DancerJaneBooks komentáře u knih

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle knížka je doporučená čtenářům zhruba od sedmi do devíti let. Ehm, ani bych neřekla. Připadalo mi, že to klidně bylo OD sedmi let, ale třeba tak nějak do třinácti nebo dvanácti let. Protože hlavní postavy se nechovaly nějak přehnaně dětinsky, i když měly sedm let. Tina sice ze začátku často brečela, ale bylo to hlavně kvůli Selmy. Selma mě vlastně ze začátku strašně štvala, ale asi to doma nemá lehké. Sice za její chování nemůže ona, ale její rodiče, jenže si to nemusela vybíjet na ostatních (obzvlášť na Tině). Potom se však ukázalo, že Selma umí být hodná a chovat se hezky. Hodněkrát jsem měla pocit, že, ať už rodiče nebo paní učitelka Veselá, Tinu strašně upřednostňují a dovolí jí toho víc oproti ostatním. Sice to se svou nemocí neměla moc lehké, ale zase to nemuseli tolik přehánět. Maddie a Phil jsem si moc oblíbila, byly na svou sestru Tinu moc hodné a ve všem jí pomáhaly. Ani se spolu skoro nikdy nehádaly a měly spolu moc dobrý vztah, což jsem považovala za velké plus. Jejich máma to s tou starostlivostí někdy, podle mě, až moc přeháněla, třeba že nechtěla, aby říkaly slovo ,,hustý". Ale to je jenom taková maličkost. Moc se mi líbilo, že Jacqueline Wilsonová do tohoto příběhu zakomponovala i Ruby a Garnet, jež jsem si moc oblíbila v knížce Dvojčata v průšvihu. V knížkách od Jacqueline Wilsonové jsem nikdy nenašla žádnou chybu v textu, což je taky velké plus oproti jiným knížkám. Taky byl moc hezký doplněk knížky Tinin test, který mě bavil a taky zajímavosti o motýlech. Třeba jsem se dozvěděla, že nejmenší motýl měří jenom tři milimetry. No a úžasný recept na motýlí košíčky si určitě zkusím upéct. Super knížka!

3 02.06.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Achjo. Už zase tak strašně smutný příběh o holocaustu. V knihovně jsem na ni narazila jen tak náhodou, málem jsem si ji ani nevšimla. Prostě jsem se jen tak dívala, jestli je tam ještě něco zajímavého a najednou - vidím nenápadnou knížku - Chlapce v pruhovaném pyžamu! První mi ten název byl povědomý, ale potom jsem si vzpomněla, že to bylo napsáno v anotaci na knížce Kdysi a Potom. Tyhle knížky jsou také moc smutné a o holocaustu a myslela jsem si, že to bude taky z pohledu židovského chlapce. Ale bylo to jako kdyby naopak. Když jsem byla asi tak v povině, tak jsem se podívala tady na nějaké komentáře a už jsem věděla, jak to dopadne. Což mě dost naštvalo, ale pak mi to v průběhu četby už zase tak moc nevadilo. Bruno mi byl sympatický, je to hodný a ochotný kluk, ačkoliv mě v některých částech štval - třeba jak Kotlerovi řekl, že Šmuela nikdy v životě neviděl a že ho nezná. To mi od něj připadalo docela podrazácké, ale jinak byl hodný. Gretel byla typická protivná sestra, ale na konci se ukázalo, že Bruna má opravdu ráda. Brunova a Gretelina otce jsem neměla ráda. Prostě jsem ho neměla ráda za to, že je nacista. Jejich matka na mě působila tak nějak neutrálně, ale někdy mi přišlo, že si neumí moc sjednat pořádek. Ten konec - i když jsem už ho znala- byl prostě hrozný. Ale aspoň, že tam Bruno a Šmuel byli spolu. Lepší než série o Felixovi a Zeldě to pro mě nebylo, ale i tak to u mě má pět hvězdiček z pěti. Taky se chci určitě podívat na ten film, ale nevím, jestli bude tak dobrý jako kniha.

