chodícírohožka komentáře u knih
Akční, nenáročné, v pohodě, ale nic extra. Dílko se četlo dobře, postavy byly stravitelné, děj ubíhal, i když spousta věcí se dala dopředu předvídat. Chování a myšlenkové pochody hlavní hrdinky podle mě ne vždy souhlasily s její povahou (stejně tak motivy některých jejích činů) a některé události byly poněkud šílené, ale jak napsal autor ve velmi sympatické poznámce na konci knihy - cílem nebylo popsat realitu, ale užít si fikci. A podle mě je více než patrné, že si autor psaní svého příběhu opravdu užíval.
Přemýšlela jsem nad třema hvězdičkama, ale nakonec dám čtyři (protože s odstupem pár dnů jsem jaksi shovívavější). Tento díl ve mě vzbuzuje rozporuplné pocity. Na jednu stranu byl dobře napsaný, napínavý, zajímavý. Líbilo se mi odkrývání osudů jednotlivých postav, jejich netypičnost, dostala jsem odpovědi na většinu otázek, které mě v průběhu četby této série napadly, těšilo mě, že hlavní hrdinka se konečně trochu vzpamatovala a přestala se chovat jako husa... Ale přesto mi některé věci nedávaly dostatečně smysl, jiné mi připadaly hloupé a zbytečné a celkový konec knihy (a celé série vůbec) se mi nelíbil. Na jednu stranu fajn, bylo to celkem nepředpokládané. Na druhou stranu to však bylo všechno příliš jednoduché (a vlastně k tomu došlo pro mě dost nepochopitelným, nedostatečně vysvětleným způsobem). Hledala jsem pointu, ale nenašla. Opravdu mělo být tohle to velké finále, ten bod, do něhož celá trilogie směřovala?
Něco úplně jiného, než jsem čekala. V knize se prolínají dva příběhy. První, který je ze současnosti, je velmi dobře napsaný. Má svižný, napínavý a akční děj, jen ke konci už je podle mě zbytečně moc nechutného násilí. Druhý příběh, odehrávající se za druhé světové války, je katastrofa. Nuda, žádná akce, nic moc děj. A hlavně příšerně napsané. Autor pasáží "z deníku" píše jak google translator s občasnými koncovkami -ti u sloves a v nelogickém slovosledu. Takhle se opravdu na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století nemluvilo, stačí kouknout na nějaký dobový materiál. Kvůli podivnému pajazyku jsem při četbě pasáží z tohoto období poněkud trpěla a kdybych věděla, že by se jejich přeskočením nic moc nestalo, ani bych je nečetla. Tím se dostávám k celému závěru, který mě moc neuspokojil. Čekala jsem, že důvod tak promyšlených akcí s takovou spoustou násilí bude nějak smysluplnější. A taky že se dozvím, co se stalo s uprchlými postavami. Proč po nich nešla? A proč ony všechno vzdaly, když měly v rukou největší páku? A jak se vlastně dozvěděly o obrazech, o nichž přinejmenším od počátku druhé světové války nikdo krom majitelů a falzifikátora nevěděl?! Atd....
Napínavá a poutavá knížka se zajímavým námětem. Jediné, co mi opravdu hodně vadilo, byl český překlad - konkrétně slovesa v první osobě přítomného času a jejich koncovka "i". Kdo v dnešní době říká "piji", "sleduji" atd.?! Rvalo to uši/oči...
Mno, tohle se moc nepovedlo. Děj sice neurazí, ale ani nenadchne, nepřekvapí, prostředí, ve kterém se odehrává, je poněkud fádní, a obojí je plné nesmyslů. I když člověk omluví nelogický hrad ze skla a bez oken nebo třeba kluka, který má už v devatenácti tolik zkušeností, aby mohl být kapitánem stráží, tím, že je to prostě puberťácký fantasy svět, pořád tam zůstává spousta nonsensů. Tak třeba samotná ústřední myšlenka turnaje, kdy si král z lidí, kteří mají ten největší důvod ho nenávidět, rozhodne vybrat svého budoucího oddaného služebníka... To rozhodně nezní moc moudře samo o sobě... A pak... Který idiot si pozve přes dvacet nejnebezpečnějších lidí světadílu a nechá je poměrně volně se toulat po zámku mezi lidmi (a ani se neobtěžuje pořádně prohlédnout jejich pokoje)?! K tomu neuvěřitelně namyšlená a protivná hlavní hrdinka, která bůhvíproč má být nejlepším zabijákem světa... A dva neodolatelně krásní nápadníci, ze kterých si nemůže vybrat... Ech! Aspoň že se to celkem dobře četlo (když se člověk obrnil proti všemu výše zmíněnému - a pár dalším věcem)...
