cubeice komentáře u knih

Opět typický Rollins, pokud ho znáte, nepřekvapí, nové jsou jen zápletky zapletené dohromady, nápadité, akční, (jako vždy) ale... Nemůžu si pomoc, tentokrát mě to nějak nedokázalo chytnout a na to, že je to Rollins, jsem to četl opravdu dlouho. Možná to mělo potenciál zařadit se k tomu lepšímu ze Sigmy, ale v mých očích tomu nedostálo. Prostě jen takové Rollinsovské píchnutí obyčejnou vosou, zabolí, zabrní, ale to je tak vše, smrtící účinek odokuro nebo prudké zvýšení hladiny adrenalinu (v tom smyslu, že by mě příběh územnil nebo naopak více rozproudil) jsem tentokrát nezaznamenal.

26.09.2019

Mé první setkání s Pratchettem a je až trestuhodné, že jsem se s ním tváří v tvář setkal až teď. Docela se divím, že pod vlivem té energie knížka sama nevyskočila a nenafackovala mi, když jsem si jí dovolil vzít do ruky tak pozdě od jejího vzniku. Tajně jsem doufal, že časový posun způsobený vyzařováním pyramid zpomalí čas a já dokážu přečíst všechny Terryho knihy za jediný den. Nestalo se, ale nelituji, pustím se do nich tedy v čase takřka reálném a postupně. Krásná imaginace, oscilující mezi moudrostí a absurditou, vtipné, plnokrevné dobrodružství. A pokud v hodnocení ostatních sečtělejších "pratchettovců" nepatří k těm úplně nejlepším, opravdu se těším na ty "lepší". Prostě pyramidální faraónská zábava* - * to znamená, že jsem se skvěle bavil až do poslední stránky, kde jsem tiráž knihy zpočátku omylem považoval za poslední nedokončenou kapitolu...

20 20.08.2019

Dlouhou dobu mi to přišlo takové příliš idealistické a mentorské, ale teprve když to v poslední třetině začalo být poněkud osobnější, spojilo se mi to dohromady a začalo se mi to líbit.

4 15.08.2019

Tak vám nevím, asi zase půjdu trochu proti proudu. Na začátku jsem si říkal, hezky to ten Jordan vysvětluje, co se to s námi v tom dnešním světě děje a jak se chovat, aby se to dělo tak nějak lépe. Ale... jsem skeptický k autorům, kteří se už v předmluvě (předehře) začnou chválit, že jsou lepší a úspěšnější než ostatní a později v tom nepokrytě pokračují (např. převýchova cizího nesnesitelného hyperaktivního dítěte během jednoho večera, když to jeho rodiče nezvládnou za celý jeho život atd.) Zkrátka po skvělé první kapitole jsem se v tom začal nějak ztrácet a to stále častěji. Interpretace biblických příběhů, na které autor klade celkem silný důraz, mi místy přišly taky silně subjektivní a mystifikační - ve smyslu přizpůsobené tomu, co chtěl autor prostě v té chvíli říct a zobecnil tedy svůj vlastní úhel pohledu, učinil jej místy dokonce univerzem (to platí o většině toho, co autor uvádí, nejen biblických textech) , a přitom to tak dle mého názoru rozhodně ve skutečně obecné rovině být nemusí a nabízí se nebo vysloveně existují i jiné výklady. Dost musím přemýšlet, jestli mi tahle kniha pro život vážně něco dala a upřímně musím říct, že si tím nejsem příliš jistý a spíše se kloním k tomu, že toho mnoho nebylo a to ani v jakémsi autorem zamýšleném sebeuvědomění vlastních chyb, přehnaných očekávání atd. podruhé. Celé mi to přijde jako když "pejsek s kočičkou vařili dort", dáme tam hodně dobrého a zajímavého, (rádoby) oduševnělého - bible, chvíli starý, chvíli nový zákon, Tolstoj, Dostojevskij, Solženicyn, Hitler, columbinští mladiství vrazi, Nietzsche, Jung, Freud, Faust, nejrůznější další díla, studie a výzkumy - spojíme to do přitažlivé formy, která se líbí nám čtenářům (přesněji však spíše jejímu autorovi) a celé to pak bude jednoznačně chutnat jako skvělý guláš. No jo, ale neměl to být původně ten dort? K tomu ještě jeden postřeh: autor vytváří 12 "jednoduchých" pravidel pro život jako protilátku proti chaosu, ale poté ta pravidla složitě na mnoha stranách a s použitím mnoha pramenů vysvětluje, rozvádí, vemlouvá a občas i omlouvá nebo ospravedlňuje a přitom právě to působí značně chaoticky, ač to má přesně být látka proti tomu. V konečném důsledku jsem vlastně ani nepochopil, komu je text vlastně určen. Pro tápající v dnešním světě není dost přímočarý, pro filozofii je nekoncepční, pro psychology málo návodný a pro obyčejného čtenáře příliš chaotický a složitý. Snad pro mladistvé intelektuály, ale ti už dnes dost možná fandí zábavnějším formám tvorby typu Velkého třesku. Za mě tedy ne více než dvě hvězdy a pokud se budu chtít o dnešním světě a našem omezeném fungování v něm něco skutečně dozvědět, desetkrát raději si přečtu nějakou z esejistických knih od Františka Koukolíka.

