David81 komentáře u knih

Málo známá publikace, která popisuje události od vzniku speleologické skupiny při ROH ČKD Blansko, přes její transformaci na ZO ČSS 6-04, až k roku 1985, kdy skupina slavila 30 let od založení.
Kromě hlavního přehledu výzkumů, který je tu stručně popisován rok po roce, zde najdeme i informace o geologii a paleontologii okolí Rudického propadání, popis topografie některých částí jeskyně, přehled expedic a výprav, kterých se skupina zúčastnila nebo soupis všech jejích členů od založení.
Co mě zaujalo: pár zmínek o dnes už pozapomenutém výzkumu závrtu U Klostermannovy studánky, celá kapitola o průzkumu sedmnácti komínů Rudického propadání - včetně jejich popisu, poměrně podrobný zápis průběhu expedice Jean - Bernard 1984, kterého se skupina zúčastnila. Nejzajímavější je asi popis průzkumu Ponorné chodby Rudického propadání, kde byl v roce 1978 proveden první sestup a výstup za normálního stavu vody.
Součástí sešitu je i obsáhlý přehled literatury a několik map a černobílých fotografií, které jsou bohužel hodně nekvalitně reprodukované.

25.08.2023

Líbí se mi, že sešitové publikace z edice Knihovna ČSS se nezabývají jen krasovými oblastmi a jejich jeskyněmi. V tomto svazku se vydáme do historického podzemí. Konkrétně do plzeňského podzemí a jeho středověkých studní, jámového lomu na vápenec Loreta u Klatov, kaolinového dolu u Nevřeně, do jednotlivých rudních revírů v okolí Stříbra, či do Rudolfovy štoly v Praze a jejich šachtic. Dozvíme se tu o jejich historii, rozsahu podzemí a aktuálním stavu (v době sepsání). Nejvíc se mi ale líbil příspěvek Františka Barocha, který tu popisuje sisyfovský výzkum známé (dnes zpřístupněné) štoly Jeroným. Je tu krásně vidět arogance tehdejších úřadů. Vchody byly dokonce několikrát záměrně zasypány.
Zajímavá je třeba i zmínka o krasových jevech ve středověkých štolách na Stříbrsku. Součástí jsou i černobílé fotografie a několik map podzemních prostor.

29.07.2023

Pokud chcete získat srozumitelné, přehledné a komplexní informace o tvorbě jeskyní, vyhněte se této publikaci obloukem.
Jde o vědeckou práci, která má řadu neduhů. Jedním z nich je opravdu nelogický, až nesrozumitelný překlad pana Pavla Bosáka, utopený ve spoustě odborných výrazů. Například definici jeskyní na str. 5 jsem četl opakovaně několikrát, než jsem pochopil, že logiku ve slovosledu zde opravdu hledat nemám. O to víc působí jako pěst na oko některé svérázné překlady - například, že v jeskynních sedimentech se po zvířatech může akumulovat hnůj (str. 29).
Velice chaotické je členění jednotlivých kapitol - kdy se například v kapitole Erozní jevy v jeskynních chodbách objevuje podkapitola Korozní kapsy (str. 21). Někdy se tu i žongluje s definicemi, jako například když facety se tvoří ve statické vodě a o pár řádků dál ve vodě tekoucí (str. 24).
Krasovění je zde podmíněno dvěma zakladními faktory: 1) strukturně - existencí puklin (tzv. protojeskyní) umožňujících vnikání vody do horniny a 2) hydrologicky - schopností vody působit na horniny. Zcela zde ale chybí faktor litologický (míra rozpustnosti hornin - např. vlivem typu vápence). Chybí zmínka o rozdílné míře koroze u tekoucí a stojaté vody, nebo třeba o vlivu jeskynního mikroklimatu na tvorbu dutin.
Publikace byla pro mě naprosto zmatečná.

17.07.2023

Drobná publikace, která byla vydaná k 1. sjezdu České speleologické společnosti. Obsahuje příspěvky většiny z tehdejších 17 základních organizací ČSS Jihomoravského kraje (chybí jen ZO 6-01, 03 a 07). V každém příspěvku je ve stručnosti shrnuta krátká historie a přehled zkoumaných lokalit, objevů, nebo zahraničních expedic.
Co mě zaujalo: Historie průzkumu Jestřábí skály + info o obnoveném výzkumu jeskyně Předsíňové v roce 1976 (ZO 6-05), popis otevírky propadání ve Zmole ve Vilémovicích (ZO 6-06), průzkum Hlubokého závrtu (ZO 6-10), nebo třeba zmínka o tom, že Jihlavští speleologové byli v té době součástí ZO 6-14 Suchý žleb. Přes svoji stručnost a množství překlepů, podává sešit základní přehled o stavu ČSS krátce po jejím vzniku v době vrcholné normalizace.

