Cleo De Nile
komentáře u knih

Konečně nějaká zapamatovatelná kniha o gayích, která nepůsobí naivně a moc zidealizovaně. Navíc oceňuji, že je hlavní hrdina už trochu starší. Autorka se nesoustředí jenom na Borisovu sexualitu, má krom toho spoustu osobních a pracovních problémů, o nichž jsem četla s velkou chutí. Není to zrovna veselé čtení (snad krom částí se seznamkou, to jsem se opravdu bavila), ale je upřímné, na nic si nehraje. Strašně bych si přála, aby se už členové LGBT komunity nemuseli skrývat a žít ve strachu, že je okolí odsoudí, ale myslím, že jsme se moc daleko nepohnuli.


Ach jo, to se to nemohlo zase odehrávat v Paříži na škole? Stejně jako v minulém díle mě ani tady prostředí neoslovilo. Islu jsem si ale na rozdíl od Loly velmi rychle oblíbila, a ráda jsem koukala na svět jejíma očima. S Islou se podle mě ztotožní spousta čtenářek. Josh by skvělý, ale to už víme z jedničky. Autorka znovu moc pěkně vystavěla celý příběh a vyprávěla nám ho se svojí typickou lehkostí a citem


Na Lolu jsem si musela pěknou chvíli zvykat, byla mi povahově dost vzdálená, Anna mi sedla daleko víc. Rovněž mě neokouzlil ani obyčejný jouda Cricket. Ale zase je hezké, že tu pro jednou nemáme dokonalého hlavního hrdinu, ze kterého by všechny holky šílely. Příběh se mi nicméně líbil od začátku až do konce, čtení mě bavilo a příjemně utíkalo. Byla jsem hrozně ráda za každou zmínku o Anně a Etiénovi.


Tuhle knížku jsem četla poprvé asi v patnácti letech a hned jsem se do ní zamilovala. Od té doby jsem ji četla ještě dvakrát, a pokaždé jsem se zamilovala znovu. Knížka je psaná až nadpozemsky lehkým, čtivým a milým stylem, stránky mi doslova mizely pod rukama. Postavy si hned zamilujete, jsou fakt dobře napsané a nadmíru sympatické. Děj sice nepřinesl žádnou světobornou zápletku, ale dokázal působit tak, jakoby ji přinesl.


Čekala jsem, že mi toho dá kniha víc, ale nebylo to špatné čtení. V některých věcech jsem se i poznala. Nahlas jsem se u knihy nesmála, ale pár úsměvů se jí ve mně vyvolat povedlo. Barbora na mě působí jako sympatická ženská, se kterou bych klidně ráda zašla na skleničku. A závěrem mi dovolte dvě otázky: 1) Jak může s takovým manželem vydržet? Pořád si jen stěžuje, popovídat se s ním nedá... Brr. 2) Proč Betynka? To je hrozný jméno, jako pro psa.


Další z knih, co jsme měli číst k maturitě, ale já se na to vykašlala a až teď jsem si k ní našla cestu a přečetla ji. Je to moc hezky napsaný příběh, jež prý vychází ze skutečné německé báchorky. Knížka obsahuje spoustu zastaralých slov, a tak je to občas docela oříšek. Je to opravdu až poeticky krásně psané dílo, velice čtivé, a po jehož přečtení vám bude smutno, a budete mít rozhodně o čem přemýšlet.


Ke knize jsem se snažila přistupovat bez předsudků a s otevřenou myslí, ale stejně jsem neměla zrovna vysoká očekávání. Stephenie Meyerová se ovšem vyznamenala tolik, že mi údivem spadla čelist. Zcela bez debat dokázala, že je schopna napsat čistokrevný, propracovaný sci-fi román pro dospělé čtenáře. Ani na jedné stránce se nebudete nudit, a svět, do kterého se budete pomalu nořit, budete milovat i nenávidět zároveň.


Na filmu jsme byly s kamarádkou v kině, a natolik se nám líbil, že jsme potom zamířily rovnou do knihkupectví, kde jsme si každá koupila svůj výtisk knižní předlohy. No, hůř už jsme peníze investovat nemohly. Strašně moc mě to zklamalo. Teď nejde o to, že je to úplně jiné než film, to by zase takový problém nebyl, spíše jde o to, že je to tak strašně nechutně napsané, autor je podle mě neskutečné prase. Nechutné, odporné, debilní.

Nedávno jsem si dala re-reading celé série, která mě kdysi zaujala svými překrásnými obálkami, a tentokrát jsem tak nadšena nebyla. Kelsey je v prvním díle naprostý poklad, byla jsem tehdy ráda, že jsem objevila sympatickou hlavní hrdinku. Není to však pouze romantický příběh okořeněný kletbou, je to vyprávění plné mystiky, tajemna, akce a napětí. Bohužel to ale není ani trochu čtivé, louskala jsem to dlouho, a má to dost hluchých míst.


Jak nám už samotná obálka napovídá, v tomto díle se setkáme s novým tygřím princem. Coleen Houcková se překonala, v klidu vzala už tak dost vysoko nastavenou laťku z minulého dílu, a posunula ji až někam do závratných výšin. Jakkoliv se to zdá nemožné, příběh má ještě větší spád, ubíhá ještě rychleji a je daleko napínavější. Autorka si s tím musela dát hodně práce, vychází to ze skutečných bájí a legend.


