certik003 komentáře u knih
Knížka se četla snadno, i když v tomto případě bych asi radši dala přednost divadelnímu představení.
Styl psaní formou rozhovorů se mi zpočátku zdál divný, ale postupně jsem mu přišla na chuť. V knížce se vlastně nic moc neděje, ale přesto je děj zajímavý a díky několika zvratům dost čtivý. Pan tajemný se ze začátku zdál jako bezskrupulózní hajzl, ale ukázalo se, že v téhle knížce nejsou věci takové, jak na první pohled vypadají. Úplný konec byl překvapivý a navnadil mě na další díl.
Knížka se mi líbila, i když jsem očekávala, že se bude čarodějnických procesům věnovat daleko víc. Takhle to bylo vlastně jenom jako kulisa. Knížku můžu doporučit jako čtivý historický román, pokud si ale chcete přečíst něco víc o čarodějnických procesech, sáhněte po jiné knížce.
Milý a jednoduchý vánoční příběh, který je díky krátkým větám vhodný pro začínající čtenáře.
Cestopis jsem nikdy předtím nečetla a po tomhle sáhla jenom kvůli výzvě. Začátek se mi celkem líbil, jenom jsem pak měla pocit, že je to vlastně pořád dokola a jediné, co se dovím, s kým kolik vypil alkoholu. Potom autor naštěstí psal o docela zajímavých lidech a místech, tak mě děj znovu chytil. Po cestopisu už asi zřejmě nikdy nesáhnu, ale moc se mi líbil autorův nezdolný optimismus, který v podstatě čiší z každé stránky. To mám u lidí moc ráda. Taky obdivuju jeho odvahu vydat se jenom tak bez větších plánů a cílu do neznámých zemí.
Tentokrát už jsem věděla, do čeho jdu, takže forma knížky, děj ani jeho zvraty pro mě nebyly překvapením. Je pravda, že první díl mě doslova nadchl od začátku, tady jsem se trochu musela víc začíst, než mě děj chytil a nepustil, možná je to tím, že hlavní postavy mi tentokrát nebyly moc sympatické. Knížku jsem ale zhltla za dva dny, což o něčem vypovídá.
Další místo v dějinách, o kterém jsem vůbec netušila, takže jsem ráda, že jsem se dověděla něco nového. Příběh byl hodně emotivní a pátrání po osudu deportované rodiny byl čtivý a zajímavý, i když závěrečná posedlost novinářky pro mě byla spíš až nepochopitelná.
Byla jsem hodně zvědavá na další knížku autorky. Na rozdíl od Hungery games bych řekla, že je určená spíš mladším dětem. Začátek je až nezáživný, ale postupně se děj stává zajímavější. Vykreslený svět je dost zvláštní, pro mě až nechutný, protože většinu zvířat, která jsou v ději, fakt nemusím. Ale celkově je knížka čtivá, přiměřeně napínavá a pokud narazím v knihovně na další díl, ráda si ho půjčím.
Knížka mě nalákala svým tématem. O bipolární poruše jsem nikdy nečetla a chtěla se dovědět, jak se s takovou nemocí žije. To se v této knížce podařilo, bylo zajímavé sledovat, jak se se svou nemocí pokouší Pepa vypořádat i reakce rodiny a nejbližšího okolí. Bohužel zajímavé téma úplně zazdil způsob psaní autorky. Úvod mi přišel jako parodie na „Kdopak to mluví“, sex jakoby popisoval čtrnáctiletý puberťák, co se vytahuje před vrstevníky. Ději úplně chyběly emoce a bezdůvodné vulgarismy za vyjádření emocí nepovažuju. Postavy jsou nesympatické a epilog to doslova zabil.
Jsem si vědomá, že patřím k lidem, kteří také používají hodně často stejné výrazy a slovní obraty, takže bych tohle asi neměla kritizovat, ale slovo JELIKOŽ mi v textu už doslova lezlo krkem. Pokud tohle má být to lepší, co autorka napsala, nepotřebuj si už od ní nic přečíst.
