Costanzo komentáře u knih
Dlouhý pochod je zařazen do kategorie „obyčejné“ romány, což je u autora poměrně nezvyklé. A to si říkáte, že vás u Stephena Kinga již nemůže nic překvapit. Nutno zmínit, že tento román je napsán pod jeho pseudonymem Richard Bachman. Kniha je rozdělena na prolog a tři samostatné části, které jsou pojmenovány po částech této děsivé cesty, tudíž nutno zmínit, že příběh se odehrává ve velmi krátkém časovém období – tedy pouhých pět dní. Samotný příběh je vyprávěn v er-formě a na jeho začátku se seznamujeme s hlavní postavou Rayem Garratym, který nás bude celým příběhem provázet. Sto účastníků závodu. Sledujeme jejich pochod na život a na smrt. Padají jako mouchy. Prožíváte s Garratym ta malá jednorázová přátelství, která nemají žádnou budoucnost, bolí vás nohy, ale víte, že když se zastavíte je konec. Máte omezený přísun potravin a třetí den na cestě již hladovíte. Spát se naučíte za pochodu, protože zastavení znamená smrt. Vaše nohy vám vypovídají službu, žaludek máte scvrklý tak, že již nejste schopni ani nic strávit, okolo vás padají mrtvoly a máte pocit, že do cíle možná dojdete, ale na zkrvavených pahýlech...Samotný příběh byl velmi dramatický. Počítání každé minuty, každé míle a každé další oběti závodu. V některých částech mi málem i slza ukápla, v jiných mě zase autor bavil svým neskutečným humorem, jindy mě naprosto šokoval. King v této knize namíchal naprosto neskutečnou nálož – dramatický průběh se špetkou humoru a sarkasmu, který doplnil naprosto šokujícími a opravdu nechutnými ingrediencemi. Smekám Mistře.
Příběh se odehrává v rozmezí tří týdnů a je vyprávěn jak z pohledu Zoe, tak z pohledu vraha. První stránky vás okamžitě vtáhnou do děje. Začínají hned zběsilým tempem, takže už v těchto okamžicích tak nějak cítíte, že autor nám nachystal pořádnou dávku napětí a dramatu. V mysli vraha je syrová, ale velmi čtivá kniha. Co však tuto knihu dělá skvostem je děsivá atmosféra, kterou autor vylíčil s velkou dávkou přesvědčivosti. Hltám stránku za stránkou, a i když je příběh svým způsobem zvrácený, nemůžu si pomoct. Postavy byly výborně vykresleny, příběh byl uvěřitelný, chytlavý a celou dobu mě držel v pohotovosti. Zápletka stojí na pevných propracovaných základech. Temný thriller se závratným tempem s velmi výrazným záporákem, který musíte dočíst za každou cenu. Oceňuji krátké výstižné kapitoly a fakt, že i když má kniha 344 stránek, nenašla jsem žádná hluchá místa. Autor si mě navíc podmanil energickým vyprávěním a já netrpělivě očekávám druhý díl. Skvělé.
Nejprve vás upoutá přebal knihy, který je až zlověstný. Poté otevíráte první stránky a okamžitě jste vtaženi do děje. Kniha je rozdělena do 5 částí a ukazuje nám dva úhly pohledu: velká část je vyprávěna z pohledu Davida Rakera, menší část pak z pohledu oběti, která je vhodně zakomponována do knihy v podobě vsuvek. Kniha byla skvělá, ale co však tuto knihu dělá skvostem je atmosféra, kterou autor vylíčil s velkou dávkou přesvědčivosti. Popis jednotlivých pasáží byl tak reálně děsivý, až mi z toho běhal mráz po zádech. Za mě parádní kousek.
Začátek hodně nezáživný, pak to nabralo docela slušné obrátky. Rozuzlení mne tedy docela překvapilo, i když by správně nemělo - bylo tam pár drobných vodítek (uvědomuji si zpětně), která upozorňovala na to, že to není tak, jak to vypadá a já si toho nevšimla ;-) nebylo to tak špatné.
