cuzan komentáře u knih
Kdyby mi někdo řekl, že si může přečíst jen jednu knihu na světě, a ptal by se, kterou si má přečíst, bez váhání bych mu řekla: "Přečti si Malého prince, to ti úplně stačí na celý život."
Pro základní pochopení, co lidé trpící touto poruchou zažívají, to není špatná kniha. Nicméně na slovní spojení "lidé se syndromem janaježka" jsem si během čtení vypěstovala alergii.
Dlouho jsem nečetla knihu tak plnou něhy a lidskosti. Na těch 158 stránkách jsem byla dojatá mockrát. Asi 150 krát.
Kdo nemá tygra, jako by nebyl. I když je to třeba černý panter. Tato knížka je knížka mého života. Láska mého života. Tygr mého života.
Krásná kniha, plná něhy, lásky a vlídnosti. Četla jsem ji před lety, ale i dnes mi po ní zůstává silná vzpomínka. Vryla se mi pod kůži a některé obrazy se mnou do dnes žijí. Kam se na ni hrabe nudný Sofiin svět.
Bravurní literární porno, ať už knihu napsal kdokoliv. Oscar Wilde asi ne, není těžké dohledat, že krom českých zemí nikde LF neznají, a už vůbec ji nepřipisují Wildovi.
Babičku je třeba vnímat v literárních a historických souvislostech. Což dost možná ne každý zvládne. Domnívám se, že nejen díky gymnaziálnímu nadstandartu, který do nás hustil neoblíbený češtinář a půl roku jsme nejeli nic jiného než babičku a to, kdo kde s kým v okruhu Boženy En. a kněžny souložil, jsem toto zvládla. Přesto jediné, co mi přišlo zajímavé, byl příběh Viktorky, jinak nuda, nuda, šeď, šeď.
Filosofii mám ráda, ale tato kniha mě vůbec nechytla. Byla pro mě strašně nudná a nedokázala jsem ji dočíst, a upřímně nechápu, jak ji Gaarder mohl vůbec dopsat a nezemřít nudou.
Palčivá bolest osamění autora, se kterým procestuji Ameriku, kontrastující s lhostejností horkých letních dnů, to je to, co mě pár let zpátky nutilo číst tu knihu každé léto. To, že se to odehrávalo na pozadí bouřlivých a vášnivých 40./50. let v Americe, tomu přidávalo drajf, který pro mě ale byl spíš leit motiv, než hlavní důvod ke hltání této knihy.
Patřím ke generaci, která vyrůstala s Harrym. Když šel do kin první film, nebylo mi ani jedenáct. Druhý den jsem běžela do knihovny zjistit, jak to bude s Harrym Potterem a tajemnou komnatou. A děsně mě to vzalo. Díky Potterovským knížkám jsem objevila kouzlo radosti a požitku ze čtení knížek, díky Potterovským knížkám jsem se dostala k dalším knížkám a knihám a dalšímu poznání. A jasně že pořád věřím, že ta sova s mým přijímacím dopisem se někde ztratila nebo ji skolil nějaký mudla.
Super příběh o Vincentovi, jeho tajemství a léčivé síle přátelství. Čtivé, děsivé i dojemné.
Chvílemi pro mě bylo utrpení to číst, opakované vrácení se k Freudovi, Adlerovi, Jungovi, a celková kritika psychoanalýzy pro mě byla navíc. Zaujaly me paradoxní intence, ale domnívám se, že to je věc psychoterapie z minulého století, nějak si nedokážu představit, že začnu říkat svým pacientům "tak běžte a ukažte všem jak umíte chlastat/smažit/sazet." Co mi ale přišlo super bylo závěrečné srovnání Franklova přístupu s myšlenkami jiných filosofů.
Autobiografický příběh o ztracené ženě, která se na 1000 mil dlouhé cestě na svých nohou dostává na okraj fyzických sil. Což ale není nic v porovnání s tím, na jaké okraje duševní propasti se dostala v letech před cestou, po smrti své matky. Krásné a na dřeň upřímné vyprávění o nalezení sama sebe, přijetí a odpuštění a o změně životního modu. Varování: po přečtení dost možná pocítíte touhu taky vyrazit na nějakou zátěžovou/duchovní cestu s batohem.
