DarthElle komentáře u knih

Přečteno i poslechnuto. V podání Jitky Ježkové jsem se do té knihy vcítila ještě více než při prvním přečtení a to jsem si říkala, že to ani nebude možné, ale stalo se. Láska k naslouchačské sérii se mi prohlubuje s každým dalším přečtením a věřím, že do třetího dílu budou dva předchozí díly ohmatané a znatelně čtené jako Harry Potter. Ilan či Ilana jsem si zamilovala a znovu ve mě probudila lásku ke klišé o vyvoleném. Pětadvacítku zbožňuju též, sic při přečtení Naslouchače jsem měla nejraději Vargase a Ravena, tak po Fajovi je přeskočil kapitán o pěkný kus. Jen mě stále mrzí, že zbylí členové mají tak málo prostoru a po těchto dvou dostávají víc prostoru Erno a Etienne, ale stále je to málo a já chcu víc těchto hochů.
Nasterea je největší záhadou spolu s Ototertonem a jsem zvědavá, jaké rozhřešení nám paní Stehlíková přinese. Ale vím jistě, že mě mile překvapí. Teď už se jen dočkat.

12 09.06.2020

SPOILERY MOHOU BÝT!
Naprosto dokonalý skvost! Má to atmosféru, sympatickou hlavní hrdinku, od poloviny knihy už mi běhal mráz po zádech, zvlášt jisté časti jako podivné "sny", návrat temným lesíkem, křoví, střecha a půda ... Na ty dlouho nezapomenu. Jistou věc jsem předvídala a prakticky jsem byla ráda, že jsem to uhodla správně, páč díky tomu mohl vzniknout tak krásný konec s knihou a dvěmi čtenářkami. Já jsem sice pejskař tělem i duší, ale stejně jako v Apokalypse Z i tady jsem si toho kočičího chlupáče oblíbila, zvlášt když se z něj stal přední hrdina dne. Otázky byly zodpovězeny a konec byl uspokojující. Čarodějnice přeci jen mají hořet. Těším se i na další počiny autorky a zaručeně si najde místo v mé knihovničce.

8 05.06.2020

(SPOILER) Tahle kniha mi dala ale zabrat. Zahryzla se do mě a nepustila, dokud nebyl konec. Poslední stránky jsem hltala jedním dechem a po konci jsem se cítila dost prázdná. Paní autorka má talent! A tu soutěž rozhodně vyhrála právem.
Děj odsípal, dočkala jsem se několika hodně dobrých plottwistů, u kterých jsem si mohla říkat "Vau! To jsem nečekala!" a to rozhodně není jen tak někoho překvapit, aniž by něco čul, ale jí se to dokonale povedlo.
Postavy mi byly sympatické, ač se Klaudie tvářila jako největší bubák na světě, stejně jsem ji měla nejraději. Navíc po tom všem, co si prožila, co se k ní přitiskla Alice a stáhli ji mámu, se nebylo čemu divit. Pak jsem měla ještě hodně ráda Adama, škodaže se odtamtud nedostal, ale umřel jako hrdina a oni díky němu mohli utéct. Škoda, škoda, jemu a Klaudii jsem fandila. Je mi líto i Sáry, celou dobu člověk čeká, že by se mohla vrátit a pak jsme o tuhle naději oloupeni.
Jsem zvědavá na možný další počin autorky, protože takové jako ona si zaslouží být čtené.

2 31.05.2020

Tak dlouho, tak dlouho jsem si tu knihu šetřila, říkala jsem si, že vydržím do posledního dílu, který měl vyjít v červnu, ale s jeho odkladem jsem si řekla, že už zahálet nebudu. Chtěla jsem odpovědi a taky jsem jich pár dostala, ale s tím i nové otázky. A já i ostatní si na příběh Ilan a Pětadvacítky musíme ještě dlouho počkat, což bude nehorázné utrpení! Ale za Naslouchače a Faju jsem hrozně vděčná, paní Stehlíková ve mě probudila chuť číst české knihy a za to jsem jí vděčná. Stejně jako za skvostný příběh a postavy, kde koněčně dostalo trochu víc prostoru i pár dalších bojovníků Pětadvacítky, ač na ten jejich počet si jich pamatuju stále málo.

