsem přečetla jedním dechem a líbila se mi natolik, že si jí kolikrát přečtu znovu. Není to moc strašidelné, jen místy, ale moc se mi líbilo vyprávění Poppy a Freedoma, už jen proto, že obě tyto postavy působily až nadmíru reálně. Nic vykresléno, nic vynuceného.
Tahle povídka mi vzala dech. Příběhově je to krásně plynulé, napínavé a nepředvídatelné. I po letech si jí ráda znovu přečtu.
Lolitu jsem dostala jako povinnou četbu a téma mě ihned zarazilo. Obsah už tak ne. Nymfa má hned několik významů, proto mi přišlo označení "nymfičky" dost radikální. Ale nadruhou stranu, dívky se vskutku chovaly jinak, než jsem běžně zvyklá. Všeobečně psychické vnímání dospívajících dívek pro mě byla celkem nálož a mnohdy mi přišlo, že by Humbert spíše přál aby to tak bylo a ne že to tak je. Způsob popisování jeho reality a vnitřního vesmíru ke kterému se zpočátku upínal...prostě a jednoduše jsme mohli vklouznout do mysli pedofila.. Kniha je celkově pěkně napsaná, pestrá slovní zásoba, metafory a popisky. Kniha mohla být kratší, protože jsem se v několika částech nudila. To co Humbert vůči Lolitě cítil mi přišlo stejně zvrácené jako krásné, přesto jsem nemohla přestat myslet na morální kodex, co je s tímto ve velké rozepři. Je hodně myšlenek a pocitů, která tato kniha dokáže vyvolat. Čte se to samo, myslím že určitě není na škodu si to přečíst.
Nejlepší díl trilogie.
Akce, napětí, prudké zvraty...a jsem ráda, že Eve zustala s Leasem.:D
Je to taková krásná, nenáročná kniha, která ani nenadchne, ani zrovna neurazí.
Radši bych dala odpad, ale příběh byl dost dobře popsaný, tak dávám aspon tu 1*.
Příběh působí celkem lacně, nemožné a nesrovnané zapojení nadpřirozených bytostí a hlavní hrdinka jsou u mě mínus.
Upír Tane je zaručeně asi ten největší idiot z knihy, k pořádnému rozuzlení, či vůbec nějakému řešení příběhu jsem mu musela překousat přes ty feromony hlavní hrdinky i jejího upířího nabíječe. Mě knižní erotika vůbec nevadí, pokud je jí správné množství, ale tady se člověk modlí "Tak už ho proboha přefikni! At se konečně řeší i něco jiného, než jejich nadržené mozky" A stejně nic.
Džinové, upíři, vlkodlaci a malý démonci, to mi nějak nejde dohromady, nedává moc smysl spojit tyhle fenomény do jednoho příběhu, tady se to fakt nepovedlo. Působí to uměle, chemie mezi Laylou a Tane je vyloženě vynucená, ne plynulá. No, prostě mi od Alexandry Ivy už jedna kniha stačila.
Na můj vkus je to celkem kvalitní postapokalyptické drama, které začína v jedněch zaběhlých kolejích a to o tom, jak přežít nakázu vyvolanou člověkem. Bohužel, Kingovi by asi bylo na obtíž, necpat tam to napřirozeno, opět a zase. Já nechápu jednoduše důvod, když zpočátku čtu krásně plynulý děj, který vysvětluje nákazu, tvoří zápletku, která působí dost reálně, tak tam v druhé polovině knihy vecpe nějaké fantas bůhvíco a ač ne, že by to zrovna nedávalo smysl, tak zakomponovat to do příběhu, to bylo prostě hrozný, úmělý a srazilo to na kvalitě.
Postavy, která jsem si pro jejich dobromyslnost oblíbila, tak jsem je ve finále už nemohla vystát. To že věděli, že se blíží něco zlého, něco je zahubí, něco daleko horšího než nákaza a neustále jen mysleli na to, koho by osexovali, to mi přišlo dost blbý, když jde o život, tak jde o život a oni kromě stání u kůlu vůbec nic neřešili, kromě konfrontace s těmi ve "zlém" táboře. Ten konec? Seriosly? Udělat takovýhle šmitec?
Nevím, zdali je to do Kinga nějaké poseltví, byli tam různé metafory, psychologické vysvětlivky, náboženství i zdravotnictví, ale nějaké delší dílo si od něj příště radši nechám ujít.
Upřímně, tahle kniha byla sice humorná, ale nelíbila se mi tolik, jako první díl. Je to oddychovka, ale ke konci mě už ani nebavilo to číst...prostě na mě nějak nezapůsobila.
Děsivé to rozhodně nebylo, ale napínavé určitě. Velmi jsem soucítila s hlavním hrdinou a konec byl taková třešínka na dortu, čekala jsem ho a byla jsem za něj ráda, jen podtrhl ten krásný kontext.
Dávám 2. Nemohu si pomoci, ale Kinga mám radši v kratších dílech, nebot toto bylo opravdu něco, u čeho jsem se musela přemáhat to dočíst. Nevadí mi důkladné detaily, nevadí mi babrání v postavách, ale to nekonečné natahování a prudké změny směru příběhu(špatné spaní a nakonec nadpřirozeno jako vysvětlení?), mě fakticky štvali. Chápu, že je to asi jedna z Kingových předností, aspon pro některé, ale obyčejný příběh na nějakých základech, se dostane do úplně nesmyslného konce. Takhle knížka ztratila veškéro kouzlo.
Fantasii se meze nekladou, ale občas nevadí sundat nohu z plynu.
Od Kinga mám více ráda něco realistického a hlavně né zbytečně natahováno. Tohle byla jedna z mála knih, ve kterých dle mě dostal moc volnou ruku. Nic se nemá přehánět.
Tento díl mě dostal ještě více, než ten předešlý. Asi velmi tím, že se více rozvinul vztah Gena a Sisy. Tahle kniha je mnohem více akční, než první díl, je tu vetší řezba, větší napětí. Líbi se mi, kam až příběh autor dotáhl, je vidět, že je to opravdu promakané a stojí za přečtění. Na další díl se opravdu velmi těším, snad to dá třešínku na dortu předešlým dvěma.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Rozumné pojetí upíru, kde nikdo netrpí nekrofílií, jako Twilight a podobně, ze kterých jsem přímo otrávená.
Jedna z předností je, že se tam stále něco děje, stále se čtenář drží v napětí. Romantika je tu jako takový doplněk příběhu, podobně jako v Hunger games, ne-li méně.
Moc jsem od toho neočekávala, ale nakonec mě příběh přímo pohltil, že jsem si musela ihned běžet pro druhý díl a na ten třetí se klepu. Prostě jednou za čas dobrá upířina vyleze.