cori komentáře u knih
Nejvíce mě zaujaly povídky z ranku historické fantasy Vlčí vánice z prostředí německé ponorky a Buran vane z druhé strany z komunistické Sibiře. V paměti utkví i Víkend ve Spezeku. Krátké povídky jsou průměr (nenadchnou ani nezklamou). Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
Příběh Adama, který beznadějně miluje Silvii, se odehrává v 60. letech a vrcholí srpnovou okupací. Adam, syn fízla, který rozdělil Silviinu rodinu (otec emigroval do Mnichova), se pokouší zaujmout nenápadnou a do sebe uzavřenou Silvii, která na sebe nechce upozorňovat a nechce mít nikoho ráda, aby toho StB nemohla zneužít. Spolu s matkou a bratrem dívka žije mezi zabalenými krabicemi s věcmi, neboť již 5x dostali pasy a povolení k vystěhování za otcem a pokaždé jim to na poslední chvíli estébaci zrušili. Jejich osudovým obrazem je Klimtův Polibek. Nejvíc se mi asi líbily Adamovy zážitky z USA a vykreslení toho, jak to chodilo v komunistickém sportu.
Moc roztomilé povídání, škoda, že není delší. Dceři se moc líbí.
Moje první kniha od Monyové a jsem zklamaná. Čekala jsem víc než stesky opuštěné matky tří synů.
Skvělá sbírka šesti povídek, z nichž mě nejvíc zaujala sci-fi Netopýři a hororová vlkodlačí Proměna kůže. Nejslabší je asi povídka Jehláci, kde je pointa jasná od její třetiny.
Nenáročná oddechovka o první lásce na letním táboře. Vedoucí Michal mi přišel trochu mimo, jeho mluva ani chování neodpovídaly současnému teenagerovi.
Marcus Corvinus pátrá po tom, kdo otrávil prince Germanica. Vyšetřování ho zavede i do Antiochie, kde poznává nejen místní památky. Vyprávění mě místy nudilo, hlavně pasáže, kde se stále ptal kdo a proč a odpovídal si a o pět stránek později znovu a zase jiné varianty. Málo akce, málo vtipu, rušily mě i anachronismy (práce překladatele?) - viz oslovování císařovny excelence, sebevražda šavlí v Římě, litr piva nebo tkaničky do bot.
Z celé série jsou nejlepší první a tento poslední díl, který vypráví o osudech babičky Olívie. Překvapila mě story o Corrinině původu. Za všechno mohla Malcolmova matka. Nějak jsem ale nepochopila, proč od syna odešla. Třetí a čtvrtý díl byly jen opakováním stále stejných zápletek a problémů. Jinak jako oddechovka skvělé.
I tento díl vrcholí velkým požárem. Malý Bart byl asi psychopat, je neuvěřitelné, že by se nechal tak manipulovat a jeho rodiče by se spokojili jen s občasnou návštěvou u psychiatra. Cathy se moc mateřsky nechovala.
Zase moc překombinované a opakování stejných situací (Chris otec a syn nebo komorník a Joel). Postava Barta není moc uvěřitelná. Hlavně,že už nehořelo.
Druhý díl už nebyl tak zajímavý. Z Cathy se stala pěkná mrcha a z Chrise "úchyl". Bylo mně líto Carie, hlavně kvůli tomu, co zažila na internátě. Závěrečné finále s vánočním večírkem je opravdu dramatické.
Autoři se snaží popsat, jak děti vnímaly a prožívaly 1.světovou válku. Používají dochované dětské deníky, dopisy i dobové novinové články. Nejzajímavější mně přišel příběh Mariny Jurlovové z Kavkazu, která jako čtrnáctiletá bojovala v kozácké armádě a po válce se i přes zranění nohy stala v USA tanečnicí. Mezi citovanými prameny se objeví i deník Olgy Scheinpflugové, Alfreda Hitchcocka nebo careviče Alexeje Romanova.
Příběh tří rodin, jejichž zesnulí spolu s dalším tisícem nebožtíků náhle ožijí, se snaží odpovědět na otázku, co je smrt a zda existuje nějaký život po životě. Zvlášť dojemná je linka s Annou a jejím šestiletým oživlým synem a osmiletého Magnuse, kterému zemřela matka. Nečekejte žádné akční scény, nýbrž spíše psychologické drama. Vypodobnění duše jako housenky mě celkem překvapilo.
Ze 14 prací je skutečně nejlepší novela Lék, která právem získala cenu Mlok. Z dalších povídek mě zaujala Ilja a Poutník. Ostatní práce jsou celkem vyrovnané. Žádný vyložený propadák se ve sborníku nenachází. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
Příručka pro sběratele s fotografiemi i kresbami.
Příručka pro pedagogy s unikátními 15 rozhovory lidí, kteří prožili holocaust. Jedná se o české Židy i děti ze smíšených manželství. Nejstarší pamětník se narodil v roce 1910 a nejmladší v roce 1937.
Sbírka 15 povídek, v nichž autor vzpomíná na své dětství na komunistickém sídlišti v době normalizace. Psáno nespisovnou češtinou s častými vulgárními výrazy. Čtenář si musí zvyknout na autorův styl vyprávění. Nejvíc se mi líbila povídka Srpen 68 a Kanady.
Sbírka devíti povídek z různých originálních světů. Nejlepší je Zrcadlo o světě za zrcadlem, Klid v Kalné Vodě o netradičním katovi a Šarlatová vlna z bojů mezi Američany a Japonci v Tichomoří. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
Je moc dojemné, že vnuk napsal knihu o své babičce Židovce provdané za dědečka katolíka a její rodině, která zahynula za holocaustu. Její maminka byla poslána transportem do Rigy a zastřelena. Autor zmiňuje i svůj vztah k babičce, dokumentární film Zapomenuté transporty a stolpersteiny (pamětní kameny zmizelých) v olomouckých ulicích.
Nejvíc mě zaujala Pohádka o bílém drakovi (Müllerová), Měděná cikáda (Lukačovičová) a Národní park Černý kámen (Tučka). Žádný vyložený propadák ve sborníku není. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.