dianaxn komentáře u knih

Nikdy jsem si nemyslela, že může být nějaká kniha s 850 stranami tak nudná. Ale stalo se. Převorství u pomerančovníku má zajímavý nápad a koncept, ale zpracování je meh a bez všech zdlouhavých popisů zbytečných věcí, historie a míst to mohlo být o polovinu kratší.

Samotný příběh není špatný a worldbuilding je celkem originální, jenže se děj šíleně táhne a nakonec se to, o čem měla být původně celá kniha, odehraje na pár stranách. Přesněji řečeno, velká epic bitva, která mě zajímala nejvíc, je nacpaná v jedné kapitole.

Postavy byly další problém a ne proto, že by byly otravné, jen je jich tam tolik, že jsem v tom měla mess i po 200 stranách a netušila jsem, kde měl kdo s kým v určitou dobu být. Vzadu je dokonce jejich přehled na 16 stranách (ano, fakt na 16, sama jsem to spočítala). Jsem ráda, že mi nakonec vůbec došlo, že to je vyprávěno z pohledu 4 postav, protože jsem nejdřív myslela, že je jich víc.

Styl psaní taky nebyl žádná sláva, ale nedá se říct ani to, že by byl katastrofální (jen nudný a uspávací). Nejspíš nesedl jen mně osobně, a nepomáhal tomu ani fakt, že byly všechny popisy zbytečně detailní.

Ale abych jen nekritizovala, tak se mi líbil vytvořený svět, který je dobře promyšlený a spojení s tématem draků. Jsem si jistá, že spoustu lidí tahle kniha nadchne, jen já nejsem jedním z nich.

6 21.08.2021

Jednou za nějaký čas nastane moment, kdy se mi líbí něco, co má huge hype a já píšu místo obvyklých unpopular opinions recenzi, která je plná nadšení. Spoiler alert: ten moment nastal právě teď.

Vicious je dark a twisted, takže to není pro každého (na konci recenze najdete trigger warnings), ale mně se to líbilo. Funny fact je, že to je všechno, co mi normálně vadí: slow, bez nějakých šokujících zvratů a má to 2 časové linie:

• před 10 lety, kde se Victor a Eli jako přátelé snaží dokázat existenci ExtraOrdinary a získat vlastní superschopnosti.
• současnost, kde Victor utekl z vězení, aby se pomstil Elimu, který mezitím zbavuje svět všech nadpřirozených bytostí.

Jde o mix dark academie, pomsty a superhrdinů (nebo spíš supervillains), a tak vznikl tenhle skvělý, jedinečný příběh. Celý nápad je zajímavý a superschopnosti jsou originální. Jak už jsem psala, tak děj je celkem předvídatelný, protože je toho hodně v anotaci, ale tím byste se neměli nechat odradit, protože činy protagonistů jsou překvapující samy o sobě.

Teď přichází ta nejlepší část, což jsou morally grey postavy. Nikdo nebyl jen dobrý nebo špatný, a všichni byli villains v nějakých určitých aspektech něčího příběhu. Každá postava měla svůj unikátní a taky uvěřitelný charakter. Na stupnici od 1 do 10 by tady moral greyness měla 10/10.

Jedna z nejlepších knih za tenhle rok? Yes.
Jedna z mých fav knih celkově? Yes.
Jedna z knih, kterou byste si měli přečíst? Hell yes.

trigger warnings: sebevražda, vražda, předávkování, sebepoškozování, drogy, panické záchvaty

4 17.08.2021

(SPOILER) Těchto 400 stran se dá shrnout do 3 vět: Šeherezáda chce pomstít smrt své nejlepší kamarádky, jejíž vrah je Chalíd. Aby se k němu dostala snadněji, dobrovolně se stane jeho ženou. Po tom, co uvidí Chalídovi krásné oči se do něho zamiluje.

Tohle je děj. Když si přečtěte anotaci, dozvíte se v podstatě všechno. Mezi začátkem a koncem je naprosté nic.