13 24.05.2020

SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.

20 22.05.2020

(SPOILER) Buď jsem měla extrémně dlouhé vedení nebo mistr dokázal hru rozehrát dobře natolik, že pravé vysvětlení přišlo až na úplný konec. Já si na roztáhlost příběhu stěžovat nemůžu, podle mého tam nebylo nic navíc, nic, co by se dalo odstranit, aniž by to narušilo děj. Vše mělo svůj smysl a nakonec bylo dotaženo do takového typického kingovského konce. Jen si mohl odpustit to sprosté spoilerování, za což jsem mu počas čtení nadávala. Michael Noonan byl něco zcela jiného než takový Paul Sheldon či Jack Torrance, ale co je spojuje? Jejich povolání. King jednoduše miluje spisovatelství a já jsem ráda, že jsem s ním v tomhle ohledu mohla prožít další nové i staré věci, jelikož i mě blok postihl, jenže narozdíl od Michaela se mě prozatím pustil.
Postavy byly úžasné, především malá Kyra, ten puclík, no kdo by se o ní nechtěl starat! Max Devore a Rogette byli dokonalým ztělesněním zla, snad i větším než se skrývalo na druhé straně opony. Dostali jsme se i do minulosti, která mě zaujala a znechutila svým konečným rozuzlením. Ale musím ocenit, jak krásně King v jedné větě přelinul z přítomnosti do minulosti, to bylo parádní.
A rozhodně nesmím opomenout svou nejmilejší Jo, která mi se svou nestálostí v koníčcích připomněla mě. Škoda, že nemohla dopadnout lépe, ale bez ní by byl Michael kolikrát nahraný. Byla jeho majákem v temnotě a ženou jeho srdce. Ač se tam tlačila i jiná.
Pro mě nejlepší část knihy je první a také poslední shledání s Maxem Devorem, kde se vám jen utvrdí, že stařečkové nemusejí být nutně milí, slabí a bezmocní.
Kniha se mi celkově dost líbila, sice mezi mými topkami není, ale rozhodně na ní dlouho nezapomenu, jednou se vrátím a třeba mi i skončí na poličce.

7 22.05.2020

Mám z toho dost rozporuplné emoce. Ač spousta lidí nemá rádo The Night Sister, tak ta se mi četla daleko lépe, víc mě překvapila a více jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Narozdíl od Pozvaní, kteří si u mě hověli i pár dní bez otevření. Příběh nebyl špatný, ale hrozně se to vleklo, někdy více pozornosti schramstnul samotný dům a jeho výstavba než záhada okolo Hattie a jejího pokladu. A tak si stále říkám, jestli byla hodná či zlá, přeci jen několik lidí kvůli ní umřelo, aniž by si to zasloužili. Při jméně Frank Barns jsem se mírně uculila při myšlence na M.A.S.H., ale nejspíš nepůjde o nějaký easter egg.
Postavy mi nijak nevadily, byly příjemné kromě pár momentů a o tom, kdo je další příbuzní Hattie ani nemusela být řeč, když si přečtete to jméno. Ale konečné rozhřešení mi doplo jen minutku před koncem. Nu, možná se k ní zase někdy dostanu, přesto se budu těšit na další autorčinu knihu, jelikož mi její styl rozplétání záhady neskutečně vyhovuje!

6 20.04.2020

Ani nevím, jestli to můžu brát jako přečtené. Došla jsem několika konců, ale k tomu, co by vše vysvětlil a to z toho důvodu, že jsem to tam prostě neměla. Chyba knihy to není, spíš knihovny, ze které jsem si to půjčila jako e-knihu a půlka a konec knihy tam jednoduše nebyly. Ale dost k technickým problémům, příběh rozhodně špatný nebyl, ale nic, co by mě zvedlo ze židle a jak jednou víte, co je jistá osoba zač, tak už jí nevěříte slzu mezi okem a jen chcete, aby Saša vzal roha, což je lehké asi jako vymanit se ze svěrací kazajky. Něco tomu přesto chybělo. Stejně až budu mít možnost, tak si pro ní půjdu v pořádné knižní verzi a dozvím se řádný konec pana Sašenky a celého strašidomu.

