chovanec komentáře u knih

Hlavním tématem knihy je formální autorita - která je na začátku velice přísná a zdrcující a ke konci je naprosto znemožněná a podkopaná. Z toho plynou různé absurdní situace. Nevím do jaké míry jsou skutečné, ale snad nikdy jsem se u knihy tak nesmál. Myslím, že kdyby každý čech posílal své "formální nadřízené" do hajzlu tak, jak vojíni ke konci téhle knihy, tak by tahle země vypadala dost jinak - a asi lépe. Věřil bych ale i tomu, že skutečná služba u PTP byla mnohem drsnější. Kniha silně připomíná "Skřivánky na niti" - kde taky de facto elita byla socialismem vržena na dno společnosti a na vrchol dosazeni poslušní neschopní.

8 29.05.2024

Rozporuplná kniha. Zdůrazňuje, že je důležité lidi povrchně zaujmout ("umět mluvit"). Potom zmiňuje kriminálníky a vrahy, kteří ani ve vězení nikdy nepřiznali vlastní vinu - přičemž autor tvrdí, že to je lidská přirozenost nás všech. A pak dává rady ve kterých podle mě velice volně užívá slovo "upřímně" - např. "zajímejte se upřímně o lidi, usmívejte se, zapamatujte si jméno druhého člověka, poslouchejte ho, hovořte o tom, co ho zajímá, vzbuďte v něm upřímně pocit, že je důležitý." Možná nejlépe autorův vnitřní rozpor vyjadřuje jeho věta: "V manželství není místa pro upřímnost, nýbrž pro diplomacii". Myslím, že ta kniha v sobě má dost pravdy, ale zároveň hodně rozporu a falše. Prý je polopravda ten nejnebezpečnější typ lži. Krátkodobě tyto rady možná mohou přinést výsledky, ale dlouhodobě mohou vést čtenáře k manipulaci a psychopatii = k odpoutání se od vlastního vnitřního svědomí a toho, co je skutečně upřímné. Jenže to by možná nebylo o čem tak dlouze poutavě psát - stačilo by říct: "buďte upřímní hlavně k sobě a dělejte jen to, co vás zajímá - to je jediný způsob, jak skutečně získávat přátele a působit na lidi". To, že takové knihy byly a dodnes jsou bestsellery, dobře vysvětluje, proč dnes žijeme v tak psychopatickém a manipulativním světě.

6 06.07.2024

Kniha, která inspiruje čtenáře k návratu domů - k sobě, k sebereflexi a sebelásce - ne ve smyslu sobeckém = na úkor ostatních, ale naopak pro dobro sebe i dobro celku, jako cestu k vyléčení celku. Čte se dobře, snadno, netrápí čtenáře zbytečně příliš malými slovy a přespříliš stránkami. Nejde o kvantitu - spíš o kvalitu. Někdy mi stačilo přečíst pár vět a začalo mi to tak šrotovat, že jsem knihu zas musel odložit a zpracovat si to.

5 21.09.2024

Někdy v roce 2016 se JBP proslavil tím, že se veřejně postavil novému kanadskému zákonu, který by snad nějak trestal lidi, kteří neosloví transexuála tím správným jeho vyvoleným zájmenem. Tím se vlastně postavil celé woke / progresivní / marxistické ideologii. Navíc se zastal mladých mužů a zodpovědných heterosexuálních lidí vůbec, čimž si mě získal. Od té doby jsem strávil asi několik desítek hodin poslechem jeho přednášek. A taky jsem si přečetl tuhle knihu. Je založená na proslulé a do nebe vyplusované odpovědi JBP na webu quora - tehdy to bylo 42 pravidel (https://www.quora.com/What-are-the-most-valuable-things-everyone-should-know). Četl jsem ji asi v roce 2021 a vysál jsem z ní, co to šlo - prolistoval jsem ji i podruhé a vypsal jsem si poznámky. Nedávno jsem se díval na web goodreads.com a překvapily mě negativní recenze. Chci zareagovat na jejich kritiku: 1) "pravidla jsou banální, očividná a samozřejmá" - Právě to je na té knize tak dobré. Někdy je hodně těžké popsat slovy jednoduché věci. Když jsem se hádal se svým šéfem, proč by mě měl nechat pracovat více samostatně, tak mi byl každý argument dobrý. Nebo když jsem se hádal se svými bývalými spolužáky o tom, že kapitalismus je lepší než socialismus. Nikoho z nich jsem sice nepřesvědčil, ale ani jsem se nenechal přesvědčit jimi - protože chápu ty "banální, očividné a samozřejmé" principy a to je mi k nezaplacení. 2) "příliš mnoho citací z bible" - přijde mi naopak fascinující, jak JBP dokáže biblické příběhy interpretovat pro 21. století. A podobně dokáže rozkrýt celé bohatství pod Disneyho příběhy. 3) "příliš se rozepisuje o všem možném" - má skutečně volný styl a dotýká se všeho možného a zároveň to všechno má nějaký smysl a význam v celku. Náhodou já si z ČVUTu pamatuju zejména ty přednášky, kde se třeba pan profesor zmínil o nějaké věci ze svého osobního života. Myslím, že ta kniha prostě bude polarizující i proto, že JBP je polarizující podle toho, jaký subjektivní názor na něj čtenář má. Mě by se asi zase nelíbily knihy od Chomskyho / Žižeka / Harariho.