Prostředí mělo být zasazené do starověké Persie, ale víte, co jsem místo toho dostala? Hromadu random cizích pojmů bez sebemenšího vysvětlení nebo contentu. Dialogy připomínají rozhovory mezi teenagery, kteří se snaží mluvit s určenou dobou a tragicky selhávají.

Začátek byl zajímavý (přesněji řečeno prvních 20 stran), kdy se Šeherezáda chce pomstít. Jenže pak uvidí Chalída, dojde jí, že je vlastně sexy, takže mu je vše odpuštěno a všechny jeho činy omluveny. Navíc je to insta love, protože se do sebe hlavní protagonisti zamilují během 2 dnů.

Je tady i náznak nesmyslného milostného trojúhelníku, v čele s hlavní hrdinkou, která je ta nejkrásnější, nejúžasnějsí bytost v okruhu milionu kilometrů a jejíž inteligence přesahuje všechny lidské standardy. Pak je tu kamarád z dětství, který už od začátku nemá sebemenší šanci a všemi milovaný love interest, který vraždí své manželky. Ale to je samozřejmě okay, koneckonců, nikdo není dokonalý. Člověk nemusí být génius, aby uhodl s kým hlavní hrdinka skončí.

No, aspoň je to celkem čtivé, když už nic jiného.

Samotný koncept a nápad byly zajímavé, výsledek už tolik ne. Četla jsem i horší knihy, se kterými se tahle nemůže srovnávat, ale i tak to nebyla žádná sláva.

4 03.08.2021

Zoya Nazyalensky je odteď jednou z mých all time favorite postav a tohle je to nejdůležitější, co jsem vám chtěla sdělit.

King of Scars je třetí série z Grishaverse, odehrávající se po událostech z Griši a Šesti vran, takže byste před tímhle měli mít přečtené obě 2 série. (asi by to šlo číst i bez nich, ale nezdá se mi to jako dobrý nápad, protože byste skoro nic nepochopili a navíc si všechno vyspoilerovali)

Autorka vzala moje nejoblíbenější postavy z Griši – Nikolai a Zoya – a přidala k nim moji nejoblíbenější postavu z SoC, což je Nina, takže co se týče protagonistů, byla jsem nadšená, protože výběr nemohl dopadnout lépe.

Dokonce i styl psaní mi tentokrát sedl (možná proto, že jsem to četla v en originále). Kapitoly z pohledu Niny mě ze začátku nudily, ale pak se to naštěstí zlepšilo, takže druhá část byla zajímavější. Přesto se mi líbily víc kapitoly s Nikolaiem a Zoyou, takže jestli tihle 2 nebudou endgame, budu v depresi.

Jako nejlepší se mi zdál konec, i když jsem si vyspoilerovala cliffhanger, takže jsem už dlouho předem věděla, co se tam stane. (a když nad tím tak přemýšlím, tak já si vyspoilerovala konce všech 3 sérií, takže bych si měla zakázat fanarty, ale nevadí)

Každopádně to byl povedený závěr, po kterém musím vědět, co se stane dál, takže se těším na sequel, a zatím je tohle moje fav kniha od autorky.

4 01.08.2021

Z prvního dílu jsem byla nadšená, takže jsem se hned po něm pustila do pokračování, a rovnou říkám, že první díl se mi líbil víc.

Důvod je ten, že se objevila nová postava – Greyson. Nezdál se mi otravný nebo něco podobného, ​​ale Rowan s Citrou měli kvůli jeho kapitolám míň prostoru a Greyson mě v porovnání s nimi tolik nezajímal. Na začátku jsem ani nevěděla, o co v jeho kapitolách jde a jaký to má účel, ale pak se to zlepšilo.

Nicméně, ostatní věci zůstávají pozitivní. Začátek mě bavil, sice byl rozjezd pomalejší, ale já se začtením neměla problém. Citra byla skvělá protagonistka, stejně jako Rowan, a líbil se mi jejich vývoj charakteru. Děj byl rychlý, svižný, nějaké zvraty mě dost překvapily a zdálo se mi zajímavé vidět myšlenky Nimba, což je vlastně umělá inteligence.

