Darebačka komentáře u knih
Autor v psychologicky laděné novele zpracovává téma viny. Sleduje dvě vypravěčské linie, příběh psychologa Jana a úspěšné spisovatelsky Evy. Jak už to tak v knihách bývá, osudy hrdinů se v průběhu děje protnou, tady za tragických okolností. Jan pomáhá denně svým pacientům překonávat životní krize, sám však své vlastní problémy po večerech utápí v alkoholu. Eva se díky svému literárnímu talentu a bohaté fantazii pohybuje na hranici reality a snových představ. Ve své práci hledá mimo jiné únik z neuspokojivého osobního života. Oba hrdinové tedy bilancují se svým životem, jejich myšlenkové pochody a vnitřní monology sleduje "vševědoucí měsíc", se kterým rozmlouvají a který jim jako nevěřícím supluje Boha. Kniha Tikot je určena zejména milovníkům psychologické prózy, kteří umí ocenit lyričnost a metaforičnost textu.
Kniha má velmi kladné čtenářské recenze a musím říct, že opravdu stojí za přečtení. Autorka velmi čtivým, dechberoucím způsobem zpracovala formou příběhu tematiku holocaustu. Protože o podmínkách ve vyhlazovacím táboře Osvětim toho mám už hodně načteno, taky tam poměrně často v rámci své profese jezdím, mohu potvrdit, že při psaní vycházela Jodi z historických faktů. Co mě ale zklamalo, byly pasáže odehrávající se v současnosti, ty mi připadaly, jako by je psal úplně jiný spisovatel. Mnohdy dost přitažené za vlasy a takový dost "praštěný" závěr.
I když o Nesbovi samozřejmě slýchám už několik let a většinou samou chválu, do četby jeho knih jsem se pustila až teď. Beru to postupně. Čtu série s Harry Hole a musím říct, že zatím mají romány co do kvality z mého pohledu velmi vzestupnou tendenci. V románu Červenka se prolínají dvě dějové a časové linie a jako milovnici historie mě linka zasazená do doby druhé světové války moc potěšila.
Musím říct, že dlouho ve mně kniha nevyvolala tolik různorodých emocí jako tato kniha. U některých pasáží jsem se nahlas smála, což se mi u knih často nestává, u jiných si pobrečela. Neuvěřitelně zvláštní a kouzelný text. Jak tu psal někdo přede mnou, váhala jsem, jestli si vůbec tuto knihu koupit. Vlastně jsem tak učinila jen díky jedné čtenářské výzvě. Pár let zpátky jsem totiž četla Oveho a z toho jsem tak u vytržení nebyla. Dávám plný počet bodů!!! Knihu zařadím mezi ty, které budu číst opakovaně.
Jde o soubor bajek, který by laikům a negramotům v oblasti přírodních věd, jako jsem já, měla jednoduchou a čtivou formou vysvětlit základní fyzikální teorie. Moc se mi to líbilo, ač musím konstatovat, že teorii relativity nepochopím asi nikdy. Pro děti je tato kniha podle mě spíše souborem vtipných příběhů, dospělí se zasmějí také, obzvlášť pěkným alegoriím na partnerské vztahy:-) Byla jsem překvapena rozporuplným hodnocením v předchozích příspěvcích. Moje očekávání tato kniha určitě naplnila.
Jsem zklamaná. Tak zajímavé téma jako osud známé špionky za první světové války Maty Hary by si zasloužil lepší a propracovanější zpracování. Celkově mi to přišlo jako ušité horkou jehlou. Spisovatel docela nezáživně líčí život této rozporuplné postavy. Pro mě strašně zajímavé téma a docela promarněná autorova šance na vytvoření dějově i kompozičně skvělého románu. No nepovedlo se. Když už nic jiného tak mě tato kniha motivovala k tomu, abych si o této ženě přečetla nějakou další knihu. Musím se podívat, jestli něco zajímavého v češtině vyšlo. Neříkám, že to je literární odpad, ale právě proto, že toto téma poskytovalo tak zajímavou literární látku, a tak zkušený autor ji zpracoval do podoby obyčejného biografického vypravování, uděluji jen dva body.
No jsem zklamaná, asi jsem čtenářským vývojem dospěla k poznání, že nejsem povídkový typ. Většina povídek pro mě měla nezajímavý příběh, obsahovala spoustu klišé jazykových i tematických, dialogy byly takové prosté a místy až trapné. Rádoby humorné scény mi teda většinou vtipné nepřipadaly vůbec. Celý povídkový soubor pro mě zachránila poslední povídka. Markéta Pilátová se tady podle mě opravdu perfektně zhostila tématu stárnutí. Dvě staré paní v domově důchodců si představují, jaká dobrodružství je v životě ještě čekají, v mysli cestují do Itálii a jedné z žen se vybavují vzpomínky na dobu prožitou v terezínském ghettu. Takže tato povídka se opravdu povedla, chytla mě za srdce.
Autor zvolil jako titul knihy název koncentračního tábora asi proto, že česká novinářka Milena Jesenská není pro světovou čtenářskou obec tak známá. Ani já jsem o ní skoro nic nevěděla. Takže kniha je v podstatě reálným, kritickým pohledem na život této zajímavé osobnosti první republiky, která byla pro své levicové politické smýšlení uvězněna v koncentračním táboře, kde taky zemřela. Jejím životem prošlo mnoho slavných mužů, mimo jiné i Franz Kafka. O samotném koncentračním táboru je několik posledních desítek stran. O holocaustu toho mám načteno hodně, takž třeba scény s topením novorozeňat ve kbelících :( jsem už znala z jiných knih :,( Forma a jazyk autora mi moc nesedly, kniha se mi nečetla moc dobře. Autorův styl mi nevyhovoval ani u další Sandbergovy knihy Chudí v Lodži. Takže ke knize se vracet už asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, autor je opravdu mistr vypravěč. Velmi pomalý tok děje dává prostor pro detailní vykreslení charakterů postav, pro vnitřní monology, pro zajímavé odbočky od hlavní dějové linky v podobě vypravování a vzpomínek jednotlivých postav. Musím přiznat, že nebýt téhle výzvy, asi bych četbu brzy vzdala. Střídaly se zde strhující pasáže s rozvleklým nudným vyprávěním. Bojové scény v období španělské občanské války a popis vojenské techniky mi taky nic neříká, tak tyhle scény jsem jen tak přelétla. Milostný vztah mě taky moc nezaujal. Nějak jsem jim tu jejich čtyřdenní lásku na život a na smrt neuvěřila. :) Jako ano, určitě se tato kniha právem řadí mezi klasiku světové literatury, ale asi se k ní vracet nebudu.