chovanec přečtené 41

Anarchokapitalismus 2018, Urza (p)

Nejvíc se mi na této knize, na Urzovi a na anarchokapitalismu obecně líbí ta logická kozistence. Myslím, že ve světě je až příliš nekonzistentnosti – tj. říká se něco jiného než se skutečně dělá. Tento jev je stále očividnější. Pro mě možná zlom přišel za covidu, kdy ten státní a korporátní gaslighting bil do očí. Přirozené avšak velice krátkozraké je nadávat na „systém“ a na politiky (viz meme Old Man Yells at Cloud). Urza svojí prací upozorňuje na souvislosti, edukuje a to velice logicky konzistentně. Věřím, že anarchokapitalismus je řešení, které je sice docela jednoduché, ale vůbec není lehké - a záleží na každém jednotlivci, aby pochopil tyto souvislosti. Bohužel v tomto momentě (2024 prosinec) jsou zde dva nejvypalcovanější skeptické komentáře od lidí, kterým ani nevěřím, že tu knihu skutečně četli.... celý text

Muž na vodítku 1995, Esther Vilar

Jordan Peterson v rozhovoru s Camille Paglia řekl, že muži a ženy vyjadřují agresi rozdílně: muži přímo = fyzicky a ženy nepřímo = pomlouvají, manipulují a intrikují. Muž se ale proti ženské agresi a psychopatkám špatně nebo vůbec nemůže bránit, protože jeho způsob je společensky nepřijatelný, zatímco nad ženskou agresí se mhouří oko. Zároveň nikdo nebere vážně muže, který si stěžuje na vnější okolnosti - proto je potřeba, aby ty rozumné a příčetné ženy vystoupily proti jejich nepříčetným sestrám. Esther Vilarová před 50 lety ostře vystoupila proti feminismu - tvrdí o něm, že je to v podstatě ideologie / náboženství, které ženám i mužům říká jen to, co chtějí slyšet: ženám, že jsou utiskované chudinky, což jim dává příležitost ještě víc parazitovat na systému, a mužům, že jsou tyrani - což oni berou jako kompliment jejich mužnosti. Muži touží po ženách mnohem více, než ženy po mužích. Muži se ženám obětují a nechávají se kvůli nim zotročit a vykořisťovat. Autorka tedy tvrdí, že jsou to naopak muži, kteří se potřebují osvobodit. Skutečně emancipovaná žena podle ní nezneužívá svůj sexuální monopol nad mužem - je jich však velice málo. Váhal jsem, zda kniha není napsaná cynicky - ale je cynické říct, že Ježíšek neexistuje? Určitě však je napsaná úžasně přímočaře a vtipně - na to, že od ženy. Esther Vilarová byla nejdříve lékařka, ale jako spisovatelka asi zachránila mnohem více životů, i když sama byla terčem kritiky a dokonce prý násilných výhrůžek. Kniha je stále naprosto aktuální. Její četba pro mě byla překrásnou satisfakcí. Nechápu proč, ale na konci českého vydání je „doslov“ = kritika pana Nakonečného, který tvrdí, že Vilarová zakládá svou knihu na protimluvech, polopravdách a falešných tvrzeních a pouze projektuje svou nenávist a prázdnotu a že by ji měl čtenář litovat. Ačkoli se rozepsal na 4 stránky, tak se neobtěžoval ani jeden takový protimluv uvést a třeba nějaké tvrzení vyvrátit, takže je to v podstatě argument ad hominem ve stylu „ne, ty“ a má výpovědní hodnotu 0.... celý text

Mimozemšťané v pozadí vlády USA 1993, Milton William Cooper

na knížku jsem byl zvědavý, protože autor je velice zajímavý - hlavně to, že v podstatě předpověděl 11. září. tahle knížka je velice krátká - v podstatě brožurka. původně jsem si myslel, že je to překlad z originálu „behold a pale horse“ - jenže to je bichle s téměř 500 stranami, jak jsem teď zjistil. tahle kniha je nejspíš z textu z roku 1989 "The Secret Government: The Origin, Identity, and Purpose of MJ-12". moc chytrý jsem z toho nebyl. bylo tam strašně moc odkazů, zkratek, osob a dat. navíc na konci je podpis „Milton William Cooper, senátor“ - přitom on žádný senátor nebyl. byl to voják a pak rozhlasový moderátor.... celý text