A pak je tu samotný konec, který byl úžasný a hrozný zároveň. Byl nečekaný, skvěle promyšlený a zdá se mi to jako jeden z nejlepších konců v historii cliffhangerů. Špatný je, že teď u sebe nemám třetí díl, takže to vypadá, že si to nejspíš přečtu v en.

3 28.07.2021

Asi u každé recenze na tuhle knihu jsem viděla, že má být první polovina knihy nudná, ale mě překvapivě bavila. Sice to ze začátku bylo messy, protože mi trvalo, než jsem pochopila, že to má 2 časové linie – současnost (z pohledu Alex) a minulý podzim (z pohledu Darlingtona), ale nezdálo se mi to nudný.

Alex a Darlington (který mi připomínal Darklinga, hlavně svým jménem) jsou skvělí hlavní protagonisti, a oba jsem si je oblíbila.

Líbilo se mi prostředí a téma dark academia pro mě bylo celkem new, protože knihy tohohle typu moc nečtu. Další věc, kterou cením, je worldbuilding a systém magie – první polovina byla hlavně o tom, a přestože to bylo někdy matoucí a ztrácela jsem se, tak je to originální.

Teď je tady hlavní důvod, proč jsem tomu nedala vyšší hodnocení i přes všechny tyhle pozitiva, a to je styl psaní, jelikož mi z nějakého důvodu autorčin styl psaní nikdy nesedne (možná kromě Griši)

Jinak to bylo celkem slow paced, protože když se na to dívám zpětně, tak se toho moc nestalo, ale i tak se mi to líbilo a přečtu si pokračování, až vyjde, jenom ten geniální cliffhanger je dostatečný důvod.

1 26.07.2021

Už je to delší dobu, co jsem četla Kroniky prachu a i přestože se mi to líbilo, tak jsem si nebyla jistá, jestli se chci pouštět do doplňkové knihy, vzhledem k tomu, že jsem většinou viděla zklamané recenze.

Každopádně jsem se k tomu nakonec dostala (here we are) a v mém případě to rozhodně zklamání nebylo. Jsou tady nějaké informace o jednotlivých postavách, jejich vzniku, ilustrace a několik zmínek o světě, ať už fiktivních nebo pravdivých.

Pak to obsahuje několik příběhů o vedlejších postavách z jejich pohledu, dopisy, pár důležitých quotes z první knihy a autorčiny poznámky o tom, jak vůbec Kroniky prachu vznikly.

Nejvíc se mi líbila kapitola z pohledu pana Reeda, což je hlavní mužský protagonista, takže mi přišlo zajímavé zjistit, jak na věci pohlížel on, a poslední kapitola opět z pohledu Animant, jak společně tráví Vánoce u rodiny pana Reeda (yes, čtu o Vánocích uprostřed léta).

Děj se celkově sice moc neposunul, ale i tak to bylo super a doporučuju, i když jen v případě, že se vám líbila první kniha (což je za mě jedna z nejlepších v žánru), v opačném případě by to nemělo smysl.

5 20.07.2021

Tahle kniha vybočuje z mých obvyklých žánrů a nebyla jsem si teda jistá, co od ní čekat, protože to byl můj nejspíš první historický román, ale určitě ne poslední.

To prostředí bylo skvěle vylíčeno, univerzitní knihovna i starý Londýn měly svoje kouzlo.

Animant jsem si oblíbila hned a bylo lehké se s ní sžít. Někdy mi připadalo, jako by byla moje druhá verze v jiné době, protože jsem si často říkala: přesně to samé bych si pomyslela nebo udělala já.

Pan Reed byl ze začátku trochu nepříjemný, ale věděla jsem, že se to postupně změní, což se pak taky stalo.