5 09.07.2024

Na jednu stranu je to čtivá knížka, co člověku přiblíží filozofii a vnitřní hygienu, na druhou stranu je na ní vidět, že autor přečetl pár jiných knížek a jen jejich poselství takzvaně "regurgitoval" - přežvýkal a nově zabalil - a ani je neozdrojoval. Navíc knížce dal "clickbaitový" a naprosto zavádějící název.

4 14.01.2024

Nejvíc se mi na této knize, na Urzovi a na anarchokapitalismu obecně líbí ta logická kozistence. Myslím, že ve světě je až příliš nekonzistentnosti – tj. říká se něco jiného než se skutečně dělá. Tento jev je stále očividnější. Pro mě možná zlom přišel za covidu, kdy ten státní a korporátní gaslighting bil do očí. Přirozené avšak velice krátkozraké je nadávat na „systém“ a na politiky (viz meme Old Man Yells at Cloud). Urza svojí prací upozorňuje na souvislosti, edukuje a to velice logicky konzistentně. Věřím, že anarchokapitalismus je řešení, které je sice docela jednoduché, ale vůbec není lehké - a záleží na každém jednotlivci, aby pochopil tyto souvislosti. Bohužel v tomto momentě (2024 prosinec) jsou zde dva nejvypalcovanější skeptické komentáře od lidí, kterým ani nevěřím, že tu knihu skutečně četli.

2 11.12.2024

Baťa viděl problém v zaměstnaneckém nebo jak on říkal „námezdním“ myšlení – kde organizace práce funguje na základě nařízení, kde vlastní iniciativě nejsou dávány podněty, a pokud se objeví, nelze ji objektivně měřit a lze ji jen nahodile odměnit. Další související problém viděl v tom, že je spojení pouze mezi dělníkem a podnikatelem a žádné spojení mezi dělníkem a zákazníkem. Proto se ve firmě Baťa podporovala decentralizace a samospráva dílen. Každý dělník se měl chovat jako podnikatel, měl dostat účast na zisku – k tomu potřeboval co největší rozhled a vzdělání. Měl znát výrobní náklady, kam se prodávají výrobky za jakou cenu, jak se výroby dotýká státní politika, zákony, daně – což se v jiných firmách možná projednává za zavřenými dveřmi a před zaměstnanci utajuje. Pár dalších zásad:
1) nikomu nic zadarmo = žádné dárky či dotace, to se týká jednotlivců i podniků, organizací a bank 2) i když se pracuje kolektivně, výkon a odměna se měří individuálně 3) transparentnost – i sám zaměstnanec si má umět sám vypočítat odměnu za svůj výkon, výsledky práce jsou zveřejňovány – to buduje důvěru ve spravedlnost a také vede zaměstnance k soutěži o výkonnost 4) zaměření na tady a teď - vyučtování se provádí týdně, ne měsíčně, neřeší se staré problémy 5) pokud dojde ke škodě, musí viník nést následky 6) nejde neexistuje (buď nechci nebo neumím) = nelze se vymlouvat na okolní poměry, vždy se musí najít řešení problému
Knihu jsem hltal jedním dechem. Naprosto boží shrnutí podnikatelských zásad Tomáše Bati, od kterých jsme se, dle mého, dost dost daleko vzdálili. Knihu vřele doporučuji snad každému, ale podnikatelům a manažerům 2x.

