darion
komentáře u knih

Je možné, že se v dnešní době ještě najde kniha, jejímuž přečtení dá týnejdžr přednost před hrou na mobilním telefonu?
Ano je - je to tato. Petře Braunové vysekávám poklonu, protože zatím všechny knihy, které si od ní děti přečetly, měly úspěch.


Napsána čtivě. Pro zlínského rodáka nebo obyvatele, který se s historií Baťů potkává léta na každém kroku, bohužel mnoho nových informací nepřinese. Nejzajímavější pro mě bylo mládí (než se Marie potkala s Tomášem) prožité ve Vídni. A pak jsem rozhodně více čekala od poslední etapy života, ale zdálo se mi, že celý závěr knihy už je napsán tak nějak "letem, světem".


Dějova linka je od vstupu Clarkove do domu Traynorovych jasná a konec nemůže být jiný. Ale napsáno je to opravdu dobře - nic zbytečného navíc, v určitých momentech pohled také jiných postav než jen vypravěčky (Willuv mi tam taky scházel, ale ne nezbytně). Pro mě osobně odpovídající míra romantiky a daleko víc příběh o hodnotě života než jen love story. Věřím, že ne každého dovede k slzám (mě ano)... ale nevěřím, že čtenáře nedovede k zamyšlení nad "tady a teď".


Jedna z nejlepších dětských knížek, která se mi za poslední léta dostala do rukou. Syna (v době, kdy začal číst, sedmiletého) naprosto uchvátila a četl několikrát po sobě, i na přeskáčku. Jak psal jiný uživatel, dovolená na Šumavě nás neminula (dokonce dvakrát), ale tím získalo čtení ještě další - naprosto reálný - rozměr. No není to kouzelné, když jedete nádhernou přírodou Šumavy a dítě vás poučuje: "Tady se Matýskovo přihodilo to a to!" Navíc je knížka doplněna podařenými ilustracemi. Takže za mě jednička s několika hvězdičkami :-)
Snad jediné, čeho je mi trochu líto, že se podle knížky plánoval večerníček (animovaný, od ilustrátorky této knížky), ale bohužel na něj kvůli financím nedošlo :-(


Pro mě osobně nejlepší kniha od Hosseiniho. Oč méně syrové reality Afghánistánu, o to více se mě dotkly osudy postav. Ke konci už jsem tak trochu tušila, jak to dopadne, ale na síle příběhu to rozhodně neubralo. Po dlouhé době knížka, po jejímž dočtení mi i slza ukápla.


Rozhodně zaujala - dílem proto, že zrovna touto dobou se učím komunikaci s člověkem - Aspergerem, dílem proto, že mám asi období, kdy víc než kdykoliv v minulosti čtu detektivky. Zhruba od poloviny to má i potřebný spád, závěr určitě překvapí.


Není to žádná závratná pecka, ale četla se dobře. Uznávám, že opravdu čtivé to začne být až od 16. října, kdy příběh tak nějak dozraje k zápletce. Znovu bych ji nečetla, ale úplně bez zamyšlení po dočtení jsem také nezůstala.


Coby -náctileté se mi tato nenápadná kniha náhodně dostala před lety do rukou a stala se na dlouho mou věrnou společnicí, ke které jsem se znovu a znovu vracela a vůbec neumím říct proč. Směs lehkosti, vtipu, ironie, snad i trochu poezie?