11 06.08.2019

Také jsem vyrůstal na Verneovkách a tenhle návrat k nim jsem si dopřál s velkou chutí. Užil jsem si to čistokrevné klasické dobrodružství každým písmenkem. Neustále jsem měl na paměti dobu, kdy tento příběh vznikl a tak beru s rezervou jistou prvoplánovost hlavních postav, jejich neochvějnou čest a neotřesitelný charakter. Ano, dnes už se tak jednoznačné charaktery v knihách nenosí, máme raději rozervané a nejednoznačné osobnosti, tápající a chybující a také trochu více akce a krve. I řešení některých nebezpečných situací a rovněž splnění toho zásadního úkolu je v této knize na dnešní poměry příliš náhodné. Tolikrát zmíněná prozřetelnost, která zasáhne, je opravdu to jediné, co mi na příběhu občas trochu vadilo. Ale celkově to její kvality zase tolik nesnižuje. Nadčasové a krásné dobrodružství.

9 30.06.2019

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem dočetl. Není to špatné, ale něco tomu chybí. Přijde mi to nedotažené. Pro napínavost příběhu mi střídání času přišlo pochopitelné a nevadilo mi, výrazněji překombinované do "rušivosti" mi to taky nepřišlo, tak asi spíš to natahování děje, několik slepých odboček, přitom skutečná cesta měla být první, která měla tátu napadnout. A zároveň to provázání z prvního příběhu do druhého mi přišlo jako nedotažený i když dobrý nápad. Když tak o tom přemýšlím, vlastně mi to celé přišlo jako průměrně provedený dobrý nápad.

3 04.05.2019

Jak to jen napsat? Nejsem skalním fanouškem kriminálek, před Harym Holem jsem z tohoto žánru přečetl asi jen "Jméno růže", ale to se do této kategorie nedá zařadit tak jednoznačně. Švábíci mi (přestože jsou spíše symbolem špíny a nepořádku) přišli čistou krimi, rozhodně bych ji neoznačil za severskou s ohledem na místo děje. A možná právě proto mě to vlastně příliš nebavilo, proti Netopýrovi, to bylo takové nějaké přímočaré, to, co jsem chválil na prvním dílu, mi tady chybělo, a to jakési zlidštění postav, jejich osobnější příběhy, které by mi pomohly vytvořit si k nim bližší vztah, ať už pozitivní nebo negativní. Tady to prostě nějak nejiskřilo a jen se to tak horkokrevně posouvalo pomalu vpřed, procupitalo jako šváb a vlastně ani onen odporný hmyz v tom nehrál žádnou roli. Snad jen, že to tak trochu symbolizuje celý tenhle příběh a jak to Jo v knize popisuje, když rozsvítíte, na krátký okamžik ho zahlédnete a vzápětí vám zmizí ve tmě. A stejně to u mě bude se vzpomínkou na tento příběh...

