daniela8978 komentáře u knih
Taková oddychovka přesně na ten vánoční čas. Podle mě nenadchne ani neurazí, taková teenagerovská romance občas neuškodí. Závidím ty jejich "problémy", kvůli kterým se jim bortí ten jejich svět. Vrátilo mě to do té doby a za to díky.
Kniha se mi moc líbila, i když hlavní představitelky mi bylo dost líto už vlastně od začátku. Občas jsem musela koukat na ta data v knize a jméno aktérky, protože jsem v tom začala mít trochu zmatek. Závěr pro mě absolutně nečekaný. Knihu jsem si moc užila a přečetla ji za víkend.
Dnes ráno jsem si udělala kafe a otevřela Hanin kufřík. Netušila jsem, že se od něj 1,5 hodiny nehnu a od stolu odejdu s napuchlýma očima a náladou pod psa. Knihu jsem si zapůjčila proto, že mi ji doporučila známá. Syn právě začal probírat v páté třídě 2.světovou válku a chtěla jsem, aby si ji přečetl. Neočekávala jsem žádný válečný román, protože jsem věděla, že je kniha spíše takovou pomůckou pro učitele, takže kritizovat ji nebudu. Tady v té krátké knize jsou totiž hlavně fakta. Fakta o jedné malé holce, která se bohužel nevrátila. Četla jsem tu komentáře, že je to strohé, nevýstižné a skoky do přítomného Japonska jsou rušivé. S tím já ale nesouhlasím, u tohoto příběhu nebylo zapotřebí více slov. A odhodlání paní Išioka je neuvěřitelné a díky za něj.
Jsem zvědavá, jak to zvládne syn. Jestli jako já, tak budeme vypadat jak žáby oba. :)
Nenáročné, ale přitom vás děj pohltí. Ať už je vám 10 jako mému synovi nebo jste starší čtenář. Oddychovka, od které se nemůžete odtrhnout.
Další díl opět nezklamal, přetahujeme se synem, který knihy hltá jedním dechem. Už se těším na další díl. :)
Syn byl knihou nadšený, tak jsem si ji také přečetla, abych věděla, o čem to je. A musím říct, že se mi to líbilo a chápu jeho nadšení. Sama jsem ji zhltla za dva dny. Těším se na další díl, který máme už objednaný v knihovně. :)
Já jsem byla nadšená. Strašně ráda jsem se vrátila za Čiperou a Jemem, Atikem i Kalpurnií. Ano, nedá se to srovnovávat s Jako zabít ptáčka, ten je pro mě nedostižný, ale i tak mě svým vyprávěním autorka opět ihned zatáhla do dění. Prostě se mi to četlo samo, její vypravěčský um je neuvěřitelný. A je dobré podotknout, že nejde o pokračování Jako zabít ptáčka, ale o autorčin první román, který byl vydán až před pár lety. Je to vlastně její prvotina, která nebyla dosud publikovaná. Jsem ráda, že jsem si to přečetla. A teď můžu říct, že mám veškeré dílo této autorky přečtené. A takových moc nemám. :) :)
Nevím, co na tu knihu říct. Když šlo na začátku o závody jako takové, tak mě to bavilo. Trochu mně vadilo, že v knize neustále přeskakuje z jedné životní etapy i závodů či běhů do druhých a já se v tom začala ztrácet. Lizzy je obdivuhodná, co dokázala, ale na druhou stranu si nemyslím, že 6 po sobě navazujících únavových zlomeninách by mělo být takovéto přehnané běhání někomu jako vzor. Její nekonečné filosofování o podstatě, proč vlastně běhá atd. mě ke konci už fakt unavovalo. A nakonec mi přišlo, že to píše tomu Richardovi nebo nějakému jinému chlapovi a na čtenáře už kašle. Nevím, aspoň tak jsem se začala cítit já osobně. Zajímavé čtení to je, určitě stojí za to, ale jak říkám, měla zůstat u psaní o běhání.
Přiznám se, že jsem s touto knihou hodně bojovala. Do zhruba 100 strany mě to vlastně vůbec nebavilo a teprve pak se začal příběh rozvíjet. Celé to téma církevního rozkolu je pro mě trochu španělská vesnice a svou neznalost historie jsem při této knize velmi pociťovala. Konec už byl lepší, ale celkově jsem z té knihy na rozpacích. S Egypťanem Sinuhetem se to podle mě nedá srovnat, toho jsem přečetla jedním dechem a to hned několikrát za život. Ale to je čistě můj názor a evidentně je spousta čtěnářů, které kniha zaujmula hned od začátku. No a si budu muset přečíst Pád Cařihradu, abych zjistila, jak to všechno s tím Mehmedem bude. :)
Právě jsem knihu dočetla a jsem z této knihy nadšená. Plná všeho toho krásně popsaného dětského pohledu na svět. Ano, začátek je pomalejší, ale jakmile se to rozjede, nejde se zastavit. Kniha je sice z 30 let minulého století, ale tak strašně moc mi to připomíná současnost, předsudky a blbost lidí, která je stále stejná. Věta ...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi." je přesně to, o co jde i v dnešní době. Myslím, že by si to měl každý přečíst a uvědomit si, že stejné předsudky, jako byly tenkrát, jsou i teď.
Přiznám se, že mě to trošku zklamalo.Začátek skvělý a pak to začalo být na můj vkus moc detailní, popisné a nezajímavé. Pro někoho, kdo například tu dobu nezažil, to musí, podle mě, být až nudné. Jsou tam samozřejmě vtipné kapitoly, jako třeba autoškola, ale celkově jsem čekala jsem víc.