charlizee komentáře u knih

Kundera mě neskutečně baví. Tolik myšlenek a vědomostí vměstnat na 300 stránek...všechno to stylisticky dokonale propojit a přitom nepoužívat žádný košatý jazyk...to je prostě vrchol mé čtenářské chuti.

Žert jsem si koupila na gymplu hned po přečtení Nesnesitelné lehkosti bytí. Proč jsem na něj víc jak dekádu nesáhla, tomu nerozumím. Naštěstí téma “Ostrava” ve Čtenářské výzvě mě k němu letos přivedlo :)

Před dvěma roky jsem se (na dovolené) zařekla, že už od této autorky nic číst nebudu. Manželé odvedle se mi vůbec nelíbily. Zářijový výběr ČK Martinus mě proto trochu vyděsil. Šnůru jsem porušit nechtěla, navíc všichni slibovali, že tohle je zatím její nejlepší kniha... Přísahám, že jsem moc chtěla, aby se mi to líbilo a že nejsem předpojatá!!! :)) Překvapení se ale nekonalo, pro mě to byla jen další plytká detektivka. Kvalitní postavy, atmosféra, dobře budované napětí, překvapivost, jazykový styl...nic z toho jsem tam nenašla. A některé dialogy postav byly tak kostrbaté, že by tak spolu nemluvili snad ani cizinci...
Radši sáhněte po klasice Deset malých černošků :)

2 23.09.2019

Můj první Hartl - do fanclubu nejspíš nevstoupím... :) Vůbec mi nesedí jeho styl psaní a práce s jazykem jako taková. Nicméně oproti tomu, jak mi cca prvních 50 stran bylo doslova protivných, tak jsem celou knihu přečetla za tři večery.

7 04.09.2019

Hodně důležitá kniha.
Beletrizující formou zmapovány roky 1938 - 1968 v Československu včetně otázek národní identity a náboženské příslušnosti. Ačkoliv (nebo možná protože) jsou hlavní osoby popisovány z pohledu třetí osoby a čtenář se s nimi příliš neidentifikuje (s výjimkou epizody 1968), příběh je hluboký, promyšlený a perfektně propletený s historickým kontextem. Osobně bych knihu zařadila do gymnaziálních osnov.
Pokud ještě někdo hledáte knihu pro 6. téma Čtenářské výzvy, Stalo se prvního září vřele doporučuji.

7 01.09.2019

V případě tohoto dílu jsem se přistihla, že bez znalosti seriálu bych z komiksu pár situací nepochopila... Tak jak byl první díl přesný, druhý ne zcela.

17.08.2019

Když jsem na vysoké škole chválila vzpomínky Adiny Mandlové, tak mi spolužáci z filmové vědy doporučovali vzpomínky Lídy Baarové - že se jim líbily víc. Tak jsem se k nim po deseti letech dostala :)

Jaká byla skutečnost se asi nikdy nedozvíme... Četlo se to dobře, ale chyběla mi tam ta Adinina lehkost a nadhled. Pár pasáží, které se opakovaly napříč kapitolami, přičítám věku, ve kterém to Lída Baarová psala.

2 17.08.2019

Jsou knihy, při jejichž čtení mám pocit, že se ve mně něco rozpíná. Každá věta mi přijde výjimečná a obohacující.
A když nakonec dočtete poslední stránku, přečtete poslední slovo..., tak se vrátíte na začátek a čtete znovu.

Opět díky za čtenářskou výzvu, bez níž by mě některé klenoty nejspíš minuly...

“That´s one of the central problems of history, isn’t it, sir? The question of subjective versus objective interpretation...”

5 17.08.2019

Zloba, smilstvo, závist, lakota... Petra Dvořáková dokázala nekutečně vystihnout základní negativní lidské vlastnosti a charaktery různorodých postav, to vše na relativně omezeném prostoru necelých 250ti stran.
Ať muž či žena, mladý nebo starý, sedlák nebo chalupník, každého vystihla věrohodně a jinak.
Skvěle jsem se bavila!

