DarthElle komentáře u knih

Už dlouho jsem nečetla knihu za takovýho arogantního kreténka. Ale musím říct, že mi při některých scénách přejela husina po zádech a šla jsem spát s touhou svítit si "lanterničkou". Konec byl vážně nečekaný. Rozhodně povedená kniha, do které se začtu zase někdy ráda.

1 04.07.2022

(SPOILER) Raaachel! Raaachel! ... sakra, špatná kniha! To je tak, když někomu v hlavě uvízne Řbitov zvířátek a nechce pryč! Měla jsem to napůl rozečtené a napůl rozposlouchané, audiokniha byla naprosto perfektně namluvená! Všechny tři čtenářky do toho daly srdce i duši, dokázaly se do toho úžasně vžít a já se do toho ještě víc ponořila.
Příběh byl parádně zamotaný, zpočátku jsem netušila, která bije, kdo vlastně unesl Megan, žije nebo bude mrtvá? Byla to Rachel? To přeci nemůže být tak jednoduché! A taky nebylo. Prakticky jsem ani netipovala, kdo by to mohl být, jelikož to rychle šlo z jednoho podezřelého na druhého.
S Rachel a Megan se mi souznilo celkem dobře, ač jedna byla nechutná alkoholička a druhá gigantická děvka ... ale Anna ... tu jsem vážně ne ... neměla ráda. Tím koncem si to možná maličko spravila, ale jinak mě většinu času nehorázně štvala.
Nakonec mi pomalu začalo docházet, kdo je hlavní viník, nejen v případě smrti Megan, ale i alkoholismu Rachel a možná i budoucímu alkoholismu Anny.
Kniha mě chytla a nechtěla pustit, dokud nebyla u konce. 11 z 10 IGN!

13 26.03.2022

(SPOILER) Nic jsem od toho neočekávala, takže jsem byla jen mile překvapena. Celý ten dystopický svět mě zcela pohltil, postavy jsem si okamžitě zamilovala (v rámci mezí! Nopedo!) a plně jsem s nimi prožívala ty hrůzy. Rozhodně největší při popisu jejich denního žvance, který byl popsán tak nevábně, že jsem se z toho musela zahryznout do nějaké šunky. Zato na Montyho jídlo jsem měla chuť okamžitě ... ehm, ale tohle není kuchařka!
Sestava postav se mi líbila - Alex, Donovan, Zee a nakonec i Toby. Toby číslo dva, ten první si tam moc nepobyl. Úplně dokonale mi to připomnělo Útěk z vězení pro náctileté. Michael Scofield aka Alex Sawyer vymyslí ženiální plán, jak utéct a jeho tři soukupníci se toho chytnou, páč stejně nemaj nic lepšího na práci než čekat na smrt. Nebo něco horšího! Páč kdoví, kam je ti hnusní sípači vodí.
Kniha má parádní atmosféru, na každém koutu na vás dýchá beznaděj, než se objeví ta maličká jiskra naděje, které se držíte spolu s hlavními hrdiny jako klíště. Přesto vám ten červík pochybností říká, že by to bylo až příliš lehké. A samozřejmě se posere, co se dá. Konec mě nechal napjatou, jak kšandy. Hned jsem musela skočit po druhém díle!
Nemůžu ani říct, že by to byla oddechovka. Aspoň YA ukazuje, že zvládne zachytit i krutost světa. Taky jsem byla hodně ráda za zobrazení přátelství mezi kluky, páč v mnoha knihách dávají autoři přednost romantické lince, než té přátelské, přitom přátelství je někdy víc než láska. A mnohdy je to úplně to samé, jen s menšími obměnami. Hurá na další díl!

6 24.03.2022

Krásně se to poslouchalo o noční směnu. Kromě jedné povídky, jsem do toho byla tak zažraná, že jsem občas musela vypadat divně, když jsem zírala do blba se zaujatým výrazem :D rozhodně nezklamalo, potřebovala bych víc audio Kariků!