3 31.05.2018

Tahle knížka byla moc hezká. Po pár knížkách od jiných autorů jsem četla zase něco od Jacqueline Wilsonové a tohle byla moc krásná oddechovka na dopoledne. Moc se mi líbila zápletka, že to vlastně bylo o oslavách narozenin, ale zároveň do děje byla zakompovaná Carmen a její hnusné chování a Lily, která je postižená. Carmen mě strašně štvala a být Daisy, tak si to s ní pořádně vyřídím. Daisy jsem si oblíbila, měla moc hezkou povahu a s Emily se k sobě moc hodily (jenže jim to zase kazila Carmen). Jsem teda moc ráda za ten konec, že už se s nima Carmen nechtěla bavit a ony s ní vlastně taky ne. Alice na mě působila tak nějak neutrálně, protože jsem se tam o ní vlastně ani nic moc nedozvěděla. Bella je mi vlastně docela sympatická a je taky vtipná. Lily mi bylo moc líto a jsem moc ráda za to, že se v ději nestřetla s Carmen. Jak se Carmen stala ta "nehoda", tak jsem měla sto chutí se před ní rozesmát na celé kolo. Fakt moc pěkná knížka o kamarádství a o tom, jak někdo dokáže být tak zlomyslný a zákeřný jako je Carmen.

2 26.05.2018

Tuhle knížku jsem si půjčila s tím, že jsem vlastně nevěděla do čeho jdu. Objevila jsem ji v knihovně a tak jsem si řekla, že když jsem ještě neviděla ten film, tak si přečtu knížku a ještě k tomu jsem nic od téhle autorky nečetla (ani Harryho Pottera, což už mám v plánu si přečíst). Myslela jsem si, že bude lepší, když jsem ještě neviděla ten film, tím pádem vlastně nevím, jak to dopadne. Ale opak byl pravdou. Právě by, podle mě, bylo lepší, kdybych první viděla film, protože bych měla aspoň takovou nějakou osnovu, podle které, bych si skládala ten příběh v té knížce. Protože jsem se v tom moc orientovat nedokázala. Plusy jsou v tom, že si to dokážete lépe představit, když je tam popsané, jestli to je v exteriéru nebo interiéru, na jakém se to odehrává místě, jak se kdo cítí atd. Ale je to přece jenom scénář a prostě se to čte špatně. Příběh je to moc hezký, to jo, ale kdyby to bylo v napsané v souvislém textu, tak by se to četlo o hodně lépe. Samozřejmě jsem počítala s tím, že je to scénář a že se to bude číst zdaleka jinak, než jako obyčejná knížka, ale kdyby teď po mně někdo chtěl, abych v pár větách převyprávěla o čem byl ten příběh, tak bych to nezvládla. Některé části byly dojemné a postavy z téhle knížky jsem si oblíbila, ale bohužel se mi to teda nečetlo zrovna nejlíp a proto musím strhnout jednu hvězdičku. Ale vím, že tahle autorka je hodně známá a už se těším, až si přečtu Harryho Pottera.