2 14.11.2024

Četl jsem to někdy na gymplu, kdy jsem MUSEL POVINNĚ udělat referát na nějakou knihu. A byla to asi moje první kniha, která mě skutečně chytla. Později jsem si ji četl v němčině, když jsem se učil německy. Myslím, že hlavní předností je nenáročnost, jednoduchost a přímočarost příběhu. Není to nic geniálního a průlomového, ale naštěstí to ani nemá žádnou (domnívám se) politickou agendu.

2 21.09.2024

Kniha pojednávající o lidské krátkozrakosti v ekonomice a politice. Osobně jsem už předem byl příznivec rakouské ekonomické školy a volného trhu, takže mi hodně sedla a ukázala mi další souvislosti, které mi nebyly jasné. Jsem však hodně překvapen kolik je nesouhlasných recenzí zde nebo na webu goodreads.com - stále existuje hodně kritiků, kteří píšou dlouhé lány textu a vytýkají neznalost a zaujatost autora, který neargumentuje fakty, nýbrž pouze rétoricky a propagandisticky. Tak to vypadá, že kapitalismus zdaleka ještě nemá vyhráno, přestože zrovna tahle kniha je z roku 1946 a mě přijde dost aktuální, trefná a přesvědčivá.

2 11.08.2024

Námět mi přijde docela vtipný a politicky s ním souzním 100%, ale hodně mi vadí autorův styl psaní - jak si představuje interakce normálních lidi, taková klišoidní omáčka, která mi připomněla stupiditu filmu Kozí příběh.

2 02.06.2024

Knihu doporučoval Jordan B Peterson. Četl jsem ji v původní angličtině a ta kopie vypadala, že ji mělo v ruce stovky lidí. Je v ní spoustu moudrosti, hodně jsem se z ní naučil, udělal jsem si spoustu poznámek a dokonce bych řekl, že mi pomohla v životní cestě / byl to životní průlom, protože mi pomohla lépe pochopit termín "kvalita".

Kniha míchá různá témata / různé linky: roadtrip na motocyklu autora se synem, autorův život a jeho posedlost definicí kvality, která vzešla z jeho profese - učil rétoriku a kreativní psaní na univerzitě. Tahle posedlost kvalitou vyvrcholila až zhroucením a pobytem na psychiatrické léčebně, kde mu diagnostikovali schizofrenii.

Kniha je ale napsaná tak, že autor rozhodně ví, o čem mluví. Má široký záběr - je to filozofie, je to analytické a přesné - hrají zde roli trochu i ty motocykly a jejich údržba, i když spíš jen jako příklad. Jde se hlavně do hloubky - do samotného člověka, který onu údržbu provozuje. Nejedná se tedy o dílenský manuál, ale ten, kdo něco tvoří, tu najde hodně dobrých rad.

2 27.03.2024

Jordan Peterson v rozhovoru s Camille Paglia řekl, že muži a ženy vyjadřují agresi rozdílně: muži přímo = fyzicky a ženy nepřímo = pomlouvají, manipulují a intrikují. Muž se ale proti ženské agresi a psychopatkám špatně nebo vůbec nemůže bránit, protože jeho způsob je společensky nepřijatelný, zatímco nad ženskou agresí se mhouří oko. Zároveň nikdo nebere vážně muže, který si stěžuje na vnější okolnosti - proto je potřeba, aby ty rozumné a příčetné ženy vystoupily proti jejich nepříčetným sestrám.

Esther Vilarová před 50 lety ostře vystoupila proti feminismu - tvrdí o něm, že je to v podstatě ideologie / náboženství, které ženám i mužům říká jen to, co chtějí slyšet: ženám, že jsou utiskované chudinky, což jim dává příležitost ještě víc parazitovat na systému, a mužům, že jsou tyrani - což oni berou jako kompliment jejich mužnosti. Muži touží po ženách mnohem více, než ženy po mužích. Muži se ženám obětují a nechávají se kvůli nim zotročit a vykořisťovat. Autorka tedy tvrdí, že jsou to naopak muži, kteří se potřebují osvobodit. Skutečně emancipovaná žena podle ní nezneužívá svůj sexuální monopol nad mužem - je jich však velice málo. Váhal jsem, zda kniha není napsaná cynicky - ale je cynické říct, že Ježíšek neexistuje? Určitě však je napsaná úžasně přímočaře a vtipně - na to, že od ženy. Esther Vilarová byla nejdříve lékařka, ale jako spisovatelka asi zachránila mnohem více životů, i když sama byla terčem kritiky a dokonce prý násilných výhrůžek. Kniha je stále naprosto aktuální. Její četba pro mě byla překrásnou satisfakcí.