A co se týče romantické linky, ta mi připadala fakt dobrá. Já mám sice nejradši hate to love, a tady byla slow burn, ale rozhodně jedna z nejpovedenějších, které jsem kdy četla.
Myslím, že tahle kniha je naprosto přesnou a ukázkovou definicí pro “slow burn”, že by mohla jít příkladem ostatním knihám v téhle oblasti romantiky.

Začátek byl sice pomalejší a konec zase trochu uspěchaný, ale jinak opravdu skvělý.
Takže jestli hledáte oddechovou knihu s povedenou slow burn a navíc v prostředí knihovny, pak vám tohle rozhodně můžu doporučit.

6 12.07.2021

Nikdy jsem nenarazila na recenzi, kde by měla tahle kniha víc než 2 hvězdy, takže jsem čekala, že to bude katastrofálně špatný. Unpopular opinion: zdá se mi to celkem dobrý.

Má to být retelling na Krásku a zvíře v jiné verzi: Nyx byla už od narození zaslíbená krutému vládci svého království. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora a má jasný plán: zabít ho a ukončit jeho vládu.
Mně to moc Krásku a zvíře nepřipomínalo, spíš to je mix více pohádek s fantasy a mytologií.

Viděla jsem, že hodně lidem nesedla hlavní hrdinka Nyx, ale já si ji celkem oblíbila a se svou záští a nenávistným myšlením vůči okolí mi připadala jako zajímavá protagonistka. Kromě toho je podle mně i nejlepší postava z celé knihy, protože ty ostatní byly otravné nebo ploché.

Nápad i worldbuilding se mi zdály originální a jak už jsem zmiňovala, je tady navíc zahrnuta i řecká mytologie. Ale protože to bylo krátký, tak bylo hodně věcí nevysvětlených.
Když už jsem u toho, tak je to ten nejkratší retelling na Krásku a zvíře, co jsem kdy viděla (250 stran) a kvůli tomu byl konec dost uspěchaný a zmatený. Kdyby to autorka protáhla na dalších 100 stran nebo další díl, líbilo by se mi to víc a nějaké nelogické věci by mi pravděpodobně dávaly větší smysl.

Co to kazí, je romantická linka – insta love. Na jedné straně ho nenávidí a na další ho už téměř miluje, což je fakt neuvěřitelná love. Ale to teda taky připisuju hlavně délce knihy.

Takže abych to shrnula, tak to sice není ten nejlepší retelling, jaký jsem kdy četla, ale jak už jsem psala, čekala jsem něco mnohem horšího a nezdá se mi to tak špatný, jak tvrdí recenze.

2 12.07.2021

Tohle je prequel / sequel s 9 povídkami k Měsíčním kronikám, které navazují po Winter (i když ne chronologicky) a rozhodně by si je měl přečíst každý fan Měsíčních kronik.

Povídky 1-8 jsou prequely o dětstvích jednotlivých hrdinů, o tom, co předcházelo a jsou tam momenty, které byly v nějakých dílech už zmíněny nebo něco dovysvětlují.

Povídka 9 je pro změnu sequel, která sleduje dění po posledním díle (Winter), což je zároveň i moje nejoblíbenější část, a lepší zakončení pro tuhle sérii si ani nedokážu představit.

takhle bych hodnotila jednotlivé části:

1. Strážkyně ★★★★
2. Závady ★★★★
3. Královnina armáda ★★★
4. Carswellův průvodce za štěstím ★★★★
5. Až přejde slunce svit ★★★
6. Princezna a strážce ★★★★
7. Malá androidka ★★★
8. Mechanička ★★★★
9. Něco starého, něco nového ★★★★★

4 08.07.2021

Na to, že jsem měla poměrně nízká očekávání, jsem z toho byla nakonec dost nadšená.
Přiznám, že bych se k tomu asi nedostala nebýt toho, že mi došly skoro všechny ebooks, což by mě fakt mrzelo, protože něco takhle originálního jsem už dlouho nečetla.

Příběh je psán z pohledu Citry a Rowana, kteří se stanou učedníky smrtky, přestože o to nestojí. Musí si osvojit umění brát život, a okolnosti je nakonec postaví do role soupeřů na život a na smrt.