16.07.2023

Jde o výroční publikaci, která popisuje 15 let historie speleologické skupiny Dagmar. V době sepsání tvořily tuto základní organizaci ČSS dvě frakce. Kromě vlastní Dagmary byla součástí i skupina Babická, která se připojila v roce 1980. Dále tu najdeme přehled a popis jednotlivých lokalit, kde Dagmaráci působili: např. jeskyně v oblasti propadání v Jedlích, Dagmar, Křížovy jeskyně + celá oblast Babické plošiny - jeskyně Babická, Ve Člopech, Závrt č. 12 a další. Pro úplnost je přidaný i soupis všech členů, výčet exkurzí v zahraničí, nebo třeba přehled provedených přednášek, brigád, kulturních akcí atd. Součástí jsou i mapové a fotografické přílohy. Sešit tak podává nejdůležitější informace vycházejích z výročních zpráv. Ducha Dagmaráků se tu zachytit nepodařilo.

04.07.2023

Březinská skupina byla v době napsání tohoto sešitu jednou z posledních pracovních skupin kdysi slavného Speleologického klubu v Brně, který se po vzniku České speleologické společnosti stal jen jednou její základní organizací a i ta se následně dál štěpila.
Publikace popisuje překvapivě bohatou historii Březinské skupiny - zaujalo mě například, že v padesátých letech se výrazně zapojila do technické obnovy a výzkumu Býčí skály. Zajímavá je i historie výzkumu jeskyní kolem Březiny. Třeba že v jeskyni U studánek byla použita při těžbě i úzkokolejová dráha. Největší část textu se týká hlavního projektu skupiny - výzkumu Malého lesíku, nejzajímavější jeskyně jižní části Moravského krasu. Jedná se o mohutný paleoponor Březinského (Ochozského) potoka, který je kompletně zasedimentován. Jeskyňáři pomocí elektrifikované závěsné dráhy tuto jeskyni postupně prodloužili na délku přes 350 metrů. Hlavní ponorovou propast pak vytěžili na hloubku 20 metrů. Jde o naprosto mimořádné dílo i na poměry Moravského krasu. Zajímavé jsou i informace o ostatních jeskyních - Na Technice, Ve Skalce a další. Všechny tyto jeskyně znám, takže pro mě má knížka velkou cenu. Součástí je spousta unikátních fotografií i map.

02.07.2023

Plánivská skupina patří mezi nejvýznamnější základní organizace České speleologické společnosti. Během své historie se její členové zasloužili o ty největší objevy v Moravském krasu - jeskyně Amatérská, 13C, Piková dáma, Plánivy a mnoho dalších, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Čtyři členové bohužel zaplatili svým životem za touhu posunout hranice lidského poznání. Díky tragédii v Amatérské jeskyni bylo skupině dokonce znemožněno na dlouhých 23 let pokračovat v jejím průzkumu.
Almanach popisuje na 30 stránkách s řadou fotografií ve zkratce ty nejdůležitější události Plániváků. Bohužel na tak bohatou historii je to žalostně málo. Součástí je jmenný seznam všech členů za 50 let existence a mapa Moravského krasu i Evropy s vyznačenými místy, kde skupina působila.

02.07.2023

Knížka obsahuje známou pověst o pasáčkovi, který objevil podzemní úkryt s pokladem na Zlatém koni. Tento příběh jsem znal z legendárního komiksu Káji Saudka, který je pro mě naprosto dokonalý. Vždycky jsem myslel, že pasáček pocházel z Koněprus, ale zde se uvádí, že ovce vodil na pastvu až z Tmaně. Slyšel jsem ale názor, že tato pověst je až novodobá smyšlenka, která vznikla zřejmě až po objevu Koněpruských jeskyní (viz Vl. Stárka, Stalagmit 1982). Ostatní příběhy mě už tolik nezaujaly, snad ještě vyprávění o rusalce Majce a rybáři Smilovi. Text, především ten v přímé řeči, je psán šroubovaně a neudržel mou pozornost.
Pověstí tu je ve skutečnosti jen prvních pět příběhů. Šestý, o prohnaném zemanu z Terešova, je autorovou fabulací, jak se asi mohly přihodit události související se vznikem penězokazecké dílny na Zlatém koni. Poslední příběh se pak týká popisu vlastního objevu Koněpruských jeskyní. Zajímavé jsou především poznámky, kde jsou uváděny i odlišné varianty pověstí, a taky doslov se vzpomínkou na setkání s Karlem Chvojkou - lomařem, který první nahlédl do Koněpruských jeskyní.