Nechápu proč, ale na konci českého vydání je „doslov“ = kritika pana Nakonečného, který tvrdí, že Vilarová zakládá svou knihu na protimluvech, polopravdách a falešných tvrzeních a pouze projektuje svou nenávist a prázdnotu a že by ji měl čtenář litovat. Ačkoli se rozepsal na 4 stránky, tak se neobtěžoval ani jeden takový protimluv uvést a třeba nějaké tvrzení vyvrátit, takže je to v podstatě argument ad hominem ve stylu „ne, ty“ a má výpovědní hodnotu 0.

1 24.11.2024

na knížku jsem byl zvědavý, protože autor je velice zajímavý - hlavně to, že v podstatě předpověděl 11. září. tahle knížka je velice krátká - v podstatě brožurka. původně jsem si myslel, že je to překlad z originálu „behold a pale horse“ - jenže to je bichle s téměř 500 stranami, jak jsem teď zjistil. tahle kniha je nejspíš z textu z roku 1989 "The Secret Government: The Origin, Identity, and Purpose of MJ-12". moc chytrý jsem z toho nebyl. bylo tam strašně moc odkazů, zkratek, osob a dat. navíc na konci je podpis „Milton William Cooper, senátor“ - přitom on žádný senátor nebyl. byl to voják a pak rozhlasový moderátor.

1 14.11.2024

Čapek údajně s TGM hovořil a mlčel v průběhu 9 let a Čapek si prý nedělal žádné zápisky - a psal vždy teprve až když se s TGM rozloučil, což mi přijde dost neuvěřitelné, protože tam jsou dost dlouhé a složité citace. Kniha je napsaná čapkovsky - poutavě a nadčasově. Osoba TGM mi ale od té doby, co jsem to četl, přijde až příliš rozporná - sice byl určitě velice vzdělaný, ale zároveň to byl socialista (což je podle mě zhoubné a morálně na dně) a vyložený filosemita.

1 21.09.2024

Knihu jsem dostal zdarma jako dárek k nákupu jiných knih. Říká se "nekoukej darovanému koni na zuby" ale také vešlo do slovníku spojení "trojský kůň" jako špatný dar. Podobně asi nelze brát tak jednoznačně radu, abychom knihy nesoudili podle obalu. Tahle svým obalem trochu klame, protože na něm sice není fotka autorky, ale dost podezřelé je už její křestní jméno "DawNN" a fakt, že kniha je z roku 2020. Trochu jsem asi doufal, že to bude nějaká zapomenutá nadčasová klasika a zajímalo mě jak se kniha (což je spíš hloubavé médium) vypořádá s tak povrchním tématem jako oblečení. Na jednu stranu jsem ohromen, že černá žena dokázala napsat celou tak tlustou knihu. Na druhou stranu už jen z pár stránek je jasné, že je to naprostý slovní salát - něco mezi deníčkem a radami z bravo girl. To, že se takovýhle knihy píšou, masově tisknou a dokonce překládají do češtiny?! je pro mě je důkaz, že žijeme v naprosto falešném světě a falešné ekonomice.

Knihu jsem několikrát rozečetl, nikdy ji nedokončil a asi ani nikdy nedokončím, protože jsem mezitím zjistil, že Mario Puzo, ačkoli má italské jméno, údajně před vydáním knihy nikdy nepotkal žádného mafiána a prý dokonce přiznal, že Dona Corleona napsal podle své matky - není tak divu, že hlava mafiánské rodiny hned na začátku příběhu vyčítá nějakému člověku, že ho nepozval na návštěvu k sobě na čaj a na sušenky. Kniha pro mě rázem ztratila tu auru autentického svědectví založeného na skutečných událostech. Prdlajs - je to naivně a černobíle / pohádkově napsaná pozéřina - např.: ti naši mafiáni jsou ti hodní, kladní hrdinové, protože obchodují jen s olivovým olejem a hazardem, ale drog by se nikdy nedotkli - s těmi obchodují ti druzí zlí mafiáni. Coppolův film některé věci změnil - např v knize Puzo tvrdí, že Don byl velký kvůli tomu, že všechno bral osobně, zatímco ve filmu Michael po atentátu na otce naopak říká, že to není osobní, a že jde jen o byznys. Kniha je ale hlavně příšerně dlouhá a nudná. Film je nudný i přesto, že příběh podstatně zkrátil.

