Dagnov157 komentáře u knih
Druhá kniha od tohoto autora, která mě nijak zvlášť neoslovila. A není to tím, že jsem četla nejdříve knihu, to mi nikdy nevadí. Ale tahle mi přišla utahaná, zbytečně šla do detailů, navíc mi přišla zbytečně složitá forma.
Slyšela během sobotní práce na zahradě a hezky se mi to poslouchalo. Rozhodně mi tento sympatický zabiják byl mnohem milejší než nečistý lůzr Harry Hole. Taky mi to dílko přišlo spíše než detektivka jako delší povídka, líbily se mi přesahy do jiných literárních děl, našlo by se i trochu existencionálního filosofování, takže kromě toho, že jsem zdárně zapracovala na zahradě, ještě jsem splnila jeden z bodů letošní výzvy. A to se počítá.
Nejdřív jsem viděla seriál a teď dočetla. Mohu to i obráceně, u hezkých děl to nesnižuje účinek podání.
Tak mi tu knihu poslala kamarádka, abych jí napsala, zda se jeví být špatná jen jí, nebo mají pravdu fanynky na databázi. Nejdřív mě pobavil ten rozporuplný výsledek tady, než jsem si všimla, že ty nadšené nepíší vůbec konkrétně, žádné příklady, proč se jim kniha líbí, jaké jsou hlavní postavy. Nic. Tak jo. Přečetla jsem i horší knihy, zde ale byl ve vzácné symbióze zmatený obsah, špatná stylistika , naivně řešené situace (ze dne na den sehnané letenky do Afriky, zrovna v takové rychlosti pro neznámého člověka vyrobené dokumenty, sjednaná schůzka s premiérem - opět ze dne na den - ve Sněmovně, nikoli na Úřadu vlády) a dalo by se úspěšně pokračovat. Jak už tu někdo napsal - slátanina. Až to na mě vykoukne na FB, vezmu své přebujelé ego a schovám se na Mírově. (Kdo četl, pochopí).
Tak to je kniha podle mého gusta. Hodně historických informací, volně plynoucí děj, hezké vyprávění, sympatický hrdina.
Dala bych i pět hvězdiček, ale některé scény z knihy na mě byly tak silné, že jsem je dlouho vydýchávala.
Tak tahle knížka se mi dostala do ruky čistě náhodou, našla jsem jí zastrčenou v autobuse. Protože do Ústí to bylo daleko, nejdříve jsem se začetla do potržených statí a pak jsem ji přečetla během týdne celou. Takže jestli to čte někdo, kdo ji v tom autobuse nechal, klidně mi napište, já vám jí pošlu. Mně se moc líbila a potřebovala bych sehnat to cédéčko, co k tomu je podle těchhle recenzí přiloženo. A taky bych chtěla vědět, co vedlo to divné hermafroditní individuum přede mnou k tomu, že se zaregistrovalo jen kvůli tomu, aby této knížce udělilo odpad. To musela být velká osobní motivace. Protože odpad bych já 400 stránek nečetla.
Přečetla jsem knihu rychle, tak rychle, že teď, zhruba po měsíci, si už jen matně pomatuji, o čem byla. Je zanesena jinými ději, jinými příběhy, prostě se k ní nebudu vracet. Nijak zvlášť mě nezaujala, ale ani jsem ji nepřestala rozečtenou číst, což často činím. Takže tak nějak.
U žádné jiné hrdinky jsem nezaznamenala tak vtipně komentovat své problémy, nedostatky, neštěstí. Smála jsem se jak idiot.
Židovská tematika mě hodně zajímá a tady jsem se dověděla řadu věcí i z židovské historie. Zvlášť se mi líbil příběh o holandských židech.
Mně to prostě nesedlo. Takové neoriginální, nudné, pořád jsem se nutila do čtení a ne naopak. Čekala jsem, že druhá strana bude lepší, ale byla bohužel ještě méně zábavná. Zkusím ještě jinou knihu od autora, třeba ten Erotikon.
Politický thriller v době, kdy se to ještě takhle nepojmenovávalo. Hodně dobré, hodně ostré, zvlášť začátek je brilantní.
Kdysi jsem viděla sci-fi film s hrdinou pilotem Pirxem, aniž bych tušila, že je to postava polského spisovatele Stanislava Lema. Pak se mi nějakým zvláštním způsobem dostala do ruky povídková kniha s tímto hrdinou, která mi ten film připomněla. Výborné sci-fi.
Mně to zas tak nemilosrdné nepřišlo, v leckteré povídce jsou i velmi veselé momenty, každopádně se mi líbily a podnítily mě k tomu, že jsem si obstarala i další knihy od tohoto u nás nepříliš známého spisovatele.
Dlouho jsem tuto knihu odkládala, nemám polické knihy moc ráda, ale potřebovala jsem se dovědět o mašín gate další informace, abych si mohla udělat ucelený obrázek. No, moc se mi to nepodařilo. Vlastně jsem zrovna tak zmatená, jako před četbou. Ale napsané je to dobře, o tom žádná.
Vedle Jihu proti severu má nejoblíbenější kniha. Sledovat paralelu biblických Abela a Kaina v dalších dvou generacích, je prostě nejen zábavný, ale i poučný. kromě toho mě zaujala postava čínského sluhy Leea.
Konečně jsem se něco dověděla o Dantově Božské komedii. A také mě zaujaly informace o podzemní vodárně v Istanbulu. Jinak Brownova běžná rutina. Ale jo, čtivá, to musím přiznat.
Nejvíc se mi líbila forma knihy. je to pestrá směs vypravování, inzerátů, medailonků postav, reklam. Taky obdivuju, jak si autor pohrál se stylistikou, jak se mu daří během jednoho souvětí přejít z ichformy do er, aniž si toho čtenář všimne. Vlastně mě ta jeho stylistika bavila víc, než příběh.
profesionální žena je prostě parádní parodie a kdo to nepochopil, nikdy nečetl červenou knihovnu 30. let. Ohromně jsem se bavila.