Nebylo to špatné, každopádně Anděl nasadil hodně vysokou laťku. V této druhé knize musím souhlasit s komentáři většiny čtenářů - pobavil mne komentář, že Mia má bordel v hlavě a pak je bordel v celém příběhu. Ano, bohužel je to tak. Třeba Kim Stoneová má taky docela šílenej životní příběh, ale ani v jedné z knih jsem nezažila, že by brala prášky, chtěla páchat sebevraždy a pořád mlela o tom, jak je všechno špatně. Prostě zvedne hlavu a jede dál a ty detektivky jsou naprosto super. Zde to rozhodně knize hodně přitížilo, člověk si pak říká, ať se buď Mia vzpamatuje nebo fakt zaleze do nory a uvolní místo pro někoho jiného. Co se týče samotného příběhu, zajímavý námět, za něj dávám 4 bodíky. Doufám, že Clona mi vyrazí dech a Mia se konečně probere a začne fungovat.
Výborná prvotina s Frostem Eastonem. Kniha mne naprosto pohltila, střídání klidných a děsivých pasáží, které vás nenechají vydechnout. Zajímavé téma ohledně lidské psychiky. Lze opravdu vymazat špatné vzpomínky a nahradit je jinými? Za jakou cenu? A kdo všechno ví o vaší minulosti a zná vaše největší noční můry? Kniha je plná mrazivého napětí a přesně tolik ohavnosti, aby si na své přišli milovníci krimi i bez stránek plných násilí a brutality.
Tim Weaver se řadí mezi mé oblíbené autory hned vedle Nesba, Larssona, Deavera nebo Minniera. První Rackerovka u nás vyšla jako "Není cesty zpět" a mohu říct, že je to naprostá bomba. Škoda jen, že jsme všichni začali až od čtyřky, protože pokud nechápeme životní příběh Davida Rakera od začátku, hodně souvislostí nám uniká. Kniha je napínavá, temná a mrazivá se spoustou opuštěných a chátrajících domů (fuj tam by člověk nevlezl), vtáhne vás do děje takovým způsobem, že si připadáte jako byste tam byli taky. Konec? WOW naprosto dokonalý. Stojí za to si to přečíst.
Mám celou trilogii, ale za mě jednoznačně TOP tato první kniha. Všechny jsou výborné, ale tady je to pravé severské temné a mrazivé vyprávění s nádechem syrovosti a chladnokrevnosti. Geniální!! Lisbeth je naprosto luxusně vymyšlená postava, občas jsem se až divila, jakou má autor představivost. Hrozně jsem ji žrala, kam se na ni hrabou ostatní postavy v knize. Vím, že tato kniha byla dokonce zfilmována, ale netroufám si podívat se. Bohatě mi stačil zfilmovaný Sněhulák, kde to režisér úplně zprasil.
Na Kingovi jsem „vyrůstala“ a hrozně ráda jsem se u jeho příběhů bála. Stephen je zřejmě jediný autor, kterého čtu již několik let a nestihl mě omrzet. Je pověstný svým stylem psaní, tvorbou ponurých a temných příběhů s hororovými prvky. Ne nadarmo se mu říká Mistr hrůzy. Přebal knihy je velmi povedený a napovídá nám, že tato kniha nebude procházkou v růžové zahradě, ale pořádnou dávkou napětí. Nečekejte happy end, nečekejte souboj dobra a zla s jasným vítězem a rozhodně nečekejte klidné noci, protože Stephen King vás naučí věřit na upíry. Jste připraveni vstoupit do říše temnoty? Čekají vás neklidné noci s rozsvícenou lampičkou a rozhodně nikoho nezvěte do svého domu… za mě velmi povedená "upířina" v typicky Kingovském stylu.
Líbilo se mi grafické zpracování knihy, kdy na počátku můžeme vidět mapu postižených oblastí včetně České republiky, kde byla taky velmi vysoká radiace a dále skutečné fotografie, kdy se okolní svět naprosto změnil.. Srdcervoucím obrazem této knihy je úsilí hasičů a dobrovolníků zamezit požáru reaktoru. Sledujeme jejich dojemné příběhy, kdy nasadili vlastní životy. Když zjistili, že jsou ozářeni (zvraceli, ztráceli vědomí a na kůži se jim objevily obrovské popáleniny), prosili v nemocnicích, kde umírali, své blízké, aby okamžitě opustili Ukrajinu. Kniha byla velice pěkně a čtivě zpracována, občas jsem se sice ztrácela v přemíře politiky, ale ta k tomu neoddělitelně patřila. Z mého pohledu hodnotím tuto knihu jako dokumentaristický skvost.