2 19.04.2020

Tomuhle nelze dát méně, spíš je velká škoda, že tomu nemůžu dát víc. Začatek je svým způsobem klidný, budující atmosféru, seznamujicí se světem, pak vše začalo do sebe zapadat, děj začal nabírat spád a já už jen letěla z kopce, srdce mi bušilo a já se radovala z toho množství akce, zapeklitostí a ... srdce z kamene! Feyre jsem si oblíbila od první chvíle, což je u mě neobvyklé, ale chovala se tak strašně přirozeně a normálně, že jsem jí jednoduše nemohla nemít ráda. Lucien u mě zaručeně vede, kousavé loajální kamarády prostě nelze nemít rádo. Rhysand je neskutečně zajímavý a tajemný a pak je tu Tamlin, což je řádné zvíře. Amarantha taky byla skvělá, ale větší hrůza mě jímala z představy Attora.
První díl nasadil laťku neskutečně vysoko, tak snad budou i další díly skvostné.

3 10.04.2020

Po přečtení prvního dílu jsem měla otázek a těšila jsem se, že mi je druhý díl osvětlí, jenže nic takového se nestalo. Artyom se za celou dobu objevil minimálně, stejně Mělník, který se od minulého dílu fyzicky "mírně" změnil. SPOILERISIMO!
Aspoň jsme se dozvěděli, co se stalo s Hunterem, což byla asi tak jediná zajímavá věc, Homér nebyl úplně špatný, ale na oblíbenou postavu taky neaspiroval. Ale kdo mě iritoval nejvíc, byla Saša. Dokázale jsem si živě představit, že se svojí obsesí Hunterem, ho dotáhne k oltáři a navždy ho k sobě sváže. A aby toho nebylo málo, ještě dorazil Leonid! Přišel mi jako nějaký trapný dvojče Jaskiera, který byl na pěst od první chvíle, co se zjevil. Tenhle díl nechám s radostí za sebou a nejlépe se k němu už nevrátím!

2 19.03.2020

Tuhle knihu jsem musela dávkovat po částech, jinak by se dala přečíst za jeden den. Ale představa toho, jak spousta psů trpí kvůli lidské hlouposti nebo krutosti, mi nedovolila, abych to zhltla jako malinu a tak jsem si dala hezky načas. Sžila jsem se s Gumpem, s lidmi, kteří si ho zamilovali stejně jako oni jeho, s pejsky, kteří zažili stejně hrozné věci jako on a zanadávala jsem si u těch, co jsou trnem v patě v životech psů. Psí život je tak krátký a nezaslouží si, aby žili bez domova, bez lásky. Neexistuje zlý pes, jen zlý pán. Bylo hezké, že spousta pejsků našla svůj vysněný domov, ač mnozí z nich mohli žít déle, kdyby se s nimi od samého počátku zacházelo lépe. Množírny jsou největší zlo s lidmi, co koukají jen na zisk, pejsci jsou pro ně jen papírky, jak by řekl Gump. Teď se půjdu poňuchňat se svým kudrnatým šílencem a budu věřit, že další a další pejsci najdou svůj šťastný domov. Protože to nevzdaj!

19 12.03.2020

Nevím, na velké finále tomu něco chybělo. Od začátku to mělo hodně dobré tempo, Alina přežila a nadešel její čas na dechberoucí konec, který lidi směle přivede k Šesti vranám. Začátek super, prostředek parádní, jistý plotwist jsem skutečně nečekala a Bahřin příběh byl taky skvělý. Ale ta finální bitva. Přijde mi, že část po bitvě byla mnohem delší než samotné velkolepé bitkování. To jak to skončilo ve mě nechalo rozporuplné pocity, zčásti zklamání.
SPOILER!
Čekala jsem to, kdo by taky nečekal, že padouch padne, zvlášt když hodně lidí četlo jako první Šest vran, ale ta smrt byla tak divná, moc lehká. Nevím, nevím, přišlo mi to moc uspěchané. Mal se v jediné knize nechová jako blboun, spolu s Alinou skončili zase v sirotčinci s určitými ztrátami a nejen s těmi na životem. Nejvíc mi bylo líto Botkina, ten mi přirostl k srdci, na druhou stranu jsem ráda, že Nikolaj, dvojčata, Žeňa s Davidem a Zoja neumřeli krutou smrtí, dlouhou a bolestivou. Alinu a Mala nechám v klidu spát, ale s nimi bych se ráda viděla znovu.