3 24.03.2022

(SPOILER) Tak tohle mi dalo zabrat! Bylo to úplně něco jiného než bych čekala od Kinga a přitom to bylo přesně to, co bych od něj čekala. Přijde mi, že se posunul dál, jisté věci, které mi u něj vadily, v téhle knize naprosto chyběly. Hrozně špatně se od toho odtrhávalo a mít víc času, rozhodně bych do to týdne měla přečtené. Ale aspoň jsem si to mohla vychutnávat o něco déle.
Vyvolalo to ve mě hodně emocí, vesměs vztek nad tou nespravedlností a poté smutek nad koncem. Svým způsobem nebyl špatný, ale já jsem se po něm cítila dost prázdně.
Postavy jsem zbožňovala, tedy kromě těch, které podle mě moc sympatií neměli a nikdo nemá důvod je k nim mít. Dvou smrtí mi bylo hodně líto, skoro jsem uronila kroupu.
V jisté věci mi to připomnělo Doktora Spánka - geniální dítě vs padouši, kteří nakonec nejsou tak dobří, jak si o sobě myslí. A ta satisfakce byla skutečně parádní!
Kniha mi byla darována a rozhodně to byl skvělý dar, určitě se k ní zase někdy vrátím. Přeci jen jsem taky ráda, že mám přátele.

13 08.02.2021

Jako první jsem viděla film, takže nemůžu posoudit, jak bych na to koukala, kdybych to viděla obráceně. Kupodivu se mi ale film líbil víc, přišel mi napínavější, dramatičtější a děsivější, víc plný beznaděje a smutku. Kniha má naprosto skvělý nápad i děj, ale autor to neumí podat tak dobře, občas mi to přijde dost mdlé. Nečetlo se to dobře ... to říct nemohu. Kniha mi utíkala rychle ... ale já jí vždy chytila! Přesto jsem k nikomu neměla žádný hlubší vztah, možná jedině k hafíkům, u kterých mě mrzí, že ve filmové verzi chybí. Ale nápad s ptáky i celkové přirovnání k žití v krabici bylo skvělé. Druhý díl si určitě přečtu, zvědavost mě k tomu donutí.

7 07.02.2021

Už když nám to učitelka převypravovala na hodině češtiny, tak mi to přišlo skvěle humorné, po dalších letech jsem měla tu čest na tom být v divadle a bavila jsem se neskonale. Tohle dílo je prostě skvost, na to se nedá říci víc. Ten pohled na Malvolia v jeho žlutých punžocháčích s podvazky křížem z hlavy nikdy nevytřepu. Nádhera!

4 09.12.2020

Zřejmě nejsem dostatečně inteligentní, abych pochopila dialogy skoro totožné s typem "Co? Co?" "To! To!" a dlouhá souvětí, neberoucí konce, kdy na konci nevíte, co bylo na začátku, jelikož během té jedné enormně dlouhé věty na pět řádku přeskáče tři další témáta. Pak už jsem si říkala, že jediný blázen jsem tu já. Možná film pochápu více, má milá.

6 06.12.2020

Počas poslechu audioknihy se ke mě dostával takový podivný, kvílivý zvuk, v němž se odráželo bolest a utrpení ... Počkat ... To jsem byla já! Sice jsem Dívku s dračím tetováním nečetla, ale i tak je mi jasné, že tohle měla být jakási karikatura na ni. OP tintítko Arya 2.0 se neohroženě vydává na svou (a mnoha jiných znásilněných) vendetu, kde nakope prdel (that's what she said) všem těm trubcům. Jelikož má mozek Sheldona Coopera, Aleca Hardisona a zřejmě i Sherlocka Koumlese, nic pro ní není nemožné! Navíc má i mušku, jak Americký sniper, s mačetama se ohání, jak Machete a prostě je supa cool, zatímco ostatním se vysmívá, jak jsou ubozí. A jelikož všichni kolem ní mají IQ skleničky s vodou, tak se chytí do každé pasti, nechaj se zastřelit, popálit, nahrát i rozsekat. Myšlenka dobrá, ale to provedení ... To by snad nikdo nevymyslel ... Jedině snad jogurt! A jelikož jsem se od půlky knihy měla chuť zabít, tak si to to hodnocení zaslouží! Ona i ta dovolená s bandou němců by byla lepší nápad.