Pohádky s morálním přesahem nutící k zamyšlení. Některé se mi líbily moc, některé méně, protože mi přišly dost rozvleklé a místy jsem se musela do četní nutit.
Protože jsem četla sérii Šest vran a moc se mi to líbilo, chtěla jsem si přečíst i Grišu a jsem moc ráda. Vlastně nedokážu říct, která série se mi líbila víc, ale svět, který Bardugo vytvořila se mi moc líbí. Děj je zajímavý, napínavý a čtivý se spoustou kladných a záporných postav, a u některých se ty vlastnosti hezky prolínají na jednu nebo druhou stranu, takže to dělá děj o něco zajímavější. Jediné, co bych vytkla, je závěrečný souboj Aliny a Temnyje, ten se mi zdál tak nějak ošizený. Jsem si jistá, že se k oběma sériím někdy v budoucnu vrátím a vůbec bych se nezlobila, kdyby autorka napsala nějakou další.
Příjemné čtení, u kterého jsem se ani chvilku nenudila. I když místy mi děj připadal těžko uvěřitelný. Překvapilo mě, že je to autorčina prvotina, doufám, že se brzo dočkáme další knížky.
Meda Mládková prožila rozhodně hodně zajímavý život a udělala toho spoustu pro české umělce. Přiznávám ale, že mi občas svou urputností byla místy nesympatická. Určitě ale nelituju, že jsem tuhle knížku četla.
Na knížce se mi líbilo, jak se Tereza postupně vyvíjí, popis manželství jejích rodičů a taky líčení života Marie v 50. letech. Některé věci se daly předvídat a asi jako všem ostatním mi byla značně nesympatická Lenka.
Že se autorka hodně inspirovala u JKR by mi až tak nevadilo, i když oceňuju originálnost. Ale začátek se mi četl hodně těžce, některé pasáže byly vtipné spíš takovým tím násilným způsobem a některé zbytečné. Kdyby autorka knížku o třetinu zkrátila, byla bych možná nadšená, ale takhle je to spíš zklamání a nemyslím, že bych si chtěla přečíst další díl.
Knížka se spoustou informací z historie Prahy, která je napsaná zábavnou a čtivou formou. určitě si najde spokojené dětské, ale i dospělé čtenáře. Ilustrace se povedly, místy byl ale kvůli nim špatně čitelný text.
Příběh židovského chlapce, který si myslí, že je zbabělý, přitom prokazuje neskutečnou odvahu a příběh vojáka, který se podílí na ohavnostech páchaných v ghetu. Díky bohu jsem takovou dobu nikdy nezažila, tak nemůžu nikoho soudit, protože netuším, jak daleko bych já sama zašla, abych přežila? Knížku určitě moc doporučuju.
Příběh studentky, se kterou mají rodiče tak velké plány, až je to Alici na škodu. Bohužel začne brát drogy. Pokud děj srovnám s „My děti ze stanice ZOO“, tak tohle je taková soft zkrácená verze, pokud s „Mementem“, tak myslím, že knížka Johna odradí víc dětí od drog, protože jeho knížka má odstrašující konec. I když tahle knížka je pro mládež určitě čtivější.
Překvapilo mě, že se mi komiksový příběh pro děti tak moc líbil. Asi bych byla radši, kdyby knížka byla psaná formou příběhu a tím pádem by byl propracovanější, ale to by zase přišla o ty překrásné ilustrace. Hilda je odvážná a správně „pošahaná“ a mě nejvíc nadchli pidilidi.
Příjemné oddychové čtené, na kterém se mi nejvíc líbilo vyprávění o životě ve starověkém Egyptě. Jenom bylo překvapivé, že odbornice na toto období netuší, co bude následovat. Ale naštěstí mi to až tak nevadilo a nezkazilo dobrý dojem z knížky.