2 09.03.2020

Po prvním perfektním díle, přichází stejně perfektní druhý díl. Je pravda, že začátek mě spíš bavil v díle prvním, kde se krásně a pomalu budovala atmosféra, zatímco tady jsme rovnou padli tam, kde jsme skončili, do pekla na zemi. Pokud bych tomu měla něco vyčíst, tak mě nic nenapadá, dokonce jsem si už nějak navykla, že hlavní postava je prostě jen "pan advokát" a že nám nejspíš své jméno nikdy neprozradí. Po čtvrtce mě kniha chytla natolik, že jsem jí nebyla schopna odložit i přes pocit hladu a zastavila jsem se až čtvrtku před koncem, kdy už jsem uznala, že to počká na další den.

SPOILER!

Je mi líto sestry Cecilie, vždy to schytají ti lidé, co jsou ze všech nejnevinnější. Doufám, že Lúculo, pan Advokát, Lúcia a především Prit se dožijí ... no, když už ne šťastného konce, tak alespoň bitter sweet endingu. Po tom konci čekat na další díl bude nehorázné utrpení, mezitím se mi v hlavě vyrojí tolik teorií, z nichž ta nejlepší pro mě bude ta, kdy tahle skupinka narazí na ty dva zrádcovské šmejdy a Prit jim ukáže nějaký trik s nožem ... až si sežene nový.

1 04.03.2020

Baví mě to víc a víc, spousta nových postav, které si člověk může oblíbit a už so ve hře při veškerých odkazech na knihy nepřipadá jako Geralt se sklerózou. Obzvlášť jsem si zamilovala Regise a Zoltana, ač Zoltana zbožňuju už díky hrám, takže se mi moje obliba pro něj pouze prohloubila. Jaskier konečně dostal pořádný prostor a jako vždy dokázal být otravný stejně jako skvělý. Méně Ciri mi vůbec nevadilo, celá její výprava s Potkany mě moc neinteresuje, zato se víc těším až se její cesty střetnou s Bonhartem, to bude jistě velmi zajímavý chlápek. Zato mi dost chyběl Vilgefortz, už chci vědět, co se s ním stalo, když vídám ty krásne fanarty.
Milwy je mi líto a u Cahira jsem zvědavá, jak to udělají v seriálu, protože mezi knižní verzí a seriálovou je mírný ... Echt velký rozdíl. Ale necháme seriál seriálem, můžu se dál těšit na další díl tohoto skvostu.

6 23.02.2020

Tenhle díl mě chytnul víc než ten první, u toho prvního mě nejvíc zaujal začátek a prostředek, ale konec byl dost mdlý, tady jsem to měla opačně, začátek ušel, ale zbytek veledíla byl mnohem lepší. U Aliny jsem zazřela konečně nějaký vývoj, kdy má našlápnuto k tomu, aby se z ní stal ten pravý lídr. Ale pak je to jakýsi trubec, co jí směle táhne dolů. Mal je tak nesnesitelná, tupá a sobecká postava, že vždy doufám v jeho brzký skon, abych se už nemusela nasrávat nad jeho náladičkami, kdy už není on středem vesmíru, obletovaný a milovaný, zatímco Alina je jeho osobní a věrný stín. To si myslím, že ho žere především. Celkově mezi nimi není žádná chemie, celý vztah je uplácaný násilně a Alině by se lépe dýchalo bez něj.
Naskočilo vícero nových postav, některé starší dostaly více méně trošičku víc prostoru. A pak se tu zjevil Nikolaj! Který mi vzhledově seděl víc jako Sturmhond, ale tak povahově byl pořád stejný. Konečně měl člověk komu fandit a s kým se zžít. Mezi ním a Alinou to není taky žádné magické, ale aspoň jako kámoš je užitečnější, jak ten trotl.
Konec úžasný, Alina udělala dobře a vše mohlo skončit o díl dřív nebýt zmíněného trotla. Takový odvážný konec by se mi hodně líbil, ale tak asi bych byla jediná. Tak se vydáme na velkolepé finále.

