Clivicus komentáře u knih
Tehdy musel být Vladař opravdu ránou tradičnímu způsobu radění, vždyť dosud se králům, hrabatům a knížatům radilo, aby se pouze řídili Bohem, vírou, spravedlností a podobnými ctnostmi, hříchů se vystříhajíce, a to že je sdostatek k pevné a blahobytné vládě. Přitom ve Vladaři se netečně a neskrývaně píše o prostředcích mnohdy podlých, nečestných nebo krutých, doložených z dějin starověkých nebo současných. Zdali je Machiavelliho příručka opravdu užitečná je věc docela jiná (a za mě dost pochybná), že je ale tato kniha velmi čtivá a zajímavá je věc nesporná.
PS: Nedoporčuji vydání od Fortuna Libri, překlad je chudý a schází jim tam několik kapitol.
Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy.
Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.
Dějiny se autor snažil psát odborně, ačkoli sám odborník není, z čehož pochází suchost a nezáživnost textu. Kniha je alespoň doprovázena pěknými obrázky a zajímavými popisky.
Staré pověsti české se pro naši zemi staly takřka mytologií, a to jednak díky Aloisi Jiráskovi a jeho nádhernému jazyku, jednak pro výstižnost národního charakteru, k čemuž pověsti slouží.
Je to opravdu národní klenot, tato kniha, vybízející těmi nejprostšími příběhy k čirému vlastenectví.
Vzhledem k tomu, že Povídky malostranské všude slynou jako jedno z největších děl české literatury, mě docela zklamaly. Vlastně téměř žádná z povídek pro mě nedokázala vykleštit z Prahy tu tajemnost jejích domků a živost jejích uliček. Čeština Nerudova je sice velice pěkná a čte se nádherně, ale nezakrývá plytkost mnoha příběhů.
Kniha jistě přináší zajímavý a jinačí pohled na zrod Izraele a přistěhování židů a to čtivým příběhem Lea a Elzy. Co ovšem tuze brotí a špiní tuto knihu je jednak bolševická propaganda (neustálé sýčkování o americkém imperialismu apod.), jednak zarytá zaujatost, pro niž příběh pozbývá své hloubky a stává se pomalu propagandistickým letákem.
Pověsti sice roztomilé, ale jen hrstka z nich mě vskutku zaujala.
Zbožňuji tu hudbu, prostě něco je na lidové muzice, co překonati nelze.
Přijímačky jsem úspěšně složil, začež díky vzdávám panu Bělounovi, že mě o přípravě podepřel svou sbírkou.
Tato dceřiná kniha Lipanské křižovatky skýtá mnoho zajímavého o druhém životě Lipan, skrze nějž chtěl p. Čornej ukázat, jak si společnost, včetně dějepisců, hněte svou interpretaci dějin sama dle potřeb a tendecí doby. Určitě doporučuji, chcete-li si obohatit svou znalos českého vnímaní dějin 19. 20. století.
Jako by tu Macbethův život byl vzorem zlovůle a chtíče. Každým bodením si myslí, že již konečně dobyl, po čem toužil, ale každá kapka krva ho nutila prolít desaterokrát více. Je to onen ďábel obojetný a dvojsmyslný, jehož smlouvání není konce, jehož nabídky jsou jhem jeho obětí.
Přiznám se, že občas jsem měl chuť knihu prostě odložit na věčné nedočtení. Jane Austenová mi zde poněkud připomíná naši Karolínu Světlou - podobná témata, prostředí, povahy apod. - avšak s tím rozdílem, že díla Austenové oplývají (avšak z mého pohledu spíše trpí) drahnou rozvláčností. Co mě opravdu pobídlo dočíst se konce byla záživnější část pozdější, v ní se konečně něco děje, do ní konečně plynou všechny cesty, které byly předtím vyšlapány.
Celá kniha na mě působila slabě a jsem trochu zklamán, Mansfieldské panství asi prostě není pro mne.