4 20.05.2018

(SPOILER) Jak jsem tuhle knížku přečetla, tak jsem vůbec neměla slov. Vlastně ještě teď nemám slov. Nechápu, jak někdo dokáže na necelých dvě stě stránek napsat tak strašně smutný příběh... Jsem strašně ráda za to, že už tohle hrozné období skončilo, protože si ani neumím představit, jak moc strašné by to pro nás všechny bylo. Nejvíc mě dojaly a rozesmutnily poslední stránky. Fakt jsem ani nevěřila tomu, že Geniu a Zeldu zabijí. Už od začátku, jak se v příběhu Genia objevila, tak jsem tušila, že bude hodná a ne zlá, jak si Zelda s Felixem prvně mysleli. Prostě jsem si myslela, že je Felix zachrání, nebo se něco stane a prostě se jim podaří utéct nebo něco takového. Jenže tohle prostě není ta klasická knížka, která má vždycky šťastný konec. Je to totiž pravý opak. A dost tragický a smutný opak. Měla jsem Geniu moc ráda. I Zeldu jsem měla moc ráda, přestože v knížce ,,Kdysi" jsem si ji hned na první okamžik neoblíbila. To její roztomilé ,,copak to nechápeš ?" a další věci prostě přinucují ji mít ráda. Měla vážně láskyplné srdce jako desetiletá holka, přestože jí bylo teprve šest let. Knížku jsem opět přečetla jedním dechem, jelikož je neuvěřitelně čtivá a prostě musíte vždycky vědět, co se stane dál. Jak hodně lidí tady píše, že si nemyslí, že to je série pro děti a mláděž, tak nevím, jestli s nimi mám souhlasit, protože já jsem v podstatě zařazena do téhle kategorie a tahle knížka ve mně určitě něco zanechala a nemám z ní hrůzu nebo něco takového. Jako souhlasím s tím, že to není třeba pro desetileté, ale pro, třeba, o tři roky starší už myslím, že jo. Bylo mi Felixe strašně líto, když přišel do města s tím, že zajde Zeldě zanést její přívěšek, ale najednou ho zastavil ten zákeřný a hnusný Cyryl a řekl mu všechno, co se stalo. Neumím pochopit, proč nenáviděl Židy, když mu nic neudělali. Jsem ale samozřejmě taky ráda za to, že existovali v té době lidi jako jsou Genia nebo Amon. Určitě jsem napjatá na přístí díl (doufám, že nějaký teda bude) a určitě si ho chci přečíst, protože jsem strašně zvědavá, jak to po válce všechno dopadne. Doslov knihy byl taky úžasný a dojemný. Prostě nezopomenutelná a asi nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla.

8 17.05.2018

Moje první slova, jak jsem tuhle knížku dočetla byly: ,,Omg, to bylo boží." Na tuhle knížku jsem narazila jenom náhodou a jsem moc ráda, že jsem na ni narazila. Styl psaní autora, od kterého jsem něco četla poprvé, mi určitě vyhovoval a ještě k tomu se ten příběh odehrával v roce 1942, což já mám ráda takové knížky, které jsou v jiném století než ve kterém žijeme my. Je to strašně krásný, napínavý, dojemný, smutný a silný příběh! Felixe jsem si moc oblíbila. Sice byl na začátku docela dost naivní, což mě taky někdy štvalo, ale bylo mu teprve devět a navíc to tomu dodává tu smutnost. Podle mě tenhle příběh není jenom pro děti a mládež a určitě si myslím, že by ji ocenili i dospělí. Zeldu jsem naopak ze začátku neměla moc ráda, ale potom už nebyla zas tak protivná. Bylo mi všech strašně líto a taky jsem strašně smutná z toho, že Felix se Zeldou opustili Barneyho. Prostě mi přirostl k srdci a společně s Felixem to jsou v téhle knížce moje nejoblíbenější postavy. Muselo to být pro všechny strašné. Felix byl hodně odvážný, statečný a taky laskavý. Bylo mi prostě strašně líto toho, jak Felixovi postupem času, že je válka atd... , začalo všechno docházet. Teď musím pořád myslet na to, jak to dopadlo s Barneyem a s ostatními dětmi. Občas mi bylo i do pláče. Podle mě by bylo i strašně moc hezké zfilmování téhle úžasné knížky. Už se moc těším, až se začtu do druhého dílu. (Navíc jsem měla takové štěstí, že jsem si ho v knihovně stihla vypůjčit jako první :) )

