Devil-Ivet komentáře u knih

Kniha, která mě díky své povídce Člověk, který nemá pokoje, donutila přemýšlet nad dnešní společností. Nad společností, která jen odsuzuje druhé a nedává šanci druhým. Ovšem druhá povídka Jak jsem se stal "probuzencem" má také něco do sebe.

04.06.2016

Otrokyně sadistů se četla velmi rychle. Byla jsem zděšena, co všechno se může stát. Ale pořád jsem se sama sebe ptala, jestli je to možné. Jestli může být někdo takhle krutý. Ovšem po tom, co všechno se jí stalo, jsem nepochopila, proč dělala blbečka nějakým novinářům…

1 04.06.2016

Měla jsem obavy, jaká kniha bude. Jak obtížná bude. Nakonec nebyla. Líbila se mi, a to hodně. Jen bych vymazala zdlouhavé popisy. Ty byly opravdu nudné. Ale když si je odmyslíte… Skvělý příběh.

1 04.06.2016

Plno akce, zvratů, nové tváře. Tento příběh zhltnete během chvíle. Je napínavý a dobrý. Já si zase oblíbila Nathaniela, je prostě roztomilý.

1 04.06.2016

Samotný námět není špatný, zpracování také ušlo (s přimhouřeným okem), ale jako celek to nestálo za nic. Nejvíc mě rozčilovalo neustálé opakování jako třeba: děda Bechleda od lam a velbloudů nebo červeno-modré maringotce s plechovým medvídkem na střeše či na úzkých bílých dveřích bylo v červeném srdíčku modrou barvou napsáno Adriana + Roland. To si mohl autor odpustit.

04.06.2016

Kniha mě zaujala už na škole, a tak to chtělo jen čas, než jsem ji otevřela. A musím říct, že mě to bavilo víc, než jsem čekala. Tento příběh jsem přečetla jedním dechem. Bylo to zvláštní, podivné a přece poutavé. Další dvě povídky už nebyly tak napínavé a čtivé, ale stále mě udržely v pozoru. Markheim mě bavil víc.

2 04.06.2016

Od knihy jsem očekávala hodně, asi taky proto, že jsem četla skoro samé kladné reakce. Ale ve výsledku mě zklamala. Přesto, že měla pár slabých chvilek, mě dost nudila.

1 04.06.2016

Příběh Christiany F. ve mně zanechal velmi silné pocity. Jak už tu bylo řečeno (napsáno), My děti ze stanice Zoo by se mělo zařadit mezi povinnou četbu. O tomto by se mělo mluvit. Zapůsobilo to na mě rozhodně víc, než když nám o drogách povídali ve škole a ukazovali letáčky a podobné věci. Takže je jasné, že kdybych neměla dostatek rozumu a chtěla zkusit drogy, kniha by byla hlavní věcí, která by mě od toho odrazovala… Určitě se k Christianě budu vracet.

4 04.06.2016

Další napínavý díl. Skvěle napsané a poutavé. Napínavé a nebezpečné. Anita se konečně rozhodne, koho si vybere. Její volba je dobrá, ale ne překvapivá. Hodně se tu rozebírají vztahy a pravidla uvnitř smečky, což je příjemné zpestření.

1 26.03.2016

Veselá a zábavná kniha. Plná dobrodružství a naděje. Bohužel musím konstatovat, že v polovině autor ztratil dech, jako by nevěděl, co napsat a část s Francouzkami s Albáncem a Bosňanem byla nudná. A konec zakončil moc rychle. Pan rada byl nejlepší a podle mě se mu měl věnovat nejvíce.

26.03.2016

Anita opět bojuje s upíry, řeší vraždy, prostě klasa. Nově jsou tu elfové, což je pěkné zpestření. Nemám co vytknout :)

26.03.2016

Kolem a kolem působivá kniha se zajímavým příběhem, ale ze všech jedenácti knih, co jsem zatím četla, mě bavila nejméně. Z tohoto důvodu dávám jen tři hvězdičky, neboť tomu stále něco chybí.

13.03.2016

Překlad je hrozný. Pana Tomana by měli zlynčovat, aby se pro příště poučil… Jinak kniha samotná (příběh) je skvělý. Opět se nenudíte, zasmějete se a vtáhne Vás do děje. Na scénu konečně přichází vlkodlaci, což je krásné oživení a my máme možnost poznat i ten druhý svět.

1 13.03.2016

Knihu jsem vzala do rukou s velkými rozpaky. I při prvních několika stránkách jsem přemýšlela, jestli má cenu číst dál. Ale nedala jsem se a četla. Až jsem byla překvapena, jakým směrem se děj ubíral a co všechno se zde stalo. Skvělé čtení, ke kterému se budu vracet a co mě obohatilo. Jen bych vynechala soupis gobelínů a drahokamů. Tato kapitola byla velice nudná.

3 13.03.2016

Tentokrát se Paasilinna zaměřil na finskou mytologii a povedlo se. To šestero se mi zalíbilo. Je to veselé, čtivé, vůbec jsem se nenudila. Jedna z nejlepších knih.

2 13.03.2016

Poprvé se zde objevují vlkodlaci, což je skvělé zpestření. Seznámení s Richardem bylo vtipné a rozvíjející se milostný trojúhelník je na obzoru. Kniha je poutavá, napínavá, krvavá, bojechtivá. Prostě Anita, jak se patří.

1 13.03.2016

I druhý díl stojí za přečtení. Sarkastická Anita, drsná jak šmirgl, dává na frak všem nestvůrám. Jenže tentokrát ty nestvůry nejsou nestvůry, ale lidi. Dobře jsou popsána místa činu (pro někoho možná až moc drsné), samá mrtvá těla, násilí, je to akční. Ale také zábavné. Anita v růžových šatech? A Jean-Claude je stále roztomilý, i když vlezlý.

1 13.03.2016

Provinilé slasti jsem poprvé četla někdy před 8 lety a tenkrát to bylo něco úžasného. Něco pro mně nového, drsného a neočekávaného. Teď, v porovnání s ostatními díly, už to není tak dobré, ale pořád mám tento díl ráda. Je krvelačný, vtipný, čtivý, napínavý... Prostě Anita, jak ji znám a jak ji mám ráda :)

13.03.2016

Některé povídky jsou dobré, jiné horší. Ale protože Neomillnerová patří k mým oblíbencům, nijak mě to neodradilo od čtení. Celkový dojem je skvělý. A vůbec, přece si neodepřu Lotu :)

1 12.03.2016

Kouzelné. Miluji svět muminů a myslím, že tento díl je velice dobrý. Napínavý, kouzelný, veselý.

1 12.03.2016