Stručné uvedení do problematiky sexuálně nebo emočně zneužívaných z terapeutického pohledu. Autor pojmenovává jednotlivé aspekty zneužívání a kniha může sloužit obstojně edukačně. Podobně ale jako v knize o hraniční poruše osobnosti jsem v průběhu čtení začala být alergická na pojem "syndrom Jana Ježka", tak tady mě do očí byla "chorobná závislost". Je to špatný překlad? Proč nestačí jen pojem "závislost". Také mi přišlo, že se autor občas trochu opakuje.
Ale dobrý, za přečtení stojí.
Několik čtyřicátníků zažívá rozčarování nad dosavadním životem, bilancuje a chce ještě něco zažít. Což se stane, i když v jiné podobě než by kdokoliv z nich očekával. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu sice o třech kamarádech, ale jako by byli tímž člověkem... Možná i díky tomu mě kniha chytla a přečetla jsem ji jedním dechem (jediné dvě pasáže, které jsem protrpěla bylo vyprávění Pavla, které mi svým rádoby teenagerským jazykem těžce nesedlo, a vyprávění Peggy, které mi přišlo v kontextu celého příběhu trochu nadbytečné). Bavila mě ale celková jazyková hravost, zkoušení různých forem a jazykových poloh a taky ony drobné, a jemné narážky na nešvary dnešní doby, po kterých zůstaly otázky - je Marek pedofil a proto vede tak nešťastný život? Je Patrika obětí sexuálního dravce? A bylo tomu tak už v době, kdy Petr žil a kontroloval, co jeho děti dělají na netu? Byla Monika obětí kybersikany?
Za mě dobrá kniha na víkend.
Obecně je to nádherná kniha, plná pravdy. Člověk si v ní může ráno něco přečíst a kontemplovat nad tím pak po zbytek dne. A takto celý život. Mám v knihovničce obě vydání, tedy to z roku 1947, i to "současné" z roku 1992. Vydání z roku 1992 mluví pro mě srozumitelnějším jazykem, na druhou stranu i "archaické" vydání s vůní staré knížky má cosi do sebe.
První z knih Zlatého fondu poezie, se kterou jsem měla tu čest. Báječný výbor, pro seznámení se s Baudelairem, a to seznámení celkem zevrubné, naprosto ideální. Především jsem ocenila, že kniha obsahuje jednak některé originály básní a různé překlady téhož textu. Pročež krom obdivování Baudelaira, přináší i poznání ohledně překladatelské činnosti jiných, českých básníků.
Černá nechutná smrdutá sračka, která vycházela z Lanegana v abstinenčních příznacích, nyní v knižním podání. Jak jsem to tak poslouchala, nemohla jsem se zbavit dojmu, že tohle vzpomínání na svůj život v závislosti, který je ozvláštněn tím, že byl součástí drogové, ehm hudební scény v Seattlu v 90. letech je prostě další způsob, jak si vydělat nějaký peníz na krmení své závislosti.
Krásný historický exkurz do světa panenky Barbie do roku 1959 až po současnost, respektive do roku 2000, kdy kniha vyšla. Jako malá jsem z teto encyklopedie byla nadšená a rozšířila mi obzory o světě Barbie, její rodině a kamarádech, což se v českém prostředí nikdy moc nerozlišovalo, barbína byla barbína. Tak jsem si cenila těch nuancí a něco se i dozvěděla. Kromě toho kniha jakožto obrazový průvodce obsahuje spoustu fotek, a bylo super listovat, nacházet ty svoje barbíny a po některých prostě toužit. A nutno přiznat, nadšení z této knihy přetrvává i do dneška.
Krásná knížka plná poezie a lásky k životu. Literárně bravurní a přitom velmi lidská a laskavá. Koupila jsem ji jako dárek pro neteř a s chutí jsem si ji sama přečetla.