Jedinečná a zajímavá kniha. I přesto, že hlavní postava mi byla poměrně dost nesympatická (a vedlejší postavy většinou taky), tak se mi četla dobře. Prostředí bylo skvěle popsané, stejně tak psychologie postav a prostředí. Co mi vadilo, bylo, že autoři naznačili spoustu úžasných nápadů, ale naprostou většinu z nich nijak nevysvětlili. Většinou mi nevadí si domýšlet, ale tady bych potřebovala trochu více nápověd, aby mi připadalo, že jednotlivé prvky opravdu mají v příběhu nějaký hlubší smysl. Občas se totiž zdá, že tam jsou jen proto, aby mohly postavy víc tajnůstkařit.
Opět klasický Irving. Špatné matky a zapovězení otcové, zápasníci a speciální kamarádky, penisy a sex, medvědi a New Hampshire... Žasnu, jak dokáže psát pořád dokola s téměř stejnými postavami a v totožných kulisách, a přesto vytvářet svérázné a originální příběhy. Nicméně V jedné osobě považuji za Irvingovo slabší dílo. Připadá mi, že téma autorovi nesedlo, neuměl se s ním poprat, a tak příběh působí poněkud uměle a je příliš předvídatelný.
Pro mě asi zatím nejnudnější díl ze série. Po nějaké době jsem knihu četla podruhé a stále mi některé pasáže připadají zbytečné, jiné zdlouhavé, další přehnané nebo hloupé. Objevuje se zde mnohem méně sympatických postav než v předešlém díle a ne všechny situace se mi zdají dořešené. Ještě že další díly už jsou lepší.
Jakkoli mám knihy Diany Gabaldon ráda, tahle mě opravdu neoslovila. Příběh o Jamiem je kratičký a podle mě toho o něm a jeho životě "před Claire" mnoho neříká. Druhou část pak tvoří první kapitoly Cizinky - přestože autorka vysvětluje, proč je do nové knihy zakomponovala, připadají mi tam zbytečné, jako by jen potřebovala nahnat stránky. Škoda, že nenechala o prvním setkání s Claire vyprávět Jamieho - i když by se jednalo o příběh, který už čtenáři a čtenářky Cizinky důvěrně znají, nepřipadalo by jim, že o něm čtou znovu a stejně. Navíc - koho by nezajímalo, jak tyhle důležité chvíle prožívala tato oblíbená mužská postava?!
Bohužel jsem četla trochu narychlo, takže jsem z knihy neměla ten správný požitek, nicméně to nebylo špatné. Sem tam mě něco pobavilo, sem tam jsem viděla krásy ruského venkova, které Gogol dovedně popsal... sem tam jsem moc nevnímala, co vlastně čtu. Abych se přiznala, víc se mi líbilo číst o samotném autorovi, který musel být zajímavým člověkem s neveselým osudem, než trávit večery s jeho neúplným dílem, ale i tak jsem ráda, že jsem to udělala. Zase jsem si dokázala, že lidi byli a jsou pořád stejní, stejně jako jejich postavení k penězům. Mrzí mě, že nebyly dopsány druhé dva díly, mohlo by být příjemné představovat si, jak se všechno nakonec zlepší...
Měsíc mého života byl několika dny mého utrpení. Možná je to jenom tím, že vesmír není zrovna mým oblíbeným dějištěm a sci-fi nejmilejším žánrem, takže o tom vím houby, ale přišlo mi to hodně špatné. Styl vyprávění mi nevadil (nebo aspoň ne na začátku, později mě sem tam trochu otravoval), ale všechno ostatní... První část byla v pohodě, každá další ale jen víc a víc nesmyslná. Postavy mi lezly na nervy a nechápala jsem je (paní Su byla fajn), zvraty mi připadaly přitažené za vlasy a celé části příběhů působily jako dost nasilu vycucané z prstu. Prostě nic pro mě...
Po Páté minutě, která se mi moc líbila, jsem se těšila na další knihu těchto autorek, ale byla jsem zklamaná. Podle všech těch varování na obálce jsem čekala drsnější, vyspělejší příběh spíš pro dospělé... A dostala jsem takovou zvláštní slátaninu, která mi připadala nevyspělá postavami, dějem i způsobem, jakým byla napsaná (a přitom vím, že autorky psát umí!). V průběhu čtení jsem přemýšlela, jak bych chtěla, aby to dopadlo, abych mohla změnit názor a říct si, že to bylo vlastně super, ale nepodařilo se mi nic vymyslet. Tato kniha mi prostě nesedla.
