DarieReed komentáře u knih
(SPOILER) Neříkám, že se jednalo vyloženě o špatnou knihu - začala moc dobře a měla jsem velká očekávání (asi tak jako jsem od 1. dílu nečekala nic), ale nakonec jsem byla velmi zklamaná. Ano, oddech to byl (když jsem zrovna nepřevracela oči "co to zase vymyslela" a "proč to zase dělaj") a docela i zábava (když pominu "už ať to dočtu").
Očekávala jsem, že kniha bude mít spád, že se budu bavit a bude to hezky plynout a ubíhat, pravda byla taková, že jsem se víc nudila pasážemi, které pro mě nebyly zásadní a taky tím, kolikrát autorka hodila hrdinům klacky pod nohy jen proto aby šlamastyku, do které se tak dostali, vyřešila opět stejným nečekaným zvratem v událostech, který byl jen velmi málo uvěřitelný - deus ex machina nevyřešitelných situací
Kostra příběhu tak vypadala asi takto: máme plán na záchranu - záchrana se povedla - máme plán na zničení svých nepřátel - odhalil nás a málem jsme umřeli - máme nový plán - ale moji lidi chtějí i další věci, kromě ničení nepřátel - to nevadí vymyslíme to jinak - máme plán - odhalili nás, málem jsme umřeli - máme nový plán - čtenář si myslí, že jim zase nevyšel ALE přijde informace, kterou nevěděl, ale která nedává moc smysl - konečně se dostáváme do finále - umírá vedlejší postava, kterou jsem neměla ráda a ani to se mnou nehnulo - nemastný neslaný konec, který odpovídal kvalitě druhé knihy, ale naprosto ponižoval příběh knihy první.
Sérii jsem přečetla už několik let dozadu, ale i tak zůstala tím nejlepším (zatím), co jsem od autorky přečetla.
V době, kdy jsem knihu četla - postupně jak vycházely nové díly a nacházely si cestu na mou polici (a zůstaly na ní i po mnohých náletech třízení, které končili balíčky pro knihobota), jsem se víc a víc propadala do světa Eriley.
Odhalovala postupně tajemství spolu s tím, jak jsem si zamilovávala postavy až nakonec nezbyl hrdina, který by neměl místo v mém srdci.
Příběh, který drží sám sebe a plynule se odvíjí. Který padá a stoupá a obrací se vzhůru nohama, ale nějak stále dává dokonalý smysl, nikde nezadrhává, aby vyřešil neřešitelnou situaci nepřijatelným zázrakem. Jako kousky hodinového stroje, pomalu tiká ke svému konci, který ve mně zůstal dlouho potom, co jsem dočetla poslední řádky.
Btw, pokud jste na to ještě nepřišli a jste tam, kde já před pár lety ke knize (a zvláště jejím postavám) nazpívala Victoria Carbol dechberoucí písně. Nechcete si sednout do síně s ohněm, když Nesryn Faliq zpívala?
Ten příběh byl prostě geniální. Všechny kousky skládačky jak se postupně odhalovala do sebe zapadaly a fungovaly pohromadě jako gigantická vlna, která mě jakožto čtenáře naprosto pohltila.
Po dlouhé době se mi dostala do ruky kniha, kterou jsem četla protože jsem nemohla jinak. Nešlo ji odložit (i když se mi na hlavu sypaly zkoušky a možná, že právě kvůli tomu).
Postavy byly tak uvěřitelné a hmatatelné (až na jejich věk tedy), že jsem neměla obvyklý problém s jejich plochostí v jiných příbězích. Prostě kdybyste chtěli komukoli z nich podat ruku - nebyl by to nejmenší problém. (Teda možná až na Kaze, kdyby zrovna neměl rukavice.)
Mrzí mě, že jsem knihu neobjevila hned v první moment, když vyšla, protože věřím, že v té době bych jí byla úplně posedlá a donutila svou nejlepší přítelkyni, aby ji ASAP přečetla taky.
Kniha mě vtáhla do děje až po určité době odsuzování a přemáhání a spoustě "to snad nee" někdy po sté stránce.
Nakonec se jí to ale povedlo a dočetla jsem ji až do konce, ovšem pokud hledáte složitý, hluboký příběh možná sáhněte po něčem jiném. Děj samotný není špatný a udržel mě až do konce, ale mělo to prostě své mouchy. Autorka spoléhala na silný příběh přátelství, lásky a touhy postav bojovat za své - možná tím poněkud pokulhávala kostra děje samého.
Občas mi přišlo, že se příběh zbytečně cyklí a rozuzluje se náhodnými setkáními s postavami, které přišly jen tak z ničeho nic a vlastně byly těmi, kteří děj tahali kupředu. Pro mnohé činy nebyly logické vysvětlení (kromě toho, že jim to tak připadalo správné). Sem tam příběh hodně zpomalil a bylo nutné několik stránek pouze proletět očima.
Pokud ale hledáte oddech, emoce a něco co si užijete pro to potěšení ze čtení, mohu jen doporučit. (Protože navzdory lichým místům mě příběh pohltil.)
Pasáže nacpané akcí se vyváženě střídají s těmi u kterých se uculujete a taky s těmi kdy autorce chcete vyškrábat oči (jak jinak).
Tahle kniha se pro mě stala zlomovou, co se klasické literatury týče. Předtím jsem měla několik oblíbenců (Shakespeare, Kerouac…), ale na určité autory jsem nahlížela skepticky - tohle Jane Austen zvládla tímto dílem dokonale zbořit. Děj mě chytil od první stránky a nepustil až do konce. Celou tu dobu jsem se mohla kochat nádherným jazykem a hádkami Benettových. Vytáčela mě hloupost, kterou byly mnohé postavy nasáklé a naopak rozvaha těch, které to musely snášet. Byl to příběh pouze o vztazích a o lidech - možná právě kvůli těm lidem mě uchvátil.
Knihu jsem třikrát odložila. Začátek byl velmi pozvolný, avšak i tak si žádal čtenářovu pozornost. Ani po padesáti stránkách se nestalo nic převratného. Nyní jsem však ráda, že jsem u knihy vydržela až do konce. Zvykla jsem si na pomalejší tempo děje a pozvolna tak objevila komplikovanou zápletku, která mě nutila k údivu stranu za stranou.
Žánr, který tato kniha prezentuje, nečtu běžně - možná proto se mi zdála tak jiná a uchvacující.
Pro líná dopoledne a večery, ke zpomalení v našem světě, k hledání větších myšlenek mezi řádky -naprosto doporučuji.