Král Oidipús
Sofoklés
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5503/bmid_kral-oidipus-4Kl-5503.jpeg
4
677
677
Král Oidipus se z věštírny dozví, že mor, který sužuje Théby, má konkrétní příčinu. Žije tu totiž vrah předchozího krále Laia. Oidipus se rozhodne, že vraha vypátrá, ale věštec označí za vraha jeho. Oidipus nevěří, ale po dalším pátrání zjistí krutou pravdu. Po narození měl být Oidipus usmrcen, protože věštba určila, že v dospělosti zabije svého otce a za manželku si vezme svou matku. Pastýř, který měl Oidipa zabít, ho přenechal pastýři korinstkého krále. V dospělosti se Oidipus dozvěděl o své věštbě a v domnění, že žije u vlastních rodičů, je raději opustil, aby se věštba nenaplnila. Na své cestě se dostal do sporu s cizincem, kterého v hněvu zabil, aniž by tušil, že zabil svého vlastního otce. Poté osvobodil Théby od Sfingy, jejíž hádanku uhodl, a za odměnu získal thébský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasty. Aniž by to tušil, oženil se tak se svou vlastní matkou. Poznání pravdy všechny zdrtí a Iokasta spáchá sebevraždu. Oidipus se oslepí, aby neviděl svou vlastní bídu, a jako slepý žebrák s holí opouští Théby. Nové vydání vychází v klasickém překladu Ferdinanda Stiebitze jako 65. svazek edice D.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2010 , ArturOriginální název:
Οἰδίπους Τύραννος, -429
více info...
Přidat komentář
Tragédii jsem přečetl téměř jedním dechem a dodnes ji považuji za jednu z nejlepších, kterou Sofoklés kdy napsal. Jeden z velkých plusů knihy je překlad, který knize dává autentičnost.
Přečteno kvůli povinné četbě.
Kniha mě vlastně příjemně překvapila (jako skoro každá povinná četba :-). Příběh je sice známý, ale zajímavý a přitom kniha není zbytečně dlouhá a nemá pasáže, které nic neříkají. Dokonce mi ani nevadilo, že je kniha psaná ve verších a zastaralým jazykem - díky ubíhajícímu ději mi to ani nepřišlo. Konec je sice předem jasný, ale i tak mě bavilo sledovat, jak se chudák Oidipús postupně dozvídá pravdu.
Attické drama (nezmýlil jsem se, klasická dramata jsou doménou Attiky, nikoli Antiky) je nutné číst jako drama- vec k předvádění na jevišti, navíc ve slavnostní den, před publikem, znalým okolnosti. Z tohoto pohledu jde o úctyhodné dílo a pořád živé dílo, ve kterém lze naleznout všechno, s čím v budoucnu bude evropská literatura pracovat - metaforu, dialog, stichomythii, zvrat, gradaci děje, stupňování napětí, práci s rozdílnou mírou poznání diváka a jednající postavy (kterou mají tak rádi tvůrci moderních detektivek) dokonce ironii. Kdo se umí poprat s veršem a nebojí se zamyslet na obsahem, ten si užije.
Přečteno díky výzvě. Můj šálek kávy to není, ale své nadšence si tato divadelní hra jistě najde.
Povinná četba k maturitě..popravdě, nic moc. Začalo mě to bavit až 20 stránek před koncem, protože tam byla nějaká akce. Ne, 70 stránek napsané starýma slovama, které vám nikdo nevysvětloval, mi nic nedalo. Fakt mě Starověká literatura a jak na konci všichni umírají, nebaví. Klišé v tu dobu.
Zajímavá kniha, kterou jsem si vybrala díky maturitní četbě a jsem ráda že jsem tak učinila, protože by byla velká škoda jí nečíst.
Upřímně bych jí chtěla vidět jako divadelní hru ve starověkém Řecku.
Ke knize jsem se dostala díky škole a povinné četbě, a jsem velmi ráda, že jsem si vybrala Oidipa! Nikdy bych nečekala, že si něco takového zamiluji, a budu si to chtít přečíst znovu :) .
Sáhla jsem po knize díky výzvě a stálo to za to. Čtivé, zajímavé a dá se říct, že i nadčasové.