(SPOILER) Knihu jsem dostal za úkol k přečtení na gymplu v roce 2009 a silně se mi nelíbila. Takto zněl můj referát / souhrn děje:
Rozpaky (přinejmenším) vzbuzující příběh se točí kolem neznámé vesnice, která je postavena kolem zámku, který představuje „vyšší moc“. Sídlí zde úřednický aparát, který je pro všechny obyvatele nedotknutelný a téměř ho uctívají. Hlavní hrdina - K (Karel, Kryštof, Kilián, Kajetán, Klement, Konrád, Květomil, Květoslav, Kujon, Kašpar, Kafka?) je sem povolán jako zeměměřič, avšak brzy zjistí, že došlo k omylu nebo k nedorozumění…? Nikdo zeměměřiče nepotřebuje. Nikdo neví, co se děje. To se nedovídáme vůbec. K jako cizinec tu není vítán, je však chován v úctě, je zde „trpěn“. Za každou cenu se chce domoci spravedlnosti a setkat se s úředníkem Klammem, i když je od toho zrazován. On je odhodlaný, ale pan Klamm je skutečně nezastihnutelný (skoro polobůh). V Panském hostinci svede / je sveden slečnou výčepní (Frída), Klammovou milenkou. DIVNÉ. K se snaží kontaktovat úřady. Nic nedává smysl. Frída se do K jaksi až po uši zamiluje. K je nucen / sám chce do sňatku s ní. Neznáme jeho city k Frídě. Neznáme žádné city k nikomu. Vedou se nekonečné dialogy vlastně o ničem. Dozvídáme se spoustu informací o jednotlivých obyvatelích vesnice, které nás (mě) nezajímají. Příběh se rozvíjí a rozvíjí, až najednou skončí. Naděje na slušnou pointu se rozplývá. Příběh prostě nedává smysl a uprostřed největší ptákoviny končí.

Stručná a krátká kniha, která doplňuje mnoho střípků a souvislostí do celého obrazu o evropské unii, vstupu ČR a působení různých dodnes aktivních politiků a politických stran. Už předem jsem však byl euroskeptik. Kniha je už online zdarma k přečtení, kéž by si ji přečetlo co nejvíce lidí.

1 02.04.2024

Někdy v životě nejde o to být ten nejlepší, ale být první. Robert Vlach je asi první, kdo v ČR napsal lidsky srozumitelnou knihu o podnikání na volné noze. Je to naprosto kritické téma a jsem hrozně rád, že přibližuje člověku alternativy k bezduchému a otrockému modelu zaměstnání. Na druhou stranu se nejedná o žádnou "bibli". Autor píše z vlastní specifické zkušenosti a skutečnosti, takže některé pro mě klíčové oblasti nerozepisuje - zejména cenotvorba, ale o tom zas existují jiné celé knihy. Bohužel je mezera, kterou nechává systém státního školství, obrovská. Jinde zase jde až příliš do detailů a jednotlivostí (např. rady a doporučení o konkrétním softwaru na emaily). Věci, které skutečně člověk potřebuje na začátku (byrokracie, účetnictví), tam nejsou vůbec - jako kdyby to byla samozřejmost. Přitom v tomhle státě podnikat je na hlavu.

1 27.03.2024

Do mého života tahle kniha přišla přesně ve chvíli, kdy jsem asi potřeboval trochu egoismu a péče sám o sebe, čehož je Arnold perfektní vzor. Zvlášť popis jeho začátků (dětství, mládí, vojna, cesta na západ) byl strhující. Cením si jeho upřímného přiznání, že používal steroidy. Zato druhá polovina knihy (o politice) je naprostý brak a žvást. Bohužel tu knihu zřejmě ani nenapsal on sám. Arnolda jsem si dříve mohl alespoň trochu vážit, ale za covidu mě naprosto zklamal, když prohlásil doslova: „Screw your freedom.“

1 27.03.2024