Davidin komentáře u knih
Jistý pocit (intuice?) mne přesvědčil, po této knize sáhnout a překvapivě mi příběh opravdu něco předal. Vyprávění uvnitř totiž není o prezentaci Japonska, ale cestě jedné osoby, se všemi radostmi i strastmi s ní spojené: jak se tam z naší republiky dostat, jak si Japonsko užít, popř. ho přežít, i jak se do něj vrátit. Bez nadsázky se jedná o knihu o lásce (v tomto případě k Japonsku), obrovském odhodlání i bolesti. Autorka ji totiž pojala značně transparentně a vypisuje své pocity, ať už pozitivní nebo negativní, díky čemuž zůstává její dílo autentické od začátku až do konce. Často vtipný přednes pobavil, došlo i k zamyšlení se nad vlastním směřováním a nelehkými, ale nutnými kroky v posunu vysněným směrem. Pro mne se jedná o Knihu, které přijde, když člověk požádá o odpovědi na otázky v životě a autorce tímto děkuji. Zdá-li se to být trochu ezo, mějte na paměti, že každý se směřuje dle svého uvážení.
Dával jsem si na čas, než jsem se k četbě odhodlal. Letmé nahlédnutí dovnitř, kdy můj pohled spočinul na směsici chaotických kreseb, mi dalo čas k váhání, zda si chci něco podobného vůbec přečíst. Musím uznat, že odklad byl naprosto zbytečný... Ačkoliv je kresba groteskní a pohádky rádoby přestřelené, v jejich textu se ukrývá nejprostší úvaha o chování a směřování lidských životů obecně, což jednoduše závěrečné věty každé pohádky skvěle shrnou. Někde mají Malého prince, my máme Vílu Ditu. A tu zkrátka chci mít doma jako připomínku.
Tuto publikaci bych přirovnal k lehkému průřezu autorovou tvorbou. Vzhledem k tomu, kolik materiálu už bylo dříve publikováno na youtube, se kniha o 192 stranách jeví jako jednohubka, chvilkové čtení, a dá se přečíst za cca 2 hodiny. Za sebe jsem rád, že nebyla delší, alespoň se mohu posunout k něčemu jinému (a od Michala si klidně pustím video). Zaujal mě přednes vyprávění, bylo odpovězeno na některé mé otázky. Na textu je znatelná Michalova zkušenost se sdělováním informací, díky čemuž mi četba příjemně ubíhala. Jo, fajn kniha. Což je ovšem paradox k některým komentujícím níže. Možná jsem propadl multidimenzionální dírou do jiného vesmíru a přečetl odlišnou verzi této knihy. Nebo propadly dírou ony komentující...
Kniha prezentuje zabíjení s lidstvem spjaté obecně a následně referuje o zabíjení řadami vojenských jednotek. Autor tedy poukazuje na, v naší republice, značně tabuizované téma. Musím vyzdvihnout profesionalitu a objektivitu, kterými danou látku přibližuje. Jedná se samozřejmě o logický krok, neboť je publikace určena i odborníkům. Text obsahuje taktéž odkazy a citace z řad jiných výzkumů, či poznatků i nepřeberné množství odborných termínů. Na druhou stranu jsou autorovy myšlenky předávány polopaticky a určité pasáže bych si i dovolil nazvat čtivými (vzhledem k tématu).
Velmi důležitý mi přišel poznatek, že nastavení vojáka určuje od počátku výchova. Dále pak slovní spojení válečné self, u něhož autor přibližuje schizofrenní rozdělení vojákovy osobnosti na dvě. První předválečnou, upozaděnou při válečném konfliktu, a druhou vytvořenou právě během boje a zejména po prvním zabití, která ovšem pomáhá zvládat stresové a bojové situace. Voják díky tomuto fenoménu efektivně a pohotově reaguje při nasazení. Vyústěním je, že čím více jsou tyto dvě osobnosti od sebe vzdálené a rozdílné, tím náročnější bude pro vojáka návrat do běžného života.
Osobně k cenným poznatkům z této knihy přistupují s respektem a snažím se i objektivně, ačkoliv některé uvedené rozhovory s veterány pro mne byly… náročné.
Knihu jsem přečetl poprvé před několika lety, nyní se jednalo o opětovné čtení. Tedy alespoň pokus o něj. Narozdíl od četby první, kdy mi kniha dala určité poznatky k zamyšlení, se druhá stala doslova bojem...
Čtenář si záhy uvědomí koncept, který autorka předkládá. Místo obecného předložení informací o intuici, empatii a filtraci, pro všechny bez rozdílu, rámuje názory a myšlenky pouze pro určitou skupinu lidí. Je možno vytáhnout z daných popisů zpodobnění i sám pro sebe, ale ti, kteří neovládají schopnost odprostit se, aby si mohli určitý pocit nebo situaci vsugerovat, budou dozajista zmatení. V textu se nachází zajímavé pasáže, ale i části vyloženě otravné a celkově kniha působí ne příliš kompaktně.
