Chrisstine komentáře u knih
Moc se mi líbilo, že pan Zibura používá tak akorát slov - ne moc, ne málo. Knížka je hrozně moc příjemná a četba je takové pěkné pohlazení, asi jako pití čaje. Určitě přečtu i další knihy autora.
Jakožto zástupce generace narozené na přelomu tohoto a minulého tisíciletí pro mě má tato kniha velkou hodnotu. Dovoluje mi nahlédnout do (pro mě velmi vzdálené) minulosti skrz oči lidí, kteří díky slovům spisovatelky ožívají a dostávají reálné tvary. S touto knihou jsem se ohlédla zpět v čase a prožila jsem bolest, kterou snad už nikdy nikdo neprožije. Význam téhle knihy pro mě spočívá v tom, že jsem se neučila data a události v chronologickém pořadí, jako je tomu ve školách, ale příběh jsem prožila spolu s postavami, a aspoň o něco lépe (snad) chápu generace, které tu byli přede mnou.
I když se považuji za pořádného člověka, i tak jsem po přečtení a po aplikaci konmari metody vyhodila 10 pytlů s odpadky :)
Při čtení mi přišlo, že v mnoha věcech jsme si s autisty podobni (aspoň já, nevím co vy :D). Rozdíl, který jsem nalezla, spočíval v tom, že oni mnoho věcí nejsou schopni potlačit, zatímco my, "normální" lidé, jsme se naučili potlačovat sami sebe, i když bychom mnohokrát také nejraději odněkud utekli...
V knize se mi líbili postavy kladné i záporné a oceňuji úžasná přirovnání, která byla v knize hojně používaná. Krásný a zajímavý příběh, ze kterého si čtenář odnesl poznatky z jiné kultury. :)