2 23.03.2019

Udělal jsem chybu, když jsem si jako první knihu série přečetl Sněhuláka. Kvůli tomu jsem od začátku věděl, kdo je v Netopýrovi netopýrem. Na druhou stranu mi to dalo jedinečnou šanci soustředit se na styl a způsob psaní. A stejně jako u sněžného muže musím říct, že i v tomto prvním díle mě skoro více než kriminální linka příběhu bavily příběhy jeho protagonistů - ty lidské příběhy, osudové historie i rozhovory jen tak o životě. Skoro si říkám, že bych si od Jo(a?) rád přečetl nějaký "obyčejnější" román, v němž by byl z jeho strany důraz kladený právě na lidský příběh a chyběla by ta "akčnější kriminální rovina". Za takové vnímání je myslím třeba pochválit také překladatelku. Celkově tedy příjemný čtenářský zážitek, spokojenost a odhodlání kráčet dále touto sérií v chronologickém pořadí.

5 09.03.2019

Moje třetí kniha od Urbana a výsledek stejný jako u té první (Lord Mord), neurazí, ale ani nenadchne. Pan Urban umí vykreslit atmosféru, jeho popisy architektury jsou celkem přitažlivé. Škoda, že si nedal více práce se zápletkou a motivací hrdinů. Také šifra mistra Santiniho byla až moc jednoduchá na rozluštění, slušelo by jí trochu více tajemství. Přesto už za tu odvahu k takovému tématu a formě vyprávění si "Urbanovek" cením více než literárních kýčů od silně přeceňovaného Hartla, Viewegha a spol.

4 08.02.2019

Murakamiho buď milujete nebo od něj v životě nepřečtete nic až do konce. Souhlasím s mnoha názory, které jsem si tady přečetl, opakuje se, děj jeho knih se posouvá vpřed jen velmi pomalu, většinou vypráví o (zdánlivé) každodennosti - rutině, nevýrazných, nezajímavých a celkem obyčejných postav, žádných hrdinů, spíše outsiderů, většinou ztrácejících, než nalézajících, jejichž vzpoura proti obyčejnosti - symbolický akt hrdinství - se odehrává skoro pokaždé v imaginárním světě, jehož existenci tušíme od počátku příběhu (pokud Murakamiho známe a milujeme). Jenže všechny ty ingredience bez chuti dohromady vytváří jedinečnou intenzivní chuť výjimečnosti, kterou nikdo jiný vytvořit neumí. Tato Murakamiho kniha je pro mě vyvrcholením jeho tvorby. Předem jsem věděl, co od něj čekám a také jsem to dostal. Ano, skutečně používá stejné prostředky, hodně podobné nápady, ale zde mi fungují mnohem konzistentněji než třeba v 1Q89. Je to jako když malíř maluje portréty, používá zdánlivě stejné prostředky, ale přesto je výsledkem jiná tvář a jiný kus duše portrétovaného člověka. "Obraz" (román) Komturova smrt je fascinující právě tím, jak jej autor vypráví a jak jeho skutečnou podobu dotváříte vlastní fantazií. Pro mě tedy zatím vůbec nejlepší Murakamiho kniha, skvělá práce překladatele a v neposlední řadě souhlasím s mnoha ostatními, že také obal této knihy se velmi povedl. Přidávám se také k pocitu ostatních v tom, že nedokážu přečíst dvě Murakamiho knihy po sobě a musím si udělat přestávku, než se pustím do další. Rozhodně se na ní ale těším...