Velice jsem se při čtení divil, čím si kniha dobyla takové slávy a pozornosti, když se jedná o docela prostý a jednoduchý příběh pár studentíků filosofie. Pak jsem si přečetl předmluvu Zdeňka Nejedlého a již chápu; Jirásek čerpal ze svého života, když byl v Litomyšli, a možná proto je toto dílo tak živé. Vidíme totiž náš odraz v oněch studentech.
Významný historický pramen. Co mě překvapilo nejvíce, bylo Helmoldovo nazírání na Slovany. Ačkoli jako pro každého jiného křesťana byli Slované tehdy barbary a pohany, píše Helmold o Slovanech celkem vlídně, leč stále vyčítavě: např. je chválí za jejich velkorysou pohostinnost a pilnou péči o rodiče. Zároveň neváhá místy vytýkat vady Němců (Sasů), např. si stěžuje na násílí a nevlídnost k Slovanům, čímz je odrazují od pravé víry. Za mě zajímavá kronika, i když jsem se sem tam ztrácel ve všech těch Konrádech a Jindřiších.
(SPOILER) Uchopení Idiota mi ještě zabere delší dobu. Myškin je považován za idiota, protože snáší, přijímá a nechává si líbit ledacos. Činí to ovšem kvůli opravdové lásce, ale nejtrnitější pravdou je, že i kdyby ostatní byli znali jeho opravdový soucit k ostatním, stejně by ho byli považovali za téhož ba i většího idiota.
On si zvolil Nastasju ne proto, že by Aglaju nemiloval, ale přesto, že ji miloval.
Tohle je čtení navíckrát.
Povědomí a hlubší znalost naší řeči je mi drahou hodnotou, již ve mně tato čtivá publikace prohloubila. Opravdu jen pár dotazů mně přišlo zbytečných (jako např. proč se ve větě -žáby se živí- píše -i- a ne -y-, jedná-li se o ženský rod). I při složitějších otázkách a tématech jsou všechny odpovědi srozumitelné i laikům. Jsem vděčný za píli a ochotu všech pracovníků ÚJČ AV ČR.
Ideály humanitní
Prostý a jednoduchý výčet a vysvětlení různých etik a filosofií. Samo o sobě to je docela nezajímavé čtení, do něhož TGM sem tam vepíše svou skrovnou výtku té které soustavy. Užitečněji lze nahlížet na 'Ideály humanitní' jako na úvod, co těmi -ismy Masaryk míní a jak s nimi ve svých ostatních spisech nakládá.
Problém malého národa
Za mne nejhlubší a nejpádnější ze zdejšího trého. Kolik se toho může člověk dovědět o své kultuře a o svém národě z tak drobného dílka. Masaryk se ,,náš" problém snaží vysvětlit a předestřít v mnoha aspektech.
Demokratism v politice
Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. To je sice z Hovorů s Masarykem, ale tenhle spis charakterizuje podle mne dobře.
Asi mě Král Oidipús tolik nedojal jako ostatní, ale přesto bylo drama velmi čtivé.
Docela mi vadila nečinnost hlavních postav, celý děj se odvíjí, jako by Oidipús stál na místě a ostatní vůkol něho obíhali a přicházeli zvěstovat nebo svědčit.
Na druhou stranu dodává zápletka tomuto dílu mnohý život.
Prostě řečeno: souvisle položená nauka o politickém zřízení. Sice bychom lecco odsoudili, ale popřít bychom nemohli, že se jedná o základní kámen dnešní politické filosofie. A na to, že jde o téma složité, dával celý spis smysl a byl srozumitelný, vlastnost i ta dnes ryzí i vzácná.
(SPOILER) Je to divná směs pocitů, kterou mám z téhle knížky, neboť ta vypráví vše vesele a s lehkou hlavou a i konec je dovršení lásky, ale mně je Mikuly prostě líto, je to sice idiot a manžel na nic, ale přesto není vysloveně zlý. A jeho slabomyslnosti zneužili ostatní, čímž ho podvedli.
Vše dochází po přečtení doslovu, ať je jaký čin horší a podlejší, přece z něho plésají čerti. Jako obraz lidského soukromí vyznívá Mandragora bohužel přesvědčivě, čemuž se mi zprvu těžko věřilo.
Na tuto povídku jistě nezapomenu.