Postavy jsou skvělé a zajímavé. Upřímně jsem nejdřív měla radši Rowana, protože mi byl sympatičtější a Citra mi ze začátku moc nesedla, ale po tom, co se jejich cesty rozdělili jsem si oblíbila i Citru, takže je těžké rozhodnout se, komu jsem fandila víc.

Samotný nápad a téma autor zpracoval zajímavě, worldbuilding je unikátní, propracovaný a skvěle popsaný.

Děj byl nepředvídatelný (když pominu vše, co se píše v anotaci), měl spád, rozjezd byl rychlý a chytlo mě to hned na začátku. Zvraty byly geniální a nečekané (i když jsem si asi 2 důležité vyspoilerovala, ale to je moje chyba)

Poslední věc, co chci vyzdvihnout jsou deníkové zápisy, prokládané mezi jednotlivými kapitolami, ve kterých se skrývaly hlubší myšlenky, které mě nutily se zastavit a přemýšlet nad tím.

Jedna z nejzajímavějších a nejoriginálnějších scifi dystopií, doporučuju.

6 30.06.2021

Slyšela jsem, že to má být dark, drsný a děsivý a už jenom tohle mě zaujalo.
Je to retelling na Roztrhané střevíce a nebo, jak to znám já, Dvanáct tančících princezen.

Original zní, že chodí sestry každou noc tajně tancovat a autorka sem přidala navíc prvky thrilleru, detektivky a fantasy – z dvanácti sester potkal čtyři z nich tragický osud a všichni si myslí, že jsou prokleté. Annaleigh na kletbu nevěří, stejně jako pochybuje, že to byly tragické nehody.

Worldbuilding byl zajímavý, sice ne moc podrobný, ale na stand alone dostatečný. Jako největší pozitivum bych brala prostředí moře, solných míst a pochmurnou atmosféru, které byly popsány tak dobře, že jsem si to dokázala živě představit.

Děj je skvělý, napínavý a pokaždé se objevily překvapivé zvraty, které jsem vůbec nečekala. I když konec už byl hodně přemixovaný, až jsem nevěděla, co je vlastně pravda.

Romantická linka tam být nemusela (stejně jako milostný trojúhelník), i když se nedá říct, že by mi nějak extra vadila. Spíš jde o to, že bylo od začátku celkem jasné, jak to dopadne.

Další věc, kterou chci vyzdvihnout, je zabíjení hlavních postav. Hodně hlavních protagonistů umřelo, což není časté, takže to oceňuju. To je taky důvod, proč jsem nebyla moc nadšená z konce.

Začátek byl skvělý, prostředek ještě lepší, konec zajímavý a epilog to zničil – jedna postava ožila a část mého nadšení umřela.

Ale bez ohledu na to tuhle knihu rozhodně doporučuju, je to jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších retellingů, jaké znám.

3 24.06.2021

Tuhle novelu k Měsíčním kronikám byste si měli přečíst mezi třetím a čtvrtým dílem (Cress a Winter)

Jsou tady odhaleny nějaké důležité klíčové momenty a zvraty, bez kterých byste pravděpodobně nepochopili nějaké informace ve Winter, takže bych to nevynechávala.

Tahle kniha vypráví o Levaně (což je hlavní záporná postava série), její minulosti a jejím dětství.

Čekala jsem, že to bude něco typu, jak moc těžký život Levana měla a ospravedlňování, proč se stala takovou, jaká je, a proto mě překvapilo, že to tak nakonec nebylo.
Přišlo mi to zajímavé tím, že nebyla vyobrazená jako kladná postava ani ze svého pohledu, protože byla psycho a evil už od samého začátku.

Mám za to, že účelem téhle novely je, abychom se Levanu snažili pochopit a snad ji i litovali. Ano, to se stalo – je mi jí líto, ale zároveň ji pořád nenávidím (což dokazuje, jak je ta záporná postava dobře vykreslená)

Nicméně se mi to líbilo a je to skvělé doplnění celé série.