12 17.08.2019

Hodně dlouho se mi nestalo, že bych nepoznala pachatele. Ne tak u Kaštánka. Neměla jsem ani stín podezření!!! A musím se přiznat, že jsem v jednu chvíli u konce prostě nevydržela a nalistovala o pár stránek dál. To jsem naposledy udělala snad u Harry Pottera :D
Za mě další výborná severská detektivka. Konzistentní, reálná, čtivá.

15 28.07.2019

"Je něco strašlivějšího než člověk?"

8 28.07.2019

“Stvořitel je větší než jeho dílo? / Takže kdo musí být větší, Matka, nebo Syn?”

Začátek knihy mě úplně ohromil.
Jakým způsobem dokáže autorka pojmenovat elementární věci...wow! To je něco, co opravdu obdivuji.
Pak to ale nějak vyprchá..., ani ty nevyřčené závěry nerezonují.
Z výběru Čtenářského klubu Martinus zatím kniha, která mi nejvíce proplouvá mezi prsty.

1 28.07.2019

Tuto krásnou knihu jsme si nadělili se synem k MDD. Beníka bavily fotbalové obrázky a mě to bavilo komplet celé... Člověk by nevěřil, že se z dětské knížky může dozvědět nové informace o počátcích naší vlasti. Za mě ideální spojení literatury a historie. Zasloužená Magnesia Litera.

3 28.07.2019

Jsou autoři, kteří jsou sázkou na jistotu. Ian McEwan je jedním z nich.
Obdivuji, s jakou hloubkou popisuje všední věci. A jak dokonale dokáže popsat svět z perspektivy muže, ale také z perspektivy ženy; jak se dokáže vcítit do myšlení žen. Člověku se nechce věřit, že to napsal sám... Po přečtení této knihy mě zase mrazí. On prostě dokáže definovat ty nejhloupější chyby, které děláme. Jako třeba když něco nějak cítíme, ale nahlas to řekneme úplně jinak, nejlépe opačně, jen kvůli hloupé hrdosti. A ačkoliv si tisíckrát předsevzeme, že už se nám to nestane, uděláme to s plným vědomím zase. A někdy to má nesmyslné, leč fatální následky.

Já u něj vždycky najdu tolik myšlenek (i tady na těch pár stránkách), že si s nimi na dlouho vystačím. A proto miluju čtení!

6 06.06.2019

Zaujal mě popis knihy, tak jsem si ji skoro obratem po vydání koupila, a když jsem si uvědomila, že název je vlastně v rozkazovacím způsobu (čtenářská výzva), upřednostnila jsem její přečtení před ostatními. Bohužel nemůžu říct, že by mě tato kniha nějak zvlášť bavila :( Mé počáteční podezření na pachatele se ukázalo jako správné (to nemám moc ráda, raději se nechávám autorem "ohromit"), a ačkoliv je nápad perfektní, výsledek mi prostě přišel "nemastný - neslaný".

1 06.06.2019

Tak tohle mě hodně bavilo! Trošku jsem se děsila těch bezmála 500 stran, ale uteklo to jako nic. Po delší době vyloženě odpočinková knížka, na kterou jsem ale myslela pořád a pořád bych ji i nejradši četla (prostě ideální kniha, když pracujete a máte dvě malé děti :D ).
Knihu jsem dostala darem a výběr musím opavdu pochválit, protože bych si ji sama nekoupila. Nedá se snad ani spočítat, kolik v té knize bylo zvratů, resp. co dokázal autor dál a dál vymýšlet. Skoro bych řekla, že by se na tom dalo postavit několik detektivních případů, ne jen tento jeden... Ale o to asi u masového vraha jde :)