21.06.2023

Obrázková publikace, která se věnuje šesti ložiskům zlatohorského rudního revíru. Každá tato oblast je krátce uvedena stručnou historií a popisem jejích důlních děl včetně informací, co se v nich těžilo. Vše je kromě češtiny psáno i v polštině, němčině a v angličtině. Hlavní část pak tvoří fotografie podzemí - většina (z pohledu laika) celkem zdařilých, občas působících trochu ploše, ale dobře vystihujících atmosféru místa. Nejlepší jsou obrázky zaplavených štol, barevné náteky minerálů a industriální záběry poničené těžební techniky. Zajímavé jsou fotky obřího propadu důlního díla Žebračka (95 x 55 metrů), který vznikl po odstřelu mezikomorového pilíře v roce 1985 a měl být před pár lety nesmyslně zasypán za 100 mil. Kč.
Vstup do většiny míst je nelegální, takže knížka umožňuje běžným smrtelníkům nahlídnout do tohoto podzemí aspoň touto formou. Škoda, že tu k jednotlivým podzemním prostorám chybí mapová dokumentace.

21.06.2023

S Igorem Audym i s jeho manželkou Jiřinou jsem měl tu čest se jednou (před cca 10 lety) potkat na pracovce v závrtu U Hrušky. Tehdy jsem byl naprostý zelenáč a vůbec jsem neměl ponětí, kdo mi to tu ukazuje, kde a jak mám kopat. A až nyní jsem si prohlédl tuhle jejich fotopublikaci.
Znám hodně lidí, kteří se o jeskyňářských fotoknihách vyjadřují docela pohrdavě. Mně se ale líbí si někdy pro radost prohlídnout krásné fotky a připomenout si některá místa, která jsem kdysi navštívil. Je pravda, že fotografie v podobných knížkách bývají občas na hraně kýče. To se ale v tomto případě říct rozhodně nedá. Střídají se zde záběry větších celků podzemí a detailů krápníkové výzdoby, které (co můžu posoudit jako naprostý laik) jsou nasvícené převážně vkusně s krásným prostorovým dojmem. V některých případech u větších dómů ale chybí zadní protisvětlo, a tak pár fotek je podle mě vyloženě tmavých (j. Spirálka, Rudický dóm, j. Harbešská). Nejvíc fotografií pochází z různých částí Amatérské jeskyně. Ty patří, spolu s těmi z Býčí skály, mezi nejhezčí z celé knížky.
Pokud tuhle publikaci porovnám s další fotoknihou z této doby (Moravský kras - V. Panoš, J. Špičák, J. Vozdecký), tak tato u mě jasně vede. Krátký doprovodný text neurazí, nenadchne.

08.06.2023

Skvělá biografie o významné osobnosti naší archeologie a paleontologie. Jan Knies, rodák z Tasova, působil na více místech, ale nejvíc je spjatý s oblastí Moravského krasu.
Knížka nezachycuje pouze jeho život, ale pojednává i o počátcích archeologie a paleontologie v českých zemích. Tyto obory se koncem 19. století teprve utvářely a amatérsky se jim věnovala tehdejší inteligence - lékaři, duchovní nebo třeba i učitelé, jako právě v případě Jana Kniese. Je tu krásně vidět, jak tito nadšenci věnovali svému zájmu veškerý volný čas, peníze a hlavně zdraví (Knies díky výzkumům oslepnul na jedno oko).
Publikace se skládá z vlastního životopisu a z příloh, které jsou opravdu mimořádně zajímavé - části vědeckých rukopisů, které již nestihl dokončit, osobní vzpomínky na své přátele a zejména osobní korespondence s takovými velikány jako K. Absolon, J. Wankel, M. Kříž, K. J. Maška a mnoho dalších. V nich se nejvíc projevuje Kniesův charakter, břitký humor a sarkasmus. Je zvláštní, jaká mezi těmito lidmi panovala nevraživost a k čemu mezi nimi docházelo. K tomuto mi v knížce chybí zmínka o údajném podnětu J. Wankla, díky kterému bylo Kniesovi znemožněno bádat v jeskyni Pekárna.
Z vlastního životopisu mě zaujal popis budování soukromého Kniesova muzea Moravského krasu ve Sloupu (první takové svého druhu v Evropě) a především úžasný vztah, jaký měl se svojí ženou Antonií, která mu osobně pomáhala u vykopávek a hlavně jej podporovala finančně (na výzkum svého manžela obětovala celé své nemalé věno). Bylo by výborné, kdyby vyšla i nějaká publikace popisující život manželek těchto svérázných osobností.