2 24.06.2021

Začnu s tím, že si před tímhle dílem musíte přečíst novelu o Levaně, kde jsou odhaleny nějaké důležité klíčové momenty a zvraty, bez kterých byste tady nějaké informace nepochopili.

Pokud jde o postavy, tak o Winter jsem si nejdřív myslela, že je šílená (což je vlastně pravda, i když má důvod), ale nakonec jsem si ji oblíbila a oceňuju, že je každá hrdinka jiná a originální.

Druhého hlavní protagonistu Jacina jsem v předchozím dílem moc nemusela, ale po tom, co tady dostal víc prostoru, jsem ho taky začala mít ráda, i když jsem předtím pochybovala, že se mi to podaří.

Co se týče děje, tak se mi zdál skvělý, stejně jako zvraty, které byly taky super a většinou nepředvídatelné.

Navíc tady byly linky ze všech pohledů jednotlivých postav, takže i ty, které jsem předtím neměla ráda, jsem si tady nakonec oblíbila, protože jinak to ani nešlo.

I když je fakt, že to nemuselo být tak dlouhý – tahle kniha má 800 stran, z toho 500 bylo o revoluci, což teda někdy působilo rozvlekle. Ale líbil se mi autorčin styl psaní, takže to až tak nevadilo, protože se to četlo dobře a rychle.

Abych to shrnula – je to fantastický konec skvělé série a doporučuju.

3 23.06.2021

Rudou královnu jsem absolutně a bezvýhradně nenáviděla, i když jsem ji dokázala dočíst ve zdraví. U tohohle shitu jsem doslova cítila, jak mi protéká život mezi prsty.
Proto si nikdy nepřečtu sequel – dostala bych se na pokraj smrti, a já mám v plánu prožít nádherný a bezbolestný život.

Well, připravte si popcorn. Tohle bude na dlouho. Žádná slova nedokážou ani z poloviny vystihnout, jak moc je tahle kniha příšerná, ale pokusím se o to.

Styl psaní je mizerný a uspávací. Autorka buď
a) napíše 3x tu samou věc v jednom řádku
b) zkopíruje cringe fráze, které se tu vyskytují 100x

“Musela jsem ho najít. Musela jsem.”
“Musela jsem ho přesvědčit. Musela jsem.”
Jediné, co Mare opravdu musí, je přestat všechno opakovat.

“Musela jsem se kousnout do rtu, abych zůstala zticha. Musela jsem se kousnout do rtu, abych hlasitě nevyhrkla.”
Jak vidíte, moc dlouho být zticha nevydržela.

“Ty je zachráníš. Zachráníš. Zachráním, zachráním, zachráním.”
Mě před těmihle muky už nikdo a nic nezachrání.

“Ona žije. Žije. Žije.”
To je sice milé, jenže jestli to takhle půjde dál, tak já brzo umřu. Umřu. Umřu.

“Co to je, co to je, co se to se mnou děje?”
…
Ach, ano. Tohle byl ten zlomový moment, kdy bych tu knihu vyhodila z okna, pokud bych ji neměla staženou na mobile. Můj mobil musí projít kontrolou virusů, aby se zbavil všech vzpomínek na nejhorší dny mé existence.

Mare je ta neotravnější a nejhloupější hrdinka v historii všech otravných a hloupých hrdinek, která musí všechno 10x zopakovat. Takovou debilitu jsem ještě jaktěživ nezažila. Wait, edit: taková debilita by měla být nelegální.

“Blýskající holčička. Tak mi říkala, tak mi říkali oni. Ne, ne, to tedy nejsem. Já už nejsem malá. Jsem bohyně blesku.”

Tady jsem dostala záchvat smíchu. Mare je spíš bohyně otravnosti. Ale řekla bych, že označení “porouchaný robot” se hodí víc.

Kdykoli zmínila “blýskající holčička” (což bylo 44x), cítila jsem nutkání teleportovat se do té knihy a praštit robota Mare lopatou k smrti.