3 06.06.2019

Před třemi lety mi zavolala má nejmenovaná kamarádka Kačka, že na cestě autobusem z Brna do Olomouce potkala okouzlujícího Ladislava, který měl mít večer v U klubu svou cestovatelskou prezentaci. Čirou náhodou sehnala na tuto beznadějně vyprodanou událost vstupenky a toužila po mé společnosti. Ok, po jeho společnosti toužila asi víc, ale jen těžko s ní mohl sedět na vlastní přednášce v publiku, to dá přece rozum... Od touhy po mém doprovodu ji neodradil ani fakt, že na všechny popisy a připomínky jeho osobnosti jsem zarputile vrtěla hlavou, že ho jako vážně neznám... Až tak neodolatelná a nepostradatelná jsem byla! :) Co bych to byla za člověka, kdybych se k takové pomoci bližnímu svému nepropůjčila?!
A co bylo dál?
Přednáška se konala, rande nikoliv. Podezírám totiž Ladislava, že si podobně nečestným způsobem zajišťuje standardně vysokou návštěvnost svých prezentací.
Za trest jsem jeho první knihu přečetla až teď. (A to pochopitelně jen kvůli splnění čtenářské výzvy, pozn. autorky).

4 06.06.2019

Moje první Mornštajnová. Zdánlivě obyčejný příběh, který je silný v tom, jak je běžný. Dobře zpracovaná psychika postav, ovlivňovaná atmosférou doby, fungující jak v ženském, tak v mužském principu. Párkrát mi ztuhla krev v žilách jen při náznaku budoucího děje. I když jsem si při zmínce, že Blanka je výborná řidička, představila jiné vyústění, tak bylo nakonec stejně fatální. A to, v čem se hlavní hrdinka/vypravěčka tak značně odlišuje od ostatních, mi došlo teprve, až když to bylo jasně pojmenováno. Do té doby mi to nesecvaklo a to zjištění mnou otřáslo.

11 19.05.2019

“Dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jen jiný Nabokov.”

Lolitu jsem si koupila v roce 2003. Byla jsem na gymplu a přesně si pamatuji to brněnské knihkupectví a taky ten pocit, tu radost z revidovaného vydání.
Nedokážu vysvětlit, ba ani pochopit, proč jsem ji poprvé přečetla až za 16 let. Velký dík patří Martinusu, že právě Lolitu vybral do čtenářského klubu na duben.
Neumím stručně popsat, jak výborná, jak precizní ta kniha je. Měla jsem nutkání vzít mapu Spojených států a značit si, kudy cestovali - co kdyby i toto mělo nějaký význam?
Skoro mě děsí, na jaké úrovni musí být myšlení a vnímání člověka, který dokáže takový román napsat. Vím jistě, že až budu číst Lolitu příště a příště, objevím v ní zase něco nového - osobně jsem měla v této “poličce” zatím asi jen Annu Kareninu. Tak už jí nebude smutno :)))

6 15.05.2019

Mně Wolker k srdci nepřirostl, jeho poezie není mým šálkem čaje - tím jeho básně a talent neznevažuji, protože je obdivuhodné, v jak raném věku dokázal skládat verše na každodenní (bídná) témata, a jak dokázal reflektovat dobu.

4 06.05.2019

Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že tuto knížku přečtu :) Celou trilogii jsme minulý rok koupili kolegyni z práce, která miluje její autorku. Zpočátku nám trochu vytýkala, že toto už jsme tedy fakt přehnali, protože je to určeno úplně mladým čtenářům, o to větší bylo moje překvapení, když se jednoho dne knížky objevily na mém stole, že si je mám přečíst. Moje knihomolství je pověstné... :)) Knížky ležely rok na komodě v mé kanceláři a já jsem pořád přemýšlela, s jakou výmluvou je vrátit. No a pak se najednou stalo, že jsem chtěla úplně vypnout a tak mi první díl přišel vhod. Na autorech typu Kerstin Gier obdivuji skutečnost, že ze své "dospělácké" pozice dokáží napsat poutavý příběh pro malé/mladé čtenáře. Hrdinka příběhu působila věrohodně, jako by jej skutečně vyprávěla 15letá dívka. Čtení je svižné, příjemné a nijak fantasticky přehnané - démoni jsou nakonec v podstatě popřeni a zaměněni za okultismu chtivou, šílenou teenagerku :D
P.S.: Druhý díl jsem přemístila z kanceláře domů na hromádku s knihami "k přečtení". :))

04.05.2019