Svobodná hra 2020, Petr Daniš

Kniha mě od první chvíle zaujala, táhla a při čtení dojímala. Přijde mi skvělé, že taková kniha vůbec existuje. Je psaná osobitě, upřímně a otevřeně. Autoři dali do knihy kus sebe, sdílejí své příběhy ze života. Kniha obsahuje nejprve dost solidní rešerši o hře, o různých souvislostech: s vývojem mozku, s vývojem způsobu lidského života, prostě o tom jak, proč a kam jsme se to dostali. Bijí totiž na poplach, protože v moderním světě ubývá místa pro svobodnou hru - ve škole, v rodinách, obecně v dětství, ale i v celé společnost. Hluboce souzním s principy a hodnotami, které z rešerše vycházejí: děti potřebují hru, která je svobodně zvolená, spontánní a dobrovolná, aktivně řízená jimi samotnými, která vychází z vnitřní motivace, potřebují řídit vlastní riziko. V knize se píše, že ochranitelství zašlo příliš daleko, a že děti v institucích ztratily svobodu a zodpovědnost. A i pokud rodič nebo herní průvodce intervenuje, tak je potom důležité z dětské hry včas vymizet. Já bych ale ještě dodal, že děti nejsou tak odlišní od dospělých a přijde mi logické, že tyhle hodnoty potřebují i dospělí. Já sám to silně pociťuji třeba v práci. A protože jsem starej anarchokapitalista, tak z těch principů svobodné hry vyvozuji, že současný stát se příliš montuje do „naší hry“, protože je skoro se všemi těmi principy v konfliktu. Stát je také takový rodič, co příliš intervenuje a podle mě naprosto kazí lidskou hru. Svobodná hra je v naprostém protikladu ke státnímu systému - jedno je dobrovolné a povznáší a druhé je násilné, drží u země, vysává a gleichšaltuje. Proto mě zarazilo a zaujalo, že v kapitole 8 „budoucnost svobodné hry“ autoři řeší politiku a jak „více podporovat hru v naší zemi“. Odkazují se na OSN (úmluva o právech dítěte) a komentují českou státní politiku. Doslova píší: „Neexistuje žádná celostátní ani místní strategie rozvoje hry“ a že nemáme „ministerstvo pro děti, rodinu a vzdělávání“ ale pouze ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Přijde mi to naprosto samozřejmé a DOBŘE, že se stát nestará o svobodnou dětskou hru a nechápu proč tam vůbec tahle kapitola je. Možná autoři jen konstatují fakta? Předtím autoři dost silně kritizují současné státní školství (právě kde se podle mě roztáčí začarovaný kruh strachu a státní indoktrinace) takže doufám, že snad nenaznačují, že by se nám stát měl ještě trochu víc montovat do života. Jinak to bylo milé čtení.... celý text

Hodina mrtvých očí 2008, Harry Thürk

Láska, vztahy a přátelství 2003, Don Miguel Ruiz (p)

Kniha, která inspiruje čtenáře k návratu domů - k sobě, k sebereflexi a sebelásce - ne ve smyslu sobeckém = na úkor ostatních, ale naopak pro dobro sebe i dobro celku, jako cestu k vyléčení celku. Čte se dobře, snadno, netrápí čtenáře zbytečně příliš malými slovy a přespříliš stránkami. Nejde o kvantitu - spíš o kvalitu. Někdy mi stačilo přečíst pár vět a začalo mi to tak šrotovat, že jsem knihu zas musel odložit a zpracovat si to.... celý text

Hovory s T. G. Masarykem 2013, Karel Čapek

Čapek údajně s TGM hovořil a mlčel v průběhu 9 let a Čapek si prý nedělal žádné zápisky - a psal vždy teprve až když se s TGM rozloučil, což mi přijde dost neuvěřitelné, protože tam jsou dost dlouhé a složité citace. Kniha je napsaná čapkovsky - poutavě a nadčasově. Osoba TGM mi ale od té doby, co jsem to četl, přijde až příliš rozporná - sice byl určitě velice vzdělaný, ale zároveň to byl socialista (což je podle mě zhoubné a morálně na dně) a vyložený filosemita.... celý text

Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film 1966, Karel Čapek

Zejména mě z této knihy zaujalo, že divadelní autoři tehdy dostávali tantiémy = finanční odměna vyplácená ze zisku. Čapkovo psaní mě místy hlasitě rozesmálo.

Ostrov pokladů 1967, Robert Louis Stevenson

Četl jsem to někdy na gymplu, kdy jsem MUSEL POVINNĚ udělat referát na nějakou knihu. A byla to asi moje první kniha, která mě skutečně chytla. Později jsem si ji četl v němčině, když jsem se učil německy. Myslím, že hlavní předností je nenáročnost, jednoduchost a přímočarost příběhu. Není to nic geniálního a průlomového, ale naštěstí to ani nemá žádnou (domnívám se) politickou agendu.... celý text

