Česneksmedem
komentáře u knih
Deset plus jeden
Ed McBain
Za tu hromadu zavražděných vlastně mohl alkohol. Jak známo, nad alkoholem nelze zvítězit, jen my Moraváci občas remizujeme... Přesto do něj mnoho lidí investuje svoje úspory, protože kde jinde dostanete 40%?
Solidní detektivka s trochou klasického humoru.
Vánoce nebudou!
John Grisham
Docela se divím nízkému hodnocení některých čtenářů. Asi to vzali moc vážně. Bavil jsem se, protože u nás doma bereme tyto svátky hodně vlažně a stromek máme pouze do Tří králů. Lutherovi jsem to teda vážně nezáviděl!
A ten konec? Ten je takový americký, i když si nejsem jistý tím, jak moc je reálný.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
(SPOILER) Taková je životní zkušenost. Pokud dámě navrhnu, aby si na výlet nic nevzala, znamená to nic nakonec asi pět kufrů. A tak nějak podobně začíná i tato kniha. Fakt je ten, že pokud bych měl jet na rok na Špicberky (pořád se mi tam plete Špilas), tak si rozhodně vezmu ponožky z velbloudí vlny a naše moravské léčivé kapky, protože nohy, ledviny a játra je nutné mít v teple.
K návštěvě lákají už názvy – Záliv hrůzy, Záliv nářků nebo Strašidelný záliv. A strava je tam ryze domácí – například palačinky z tulení krve.
Tato kniha má prý v Německu již šestnáct vydání. Ani se tomu moc nedivím. Je to příjemné a celkem vtipné vyprávění, které rozhodně doporučuji k přečtení. Obzvláště dnes na Martina. Venku po sněhu ani památky, ale v knize je ho dost a dost.
Just Kids – Jsou to jen děti
Patti Smith
Přiznávám, že to rozhodně není zpěvačka, kterou bych pravidelně poslouchal. Vím, že je velmi vlivnou postavou newyorské punkrockové scény, a to počínaje albem „Horses“ z roku 1975, na kterém se podílel i Ivan Král. Jejím největším hitem je zřejmě singl „Because the Night“. Tomu ovšem předcházela práce na tovární montážní lince a poté tvorba básní.
Těch autobiografických knih napsala hned několik. Tato právě přečtená má tu výhodu, že to nejsmutnější se dozvíte hned na začátku. Docela jsem se bavil u vyprávění o focení polaroidem, kde působila jako modelka. Někteří možná znáte její fotografii s prstem v nose. Zvláštní, ale moc fajn kniha!
Nevědění
Milan Kundera
Dle mého, je to taková posmutnělá, možná trošku emigrantsky ublíženecká intelektuálština. Na začátku je poměrně velké jazykové a historické okénko, kde dojde i na islandštinu a Odysea. Uvažoval jsem i nad názvem. Možná má sdělit, že ti, kteří zůstali, stěží mohou pochopit. Možná ti, kteří odešli a vrátili se, nevěděli, jak se znovu začlenit, a jestli vůbec zůstat. Každopádně jsem měl dojem, že to celé vyznívá jako mírné naštvání na ty, kteří zůstali. Je ale třeba si přiznat, že ti to zde také, po odchodu svých příbuzných, neměli vůbec lehké. Z toho chmurného vyprávění křičí slovo samota.
Boží muka
Karel Čapek
Jsou knihy, které člověk rád přečte za jeden den. To by, dle mého, byla u knih Karla Čapka chyba. Ty je třeba číst pomalu a případně se i vracet. A tento povídkový soubor není výjimka. Není to úplně jednoduché čtení, navíc poněkud pochmurné a záhadné. Top kvalitka je povídka Šlépěj.
Dřevěný nůž
Jiří Hájíček
Dost dobrá povídková kniha, ale žádná legranda to rozhodně není! Snad jen povídka "Příběh milovnice koňakových špiček" byla trošku úsměvná. Přesto jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst. Poměrně smutné, nostalgické a melancholické dílko.