2 23.02.2020

Tohle jsem prostě v knihovně mít musela! Krásně rozvržené s mnoha ilustračními obrázky a informacemi, které jsem doteď netušila. Vadila mi jediná věc, za kterou ale neviním autora, ale překladatele a to tři vážně ošklivé hrubky, které mě div neufackovaly. Jinak jsem si požitek z Tarantinových začátků užila a jsem zvědavá, co bude mistrovým finálním masterpiecem.

3 01.02.2020

Když už na mě tak dlouho vykukoval seriál, tak jsem si řekla, že si nejdřív přečtu knihu. Moje první zkušenost s Gaimanem a Pratchettem a zda-li poslední, to se uvidí, jestli budu mít chuť na mírně potřeštěnou zábavu. Rozhodně to nebylo špatné, ač jsem přišla i kvůli Crowleyemu a Aziraphaelovi a těm tam na můj vkus nebyl dán takový prostor, jaký bych si přála. Mohlo za to především množství postav, u kterých jsem si někdy říkala, proč tam vůbec jsou. Ono se to nakonec dalo hezky dokopy, ale ze začatku v tom byl chaos. Konec mi přišel docela nedotažený, ale jelikož jsem se za celou dobu nenudila a brala to jen jako takovou oddechovku, tak jsem tomu odpustila.

2 01.02.2020

Monstra ne vždy vypadají jako příšerky, mnohdy mají lidskou tvář a Annie je dokonalým vzetřením mentálně narušebé osoby, která je na druhou stranu dost inteligentní, aby se nechala chytit. Do Paula se vžívalo hodně lehce, sdílela jsem s ním spoustu myšlenek i názorů ohledně samotného pisatelství, takže jsem měla mnohokrát pocit, že to, co se děje jemu, se děje i mě. Oproti filmu je kniha o dost surovější, co vše musel chudák pan geniální spisovatel zažít, musel mít silného ducha.
V knize nebylo místo, kde bych se nudila nebo co bych považovala za vatu. I části z Myseryina návratu byly zajímavé, ač jako celou knihu bych to nečetla, nejsem milovníkem milostných trojúhelníků, natož románů pro ženy, ale jako kraťasy to skutečně šlo.
Další kingovina za mnou, co rozhodně nezklamala.

11 01.02.2020

Když jsem si to v knihovně vypůjčila, abych si to přečetla, tak jsem se zasekla na prvních dvou stránkách a pak to odložilo. Ale to bylo spíš tím, že jsem v té době odložila vícero knih, ke kterým jsem se později vrátila. Ale nyní jsem si řekla, že by nebylo špatné vyzkoušet audioknihu a kupodivu jako taková pohádka na dobrou noc se mi to líbilo. Hlavně se u toho skvěle usínalo a těšila jsem se na další noc, abych se dozvěděla, jak to půjde dál. Zvlášť když mi to jednou skončilo tak napínavě ... u nacistů ... kdy "kdosi" schytal kulku, tam se to ukončilo, mě to nedalo a musela jsem si pustit dalších několik minut, jinak by mi to nedalo spát. Příběh znám dávno z hry, tak se mi líbilo, jak některé věci byli stejné a jak některé úplně jiné - taková část s Velkým červem a "procházka" po zakázaných chodbách patří mezi mé oblíbené. S Arťomem jsem byla sžitá, ale nejraději jsem měla Mělnika samozřejmě Khana a jeho "Jsem několikátým převtělením Činghischána, říkej mi Khan." Konec skončil tak, že nebudu čekat dlouho a pustím se do dalšího dílu. Otázka Ďáblů zajisté jen tak neskončila.

5 02.01.2020

Nenadchne, neurazí. Předešlá kniha mě oslovila víc, lépe se zaměřovala na příběhy lidí, tady kolem některých pouze prolétla. Vrah mi nějak neseděl k tomu všemu, ale naštěstí se vrátil starý, dobrý Vejnar, který mě držel u předchozího případu, ač si na něj ani nevzpomněl. Chyběla mi přímá řeč, nechápu, co je to za móresy s těmi lomítky. Nepatří to tam a vypadá to hrozně. Nelituju času u knihy, přesto si nemyslím, že si jí budu pamatovat dlouho.

2 02.01.2020