Delicius komentáře u knih
Krátká úsměvná pohádková hra plná vodniků i toho českého světa.
překvapivě "nadčasové dílo vhodné od prťat až po starce.
Moc příjemně mě překvapilo.
Po prvotních rozpacích mě začaly fascinovat detaily na obrázcích, které po přečtení záložky knihy, kde jsem byl uveden do kontextu nabraly úplně jiný rozměr.
Takže vlastně wow. Má to pro mě tu správnou Sendakovskou auru, kdy zpočátku nad knihou jen krčím rameny a považuji ji za blábol, až po stádium naprostého obdivu a úžasu....
Moc jsem si užil - ale v paměti mi utkvěly hlavně dvě, kterých se jen tak nezbavím - Pytlák a Duben v Paříži....
Za posledních deset měsíců jsem ji přečetl třikrát. Pořád perfektní kniha u které se neskonale bavím.
Výborný počin autora.
Kniha popisuje konkrétní podpůrný program pro sourozence dětí s pas, včetně teoretického i filosofického zázemí programu. Velice dobře a srozumitelně napsané.
Těžké k hodnocení, najednu stranu kniha slibuje popsat jakým způsobem jít k inkluzi a inkluzi opravdu velice dobře popisuje, vymezuje a hlavně velice lidsky popisuje. Z první části bych byl opravdu nadšený když jsem studoval speciální pedagogiku a lámal si hlavu nad rozdíly mezi inkluzí a integrací...
Autorka navazuje kazuistikami svých klientů, ale v nich jen načrtne první dojmy z klientů a nepopisuje jakým způsobem postupovala při jejich speciálněpedagogické (léčebně-pedagogické) montessori terapii. Což je pro mě velké zklamání.
... poslední část je výrazným odskokem od tématu inkluze k penězům. Ano spojitost zde je, a je i vysvětlena, ale podle mě ne dostatečně. Závěrečná polovina knihy je tak plná konkrétních postupů a techniky jak pomoci lidem/dětem pochopit princip peněz, a v rámci toho rozvíjet i spoustu dalších schopností (motorika, počítání, pojmenování, úcta k čistotě)...
Kniha je napsána i přeložena čitelně a srozumitelně.
No nejspíše sáhnu i po druhé knize autorky a uvidím.
Pro mě jako pro profesionála, nikoli rodiče cenná kniha - ve třídě máme hned dvě speciální sestry, tak mi to pomohlo lépe si představit jakou podporu ode mě jako od pedagoga potřebují.
Pro mě moc důležitá kniha. Věnuje se tomu, jak pracovat s úctou a respektem k lidem, o které pečujeme. Popisuje, že respektující přístup, ač se může zdát těžším než je prostá buzerace, je z dlouhodobého hlediska účinnější a jednodušší.
Skvělá sbírka příběhů. Ze všech těch sbírek indiánské mytologie mě tahle nejvíce chytla. Příběhů je opravdu mnoho a jsou poutavé. Oproti jiným sbírkám (třeba Topolova Trnová dívka, Indiánská knížka od Rodolfa Friče) oceňuji to, že jsou více "Vhodné" k četbě pro děti. Jako sem tam nějaká brutalitka tam je, ale není to tak moc.
Po skvělém úvodu, dostatečném napínání a a naznačování blížící se tragédie se opravdu dostáváme do domu, kde se hraje na schovku a....
...v tento okamžik začne nadšení nahrazovat pocit zklamání, které zůstalo i po dočtení celé knihy.
Nemohl jsem usnout, dokud jsem nedočetl.....
yeah! doufám, že vyjde aj druhý díl!
(SPOILER) Lukjaněnko má opravu rád dialogie.
Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu se pokouší téma rozvinout a už nemá moc co nabídnout.
Tento pocit jsem měl jak u dialogie Pohraničí (Stráž- Reverz), tak u série Kirill Maximov (Nanečisto- Načisto).
Stejně tak je to v tomto druhém dílu. U Kvazi jsem víc chrochtal blahem, rochnil se v té novosti a originalitě světa... u Kenozoika jsem spíše tak nějak přetrpěl po skvělém startu takovou nicneříkající polovinu knihy bez zápletky až po už klasický konec ve stylu Lukjaněnka (kdy vše naruby obrátí)...
přesto že jsem teda knihu přečetl během dvou dnů, spíše cítím zklamání...
To byla síla. Knihu jsem si opravdu zamiloval.
Asi bych neměl zcela hodnotit, zde; ale četl jsem Beale Street Blues v angličtině, a je to krásné. Miluji Baldwinův jazyk, způsob jakým píše, jak vypráví, a co vypráví.
Beale street blues, je krásný milostný příběh, tak silný, že se člověk vzteká na svinského Bella, ohromeně kouká na zoufale-krásnou-lidskou scénu masturbace v cele...
Závěr mě zklamal, uvědomil jsem si, jak je pro mě těžké žít s tím, že nevím, jak to bude pokračovat. ÁÁÁ.
Přečteno třikrát za můj život, před maturitou, dva roky po ní, a dnes- o šest let později v časech toho našeho Moru.
Po každé, silný příběh, po každé něco pro mě.
Dříve- fascinace odcizenými hrdiny, těmi kteří jednají a nemohou cítit, protože ta tíha je příliš velká. Tarrou, Rieux.
Dnes vdechuji spíše ty doušky života. A to, že se jde plavat do moře. Večer ve tmě, Rieux a Tarrou se probouzí, do nového začátku. Nová vize života. Nový smysl.
Je fascinující sledovat co se stalo tam, co se děje teď. Je fascinující sledovat tu vizi, co se námi asi stane.
Zavření v karanténě lapáme po dechu, a snažíme se žít Moru navzdory.
Krása.
První dva komixy, rozjezd- byl jsem nadšen. Když jsem viděl Insmouthany, slintal jsem blahem.
časem.... no, texty za komixy jsem začal přeskakovat úplně a četl jen komixy. Závěrem to podle mě úplně zkazil... no.
... po letech studia oboru, ruším pět hvězdiček, a dávám 2
chaotická a nepřesná kniha, která si jen tak háže pojmy, a nedává smysl.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah, jednoho zářijového podvečera.
Je to skvělé a čtivé. První novela se mi líbila více, druhá je více psycho.
Poprvé mě nebavil Zábranův doslov ke knize, tak jsem jej přeskočil.