Šaty dělají člověka 2020, Dawnn Karen

Knihu jsem dostal zdarma jako dárek k nákupu jiných knih. Říká se "nekoukej darovanému koni na zuby" ale také vešlo do slovníku spojení "trojský kůň" jako špatný dar. Podobně asi nelze brát tak jednoznačně radu, abychom knihy nesoudili podle obalu. Tahle svým obalem trochu klame, protože na něm sice není fotka autorky, ale dost podezřelé je už její křestní jméno "DawNN" a fakt, že kniha je z roku 2020. Trochu jsem asi doufal, že to bude nějaká zapomenutá nadčasová klasika a zajímalo mě jak se kniha (což je spíš hloubavé médium) vypořádá s tak povrchním tématem jako oblečení. Na jednu stranu jsem ohromen, že černá žena dokázala napsat celou tak tlustou knihu. Na druhou stranu už jen z pár stránek je jasné, že je to naprostý slovní salát - něco mezi deníčkem a radami z bravo girl. To, že se takovýhle knihy píšou, masově tisknou a dokonce překládají do češtiny?! je pro mě je důkaz, že žijeme v naprosto falešném světě a falešné ekonomice.... celý text

Ekonomie v jedné lekci 1999, Henry Hazlitt

Kniha pojednávající o lidské krátkozrakosti v ekonomice a politice. Osobně jsem už předem byl příznivec rakouské ekonomické školy a volného trhu, takže mi hodně sedla a ukázala mi další souvislosti, které mi nebyly jasné. Jsem však hodně překvapen kolik je nesouhlasných recenzí zde nebo na webu goodreads.com - stále existuje hodně kritiků, kteří píšou dlouhé lány textu a vytýkají neznalost a zaujatost autora, který neargumentuje fakty, nýbrž pouze rétoricky a propagandisticky. Tak to vypadá, že kapitalismus zdaleka ještě nemá vyhráno, přestože zrovna tahle kniha je z roku 1946 a mě přijde dost aktuální, trefná a přesvědčivá.... celý text

Kmotr 2008, Mario Puzo

Knihu jsem několikrát rozečetl, nikdy ji nedokončil a asi ani nikdy nedokončím, protože jsem mezitím zjistil, že Mario Puzo, ačkoli má italské jméno, údajně před vydáním knihy nikdy nepotkal žádného mafiána a prý dokonce přiznal, že Dona Corleona napsal podle své matky - není tak divu, že hlava mafiánské rodiny hned na začátku příběhu vyčítá nějakému člověku, že ho nepozval na návštěvu k sobě na čaj a na sušenky. Kniha pro mě rázem ztratila tu auru autentického svědectví založeného na skutečných událostech. Prdlajs - je to naivně a černobíle / pohádkově napsaná pozéřina - např.: ti naši mafiáni jsou ti hodní, kladní hrdinové, protože obchodují jen s olivovým olejem a hazardem, ale drog by se nikdy nedotkli - s těmi obchodují ti druzí zlí mafiáni. Coppolův film některé věci změnil - např v knize Puzo tvrdí, že Don byl velký kvůli tomu, že všechno bral osobně, zatímco ve filmu Michael po atentátu na otce naopak říká, že to není osobní, a že jde jen o byznys. Kniha je ale hlavně příšerně dlouhá a nudná. Film je nudný i přesto, že příběh podstatně zkrátil.... celý text

Jak získávat přátele a působit na lidi 2002, Dale Carnegie

Rozporuplná kniha. Zdůrazňuje, že je důležité lidi povrchně zaujmout ("umět mluvit"). Potom zmiňuje kriminálníky a vrahy, kteří ani ve vězení nikdy nepřiznali vlastní vinu - přičemž autor tvrdí, že to je lidská přirozenost nás všech. A pak dává rady ve kterých podle mě velice volně užívá slovo "upřímně" - např. "zajímejte se upřímně o lidi, usmívejte se, zapamatujte si jméno druhého člověka, poslouchejte ho, hovořte o tom, co ho zajímá, vzbuďte v něm upřímně pocit, že je důležitý." Možná nejlépe autorův vnitřní rozpor vyjadřuje jeho věta: "V manželství není místa pro upřímnost, nýbrž pro diplomacii". Myslím, že ta kniha v sobě má dost pravdy, ale zároveň hodně rozporu a falše. Prý je polopravda ten nejnebezpečnější typ lži. Krátkodobě tyto rady možná mohou přinést výsledky, ale dlouhodobě mohou vést čtenáře k manipulaci a psychopatii = k odpoutání se od vlastního vnitřního svědomí a toho, co je skutečně upřímné. Jenže to by možná nebylo o čem tak dlouze poutavě psát - stačilo by říct: "buďte upřímní hlavně k sobě a dělejte jen to, co vás zajímá - to je jediný způsob, jak skutečně získávat přátele a působit na lidi". To, že takové knihy byly a dodnes jsou bestsellery, dobře vysvětluje, proč dnes žijeme v tak psychopatickém a manipulativním světě.... celý text