“A já si připadala jako nějaká výjimečně hloupá ryba, která se neustále chy­tala z háčku na háček, ne a ne se poučit.”
To, že o sobě Mare prohlásila, že je hloupá, je jediná chytrá věc, která z ní vypadla.

Pak tady máme děj (nebo spíš jeho absenci), který byl o opakování slov. Jediné, co se opravdu dělo, bylo rozpitvávání myšlenek Mare, která byla rozpolcená mezi svou životní láskou a láskou k psychopatovi, který se ji pokusil zabít. No dokážete si představit, jak těžký výběr to musí být? Já totiž ne.

Mare měla 3 střídající se nálady:
• Maven je zlý. Maven je špatný.
• Cal tohle… Cal tamto… Cal, Cal, Cal.
• Proč mě Maven nemá rád?

Ironií je, že jsou oba dva stejní. Kdybyste jim přehodili jména, nepoznali byste žádný rozdíl.

Všechny postavy jsou nudné, ploché, bezcharakterní, otravné a stejné. Jak vám teda nejlépe popsat postavy? Všechny budu porovnávat s Mare:

Mare original – litující se, nesnesitelný robotic garbage.
Evangeline – jaká by byla Mare, kdyby byla starší a nenáviděla sama sebe.
Kilorn – jaká by byla Mare, kdyby byla ještě neschopnější než je.
Cal – jaká by byla Mare, kdyby byla princ.
Maven – jaká by byla Mare, kdyby byla šílený a zlý princ.

Tahle kniha mě připravila o všechny zbývající mozkové buňky, které přežily střet s prvním dílem. Utíkejte pryč a daleko od tohoto whatever to má být, a zachraňte si lidskost nebo aspoň zdravý rozum.

Až do konce svých posledních dnů budu brečet za každý strom, který na tohle padl a už nikdy nebudu v duševní rovnováze. Okamžitě bych zakázala prodej a spálila všechny výtisky.

Je to dodatkový díl k prvnímu dílu DIMILY z pohledu Tylera s kapitolami z jeho dětství.
Současnost mi přišla úplně stejná jako z pohledu Eden, což je logické, když jde o stejný příběh, ale nečekala jsem, že tam budou některé fráze doslova okopírované jen v jiné osobě.

Dvě třetiny knihy se odehrávaly na párty a celkově je děj současnosti jeden nudný nekonečný cyklus: všichni vstanou, všichni jdou na večírek, všichni se opijou a všichni jdou spát.

Nechci se opakovat, jak jsou všechny postavy otravné a jak moc je všechny nenávidím, ale je to tak – to si můžete přečíst u recenzí na předchozí díly.

Kapitoly z Tylerovy minulosti byly lepší, ale taky mě nijak výrazně neohromily, což bylo nejspíš tím, že jsem ji už znala z prvního dílu.

Abych jen nekritizovala, vyzdvihnu hlavní (a pro mě jediné) pozitivum – čtivost.
Tenhle díl si přečtěte jen jestli trilogii fakt milujete, já jsem očividně literární masochista, protože DIMILY naprosto nenávidím.

První díl nesnáším, ale chtěla jsem dát sérii ještě jednu šanci a nějak do třetiny knihy jsem si říkala, že to je celkem dobré. Děj byl lepší, každá kapitola neobsahovala večírek a líbilo se mi popisování nového prostředí v New Yorku. Tyler dospěl a změnil se k lepšímu. Pak to ale šlo od desíti k pěti.

Eden byla nesnesitelná, otravná, hloupá, naivní, žárlila i když měla přítele – no není to pokrytecké? – a tak neskutečně moc mě vytáčela, že jsem měla chuť ji profackovat v marné naději, že se probere.
Charaktery ostatních postav jsou taky příšerné – její nejlepší kámoška ji nedokáže ani podpořit a její další “kámoška” ji nesnáší.