14 17.12.2018

Popis, který je uvedený výše, mi přijde celkem dost reklamně nepřesný, tedy hlavně jeho poslední věta. Rozhodně to není "svižný, osobní a odvážný thriller", není to román, ale kniha dokumentující organizovaný zločin současného (nebo nedávno minulého) světa. Doporučuji si k této knize přečíst raději popisek ke knize McMafie - Zločin bez hranic (tu jsem již nesehnal, ale přesto se domnívám, že jde o starší vydání stejného textu od jiného nakladatelství). Navíc, jak si jistě všimnete u fotky autora, se nejedná o TU Mishu, ale TOHO Mishu. Nic to nemění na tom, že jde o skvělou, čtivou a téměř "smrtelně mrazivou" knihu o bezútěšnosti dnešního světa, ve kterém je finanční zisk mnohem důležitější než lidské životy. A to nepochybuji o tom, že autor zůstává pouze na vrchu celého ledovce a více naznačuje, než vysvětluje. Pokud by zveřejnil (chtěl zveřejnit) všechny informace, které na své pouti světovým organizovaným zločinem získal, pravděpodobně by se vydání své knihy nedožil...
P.S. Aha, ten popis už je úplně jiný, než když jsem svůj komentář psal...

1 28.10.2018

Pro mě osobně je to takový literární McDonald, při konzumaci to celkem chutná, ale za hodinu už nevím, že jsem to měl a rozhodně mi to v ničem neobohatilo, spíš naopak. Laciné vyprávění bez nějakého zajímavějšího nápadu, první polovina ještě ušla, ale pak se začaly vršit až příliš roubované málo pravděpodobné situace a příhody, že jsem skoro u každé stránky zvažoval, zda číst dál nebo odložit. Nakonec jsem to s velkým sebezapřením dočetl. Příběh vůbec neplyne hladce, dějové zvraty jsou i ve své obyčejnosti dost prapodivně náhlé a nezajímavé. Pokud tohle patří k nejúspěšnějším knihám současnosti, pak je mi nad českou literaturou opravdu smutno, protože podle mého názoru ztrácí jakoukoliv originalitu, hrabalovskou poetiku, myšlenku, která by stála za to, aby si jí čtenář uchoval v hlavě a zamyslel se nad ní, humor jsem v tom taky neobjevil. Žádná katarze, žádný opravdu silný příběh, který by chytil za srdce. A nejvíc jsem nepochopil kapitolu, kdy se pes Fido reinkarnuje do holuba, sere na lidi a hledá svou vyvolenou holubici Bublinu, která není Bublina. Svůj názor nechci nikomu vnucovat, ale to jsme se stali vážně tak skromní a nenároční, jiným slovem jednoduší, že nám stačí k nadšení tahle derivace telenovely (Ulice, Ordinace nebo jakékoliv jiného "dramatického" seriálu) v literární podobě?

Ideální knížka třeba do MHD nebo na uklidnění po nepovedené schůzce se šéfem, kdy si můžete představovat, že se (nikoliv vám, jak píšou autoři) oněm obtěžujícím spoluobčanům děje to, o čem čtete. Ano, je to opravdu bizarní a nevhodné pro útlocitné, přecitlivělé pacifisty, ale jinak vysoce vtipné, drsné, téměř si neumím představit humor ještě černější a drsnější. Zároveň spoustu zajímavých poznatků o fungování našeho těla a nejrůznějších málo pravděpodobných vlivů na něj. Kniha z vás sice vědeckého experta neudělá, ale pobaví, přinese i několik praktických informací, jak se zachovat v krizových situacích, které vás ale pravděpodobně nepotkají, ani kdybyste chtěli. Každopádně dobrá drsná zábava a kratochvíle, která vám sama o sobě neublíží, ale jako ventil vnitřního napětí v souladu s úvodem mého příspěvku zapůsobí... P.S. pochválit musím i překladatele, který také neváhal být vtipný a dal si i práci přizpůsobit nebo dovysvětlit některé pasáže s ohledem na české reálie...