Nepřátelé státu: Přátelé svobody 2021, Josef Tětek

Dobře čtivý, oddechový průřez historií volnomyšlenkářů, kterých bylo celkem hodně a jejich myšlenky se pomalu ale jistě v lidském světě prosazují, takže je dobré mít přehled. Ke každému je stručná rešerše - něco jako stránka z wikipedie - bohužel zde chybí jakékoli fotky / obrázky, takže ty texty splývají dohromady. Taky zde chybí kapitolka "John McAfee - krypto-jesus", který však kritizoval bitcoin - jednak kvůli tomu, že je spíš předmětem spekulací a ne skutečným platidlem a jednak za jeho transparentnost a ne-anonymitu, takže je nevhodný jako alternativa státnímu fiatu.... celý text

Válka se stromy 2022, Jan Tománek

Námět mi přijde docela vtipný a politicky s ním souzním 100%, ale hodně mi vadí autorův styl psaní - jak si představuje interakce normálních lidi, taková klišoidní omáčka, která mi připomněla stupiditu filmu Kozí příběh.... celý text

Zámek 2009, Franz Kafka

Knihu jsem dostal za úkol k přečtení na gymplu v roce 2009 a silně se mi nelíbila. Takto zněl můj referát / souhrn děje: Rozpaky (přinejmenším) vzbuzující příběh se točí kolem neznámé vesnice, která je postavena kolem zámku, který představuje „vyšší moc“. Sídlí zde úřednický aparát, který je pro všechny obyvatele nedotknutelný a téměř ho uctívají. Hlavní hrdina - K (Karel, Kryštof, Kilián, Kajetán, Klement, Konrád, Květomil, Květoslav, Kujon, Kašpar, Kafka?) je sem povolán jako zeměměřič, avšak brzy zjistí, že došlo k omylu nebo k nedorozumění…? Nikdo zeměměřiče nepotřebuje. Nikdo neví, co se děje. To se nedovídáme vůbec. K jako cizinec tu není vítán, je však chován v úctě, je zde „trpěn“. Za každou cenu se chce domoci spravedlnosti a setkat se s úředníkem Klammem, i když je od toho zrazován. On je odhodlaný, ale pan Klamm je skutečně nezastihnutelný (skoro polobůh). V Panském hostinci svede / je sveden slečnou výčepní (Frída), Klammovou milenkou. DIVNÉ. K se snaží kontaktovat úřady. Nic nedává smysl. Frída se do K jaksi až po uši zamiluje. K je nucen / sám chce do sňatku s ní. Neznáme jeho city k Frídě. Neznáme žádné city k nikomu. Vedou se nekonečné dialogy vlastně o ničem. Dozvídáme se spoustu informací o jednotlivých obyvatelích vesnice, které nás (mě) nezajímají. Příběh se rozvíjí a rozvíjí, až najednou skončí. Naděje na slušnou pointu se rozplývá. Příběh prostě nedává smysl a uprostřed největší ptákoviny končí.... celý text

Černí baroni I. 2004, Miloslav Švandrlík

Hlavním tématem knihy je formální autorita - která je na začátku velice přísná a zdrcující a ke konci je naprosto znemožněná a podkopaná. Z toho plynou různé absurdní situace. Nevím do jaké míry jsou skutečné, ale snad nikdy jsem se u knihy tak nesmál. Myslím, že kdyby každý čech posílal své "formální nadřízené" do hajzlu tak, jak vojíni ke konci téhle knihy, tak by tahle země vypadala dost jinak - a asi lépe. Věřil bych ale i tomu, že skutečná služba u PTP byla mnohem drsnější. Kniha silně připomíná "Skřivánky na niti" - kde taky de facto elita byla socialismem vržena na dno společnosti a na vrchol dosazeni poslušní neschopní.... celý text

Jak vystoupit z EU 2010, Petr Mach

Stručná a krátká kniha, která doplňuje mnoho střípků a souvislostí do celého obrazu o evropské unii, vstupu ČR a působení různých dodnes aktivních politiků a politických stran. Už předem jsem však byl euroskeptik. Kniha je už online zdarma k přečtení, kéž by si ji přečetlo co nejvíce lidí.... celý text

Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh 2013, Arnold Schwarzenegger

Do mého života tahle kniha přišla přesně ve chvíli, kdy jsem asi potřeboval trochu egoismu a péče sám o sebe, čehož je Arnold perfektní vzor. Zvlášť popis jeho začátků (dětství, mládí, vojna, cesta na západ) byl strhující. Cením si jeho upřímného přiznání, že používal steroidy. Zato druhá polovina knihy (o politice) je naprostý brak a žvást. Bohužel tu knihu zřejmě ani nenapsal on sám. Arnolda jsem si dříve mohl alespoň trochu vážit, ale za covidu mě naprosto zklamal, když prohlásil doslova: „Screw your freedom.“... celý text

Mort 1994, Terry Pratchett