Příběh o krutém životním údělu krále Oidipa, jenž nevědomky zabije svého otce a ožení se se svou matkou.
Úžasná je hlavní myšlenka díla, a to, že člověk má osud vlastně předurčen a není možné proti němu bojovat. A to je to, co osloví i současného čtenáře. Co se týče děje, ten velmi poutavý, téma, které stále láká i přes svou dráždivost. Co ale rozhodně není pro každého je archaický jazyk spolu s veršovanou formou zabalenou do patetického stylu.
Nebudu nalhávat, bylo to těžké a myslím, že teď raději Řecko,než klasickou řeckou literaturu.
Četla jsem kvůli výzvě. Občas jsem trochu zápasila s dlouhými monology, ale ačkoliv je to hodně, hodně starý příběh, dalo se tam najít i cosi současného.
jedno z děl z mého maturitního seznamu četby. příběh oidipa zná vlastně asi každý, ať už díky odkazům literárních autorů (například kundera) a nebo psychologů (freud). hned na začátku mě překvapilo, jak je dílo vlastně docela jazykově čtivé, v ději bylo snadné se orientovat. osobně, jako ne úplný znalec řecké mytologie, jsem měla místy problém pochopit různé odkazy na božstva, ale jinak mě knížka moc bavila a přečetla jsem ji na jedno posezení.
Král Oidipús nebude jedním z mých nejoblíbenějších dramat ever, ale užila jsem si to, i když to zvlášť ze začátku bylo trochu náročné. V celé knížce jsme totiž svědky poměrně dlouhých replik, které mi že začátku dělaly trochu problém, protože jsem u nich nedokázala udržet pozornost a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Pak jsem se do toho ale trochu dostala a když se začalo odhalovat kdo s kým kde a jak tak jsem začala být docela zainteresovaná do celé věci až tak, že mě to vlastně nakonec bavilo. Rozhodně mi pomohlo vidět to zpracované i jako činohru v Národním divadle, jinak bych byla asi dost ztracená. Úplně netoužím po tom, si to u maturity vytáhnout, ale v případě že by se to stalo si myslím, že by to mělo být v pohodě.
Moc pěkné dílo. Ten smutek a zoufalost Oidipa na konci knihy je opravdu k uzoufání, až z toho bolí srdce. Jsem ráda, že jsem tuto knihu díky čtenářské výzvě objevila.
Krále Oidipa jsem si přečetla na základě toho, že na něj hodně odkazoval M. Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí. Příběh jsem nikdy neslyšela ani nečetla báji. Takže jsem měla problémy se v ději orientovat a občas jsem byla trochu ztracena. Pojem Oidipovský komplex jsem znala z hodin psychologie na SŠ. Po přečtení jsem si pustila rozbor od Davida Jirsy a všechno mi do sebe krásně zapadlo.
Asi mě Král Oidipús tolik nedojal jako ostatní, ale přesto bylo drama velmi čtivé.
Docela mi vadila nečinnost hlavních postav, celý děj se odvíjí, jako by Oidipús stál na místě a ostatní vůkol něho obíhali a přicházeli zvěstovat nebo svědčit.
Na druhou stranu dodává zápletka tomuto dílu mnohý život.
Ke knize jsem se dostal díky ČV. Normálně bych jí asi nečetl. Byl jsem ke knize skeptický, ale překvapila mě. Až na ten smutný konec...
Obsah není tak špatný, ale četl jsem to co mi padalo ihned z hlavy... Kdybych se nedíval na videa s rozborem, vůbec nevím o čem to je
Díky ČV jsem se opět dostala k dílu, po kterém bych jinak nesáhla. Četlo se velice dobře, ale končí smutně. Určitě si ještě seženu další autorova díla, především Antigonu.
Štítky knihy
antika divadelní hry antická literatura tragédie rozhlasové zpracování lidské pády dramata
Autorovy další knížky
| 1968 |  Antigona |
| 1950 | Oidipús vladař |
| 1975 |  Tragédie |
| 2009 | Antigoné / Élektrá |
| 1942 | Elektra |
Strhující, kratičká tragédie patřící k antickým klasikám. Rozhodně není špatná, ale Antigona je propracovanější a zanechala ve mně o dost větší dojem.