2 15.09.2018

Námět mě zaujal velice, dýchl na mě tajemstvím a atmosférou staré Prahy, která umírá a z níž se rodí nová, nám známá, bez tajemství a lhostejná k osudům svých obyvatel. Samotná kniha pro mě zůstala napůl cesty. Pocit zmaru ze stavebních strojů a prachu vznášejícího se nad mizejícím židovským městem postupně vyprchával s tím, jak autor znovu a znovu opakoval stejné prostředky, aby vyvolal v čtenáři ten správný dojem. Ale ono to ve mně postupně nějak zevšednělo a začal jsem lačnit po příběhu, který by strhnul, který by mi vyrazil dech svou hutnou atmosférou, jenže jsem se nedočkal. Několik epizod mi přišlo vysloveně mimo, neměly návaznost na hlavní děj a přišlo mi, že jen natahují stopáž, marně jsem čekal na to, jak souvisí s příběhem a jaké budou mít pokračování (např. záchrana ? nemocného dítěte). Ne nezajímavé, ale celkově mám pocit, že by z toho byla výborná novela nebo delší povídka do sbírky o Praze, která zemřela v minulosti. Na skutečně skvělý román sice zaděláno bylo, ale nakonec mi to přišlo až příliš rozvláčné a pomalé.

4 06.08.2018

Poněkud překombinované, několik vysloveně nelogických a těžko uvěřitelných náhod, finální akce mi přijde také až příliš složitá a riskantní i nelogická, s ohledem na její výsledek, (kdy mě rozuzlení celé akce nejen napadlo, ale bylo jasné už od chvíle, kdy jí Mstitel začal plánovat,) protože toho bylo možné dosáhnout rozhodně jednodušší a bezpečnější cestou. Na druhou stranu by to ale nebylo tak čtivé. První polovina, kdy autor vykresloval příběhy jednotlivých postav, než je zkušeně spojil do jednoho, se mi líbila více i přes tu roztříštěnost a lehce nepřehledné přeskakování v čase i mezi postavami. Celkově však velká spokojenost, dobře jsem se u toho bavil.

12.05.2018

Pobaví, je to taková dost akční kratochvíle, ale přijde mi, že je tady zbytečně moc dějových linek, které se sice jakž takž postupem času protnou, ale přesto některé vyšumí do ztracena. Takže by v tom ani nemusely být. Taky mi to přišlo stylově poněkud nevyvážené, což zřejmě způsobil podíl dvou autorů.

03.05.2018

Kniha, která se umí dostat pod kůži. Velmi čtivě a srozumitelně psaná. Text doprovází několik názorných a zábavných ilustrací, které pomohou k pochopení nebo pobaví. Pravda - s přihlédnutím k tématicky obdobné literatuře jsou tady určité kontroverze (hormony obsažené v antikoncepci, které se uvolňují do vodovodní sítě), ale autorka sama připouští, že mnohé ještě neni známo, ověřeno, nebo existují různé přístupy a jak sama uvádí, tohle nemá být návod na kůži, ale spíše pokus osvětlit, co ta naše kůže vlastně je, jak funguje, co jí ovlivňuje a mnohé, co s ní souvisí. Hodnotím jako velmi povedené. (Jen v těch pár přehledových tabulkách se vyskytl nepřehlédnutelný grafický nedostatek související asi s převodem fontu písma.)