4 12.05.2018

No, abych pravdu řekla, tak nevím, čím mám začít. Asi začnu tím, že tuto knížku jsem si půjčila, protože moje spolužačka ji považuje za nejlepší knížku, co kdy četla. U mě tohle místo tahle knížka neobsadila, ale moc mě překvapila. Je to taková ta neobyčejná knížka s různými poznámkami a tak. Tahle knížka má jednu velkou výhodu - a to takovou, že se docela dost rychle čte. Nic světoborného to nebylo, chvíli jsem váhala mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami. Ale jak jsem tuhle knížku dočetla, tak za ten konec jsem prostě musela dát pět hvězdiček! Byl tak strašně dojemný a prostě moc hezký. Myslím, že výraz ,,Ďábelská" není až tak výstižné, protože ta zubařka je o mnohem víc než ďábelská. Až půjdu na příští návštěvu k mojí zubařce, tak si na tuhle knížku určitě vzpomenu. Alfieho táty mi bylo moc líto a taky mi bylo líto toho, v jakých podmínkách museli žít. Vyloženě jako horor mi to teda nepřipadá, ale rozhodně tam byly nějaké části, které sváděly k tomuto výrazu. Ale většina z těch částí byly spíš nechutné než hororové. Trochu hororové vlastně bylo to, když se ta zubařka oslovovala ,,maminka" , ale jinak už myslím, že nic. Pro děti od osmi let, nevím, jestli je to zrovna moc vhodné, protože si nejsem moc jiistá, jestli by to pochopily. Ale jinak moc krásná knížka s tak trochu šílenými ilustracemi od Tonyho Rosse.

3 11.05.2018

Tahle knížka byla zase super. Moc se mi už od začátku líbil tenhle příběh a hned mě vtáhl do děje. Bylo mi moc líto Mandy, že ji šikanovala nějaká hrozná Kim. A ještě víc mě štvalo to, že se k ní přidala i Mandyina bývalá NEJLEPŠÍ (!) kamarádka Melanie... Jsem moc ráda za to, že se skamarádila s Lindou. Ze začátku četby, když jsem Lindu ještě moc neznala, tak jsem si právě myslela, že se připojí ke Kim, Sáře a Melanii, protože to tak podle jejího vzhledu vypadalo, ale nebylo to tak. Uvnitř byla moc milá a přátelská. To je zrovna příklad toho, že nemáme soudit lidi podle vzhledu, ale podle toho, jak se chovají. Linda sice nebyla úplně hodná v tom, že kradla ty věci, to jo, ale chtěla Mandy jenom udělat radost. Taky mi bylo strašně moc líto toho, že se Mandy s Lindou musely rozdělit. Byly to totiž strašně dobré kamarádky... Doufám, že se Linda s Mandy ještě někdy spolu setkaly a doufám, že jsou pořád nejlepší kamarádky. Aspoň, že se skamarádila s Artušem. Hlavně na tom konci, jak se s tou paní učitelkou bavili ve třídě o té šikaně, tak jsem to té hnusné Kim přála, ať se nad sebou konečně zamyslí. Někdy mi připadalo, že Mandyina máma je až moc starostlivá, že jí ani nedovolila nosit copek vyčesaný nahoru nebo se bavit s Lindou. Ale i tak to je moc krásná a poučná knížka o šikaně a o kamarádství.

3 08.05.2018

Tenhle třetí díl (když nepočítám knížku Deset, kterou jsem vlastně ani jsem nečetla a ani už nebudu) téhle série o Viki Perryové se mi moc líbil a bavil mě. Už jak jsem začala číst knihy Jedenáct, Dvanáct a teď i Třináct, tak jsem si Viki oblíbila. Je milá, ochotná i zábavná. Když jsem četla tuhle knížku, tak jsem se u ní hodněkrát zasmála. Zábavné byly hlavně některé části s mým oblíbeným Tomíkem (bratrem od Viki). Mám ráda i Vikiinu starší sestru Sandru, protože na mě při čtení působila dobrým dojmem. Ale nebyly tu jenom zábavné části, ale někdy i smutné nebo dojemné. Smutné bylo třeba to, jak se rozešla s Larsem. HSKVN (Holka s kroužkem v nose), která pořád za Larsem chodila mě neustále štvala. Larson mě taky v nějakých částech štval, ale jinak byl moc hodný. Naštěstí se potom díky Viki dali spolu zase dohromady. Taky mi bylo strašně moc líto chudáčka Josepha. Ten konec byl moc dojemný a moc hezký. Určitě mám v plánu a chci si přečíst další a taky poslední (pokud autorka nenapíše další, což myslím že ne, protože poslední díl je, myslím, vydaný v roce 2011) díl téhle super série.