08.06.2023

Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města.
Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo.
Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly.
Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci.
Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.

25.05.2023

Drobná fotopublikace s krátkými úryvky textů Rudolfa Těsnohlídka, které oslavují nádheru Demänovské jeskyně svobody, kde Těsnohlídek působil svého času jako amatérský speleolog. Lyrický text doprovází celostránkové barevné fotografie jeskynní výzdoby. I když je reprodukce fotografií velmi nekvalitní, svým rozpitým dojmem působí impresionisticky a náladu textu doplňují. Lyrické pasáže tu jsou doslova oslavou ducha ve hmotě a kdyby místy nebyly tak doslovně popisné, měly by až meditativní účinek. Nejvíc mě tu zaujalo emotivní vylíčení návštěvy Leoše Janáčka, kdy si nechal zhasnout světla a půl hodiny poslouchal zvuky jeskyně.
Zajímavý je i doslov slovenského speleologa Alojze Lutonského, který zde vzpomíná na společné objevy (i různé překážky k nim) v tomto krásném koutě Slovenska. Na úplném závěru je přehled nejdůležitějších událostí speleologie a turismu v Demänovské dolině.

19.05.2023

Turistický průvodce, který turistickým průvodcem tak docela není. Nejsou zde totiž uvedené trasy á la cesta z bodu X do bodu Y, jak bývalo zvykem. Místo toho tu jsou poměrně detailně popsány povrchové a podzemní krasové útvary čtyř oblastí - krasu Mladečského a Javoříčského (spolu byly dříve označovány jako tzv. Severomoravský kras), Jesenického a Hranického.
Pro mě byla knížka hodně zajímavá, protože tato místa moc neznám. Z textu je vidět, že autor tu strávil kus svého života a na spoustě objevů se přímo podílel. Uvádí zde nejen zpřístupněné, ale i většinu nepřístupných jeskyní spolu s historií jejich objevování. Dále tu jsou informace o hydrologii zdejších toků včetně jejich vývěrů a ponorů. Co tu bohužel citelně chybí je jakákoliv mapa nebo plánek.
Několik střípků co mě zaujalo: Je zde uvedené označení pro deformované stalaktity, o kterém jsem nikdy neslyšel - tzv. kreténi... V blízkosti Zlatých Hor byly ještě viditelné zbytky hornických ubikací přes 200 let starých. Milovníci záhad ocení zmínku o nalezených kostrách dvou nešťastníků, kteří zřejmě zabloudili v jeskyni Na Špičáku a v Mladečské jeskyni (zde kostra měřila prý 215 cm !). Název Špraněk pochází od bývalých majitelů zdejší tvrze - zemanů z Bran (německy von Sprann). Do Hranické propasti vedla v době sepsání knížky turistická cesta až k hladině. Některé informace tu tehdy nemohly být uvedeny - například okolnosti masakru v obci Javoříčko na konci 2. sv. války. Zato moudro Klementa Gottwalda na začátku publikace zde chybět nesmělo.

18.05.2023

Jde o první knížku pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Zaměřuje se na jednu z nejzajímavějších oblastí tohoto krasového území - Rudickou plošinu. Jako všechny publikace této knižní řady je i tato rozdělena do několika kapitol - místní geologie, hydrografie, krasové jevy a speleologie, živočichové, rostliny a historie osídlení.
I když je knížka poměrně útlá, je v ní hodně zajímavého. Nejvíc zaujalo složení a mineralogie rudických vrstev, historie speleologického výzkumu v Rudickém propadání a hlavně málo známé dějiny těžby nerostných surovin a jejich zpracování - především železné rudy. Během 19. století bylo na plošině vyhloubeno kolem 270 šachet, z nichž nejhlubší dosáhly hloubky 140 m. Ještě po druhé světové válce tu fungovalo 22 dolů. Dosud se tu v místě bývalých největších důlních děl vyskytuje spousta jezírek, která jsou v této knížce uvedena. Je tu zmínka i o několika nebezpečných propadech, kvůli kterým musela být dokonce srovnána se zemí řada domů v Rudici.
Negativem je několik nečitelných map a černobílých grafů, ze kterých nejde nic rozluštit. Knížka je v podstatě rešerší starších článků z odborných publikací, které dnes téměř nejdou sehnat. A proto je skvělé, že ve své době vyšla.