Jo a do kronik by se měla psát pravda, i kdyby byla malinko lechtivá.
Kniha apokryfů
Karel Čapek
Skvělé! Skoro bych řekl, že to od Čapků už tak nějak očekáváme. Častokrát jsem měl pocit jako by se oklikou vyjadřoval k současnosti. Asi nejvíc jsem se bavil u příběhu nazvaného O úpadku doby. Toho moudra je v knize požehnaně.
Případ křičící ženy
Erle Stanley Gardner
Detektivky s Perry Masonem mám velmi rád. Přispívají k tomu i jeho pomocníci Della Streetová a Paul Drake. Postupné rozplétání bych přirovnal ke královské hře. Perry zřejmě šachy umí velice dobře. Je to pohodové, příjemné a rozhodně ne nudné.
Můj Janáček
Milan Kundera
Tuto knihu jsem si vybral ke čtení hlavně proto, že jsem nedávno napsal článek o tom, jak Janáček kdysi hrál v našem kostele a vyučoval ve své brněnské varhanické škole jednoho našeho občana, který potom dokonce varhany vyráběl. Trochu se stydím, ale svůj vztah k opeře jsem vyjádřil kdysi dávno ve škole, když jsme jeli do brněnského divadla na Prodanou nevěstu. Po prvním dějství jsme s několika spolužáky a spolužačkami usoudili, že stačilo a šli jsme poznávat noční Brno. Někdo nás nabonzoval, takže z toho byl velký průšvih. Jako operou prakticky nepolíbený jsem na některé pasáže (s prominutím) čuměl jako pr..l z houští. Mám však natolik empatie, že dovedu pochopit a uznat, že se někteří z vás budou rozplývat nad poznámkou, že operu nelze ukončit žábou. Osobně bych v tom žádný problém neviděl.
Musím se také přiznat, že některé myšlenky autora jsou nad moje inteligenční schopnosti. Co nadělám. Přesto jsem knihu četl poctivě, něco i dvakrát. Dokonce jsem dokázal rozlišit pastorkyni od pastorku. Co jsem například úplně nepobral je to, že píše o Janáčkovi, ale pořád tam plete Hemingwaye a Dostojevského. Pak také, když mluví o opeře Liška Bystrouška, poznamenává, že jde o dílo bez velkých uměleckých kvalit. Tak snad to psal podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka. Osobně se domnívám, že udělat z toho umělecké veledílo, tak by to stálo za "hádvěó"
Resumé. Bylo to moc fajn poučné počtení a rozhodně si od MK brzy zase něco přečtu.
Pád
Michael Connelly
Policajtika, to je klíčové slovo této parádní detektivky. Bohužel se musíme smířit s tím, že se politika mísí se vším, s čím se běžně setkáváme. Všichni mají své zájmy, které prosazují, jen je problém v tom, že někomu projde prakticky všechno a někdo naopak musí být tím obětním beránkem.
Harry Bosch to se svou povahou nemá rozhodně lehké. Na druhou stranu, pokud ve svém okolí máme někoho takového, měli bychom si ho vážit. Conellyho další velice zdařilá kniha.
Živý mrtvý a další policejní povídky
Martin Goffa
(SPOILER) Zuzanka. To je můj druhý favorit této útlé knihy (o tom prvním později). Hned vysvětlím proč. Moje dědkovská hlava už tento svět přestává chápat. Vraždění civilistů není vraždění, ale speciální operace + Nohavica šméčko Péčku nevrátí (třeba půjde jednou výhodně prodat) + mouřenín není černý, ale modrý + cé je er... Pokud to takhle půjde dál, tak za pár roků bude heterosexuál zařazen mezi úchylky.
V příběhu Zuzanka je ale vše při starém. Příběh je to sice hořkosmutný, leč i zábavný. Zuzanka je totiž babochlapka, která bojuje se svým osudem poněkud svérázně. Nenechává se upravit na čtyřkovou blondýnu, ale ve svém vlastním světě si představuje, jak – ale to už si přečtěte sami.