2 06.05.2018

(SPOILER) Vážně moc krásná knížka. Jejich pan učitel měl moc dobrý nápad s tím založením stránky, kde můžou napsat svoje trápení, i když mě vždycky štvalo, že se jim díval za zády, co tam napsali, i když to (podle něho) mělo být zcela přísně anonymní. Ale tahle maličkost určitě nesnížila moje hodnocení téhle knížky, protože námět na knížku byl moc dobrý nápad. Moc se mi líbilo, že tam Jacqueline Wilsonová zakomponovala příběh své dvanáctileté fanynky. Sice byl kratší než ostatní kapitoly, ale asi byl nejsilnější. Jak jsem tu kapitolu dočetla, tak jsem si řekla: ,,Co? To už je konec? Tak to bylo fakt smutné..." Hned po něm se mi strašně moc líbila kapitola o postižené holčičce Nataše. To byl moc krásný a dojemný příběh. Bylo super, že se skamarádila s Lízou (právě z té smutné kapitoly). Tahle knížka je svým způsobem taky poučná. Je poučná tím, že když se se svým problémem s někým podělíte, tak už není tak moc těžké ho vyřešit.

5 02.05.2018

Jelikož je tenhle příběh žánr komiks, tak jsem si ho přečetla. Samotný obrázek na obálce téhle knížky je podle mě strašně roztomilý. Moje oblíbené postavy byly Baghíra, Balú, Ká a samozřejmě Mauglí. Tuhle knížku jsem dostala myslím, že na narozeniny (už nevím) asi tak před pěti nebo šesti lety. Každopádně jsem si ji nepřečetla hned (jak bývávalo mým zvykem). Ale ať už je tahle knížka určená pro jakýkoli věk, tak mě i teď moc bavila. Byla hodně napínavá, místy i dojemná, někdy i smutná... Prostě moc krásná knížka. Viděla jsem i film a jak jsem byla malá, tak jsem ho taky měla moc ráda. Taky jsem se díky téhle knížce dozvěděla, že Kniha džunglí byl poslední film produkovaný samotným Waltem Disneyem, který během jeho natáčení zemřel.

3 01.05.2018

(SPOILER) Tuto knížku jsem si koupila, protože už jak jsem ji poprvé viděla, tak jsem věděla, že si ji někdy musím přečíst. Tenhle příběh je plný temnoty a právě to se mi na tom moc líbilo. Je to dost dobře vymyšlený příběh a je opravdu jedinečný a originální. Ty fotografie se mi strašně líbily a celou dobu jsem si myslela, že nejsou skutečné, ale potom jsem se dozvěděla, že skutečné jsou, jenom trochu upravené, což mě celkem mile překvapilo. Fascinoval mě celý příběh, ty "podivné" děti na těch fotografiích a jejich schopnosti. Vůbec mi nevadilo, že to bylo vyprávěné z pohledu kluka, přestože jsem zvyklá, že skoro všechny knížky, co čtu vypráví nějaká holka. Spíš si myslím, že se i více hodí, aby to bylo vyprávěné z pohledu kluka. Jacob mi byl moc sympatický a ve všem jsem ho chápala. Taky jsem byla nadšená z toho, že to bylo psané v první osobě, protože to mám radši a myslela jsem si, že to tak nebude. V těch částech, kde Jacob na začátku chodil do ještě opuštěného sirotčince, jsem to úplně prožívala a docela jsem se i bála. Ten konec byl dojemný a celkem smutný, jak zjistili, že nestihli resetovat smyčku a jak byl sirotčinec celý zničený. Jsem moc zvědavá, co bude v příštím díle a určitě si ho přečtu. Ransoma Riggse teď určitě zařadím mezi moje oblíbené spisovatele.