1 22.04.2018

"Celkem" čtivé, "celkem dost" zajímavých informací, "celkem dost" historických souvislostí, "celkem dost" překlepů, "celkem dost" vět, u nichž jsem se musel "celkem dost" zamyslet, co jimi chtěl překladatel říct a jestli (vzhledem k tématu) skutečně věděl, kde je a jak se používá jazyk český. Prostě mi několik vět přišlo velmi podivných. Naštěstí se objevují hlavně v první třetině. Dále je to lepší a překlad už tak rušivě nepůsobí. Předem jsem očekával něco jiného, spíše jakési dějiny mapování, není to však o kartografii, ale spíše o technickém a technologickém vývoji, od čtení mořských vln po nejmodernější současné technologie, které nás dokáží šmírovat s téměř dokonalou přesností, až nám dokáží číst myšlenky. Na jednu stranu nám pomáhají, na druhou nás zbavují svobody. Asi největší nedostatek knihy vidím v tom, že tu chybí nákresy, obrázky, fotky, které by laikovi pomohly porozumět. Nevím, jestli je to náhoda nebo současný trend, ale v krátkém čase je to další kniha, u níž se cítím být o vhodné grafické doplňky celkem dost ochuzen (viz. můj koment k Tajnému životu stromů). Takže téma "celkem dost" zajímavé, ale zpracování "celkově celkem dost" průměr.

11.04.2018

Hi-tech "napínák", řekl bych celkem klasický Forsyth, ale spíše jeho průměr, přestože se snaží, jako by to tentokrát postrádalo tu výživnou " vysoko oktanovou" šťávu. Chybí mi tu více napětí, vše plyne vlastně hladce a bez větších zvratů a zádrhelů, tím to ztrácí onu dynamičnost, kterou od autora očekávám. Těšil jsem se na to, že po souboji technologickém dojde i na nějaký souboj "intelektuální, ideologický, inteligenční", místo toho se to odbylo krátkou pasáží v rozsahu jedné strany soubojem na nože a je vyřešeno. Prostě žádná katarze, žádný přesah, žádná utkvělá myšlenka nebo vzpomínka. Škoda, potenciál to mělo.

4 11.04.2018

Jednoznačně skvělý počin, kniha velmi čtivá a autentická, uvěřitelná a krásně zpracovaná. S jednotlivými (anti)hrdiny už je to složitější. Chvílemi jsem se při čtení skoro styděl sledovat jejich příběhy. Někde v podvědomí mi hlodá otázka, nakolik jsou autentické jejich "zpovědi". Ptám se, zda způsob života, pro který se rozhodli, je odvahou nebo naopak jejich selháním ve společnosti. U každého je příběh jiný, vzájemně se nepodobají, až mě překvapilo, kolik různých podob samoty a motivace k ní vlastně je. Tak trochu jsme se bál, abych nepociťoval touhu vydat se stejným směrem, ale to se nestalo, ani jeden příběh mě k tomu nenasměroval. Ani ne tak kvůli obtížím, které takový způsob života přináší (i když rozhodně to musí být v prvních letech a zimách nesmírně drsné), jako spíš kvůli motivacím, které je do "samoty" přivedli. Hodnocení je ale problematické a já jsem nebyl schopný ke spolehlivému závěru dojít. Navíc mi ani jeden z nich nepřipadá jako úplný samotář v pravém slova smyslu toho, co si pod tím pojmem představuji. Za cennou myšlenku považuji tu, že samota stejně jako svoboda je pouze v naší mysli. Na mnohé z mých pocitů odpovídá výstižný autorův úvod, ale docela bych uvítal jeho delší a podrobnější výklad a stejně tak by mě zajímal jeho vlastní příběh (v souvislosti s psaním této knihy a zážitky, které se s tím jistě pojily), ani ne tak nějaké zobecnění jako spíš podrobnější výklad "fenoménu", který dokázal objevit a prozkoumat a dost možná by byly hodně výmluvné aspoň črty ze života těch samotářů, kteří v knize nejsou nebo odmítli být. I když jejich nepřítomnost se dá pochopit a to odmítnutí je pro mě pravdivější než u těch, co v knize jsou, protože Ti se podle mě autenticity své samoty vzdali...

15 26.03.2018