Dagnov157
komentáře u knih

Tak mi tu knihu poslala kamarádka, abych jí napsala, zda se jeví být špatná jen jí, nebo mají pravdu fanynky na databázi. Nejdřív mě pobavil ten rozporuplný výsledek tady, než jsem si všimla, že ty nadšené nepíší vůbec konkrétně, žádné příklady, proč se jim kniha líbí, jaké jsou hlavní postavy. Nic. Tak jo. Přečetla jsem i horší knihy, zde ale byl ve vzácné symbióze zmatený obsah, špatná stylistika , naivně řešené situace (ze dne na den sehnané letenky do Afriky, zrovna v takové rychlosti pro neznámého člověka vyrobené dokumenty, sjednaná schůzka s premiérem - opět ze dne na den - ve Sněmovně, nikoli na Úřadu vlády) a dalo by se úspěšně pokračovat. Jak už tu někdo napsal - slátanina. Až to na mě vykoukne na FB, vezmu své přebujelé ego a schovám se na Mírově. (Kdo četl, pochopí).


Tak to je kniha podle mého gusta. Hodně historických informací, volně plynoucí děj, hezké vyprávění, sympatický hrdina.


U žádné jiné hrdinky jsem nezaznamenala tak vtipně komentovat své problémy, nedostatky, neštěstí. Smála jsem se jak idiot.


Vedle Jihu proti severu má nejoblíbenější kniha. Sledovat paralelu biblických Abela a Kaina v dalších dvou generacích, je prostě nejen zábavný, ale i poučný. kromě toho mě zaujala postava čínského sluhy Leea.


Politický thriller v době, kdy se to ještě takhle nepojmenovávalo. Hodně dobré, hodně ostré, zvlášť začátek je brilantní.


Jediný z našich básníků, který zachytil beatnickou vlnu jazzového básnění. Na YT můžeme slyšet Hrabětovy verše ve vynikající intepretaci Mirka Kováříka. Už ho skoro nikdo nezná.


Proměna je typické téma Franze Kafky. Opět zde řeší vztah otce a syna a existenci jednotlivce. Je to dost absurdní, skličující a pesimistický příběh.


Příběh mi přinesl obrovské dilema. Ještěže ho nemusím řešit v reálu. Knížka je napsána velmi poutavě, vtáhla mě do děje, navíc je opravdu uvěřitelná.


Druhá kniha od tohoto autora, která mě nijak zvlášť neoslovila. A není to tím, že jsem četla nejdříve knihu, to mi nikdy nevadí. Ale tahle mi přišla utahaná, zbytečně šla do detailů, navíc mi přišla zbytečně složitá forma.


Nejvíc se mi líbila forma knihy. je to pestrá směs vypravování, inzerátů, medailonků postav, reklam. Taky obdivuju, jak si autor pohrál se stylistikou, jak se mu daří během jednoho souvětí přejít z ichformy do er, aniž si toho čtenář všimne. Vlastně mě ta jeho stylistika bavila víc, než příběh.


Tahle kniha je mou společnicí už desítky let. A přestože je Scarlett vlastně negativní postava, často jsem ji chápala a obdivovala a řídila se jejím heslem: Na to budu myslet až zítra, dnes to nesnesu.


Tak to mě tedy hodně bavilo. prostě styl autorky je mi blízký, a přestože jde o velmi lehkou četbu i co do hmotnosti, je velmi vtipná a zábavná.


Tyto rozsáhlé romány mapující cizí země, mně ne příliš známé kultury a přitom jsou zabaleny do zajímavých příběhů se mi vždy líbily. Srovnání dvou odlišných žen stejné profese a propletené rodinnými vztahy je velmi poutavé a vlastně i poučné.


Slyšela během sobotní práce na zahradě a hezky se mi to poslouchalo. Rozhodně mi tento sympatický zabiják byl mnohem milejší než nečistý lůzr Harry Hole. Taky mi to dílko přišlo spíše než detektivka jako delší povídka, líbily se mi přesahy do jiných literárních děl, našlo by se i trochu existencionálního filosofování, takže kromě toho, že jsem zdárně zapracovala na zahradě, ještě jsem splnila jeden z bodů letošní výzvy. A to se počítá.

Nejdřív jsem viděla seriál a teď dočetla. Mohu to i obráceně, u hezkých děl to nesnižuje účinek podání.


Dala bych i pět hvězdiček, ale některé scény z knihy na mě byly tak silné, že jsem je dlouho vydýchávala.


Tak tahle knížka se mi dostala do ruky čistě náhodou, našla jsem jí zastrčenou v autobuse. Protože do Ústí to bylo daleko, nejdříve jsem se začetla do potržených statí a pak jsem ji přečetla během týdne celou. Takže jestli to čte někdo, kdo ji v tom autobuse nechal, klidně mi napište, já vám jí pošlu. Mně se moc líbila a potřebovala bych sehnat to cédéčko, co k tomu je podle těchhle recenzí přiloženo. A taky bych chtěla vědět, co vedlo to divné hermafroditní individuum přede mnou k tomu, že se zaregistrovalo jen kvůli tomu, aby této knížce udělilo odpad. To musela být velká osobní motivace. Protože odpad bych já 400 stránek nečetla.


Přečetla jsem knihu rychle, tak rychle, že teď, zhruba po měsíci, si už jen matně pomatuji, o čem byla. Je zanesena jinými ději, jinými příběhy, prostě se k ní nebudu vracet. Nijak zvlášť mě nezaujala, ale ani jsem ji nepřestala rozečtenou číst, což často činím. Takže tak nějak.

Konečně jsem se něco dověděla o Dantově Božské komedii. A také mě zaujaly informace o podzemní vodárně v Istanbulu. Jinak Brownova běžná rutina. Ale jo, čtivá, to musím přiznat.


profesionální žena je prostě parádní parodie a kdo to nepochopil, nikdy nečetl červenou knihovnu 30. let. Ohromně jsem se bavila.