Nejlepší povídkou je dle mého povídka Greg. Nejen na propojení epilogu s prologem je vidět propracovanost. Kniha je to čtivá, takže s radostí doporučuji.
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Jsem rád, že přes notoricky známý film se čte i kniha. Je jasné, že při čtení naskakují obličeje herců z filmu, čímž vzniká trošku i ta atmosféra. Zase si ji někdy přečtu.
Poslední sbohem
Tim Weaver
504 stran, to už je špalek. A špalek je vlastně násilně přervaný život, který má na řezu spoustu kruhů, jenž vypráví zajímavý, ale i složitý život. Podobná je i tato parádní kniha. Počtu stran se není třeba lekat, protože odložení knihy je spojeno s jistými problémy. A problémů se většina z nás chce vyvarovat. Takže čtete, čtete a najednou je závěr, který se snaží vehnat slzu do očí. Skvělý díl!
Dobrodružný život milovníka starých tisků
Dorothy L. Sayers
Povídkové knihy mi připomínají švédský stůl. Něco je vynikající, něco dobré a občas něco musíte vyplivnout. U této knihy převažuje hned ta první varianta. Velkou zásluhu na tom má i velice sympatická postava lorda Petra Wimseymho. Jeho logické detektivní schopnosti a neobyčejná všímavost připomínají – hádejte koho?
Jedna z povídek (Perlový náhrdelník) se odehrává na Vánoce. Protože je toto moje poslední přečtená kniha v listopadu, hodí se mi to jako můstek k prosincové četbě, neboť všechny knihy se budou týkat právě Vánoc.
Člověk bestie
Émile Zola
Émile, to jste napsal velice pěkně. Teda k popukání to zrovna není. Mašinky parádní, ale ty nátury...
Duch whisky
Richard Grindal
Než budu chválit, neodpustím si jednu poznámku. Vzhledem k tomu, že půjde o skotskou whisky, vzpomněl jsem si na výrok o starší panně - "Chránila si rozkrok jako Skot peněženku.". Pěkně to potvrzuje všeobecně známou povahovou vlastnost Skotů.
Chválit je v tomto případě třeba. Dozvíte se mnoho informací o jednotlivých palírnách, je zde i mnoho historek (dojde i na Orwella), postupy, rozdíly mezi druhy whisky...
Docela jsem byl překvapen informací, kdy a kde vznikla první pravidla golfu. Nádherné a zajímavé čtení, ke kterému se budu vracet.
Kobra
Deon Meyer
Tak tenhle díl je "moerse" (vysvětlení ve slovníku na konci). Pro naše duševní zdraví je velice dobré, že nevíme ani půl procenta toho, jak si naši mocní přilepšují. Závěr je poněkud, vzhledem k profesionálním padouchům, méně věrohodný. Připouštím ale, že každý občas udělá chybu.
Hoď se do pogody
Sandra Pogodová
Vítám každého, kdo si umí udělat srandu i ze sebe a nestydí se za to. Zde se mi toho dostalo v maximálním měřítku a navíc i s velkou dávkou inteligence, citu a porozumění.
Přiženit se do této rodiny, asi bych si nejvíce rozuměl s tchýní, ti zbývající dva exoti jsou už na mé staré nervy přece jen silný kafe. Příběhy jsou psány oba autory na střídačku. Knihu vřele doporučuji!!!
Panoptikum starých kriminálních příběhů
Jiří Marek (p)
Při tom hnusném covidovém počasí si číst tuto knížku je něco epesráves! Tak to alespoň říkával jistý kapsář Mihule. Taky vás při tom napadne, že když Pánbíček stáčel naši DNA, stál za ním sám Ďábel, zrovinka kýchnul a nějaká ta kapka se zapasovala do té šroubovice. No a podle toho se občas chováme.
Bylo to móóóc fajnové počtení, které samozřejmě doporučuji.