(SPOILER) Tohle byla dost silná kniha. Vyvolávala ve mě mnoho emocí, ale předně nejvíc vztek. A kupodivu ne k bývalému nacistovi, ne, ne. Ten ve mě vřel pokaždé, když jsem četla kapitolu za Sage nebo za Lea. Vezmeme to od počátku! Se Skořicí jsem si nesedla už na začátku (ale pobavila mě jména sester - Skořice, Pepř a Šafrán :D ), nemám ráda ufňukánky, co neustále poukazují na svůj nedostatek a nebyla kapitola, kdy by nezmínila svojí jizvu. Měla jsem chuť jí popadnout za tu prázdnou kebuli a ukázat lidi, co během nehody přišli o nohu, ruku nebo jsou úplně ochrnutý. Navíc, později, co jsme se dozvěděli, přitom zemřela její matka ... a ona brečí kvůli jizvě. Tím si u mě vysloužila post nejotravnější postavy za tento rok. Zasadila tomu botu, když po doznání Josefem, hned šla bonzovat na policii. Jako vážně?! Však ještě ani netušila, co prováděl! Hned ho strčila do pytle s těmi, co si tu válku užívali stejně jako to týrání lidí. To už jsem vážně měla chuť do něčeho praštit. A pak přitančil Leo, přechytralý Leo a jeho dokonalé moralistické kecy typu "však nemusel střílet, měl možnost volby". Nejlepší je tohle slyšet od člověka, co v té situaci nebyl, co se nemusel rozhodovat buď já nebo on. Ty dva se prostě hledali až se našli. Jejich romance šla tuplem mimo mě a nejraději bych to celé přeskočila.
A teď se dostaneme k tomu, co na tom příběhu byla úžasné. Josef a Minka. Raději bych četla o tom, jak se Minka vzpamatovávala po válce z těch hrůz, než o těch dvou slepicích. Stála jsem na Josefově straně než jsem se dostala k Minčině příběhu. To jsem byla skutečně překvapená, jak kdysi mohl být taková zrůda, stejně jako jsem myslela, že bude mít větší propojenost s Minkou, ale u ní měl větší prostor jeho bratr Franz. Než se to dostalo do momentu, kdy to do sebe celé zapadlo a přišlo to nejhorší poznání. U toho jsem skoro zaslzela. Stejně jako u Minčiných tragických let, kdy ztrácela členy své rodiny. Její vztah s jejím otcem byl naprosto kouzelný a jedinečný. Jeho přípravy na pohřeb byli úsměvné do chvíle, kdy bylo jasné, že se ničeho takového nedočká. A příběh o upírovi se mi tam krásně hodil, byla jsem ráda, že jsem mohla číst o čem Minka psala. Taky jsem trochu doufala, že se Josef s Minkou ještě shledá ... jejich vztah byl skutečně zajímavý ... a skončilo to, tak jak to skončilo.
Nebýt těch dvou otrapů, se kterými musela zůstat chudinka Eva, bych dala plný počet. Ale za ty chvíle vzteku to musím shodit. Ale knihu bych s chutí doporučila.

1 05.09.2020

(SPOILER) Mělo to hlubokou myšlenku, jen to zpracování mi příliš nelahodilo. Jsem zvyklá na rozepsané emoce a psychologii postav, tady to bylo dost odbyté, ale svým podivným způsobem se to k tomu hodilo. Akorát přehršel slova "řekl" mi dost týralo oči. Vztah Ariho a Danteho vznikl dost zvláštně, jednou větou a prakticky i nabídkou "Chceš naučit plavat?". A ta věta strhla dění, na které ani jeden z nich nemohl být připraven. Netuším, co Dante viděl na Arim, nehorázný pesimista, znuděný život, neustále na pěst a to jsme museli číst z jeho pohledu. Člověk ho prakticky nedokázal pochopit. Naštěstí na konci dospěl ke správnému rozhodnutí a skončilo to takovým milým happy endem. Zamilovala jsem si Legs, byla jsem hodně ráda, že si ho Ari vzal domů a stala se jeho společníkem.
Stejně jako Ari i jeho táta byl dost uzavřený, ale on měl dost dobrý důvod, ač Ari to nejspíš převzal po něm. Zato Danteho rodiče byli stejně jako on dokonale sluníčkoví. Takže se všichni tak krásně doplňovali. Jejich život byl doplněn o přátelství i o lásku.