Kdo by čekal, že tyto krátké novely budou původním základem příběhu, než ho autorka rozvedla v komiksech? Paradox. V této dojde na hádku. Ano, mezi Nickem a Charliem. Je to (naštěstí) krátké a především hořkosladké...
Když jsem knihu spatřil poprvé, oblil mne pot a vlna despektu. Kombinace obálky a strašáka „feministické satiry“ se zdála hrozivá... Ale po několika měsících jsem se odhodlal nebýt kokot a pustil se do četby.
Formát přednesu, kterým dámy autorky prezentují mnoho vyjádření i situací, mi učaroval. Zamyslel jsem se, skvěle pobavil (zejména u prasáků) a dozvěděl se něco ze vzniku této relace i jejího směřování.
Další cihlička do knihovny... Ideální jako koncentrovaný zdroj informací k uvedenému tématu. Autor v knize předkládá nápady na možný posun kreativity (kohokoliv) obecně a jde přímo k věci, jednoduše, svižně, konkrétně (+ všechna další pozitivní přirovnání).
Mnoho z nás nalezne samo spoustu vlastních cest sebevyjádření, ale může být fajn mít po ruce tento souhrn, ať už jako inspiraci nebo připomínku. Rozšíření možností se vždy hodí, navíc jde o zajímavé podněty.
Citace:
Chceš manifest? Tady ho máš: Maluj takové obrazy, na jaké chceš koukat; rozjeď takové podnikání, jakému chceš šéfovat; hraj hudbu, co tě baví poslouchat; piš takové knihy, které si toužíš přečíst; tvoř ty věci, které chceš používat. Udělej přesně to, co by se podle tebe mělo udělat.
Další komiks z edice DC Black Label... který mne absolutně nebavil. Dočteno jen proto, že za cca hodinu je možné přečtené odložit.
Pokus o sestoupení do hlubin Batmanovi duše bez hloubky scénáře a postav. Samotná kresba je úžasná, ale suše podanou linii hlavního hrdiny nespasí.
Nemohu si odpustit srovnání s Arkhamem G. Morrisona. Odtamtud stístěná atmosféra a niterní pocity prýštily z každého okna každé strany. Tady nabízené kombinace působí otravně a lacině.
Verdikt: Je to nuda. Sáhněte raději po jiném komiksu, tento přenechte zarytým fanouškům Batmana.
Ohledně tohoto díla jsem nerozhodný, jakoby se autorka teprve rozepisovala. Výborně představuje postavy a hierarchii vlastního světa. Popisy Eony při práci s hua (energií) jsou kouzelné. Líbila se mi linie vyprávění: nervózní začátek, relativně táhlý prostředek a gradace finále. Náročná na zpracování může být, zejména pro čtenáře neznalé takových kultur, mentalita a chování postav.
Technické provedení publikace mi přijde perfektní: velký formát, kvalitní papír, tisk i celkově nestandardní pojetí konceptu herního art booku. Většinou lze v knihách tohoto typu spatřit více z nejrůznějších oblastí, tady dostala prostor zejména část týkající se prostředí. Absolutně mi to nevadí, právě naopak si vážím technologických ukázek návrhů. Jednotlivé lokace jsou řazeny chronologicky tak, jak by jimi divák procházel i ve hře, tudíž se jedná také o průvodce. Občas se ke knize vracím a dmu se pýchou nad tímto herním projektem i jeho úspěchem.
Ať už bylo pouto mezi Guiem a Lou ve skutečnosti jakékoliv, tvorbě pro ni (nebo spíše skrz ni) věnoval dost času a zúročil ji velmi plodně. Básně obsahují převážně touhu, naprosté omámení autora Louisinou osobou, něžnosti, ovšem, v kontrastu, i filtraci válečných zážitků. V podstatě mnoha básní jsem viděl Lou jako osobu , která jediná autora drží nad vodou, je mu (iluzivní) oporou a dává jeho životu smysl. Vzhledem k množství vyjádřeného básník experimentoval se slokami, nebo verši, některé vzkazy jsou dokonce piktogramy (což mi přišlo naprosto originální). Jedná se o mou první, před mnoha lety, zakoupenou sbírku básní, ne však nijak oblíbenou. Spoustu řečených myšlenek neocením, jiné mi přijdou velmi osobní a cizí, každopádně první báseň je něco absolutně nádherného:
V hluboké tůni zraků tvých
Mé srdce taje jak jarní sníh
A mizí v nich
V těch vodách vášně kde lásku raní
Melancholické vzpomínání
Střípek k objasnění smrti rodiny Reissových (alespoň z pohledu papá Reisse). Také je vysvětleno, proč se tento rod stal královským a kdo má vůči jejich specifickému kralování odolnost... Dojde i na akční sekvenci (průzkumníci-absolventi X skupina nepřátel-na-odpis). Většina dílu se točí kolem vysvětlování, je plná vzteklých, odsuzujících, zmatených, nebo šokovaných pohledů. Eren pouze hostuje (s roubíkem v puse se žádná paráda dělat nedá), více prostoru dostane Historia. Evidentně se dostáváme k (dalšímu) zásadnímu zlomu v sérii.