8 28.04.2018

Moc hezká knížka. Tohle pokračování série o Tracy Beakerové mě bavilo. Tracy se nezměnila a zůstala pořád stejná. Za ty čtyři díly, co jsem přečetla, mi celkem přirostla k srdci. Je mi jí moc líto. Nejvíce líto mi jí bylo, když za ní na to představení nepřijela ta její máma. Tajně jsem i s Tracy doufala, že možná doopravdy přijede, i když jsem byla více přesvědčená o tom, že se to zřejmě nestane. Strašně jsem taky byla naštvaná na tu ředitelku, když jí zakázala hrát v tom představení, přitom za tu nešťastnou událost ani nemohla. Ale Tracy prostě nežaluje. Naštěstí se to potom vyřešilo. Je vtipné, jak vždycky Tracy tvrdí, že NIKDY nebrečí, jenom občas dostává záchvat senné rýmy. Vánoce byly celkem dojemné, hlavně, jak se Mandy tak snažila. Knížky od téhle autorky jsou jedinečné a neuvěřitelně čtivé, proto jsem si ji taky tak oblíbila.

4 26.04.2018

Moc hezké písničky a... kdo nevěří... ať si to přečte :D

2 25.04.2018

Tohle mě taky moc bavilo!

2 25.04.2018

Celkem hezká knížka. Narazila jsem na ni náhodou, ale jsou tam krásné obrázky.

3 25.04.2018

Tohle mě opravdu moc bavilo. Milovala jsem princezny.

3 25.04.2018

Tahle knížka se mi opět líbila. Jak jsem si, ještě před přečtením téhle knížky, pročítala tyto recenze (komentáře), tak jsem se dočetla, že se převážně skoro všem více líbil příběh o guvernantce Loty. Myslela jsem si, že se mi bude taky více líbit ten příběh o Loty, ale k mému údivu se mi více nelíbil. Prostě mě více bavil příběh o Charlie, nevím čím to bylo, ale bavil mě prostě víc. Ale u příběhu o Loty, která žila teda v té viktoriánské době, mi to v mnoha částech připomínalo příběhy (sérii) o Hetty Featherové. Což jsem si taky myslela, že to tak bude- to byl jeden z důvodu, proč jsem předpokládala, že se mi více bude líbit ten příběh o Loty. Charlie je super holka a z té části, kde se ztratil Robin jsem byla smutná, ale potom se naštěstí našel. Taky jsem s Charlie soucítila, když neměla ráda, když jí někdo říká Charlotto.

3 22.04.2018

Přestože už mi není dvanáct, tak jsem si tuhle knížku přečetla a bavila mě. Četla jsem i předchozí díl, ale asi už jsem z něho pravděpodobně něco zapomněla. Hlavní hrdinka Viki je mi moc sympatická: je milá, vtipná i citlivá. V mnoha situacích jsem se viděla. Tahle knížka je psaná přesně formou deníku, protože se tam neřeší jen jedna zápletka v celé knížce, ale vždycky je nějaká zápletka v každém měsíci (kapitole). Je to taková oddechová, ale i záživná knížka, u které jsem se hodněkrát i zasmála. Viki tam řešila problémy všeho druhu, ale někdy převážně problémy s kamarádstvím, což mě bavilo číst. Mám v plánu přečíst si i další díly.

4 21.04.2018

Tuhle knížku jsem vážně milovala. A skoro každy si ji půjčoval od nás ze třídy z knihovny :D

2 15.04.2018