4 05.09.2020

(SPOILER) Tuhle knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky, námět se mi líbil, ale jako vždy jsem se mrkla na zdejší hodnocení a docela dost jsem se vyděsila. Ale i tak jsem se statečně vrhla do čtení. Během toho jsem zdejší hodnocení přestávala chápat, ale tak odpustím si na toto téma jakýchkoliv komentářů, které by mohli být cílené jako hate na ty, co to hodnotili jako kdyby to bylo enormně špatné dílo a radši se vrhnu na vlastní recenzi.
Jako v každém post-apu je hlavní složkou příběhu vůle přežít, což tato kniha splňuje dokonale. Střídají se chvilky klidu s akcí, která mi nedala vydechnout, dokud nebyla u konce. Krví a létajícímí údy se nešetří, ale nebudeme si lhát, ti dotyční si nic lepšího nezasloužili. Jako v každém post-apu je to člověk proti člověku, jelikož naší specialitou je se dobít, ač je nás málo. Téma hlasů je hodně zajímavé a jak to tak vypadá, tak i jako my lidé, jsou i hlasy dobré a zlé. Jelikož mnoho z nich přivedlo své hostitele k sebevraždě, tak je skoro pochybné, že může existovat i hlas dobrý, ale Poutník a později Lacey o tom mohou říci své, když je jejich prakticky podělený Hlas takovým cenným společníkem. Ale je tu i ten druhý hlas, ten zlý hlas, co nutí dělat lidi hrozné věci a na ten se skutečně do další knihy těším. Jak si pak můžete být jisti tím, co se děje tomu druhému v hlavě?
V příběhu mnoho postav není, což je logické, když je jich mnoho po smrti, tudíž se seznámíme s Poutníkem a jeho Hlasem, neodbytnou Lacey a věčnou obětí Alex. Té se snad bude v další knize dařit lépe. Mým rozhodným favoritem je Poutník ... nebo spíše byl. Muž z kamene, co měl srdce na pravém místě a s Lacey měli takový krásný taťka-dcerka vztah. Alex se později stala takovou adoptivní sestrou. Nezničitelný Poutník neboli Skaut toho zažil tolik, aby nám ho na konci autorka sebrala takovou hroznou smrtí ... ale kdo by to taky čekal, že? Potom, co zažili, si už říkám, že teď nastává ta klidová část a boom! Another one bites the dust! Což mě překvapilo i nasralo zároveň. Ale tak nechám se ještě překvapit. Proč zahazovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A otázek stále mnoho a odpovědi čekají někde vepředu. Budu se těšit na novou část, snad jí vydají brzo. Čekání je vždy nejhorší.
Dodatek: Získali si mě i těmi klasickými knihami, které Poutník tak miloval.