Film má Hitchcockovy Ptáky, manga Itóovy Ryby. Celým příběhem se táhne odpudivá atmosféra - stupňující se zápach a rozklad. Autor staví spíše na nechutném podtónu, než na hrůzném. Rozhodně jsem ocenil, že se opět jednalo o ucelené dílo (podobně jako Spirála), v českém vydání navíc obohaceno o dva krátké přídavky. Mimochodem Záhada zlomu v Amigaře (jeden z přídavků) je strašidelnější více, než celé Ryby dohromady a to se jedná jen o několik stran... Na české verzi se mi líbí zakomponování českých citoslovcí do scén. Po česku si to hold užívám více!
Grafická stránka tohoto Díla je spektakulární. Čistá, nápaditá a vlastně jediným důvodem, proč jsem si chtěl komiks přečíst. Tvoření něčeho tak úžasného asi muselo té paní ilustrátorce Valero-O'Connelové zabrat notnou dávku času...Přednesené téma toxického vztahu mne nijak nezajímalo, ALE... i když je v tomto případě poukazováno na konkrétní případ, během četby se mi určité aspekty toxického chování vybavovaly i v mém případě vůči jiným a jako připomínka, něčeho tak zásadního, se novela také vyplatí přečíst.
Několika lidem v mém okolí se tato kniha zdála podivná a ačkoliv se nijak zvlášť nezajímám o literaturu pro děti, po nahlédnutí dovnitř mě velmi překvapilo, co se skrývá uvnitř. Zaprvé: mnoho ilustrací vyvedených v jedinečném grafickém stylu. Za druhé: téma vzpomínek a vše okolo nich, přiblíženo pro malé čtenáře. Musím přiznat, že se mi zřetelně vybavilo vlastní hloubání v dětských letech o tom, jak asi funguje deja vú (v té době bez znalosti daného výrazu), proč si nepamatuji situace ze začátku života, atd. Za třetí: je k tomu soundtrack, i když psychedelický... Drobnost, která se zdála lehce nepříjemná je vůně knihy. Znáte ten pocit, když otevřete knihu, přičichnete a ona voní papírem a tak, jak knihy obyčejně vonívají? Tato je cítit jen chemickým tiskem.
Verdikt: Zdařilé dílo, působící jak umělecky, tak poučně. Řadím do TOPU za rok 2022!
Autorka popisuje sbližování s agresivním bojovým psem. Jeho labilní chování se nevyzpytatelně mění: v jednu chvíli normální pes se okamžitě může proměnit na zabijáka, každá procházka se stává peklem (bez přehánění). Výčet šílených situací v příběhu je ohromný.
Kniha je psána formou deníku. Má cca 260 stran, pocitově ovšem dvakrát tolik. Font písma je drobný, text na stránce nahuštěn a nejedná se zrovna o relaxační čtení.
Každopádně za sebe doporučuji! Vážím si paní autorky, že dokázala vložit tolik energie a přesvědčení do Conanovi proměny. Pro mne je úžasné, když někdo obětuje kus vlastního komfortu pro péči o jinou duši, ať zvíře či osobu.
Upřímně... stěžejní prvky, které si získaly můj obdiv, byly kresba a coloring, oba na extrémně kvalitní úrovni. Uhrančivé od pohledu. V kontrastu k nim, je zde naopak recesivní příběh se zvraty tak přímočarými, až se mi chtělo brečet. Ani babča se svým pózerstvím to nezachránila.
Zvukomalebná sbírka básní. Obvykle poezii nehodnotím, ovšem kniha má pro mne hodnotu perfektního uměleckého díla s přesahem. Budu ji číst znova a znova. Jemná a lehká tvorba autorčina je pohlazením pro mou duši.
Drobná vsuvka do rozjeté série... Prostředí Vánoc se zdá být klasickým klišé, ale na pozadí novely se odehrává pouhé nabádání. Autorka krásně vysvětluje, co je nezbytné pro člověka s psychickým problémem. Sourozencům Springovým přiřazuje role vhodné léčby: Tori se ukazuje jako pochopení, Charlie představuje potřebu bezpečného útočiště a malý Oliver se projevuje jako morální podpora (viz jeho řeči o omluvě a objetí). Jsou základy empatie, která bývá v hektických a hašteřivých rodinách nedostatkovým zbožím.