12.04.2023

Krásná kniha, která popisuje historii objevování zatopených jeskynních systémů v tzv. mayské Riviéře na Yucatánském poloostrově českými a slovenskými speleopotápěči v letech 2003 až 2012. Během této doby se jim podařilo objevit 68 km (!) chodeb, přičemž rozsáhlý komplex K´oox Baal se ve své době stal čtvrtou nejdelší podvodní jeskyní na světě (v současnosti je už třetí a měří 103 km). Jde o jeden z největších úspěchů našich speleologů.
Úplné začátky výzkumu byly těžké. Chlapi neměli skoro žádné kontakty a z počátku převládaly celkem naivní představy, jak tu budou výzkum provádět (což sami přiznávají). Postupně si ale získali respekt místních potápěčů. A hlavně - sami se učili v novém prostředí. Nebezpečí jim hrozilo jak v džungli (jaguáři, jedovaté rostliny a živočichové, úmorné vedro), tak hlavně pod vodou, kde se občas objevil krokodýl, případně měli namále se zásobou vzduchu. Co mě překvapilo, je zde popisovaný extrémně nebezpečný sóloponor... Kromě objevování podvodního labyrintu došlo i na nález ostatků dávno vyhynulého předka lenochodů, který měřil kolem 3 metrů.
Je to velkou měrou dobrodružná, v podstatě ryze objevitelská knížka, kterou je zážitek číst - i když je psána v angličtině. Co trošku chybí, je víc informací o celém jeskynním systému - jak vznikl, jaká je historie místních objevů, geologické složení atd. Výborná je přiložená mapa se zakresleným celkovým komplexem jeskyní. Nejvíc ale ohromí nádherné fotografie potápěčů kroužících kolem bohaté krápníkové výzdoby v blankytně modré vodě. Pro zajímavost - knížku jsem sehnal v potápěčském centru Orca Diving, kde se dá sehnat mnohem levněji než na e-shopu ČSS.

08.04.2023

Druhá publikace z pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí, který sestavil Ivan Balák a kolektiv autorů. Tato část je zaměřena především na město Blansko a okolí. Informací o Moravském krase je tu z celé řady nejméně.
Nejzajímavější mi přišly dějiny blanenského průmyslu - místních železáren, strojíren a dalších industriálních objektů. Ve zdejších továrnách vznikl například první použitelný parní stroj v Habsburské monarchii. Také zde byl objeven parafín. Jedinečná byla ve své době i místní produkce umělecké litiny. Zajímavá, i když krátká, je kapitolka o těžbě nerostných surovin v okolí - o těžbě železné rudy u Bořitova, Krhova, nebo Černé Hory jsem neměl ponětí.
Ve zkratce jsou zmíněny dějiny města Blanska, které tu překvapivě končí první světovou válkou. Události po ní, včetně německé okupace i poválečných útrap, chybí. Mezi méně zajímavé části patří například soupis památných stromů, nebo městských parků spolu s přehledem dřevin, které v nich rostou. Kapitola věnující se místním školám působí spíš jako reklama s účelem nalákat žáky na nově připojený internet, novou školní jídelnu, nebo vysoké procento uplatnění absolventů. Zájemcům o speleologii v Moravském krasu bych spíš doporučil ostatní publikace této knižní řady.

02.04.2023

Skvělá a bohužel ne úplně známá publikace popisující snahu našich speleopotápěčů o propojení jeskynních systémů Bue Marino a Su Molente na Korsice. Nejdůležitější objev je vlastně zmíněn letmo hned na začátku, a teprve pak autor popisuje krkolomnou historii průzkumu a s ním spojenou dřinu, pot a hlavně radost z postupů. Škoda, že knížka nevyšla o rok později, kdy už by v ní mohlo být popsáno i vlastní propojení obou jeskyní. Takhle příběh končí těsně před objevem. (Pro úplnost v roce 2016 dosáhli italští speleologové dalšího propojení s jeskynním systémem Su Spiria. Vznikl tak nejdelší italský jeskynní komplex o délce přes 70 km.)
Knížka se čte jedním dechem, autor tu popisuje průběh několika výprav, řadu objevů, mapování nových prostor a hlavně zážitky z potápění jedné z nejhezčích evropských jeskyní. Fotografie jsou opravdu luxusní a připomínají známé podvodní záběry z jeskyní v Yucatánu. Výborné jsou i mapové podklady, které zpracovala dcera Daniela Hutňana Anna. Knížka je dvojjazyčná s anglickou verzí textu. Koho zajímá pokračování objevů, doporučuji si sehnat několik ročníků Speleofóra z následujících let.