Misery je kniha propracovaná do těch sebemenších detailů. Děj byl úžasně strhující, nikdy jste nevěděli, co vás čeká na další stránce. Knihu jsem musela dočíst za každou cenu, i když už byla hluboká noc, což nebyl úplně nejlepší nápad, že? Konec knihy byl sice očekávaný, ale poměrně hodně drastický. Vzhledem k tomu, že si autor byl tohoto dobře vědom, tak nám ten konec pořádně přiostřil. Zápletku totiž vymyslel do sebemenších hrůzných detailů, ze kterých mě mrazilo v zátylku...Tato kniha by rozhodně neměla chybět ve sbírce fanoušků Stephena Kinga. Za mě doporučuji a dávám plný počet.
Jako ostřílenému fandovi krimi mi to připadlo hodně pohodové. Na druhou stranu dokáži ocenit fakt, že se v knize objevují zajímavé myšlenky, sbírají se střípky a maličkosti, které ke konci vytvářejí jednotný obraz. Za mě to bylo dobré a stylem přirovnávám k novodobé A. Christie.
Když jsem si přečetla Silo, věděla jsem, že nutně musím zjistit, jak to všechno začalo. Prequel Turnus mě nezklamal, uděluji plný počet. A pokud je pravda to, že Ridley Scott se chystá tohle natočit, pak ten film rozhodně musím vidět. Úplně vidím některé pasáže ze sila 17, temné chodby osvětlené slabou zelenou zářivkou, všude mrtvá rozkládající se těla, divné zvuky, brrrr. To bude dobrý psycho.
Jako velký milovník krimi občas sáhnu i po jiném žánru, třeba jako scifi nebo postapokalyptický příběh (ano, čtu samé pozitivní věci o)). Škoda, že Metro zatím nemám přečteno, to bych dokázala lépe pochopit komentáře čtenářů, ale již je na seznamu :-) Nicméně pro mě jako laika to byl fascinující příběh, chvílemi sice utahaný, ale Jules se mi moc líbila. Určitě sáhnu po dalším dílu, ale schody už fakt nechci ani vidět ;-)
Půjdu proti proudu a hodnotím výborně! Jooo no Harry Hole to není že ;-) kdo nečetl Shakespeara, prosím ani nekomentujte. Za mě skvěle napsaná kniha a Nesbo ukázal, že prostě umí. Za mě plný počet s tím, že Nesbo je prostě Bůh severské krimi, ať si říká kdo chce co chce.
Tato kniha spadající do žánru naučné literatury je rozdělena na předmluvu a dvě hlavní části: psychologii sériových vrahů a encyklopedii sériových vrahů. Dále zde nalezneme poznámky pod čarou, grafy, tabulky, odkazy na literaturu a internetové zdroje, jmenný seznam, poznámky autora a v neposlední řadě slovník pojmů. Tato kniha vás na základě dostupných zdrojů seznámí s individuálním vývojem patologické osobnosti od narození, dětství, dospívání, až k první vraždě. Osvětluje zásadní otázku, a sice původ brutality sériových vrahů. Zkoumá různorodé cesty, které vedly k tomu, aby se člověk stal predátorem. Na závěr knihy nás čeká přes dvě stě skutečných případů a jmenný seznam vrahů. Uvedu alespoň ty nejznámější, abyste si udělali představu: Bonnie & Clyde, David Berkowitz, Ted Bundy, Andrei Čikatilo – Rostovský řezník, Jeffrey Dahmer, Charles Manson nebo známý Doktor Smrt v podání Harolda Fredericka Shipmana. Publikace je psychicky náročná na čtení, ale hodnotím ji jako literární skvost.