Tenhle díl byl paradoxně lepší než předchozí, ale cokoli dobrého zastínila strašná hlavní hrdinka a navíc jsem všechny postavy nesnášela.
Od dalšího dílu už nic nečekám a přečtu si ho jen proto, abych dokončila sérii.

Tenhle díl byl hrozný. Na špatný první neměl, ale vedle katastrofálního druhého působil geniálně.

Meira a její myšlenky byly samozřejmě otravné jako vždy, ale aspoň přibyl pohled Ceridwen, která mi byla sympatičtější než Meira. Víte, kdyby se Meira z téhle série vykopla, tak by se mi to hned líbilo víc.

První polovina děje byla o ničem. V druhé se konečně něco stalo, ale nic originálního, protože všechno bylo ohrané. Nelogický konec to úplně zabil.

Zdálo se mi, že to ani není pro moji věkovou kategorii, takže beru v potaz, že kdybych byla tak o 5 let mladší, měla bych jiný názor, a možná by se mi to líbilo. Možná.

Abych to shrnula, tak první díl pro mě byl velké zklamání, druhý díl byl umírání v agonii a tenhle byl jen přiměřené utrpení.

Tohle je ta nejhorší young adult fantasy, co jsem kdy četla.

Jestliže jsem psala, že byl první díl příšerný, tak tohle byl propadák, děs a učiněná katastrofa.
Nekonečný list, proč jsem u téhle knihy trpěla, zkrátím jen na: nuda, neoriginální děj, nelogičnost, příšerné postavy, nevyspělé vyjadřování a absence delších vět.

Už v předchozím díle mi nesedl styl psaní a tady se nic nezměnilo kromě toho, že všechno snesitelné, se vypařilo.

Meira byla sobecký, bezpáteřní fracek, měla plnou hlavu jen sebe, byla neschopná a brečela kvůli své neschopnosti.
Sice jsem ji nikdy neměla ráda, ale tady jsem kvůli ní trpěla strašlivým nutkáním vyhodit knihu z okna.

Pak tady máme ten slavný milostný trojúhelník alias pokažený přelétavý dvojúhelník, který byl vypracován tak, že to bylo k pláči.

Celou knihu všichni někam jenom jdou, jdou a jdou. To zní zajímavě, ne? Možná by to zajímavé bylo, kdyby celý děj po 300 stran nestál.

Musela jsem být u čtení v režimu polospánku, jinak bych nejspíš utrpěla mrtvici mozku.
Tohle se nedá nazvat vycpávkovým dílem, tohle byl shit. I koukat do zdi by mě bavilo víc.

(SPOILER) Hledáte knihu, u které budete mít chuť propláchnout si oči kyselinou?
Tady je. Začátek byl příšerný. Po 100 stranách došlo ke zlepšení, že se to dalo aspoň číst, ale i tak děs.

Kolem Meiry se točil celý svět, byla otravná a plná pochybností, a tudíž pro všechny naprosto neodolatelná.
Mather byl idiot. Ale samozřejmě, že hlavní je to, jak moc měl vypracované břišní svaly.
Therona charakterizovala jen jeho posedlost Meirou, stejně jako všechny ostatní v knize.

Navíc je to generická fantasy přes kopírák. V podstatě jde o mix jiných fantasy, protože absolutně nic nebylo originální nebo nečekaný. Nebo aspoň dobře zpracovaný.

Pak tady máme milostný trojúhelník, z kterého se pak stal spíš zkažený dvojúhelník. Rozhodně tu najdete návod, jak zpackat i klišé.

Kniha byla nezáživná, nudná, styl psaní hrozný, začátek příšerný a konec trochu míň příšerný. Iritoval mě přítomný čas vyprávění a absence složitějších souvětí.

Originalita žádná, logika nejspíš neexistovala a předvídatelnost level 1000. Obsahovalo to všechna existující klišé a pořád se opakovaly stejné myšlenky. U postav jsem měla chuť je profackovat.

Nejhorší young adult, co jsem kdy četla. V tomhle žánru najdete mnohem lepší nebo aspoň průměrné knihy.