25.03.2023

Knížka je zaměřená na historii průmyslové výroby vesnic na Drahanské vrchovině, zejména v oblasti Moravského krasu. Popisuje některé zdejší vodní a větrné mlýny, železárny, cihelny, pivovary atd. Každé odvětví je tu prezentováno celostránkovou historickou fotografií nebo výřezem tehdejší katastrální mapy a fotografií nějakého předmětu, který se tématu týká, spolu s několika větami, ze kterých se dozvíme něco málo o historii.
Nejhezčí jsou černobílé fotografie, které navodí nostalgickou atmosféru. Zajímavé jsou především záběry Ostrova u Macochy a tehdy bezlesích strání, které působí jak někde na Balkáně. Popisky u fotek jsou opravdu stručné a spíš jen doplňují jejich atmosféru. Obrázky předmětů - různých seker, litinových klíčů, cihel - mě úplně nezaujaly. Rozhodně nejhezčí jsou ukázky keramiky z Olomučan. Škoda, že jich tu je tak málo. Knížka působí spíš jako nějaký chudý katalog výstavy z uměleckoprůmyslového muzea. Ale opravdu mě pobavil popisek na přebalu pod fotkou s přiváženým čerpadlem k Punkevním jeskyním: "Připravuje se vodní palba pro turisty" :-)

25.03.2023

Huh, co tohle bylo? Vůbec jsem nepochopil koncept knížky. Na začátku se účastníme jakési besedy o duchovním odkazu Keltů. Lidé v sálu se ptají, chytré hlavy odpovídají a autorka to vše zapisuje. Střih. Ocitáme se v Tetíně na jakémsi výletu se skupinou turistů, které provází průvodkyně. Ta povídá o historii místních kostelů, hřbitovu a zřícenině hradu. Lidé se přesouvají z místa na místo, občas se někdo na něco zeptá. Autorka vše zapisuje. O Keltech ani slovo. Střih. Bez souvislostí se najednou objevíme u Šemíkova hrobu v Neumětelích. Konec. Další kapitola - další výlet. Tentokrát se k průvodkyni připojil i Václav Cílek. Jsme na Zlatém koni, průvodci povídají o místních lomech a jeskyních, občas se někdo zeptá, průvodci odpoví, autorka vše zapisuje. Konec první poloviny. Přijde mi fascinující, že se zúčastním nějaké podobné exkurze, sepíšu z toho kdejaký šplecht a nějaké nakladatelství mi to pak i vydá!
Druhá polovina se skládá z kapitol, které autorka buď přepsala z odborných časopisů (Český kras), nebo tu snad dokonce přispěli (kromě ezoexpertů) i skuteční odborníci na slovo vzatí - nejlepší z celé knihy je asi kapitolka o vrchu Bacín od Václava Matouška, který se podílel na archeologickém průzkumu místní jeskyně - což je opravdu úžasné, že tuto puklinu vyhledávali lidé od paleolitu přes neolit až do starší doby železné a ukládali do ní lidské ostatky. V další kapitole se zase objevuje známá romantická představa, že název vrchu Kotýs je odvozen od kultovní thrácké bohyně Kotys. Pojmenování vzniklo mnohem prozaičtěji - na ostrohu kopce měl kdysi pozemky sedlák Kotyza, navíc název Kotýs je používán až od poloviny 19. století. Ke konci knížky se vracíme k osvědčenému schématu - jsme na přednášce, lidé se ptají na zajímavosti o Keltech, přednášející odpovídají - vše zapsáno.
O Keltech na Berounsku se z této knížky opravdu moc nedozvíme, spíš několik obecnějších informací, kdo to Keltové vůbec byli. Některé hlášky jsou opravdu unikátní - muž je prý podle současných vědeckých výzkumů klonem ženy. Co se mi ale celkem líbilo, byly fotografie a grafické zpracování.

24.03.2023