Tuto novou sérii jsem s napětím očekávala a kladla si otázku, jestli bude stejně dobrá jako Erika, protože autor nasadil poměrně vysokou laťku. Překoná sám sebe? Anotace byla velice lákavá a já se nemohla dočkat, až nalistuji první stránky. Kniha je složená ze dvou částí. První část je něco jako prolog, který nám vypráví o událostech z roku 1995, kdy Kate dostala sériového vraha, málem zaplatila cenu nejvyšší a odchází od policie. Druhá část nám poté ukazuje její životní příběh o patnáct let později. V knize je použita er-forma a sledujeme tři linie vyprávění: Kate a její soukromé vyšetřování, dále Kanibala z Nine Elms, který je zavřen v psychiatrickém ústavu a v poslední řadě vraha napodobitele. Z knihy jsem opravdu nadšená, autor docela přitvrdil a taky zrychlil tempo. Nenajdete žádná hluchá místa, naopak děj se na vás valí jako čerstvě utržená lavina, napětí se stupňuje, příběh graduje, čeká vás poměrně slušné množství nečekaných zvratů, valíte oči a tají se vám dech. Ano, kniha se nedá odložit a tenhle skvost prostě musíte mít. Za mě TOP.
Upoutal mě přebal knihy, který na mě působil temně a zlověstně. Duch domu Asburnů je duchařina s hororovými prvky, která vás nenechá ani chvilku odpočinout a celou dobu příběhu budete jako na trní. Kniha je rozdělena na kapitoly, které byly přiměřeně dlouhé a začíná pozvolným tempem. Ale i když se na prvních stránkách seznamujeme s Adrienne a prohlížíme si její budoucí dům, přesto cítíme, že není něco v pořádku a s napětím otáčíme stránky. Naše fantazie pracuje naplno a první sled událostí na sebe nenechá dlouho čekat. Dům byl opravdu velmi strašidelně a reálně vykreslen. Nejen, že se nachází uprostřed lesů a poměrně daleko za městem, ale elektřina je zavedena pouze ve spodním patře, další patra jsou úplně ponořena do tmy. A to není zdaleka všechno: vrzající podlahy, tuna prachu, staré výtisky knih, mdlé světlo v žárovkách, tmavá zákoutí, skučící vítr, zlověstné noci, tapety vyvolávající klaustrofobii nebo rachotící vodovodní trubky. Kniha se mi opravdu dostala pod kůži. Ač se některým může zdát, že námět se strašidelnými domy není originální, přesto nemohu autorce vytknout absolutně nic. Čtivý styl vyprávění, kniha byla napínavá a místy opravdu děsivá. Líbil se mi i počet stran, protože autorka se nesnažila příběh zbytečně natáhnout. Za mě super.
Strhující děj s příběhem ostrým jako břitva. Oči přibité ke knize. S napětím otáčíte stránky. Postavy byly mistrovsky vykresleny, zvláště pak Hanna. Malá geniální psychopatická manipulátorka, která se chce za každou cenu zbavit své matky. Má otce omotaného kolem prstu a sotva se otočí, lusknutím prstů se mění v panenku Chucky a jde po krku své matce. Lepší přirovnání asi nenajdu. Hltám stránku za stránkou, a i když je příběh svým způsobem zvrácený, nemůžu si pomoct. Šílený, morbidní, mrazivý a téměř hororový vztah mezi matkou a dcerou. Celá kniha je postavena na velké dávce realističnosti, poslední kapitoly byly emotivně velmi silné. Otevřený konec se mi na jedné straně nelíbil, protože nemám ráda, když nevím jak to dopadne, na straně druhé mi však nechal spoustu prostoru pro fantazii. Bude pokračování? Doufám, že ano, protože pokud bude druhý díl, pak se teprve máme na co těšit...
Matčina hra je mrazivý psychothriller s nádherně vykreslenými postavami, kde některé budete milovat a jiné nenávidět. Tento příběh nám ukazuje mocnou sílu manipulace a sledujeme zničující vztah mezi Emily, Pammie a Adamem. Kapitoly byly přiměřeně dlouhé, po celou dobu nás autorka udržuje v napětí. Příběh plný zvratů a nečekaných událostí mě naprosto vyvedl z míry. Autorka si ke konci příběhu až nebezpečně pohrávala s mými myšlenkami a já do poslední chvíle netušila, jak to celé dopadne. Kniha v závěru nabírá na obrátkách a valí se na nás jako čerstvě utržená lavina. Zápletka je vymyšlena do sebemenších detailů, je naprosto zdrcující a vyrazí vám dech. Doporučuji.