3 10.08.2020

(SPOILER) Proč jsem to četla? Já, co prořvala jakýkoliv psí příběh! Já, co před každým filmem nebo knihou, kde se vyskytne pes, kouká na stránku doesthedogdie, abych se psychicky připravila a i když jsem kolem a kolem věděla, o čem to má být, o velkém, zlém hafanovi, co bude vraždit lidi. Jenže Cujo nebyl zlý, byl to nejhodnější pes na světě, co chtěl dělat radost MUŽI, ŽENĚ a CHLAPCI, především CHLAPCI. Jenže strkal rypáček, kam neměl a byl pokousán netopýrem, který na něj přenesl vzteklinu, která ho naplno ovládla. Se mi díky tomu připomněla příhoda, kdy se i můj pes vrátil jednou s rozdrbaným nosem a podruhé ho do toho nosu jeden pes kousl. Naštěstí je očkovaný, což Cujo nebyl.
Líbily se mi části, které byly popisované z pohledu Cuja, kdy se z milého, obrovitánského hafíka stávala troska postihnutá nemocí, veškeré bolení, co mu bylo způsobováno hlukem, světlem i žízní, protože voda mu chutnala hnusně. Nebylo hezké sledovat, jak nemoc postupuje a co vše způsobuje a ač se s tím snažil bojovat, jak chtěl, bylo pozdě. A z milého hafíka se stalo monstrum. Nejhezčí okamžik byl, když chtěl napadnout CHLAPCE, ale když na něj promluvil, poznal ho a radši se odplazil. A pak když byl Brett náměsíčný v bytě své tety a sypal mu neviditelné žrádlo.
Ke konci, kdy hlavní hrdinové rozebírali otázky, co kdyby, jsem s nimi ty myšlenky sdílela. Co kdyby Donna běžela k domu, dokud měla dost sil a Cujo byl ve stodole? Co kdyby se dřív vrhla k pálce a porvala se s ním? Co kdyby šerif dřív ohlásil, co našel než aby vyskočil jak kovboj a šel obhlédnout situaci? Co kdyby Vic objel veškerá možná místa, kde se mohla Donna s Tadem nacházet místo toho, aby si šel dát dvacet? Co kdyby Brett řekl otci, že je Cujo nemocný? Samá, co kdyby, ale to už se nedozvíme. Příběh byl dopsán a zbytek si můžeme pouze domýšlet. Teď si ani nejsem jistá, ale Donna nechávala vzkaz, kde se nachází a nejsem si jistá, jestli ho Steve Kemp zničil nebo se na něj v průběhu příběhu zapomnělo, tak či ona, konec byl dost krutý. Ale čtení nelituji, byla to skvělá kniha a rozhodně si ji zapisuju na seznam knih od Kinga, které si chci pořídit do knihovničky.
Dovětek nakonec! Říkám si, zda Tad, prakticky i Donna a nakonec i Vic v sobě neměli něco z kingovského "osvícení", když prakticky viděli jisté varování ze skříně. A zmínky o Franku Toddovi taky nebyly k zahození.

17 07.08.2020

(SPOILER) Bylo to dobré, ale že bych to musela číst dvakrát. Myšlenka je rozhodně prvotřídní a zpracování tak půl na půl, což není vina autora, jen mě ne pokaždé sednou knihy s dětským obsazením, oni jsou tak hluční, nepořádní, neskromní a smrděj! Dobře, to bylo lehce na odlehčení. Kniha nám krásně ukazuje krach společnosti a návrat k primitivním pudům, kde vládne pouze touha po krvi a zábavě. Osobně by mě zajímal finální dopad na psychiku všech zúčastněných po jejich záchraně, jestli se Ralph kdy dokázal vrátit do svého dětského já, o čemž pochybuju, když souhrou okolností byl donucen dospět a stal se tím jediným živým a rozumným skoro dospělým, akorát s dost silnými výpadky slov. A jak pak by se se životem popral Jack, který se stal králem divochů a naprostým bláznem? Spolu s jeho pravou rukou Rogerem, který se stal ještě něčím horším, ale prakticky málo ukázaným. Sameric byli poslední, co s Ralphem zůstali, ale ti byli prakticky donuceni krutou tyranií ke zradě Ralpha. Dále tu je Čuňas, jehož pravé jméno jsme se bohužel nedozvěděli. Prakticky jediný rozumný od samého počátku, sice trošku zbabělec a nemakačenko, ale jediný, co věděl, co je potřeba. A pak jako poslední Simon, který je spíš takovým stínem, kterému hrábne o něco dřív než ostatním, akorát méně a jinak.
Celkově největší a nejzajímavější změnou projde Ralph, od usměvavého ztřeštěného kluka, co dělal stojky po vůdce s lasturou až po vyvrhela, kterému vypadávají slova. Jack byl prakticky mocí posedlý magor od samého počátku, jen se víc rozjel, když dostal tu příležitost.
Kniha je dost na zamyšlení a jednou určitě za přečtení stojí, pro jiné i víckrát.