Jelikož se mi první dva díly neskutečně líbily, byla jsem na Tygrovu plavbu hodně natěšená. Leč bohužel jsem byla velmi nemile překvapena. Jako kdyby se autorka najednou ze všech sil snažila, abychom začali Rena s Kelsey z celého srdce nenávidět. Ren se neustále urážel kvůli každé prkotině, a byla jsem vděčná za každou chvilku bez něj. Kelsey nebyla o moc lepší, ta pro změnu neustále kňourala a dělala ze sebe chudinku. Postupně to bylo tak špatné, že jsem musela přeskakovat celé odstavce.


Doufala jsem, že si tímto závěrečným dílem spravím chuť po neskutečně zpackané trojce, ale bohužel do zde bylo ještě horší. Kelsey jsem začala opravdu celou svou bytostí nesnášet, už jen za to, že se chovala jako hrozná děvka, a když se s ní zrovna trucovitý a dětinský Ren nebavil, dováděla bez výčitek s Kišanem, a to ještě před Renovýma očima. Tahle husa měla skončit sama, nikoho si nezasloužila..


Nejzvláštnější knížka, jakou kdy četla. Při čtení jsem měla takový zvláštní pocit, jako kdybych ten příběh sama zažila... neumím si to nijak vysvětlit, každopádně ten pocit si pamatuji dodnes. Není to nic, co bych přelouskala za dvě hodinky, naopak jsem četla pomalu a vychutnávala jsem si to důvěrně známou, avšak přesto cizí atmosféru. Jen bych si přála uzavřenější konec, tenhle mě neuspokojil. Či případný druhý díl :)


Úžasný čtenářský zážitek. Kniha je psána nádherným, vytříbeným jazykem a hrozně krásně se mi to četlo. Výjimečně jsem prvně viděla filmové zpracování, a až poté jsem sáhla po knize. Byla jsem tak obeznámena s celým vyústěním příběhu, ale paradoxně to vůbec nevadilo, alespoň jsem se mohla plně soustředit na děj a zároveň si vychutnat atmosféru, kterou tu pan autor vykreslil. Mohla jsem sledovat, jak si někdo udělá z řadového zaměstnání životní poslání.

Jsem překvapena, že jsem knihu vůbec dočetla. Ani trochu mě nezajímalo, kdo je vrah, a po jeho odhalení jsem jen pokrčila rameny. Irena Obermannová vydala už spoustu knih, což upřímně nechápe, talent na psaní nemá. Neumí nechat vygradovat děj, skládat malé detaily dohromady aniž by to působilo jako pěst na oko, a ani překvapit čtenáře se jí nedaří. Vypráví to více postav, a všechny do jedné jsou nesnesitelné, ostatně jako všichni obyvatelé Kytlic.


Pozoruhodná a výborně napsané kniha, kterou jsem zhltla za dva dlouhé zimní večery, a když jsem zrovna nečetla, neustále jsem tím příběhem žila a přemýšlela jsem nad ním. Děj se odehrává v neblaze proslulých 50. letech, a hlavním hrdinou je svérázný sympaťák Lev Děmidov. Nejde tu jen o vyšetřování a detektivní zápletku obecně, ale velký důraz je kladen rovněž na boj jednotlivce proti společnosti, proti zkaženému systému, v jehož ideály už nevěří.


Tyhle nálepky "světový bestseller" už pro mě nemají význam, ve většině případů se jimi pyšní zcela průměrné, nezapamatovatelné knihy, jako je právě Všechno, co máme z pera Kerry Londsdalové. Je to z větší části naprostá oddechovka, stránky vám pomalu mizí pod rukama a vy najednou zjistíte, že jste za polovinou a přitom se tam vůbec nic nestalo. Zhruba poslední čtvrtina však najednou dostane spád, a i konec je super. Po dalších dílech nesáhnu.


Velice zdařilý literární počin, knihu jsem četla hned jak vyšla, a naprosto jsem se do ní zamilovala. Už jen pro ten nevšední nápad se zápletkou a prostředí, ve kterém se to odehrává. Děj postupně gradoval a já hltala jednu stránku za druhou. I když je tedy pravda, že začátek působí poněkud rozpačitě, ale nebojte se, po pár stránkách se to otočí o tři sta šedesát stupňů. Hlavní hrdinka Pia byla velká sympaťačka. Hrozně moc se mi líbil i nečekaný konec.


Tak na takhle čtivou knihu jsem snad ještě nenarazila. Navzdory tloušťce téměř čtyř set stran jsem ji přelouskala za jedno jediné podzimní odpoledne. Hlavní hrdinka mi přišla hodně nevyspělá, chovala se spíš jako nějaká puberťačka, a nad tou její návštěvou londýnského klubu jsem jen kroutila hlavou. A ještě méně se mi líbilo, jak sebou nechala orat tím nechutným ohavným Jamesem, s takovými ženami nedokážu soucítit. Oblíbila jsem si snad jen Briana.


Jak jsem byla z prvního dílu nadšená, tak tady mé nadšení bohužel opadlo. Co se Case týče, v minulém díle to byl vážně drsňák a frajer, a to se mi líbilo, ale tady se z něj Kendare Blakeová rozhodla udělat poseroutku drsného jako smirgl papír, a celé to bylo takové moc růžové a snadné. Rovněž tu neměli žádný prostor Thomas a Carmel, které mám raději než hlavní hrdiny. A že by měla nějaké námitky alespoň Casova matka? Ani ne, ať si chlapec jde...
