Didi komentáře u knih
Za mě 3 hvězdy. Ne, proto, že by to bylo takextra průměrné. Líbilo se mi to, i když si myslím, že v rámci daného žánru jsem četla i lepší. Upřímně doufám, že některé věci budou vysvětleny v pokračování, přišlo mi tam až moc naznačování a málo vysvětlování. Za to strhávám jednu hvězdu. Druhá jde za přítomný čas - není to samo o sobě špatné, ale dost tam potom chybí možnost děj urychlit a zdramatizovat. Celkově to na mě ale působilo dobře a pokračování se nebráním.
Moje první nesbovka. Musím uznat, že nezklamala i když určité scény byly opravdu nechutné (latrína). Nicméně i tak mi v určité chvíli přišlo, že Nesbo jen vrství na sebe další a další události, až z toho postupně málem vznikla jedna velká fantasmagorie. Ovšem, velice nečekané zvraty korunované velice překvapujícím koncem, na který jsem doslova zírala s otevřenou pusou, tuto drobnou vadu na kráse vyvážily. Netvrdím, že se Nesbo stane mým nejoblíbenějším autorem, ale každopádně je to autor, který stojí za to číst a ke kterému se ještě vrátím ;)
Líbí se mi, jakým způsobem autor píše. Sice mě to nechytlo tolik, jako jiné knížky, ale Terry Pratchett se určitě na mém seznamu knih, které si chci přečíst, ještě objeví ;)
Už se mi hodně dlouho nestalo, že by mě od knížky dokázal odehnat pouze zoufale hladovějící žaludek. Světe div se, Aréna smrti to dokázala. Poprvé jsem o této sáze slyšela od sestřenky a i přesto, že to vyprávěla poměrně nezajímavě, námět mě velice zaujal a jsem ráda, že mě nezklamal. Jsem zvědavá, jak to bude dál, ani ty další neodložím ;)
Od tohoto autora jsem přečetla již několik knih, ale musím uznat, že u žádné jsem se ještě tolik nebála jako u této. I přesto, že jsem ji četla v metru plném lidí nebo v pokoji za denního světla, dokázala mě vyděsit natolik, že jsem kolikrát již měla tendence ji odložit na "někdy potom". Původně jsem si myslela, že když ji budu číst v originále, nebude mít na mě tak silné účinky... Jak hluboce jsem se mýlila...
Povinná četba je povinná četba, ale když dojde na Kinga, musí i povinná četba stranou. Do této knihy jsem se vrhla opravdu s chutí a nelituji. Některé povídky mi přišly trošku slabší (Jahodové jaro, Žena v pokoji), jiné jako absolutní sci-fi (což ovšem nijak neubírá na jejich atraktivitě; Šedá hmota, Jsem brána) a u některých jsem se bála i za bílého dne (Prokletí Jeruzalemské, Na dobrou noc). Celkově musím říct, že mě King opět nezklamal. Zvláštní pozornost věnuji povídce Nekuřáci a.s., která přináší opravdu nekonvenční a ojedinělý způsob jak přestat kouřit - ta mě opravdu nadchla; a také povídce Děti kukuřice, na kterou jsem se hodně těšila a která mě nezklamala. Popravdě řečeno, byl to pro mě hodně silný zážitek a četla jsem ji několik dní :-)
Celkově dostává King do mého soukromého zápisníčku 1*
Začínám mít dojem, že jsem asi četla něco jiného. Musím přiznat, že tato kniha mě moc nenadchla a neoslovila. Možná jsem ji nečetla ve správném věku či době, nevím. Ale s Holdenem jsem si vážně nesedla. Jen těžko se mi chápe, proč ji mnozí mají tak rádi, můj kamarád o ní básní kde může, ale to já nejspíš nikdy nepochopím...
Ano, existují dvě období lidského života, před Malým princem a s Malým princem.
Poprvé jsem tuto knihu četla ve 13ti a už tehdy jsem věděla, že mě tenhle příběh bude provázet už celý život.
Řekla bych, že spolu s Alchymistou od P. Coelha se řadí mezi knihy, které by si každý měl alespoň jednou za rok přečíst.
Není to dlouhý příběh, ale má neuvěřitelnou hloubku...
Motiv povídky Bojiště mi přijde nějakým záhadným způsobem povědomý, ale za boha si nevzpomenu, odkud ho znám. Každopádně bych řekla, že mistr strachu opět nezklamal, i když některé povídky, např. Poslední příčka žebříku, mi přišly trošku slabší.
Jednou větou: To je můj milovaný Oscar Wilde :)
Neuvěřitelné... Mnohem víc díky tomu, že jsou to de facto historická fakta výborně sepsaná do románové podoby. Nelze nic vyčíst, leda tak probrečené kapesníky během bitvy v kostele... :)
Ač je to součást povinné četby k maturitě, tuto knihu jsem po přečtení znechuceně odložila. Panovačná Alenka mi opravu moc neřekla.
Popisy jsou sice obsáhlé, což není tak úplně můj šálek kávy, ale příběh sám o sobě je úžasný. Viděla jsem i muzikálové zpracování a to mě opravdu chytlo za srdce.
Co se týče obsahu, je to poměrně dobré i vtipné, ale já osobně jsem se nedokázala vyrovnat s neuvěřitelnou blbostí vojína Goodbodyho (která je ovšem stavebním kamenem celého příběhu...)
Je možné, že by mě zrovna Stephen King dokázal dohnat k slzám? V životě jsem se u žádné knížky tolik nebála, v životě jsem u žádné knížky tolik nenadávala, v životě jsem si nikdy nepřála smrt jediné postavy... Ale taky jsem v životě nehltala žádnou knížku jako To.