7 05.08.2020

Člověk se zase dozvěděl něco nového a konečně jsem si vymítila ten mýtus o tom, že psi vidí černobíle, konečně mu můžu hodit dva míčky a říct mu, ať přinese ten s nádechem meruňkové ... :D
Je to pěkně ilustrované, dobře rozvrhnuté, akorát krátké. O psech by se toho dalo napsat určitě ještě víc, tak snad příště.

4 05.08.2020

SPOILERY!
Jak dokáže posledních pár kapitol zkazit nadšení z knihy. A to se mi to celou dobu neskutečně líbilo. Rozjíždělo se to lehce, budovalo to atmosféru, seznamovalo s postavami a pak se to rozjelo jako na horské dráze a člověk na to jen zíral s otevřenou pusou. Měla jsem několik teorií, ale autorka mi tak zamotala hlavu, že jsem žádnou neupřednostnila a nechala se překvapit. Osobně mě nejvíc zaujal Bernard, asi mě přitahují mlčenlivé, záhadné typy.
Poslední čtvrtku knihy jsem hltala jedním dechem a pak to přišlo, to, co mi zkazilo zážitek. U Marjorie jsem chápala, že jakoby obživla, ale ti zbylí tři? Já myslela, že potřeboval jen ji? Ne ty další dva! A pak už mi bylo jasný, že i plaváček záhadně přežije a konec jsem dočetla dost otráveně. Přišlo mi to jako Avengers. Vyvolá ve vás emoce a pak to celé zaplácne. Autorka mermomocí musí mít nepravděpodobné happy endy. Ach jo. A chyběla zde kočka.

8 12.07.2020

King napsal mnoho knih, kterou pak autorka vykrade příště. Na to by se mohla založit sportka.

Rozhodně slabší než Duch domu Ashburnů ve všech směrem. Horší postavy, žádné napětí ani strach, horší děj, ve kterém jsem se spíš zamotala jako do klubíčka než aby mi to vše začalo dávat smysl. Daniel byl hrozně nesebevědomý naivka, ač se to dalo docela chápat, potom, co si prožil na ulici. Autorka kromě duchařských domů má i v oblibě extrémně chudé protagonisty a především kočky. Kočka, všude samá kočka. S tím měněním názorů a neustálým přemýšlením, komu věřit, mě štval, jelikož mi bylo jasné na čí straně je pravda. A především je už zažité, že spousta rodin nevypadá tak, jak se na první pohled tváří a že za zavřenými dveřmi může být vše jinak. Zbytek postav byl celkem v pohodě, ale kdo mě deptal nejvíc, byl Kyle. Hroznej ... no, to slovo ještě nevymysleli, ale je to on a jen on a tři tečky.
Číst se to rozhodně dalo, ale je to průměrné. Snad ten třetí díl to zase vyšvihne výš.

5 28.06.2020

(SPOILER) Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.

8 26.06.2020

Klasické, pohodové čtení s mladým Jimem Hawkinsem v hlavní roli, který se jako slepý k houslím dostane k mapě pokladu kapitána Flinta. Příběh odsýpá rychle, postavy jsou skvělé, především samosebou Long John Silver aneb Dlouhý Janek Stříbrňák! Z toho překladu se mi kroutily oči. Ale při přivření očí se to dalo. Jako mladší bych si nejspíš jednoduchost příběhu a konec užila více, ale přeci jen nepotřebuji nutně hromadu bitek, zrad a prohnaných lotrů. Tady v pohodě stačil jeden. Jim a jeho sólové výpravy byly jedny z nejlepších, co by si bez toho malého Hawkinse počali?
Ostrov pokladů si už našel místo v mé knihovničce, jen v originálním znění, a já se k němu můžu vždy vesele vrátit.

11 21.06.2020