Z prvního dílu jsem byla nadšená, připadal mi neotřelý, promyšlený, zajímavý. Klidně by mi stačila jen jedna kniha, ale když jsem zjistila, že má pokračování, hrozně jsem se na něj těšila. A jak to tak bývá, skončila jsem zklamaná. Koruna kouře je podle mě splácaninou nápadů, které se objevují ve spoustě dalších příběhů, zbytečně věci zamotává, překombinovává a nelogicky proměňuje... Zatímco první kniha tedy byla originální a čtivá, druhá na mě působila otravně a zapadla mezi ohromné množství průměrných YA (i ne YA) děl, která jsou jedno jako druhé.
Hrozně zvláštní kniha, která se nepodobá ničemu, co jsem dosud četla - nebo aspoň ne tak docela. Je čtivá, ale tak abstraktní, že ještě pořád o některých věcech nevím, co si myslet. Opravdu moc doufám, že jednou vyjde další díl...
Do knížky jsem se pustila kvůli čtenářské výzvě, tento typ literatury jinak moc nečtu. A byla přesně taková, jakou jsem ji čekala - jednoduchá, vtipná, plná klišé a romantiky, předvídatelná tak, jak jsem to ještě nezažila (nejen že bylo jasné, jak to skončí - člověk dokonce věděl, co bude v každé následující kapitole!)... Ale já si to překvapivě užila. Ne že bych sáhla po další autorčině knížce, pokud mě k tomu zase něco nepřinutí - ale jestli k tomu dojde, nebude mi to vadit.
Knížku jsem rozčítala dlouho, první kapitolu jsem průběžně vzdávala, protože mi připadala strašná a nelogická. Ale potom to začalo. Příběh se rozjel, zaplnil úžasnými postavami, odhalil dechberoucí svět a já jsem najednou potřebovala další díl.
Velká knihovna je úžasnou sérií, kterou jsem si naprosto zamilovala. Má své mouchy, ale více než bohatě to vynahrazuje vším ostatním. Do češtiny jsou bohužel přeložené jenom první dva díly, nicméně stojí zato si přečíst i ty ostatní - každý díl je totiž ještě lepší než ten předchozí.
Kniha s krásnou obálkou, ne úplně špatnými postavami a celkem dobrým dějem. Jasně, hlavní hrdinové mi občas lezli na nervy, některé věci a scény působily poněkud přehnaně a ne všechno autorka vysvětlila, ale příběh byl čtivý, místy napínavý a vtipný a já si ho docela užila.
Tato kniha pro mě byla asi největším překvapením za poslední dobu - myšleno v dobrém. Nevím, co jsem od ní čekala (jestli vůbec něco), ale dostala jsem poutavý příběh o dvou sestrách, jedné zničené, zblblé zemi a dlouhé cestě za svobodou. Až na pár drobností mi připadala vize světa trpícího přírodními katastrofami i postavy dvojčat, které by neměly existovat, úžasně přesvědčivé. Autorky navíc dokázaly vytvořit to správné napětí, které hlavní postavy na útěku provází, vykreslit vztah obou sester i jeho (a jejich) vývoj a vše dovést do konce, který láká k přečtení dalšího dílu. Absence jakékoli romantické linky a ohrané pindání o citech a zlomených srdcích, typické pro většinu young adult románů, bylo neuvěřitelně osvěžující. Už se těším na pokračování.
Nástrojům smrti jsem se dlouho vyhýbala (a po shlédnutí filmu mě tento příběh lákal ještě míň)... Ale po přečtení Rudých svitků jsem se rozhodla dát jim šanci - a jsem příjemně překvapená. Svět plný bytostí, které mi předtím připadaly hrozně dětinské, mě docela očaroval, postavy, které se mi ve filmu nelíbily, se ukázaly jako docela fajn, a ani příběh mi nepřipadal zas tak uhozený. V krátkosti - kniha je čtivá, vtipná a určitě hodna přečtení. Doufám, že to samé budu moct říct i o dalších dílech.
Moc pěkná kniha s milým příběhem a sympatickými hrdiny. Autorky odvedly skvělou práci. Doufám, že se časem objeví i nějaký další jejich výtvor v tištěné podobě.