ditul komentáře u knih

Z tohoto muže, který měl pěknou "práci", by si měl vzít příklad každý člověk. Knížečku mám s ilustracemi Pavla Čecha, které dávají celému příběhu to správné kouzlo.
*Přece však jsem udělal chybu.
Právě můj mladý věk mne přiměl k tomu,
abych pohlížel na budoucnost
ve vztahu k sobě a k jistému hledání štěstí.
Řekl jsem mu, jak za třicet let bude
těch deset tisíc dubů skvostných.
Odpověděl velice prostě,
že dopřeje-li mu Bůh života,
za třicet let jich zasází tolik,
že těch deset tisíc bude jen kapkou v moři.
*Když si uvědomíme, že to všecko
vyšlo z rukou a ze srdce toho člověka,
bez přispění techniky, pak je zřejmé,
že lidé by mohli dokázat to co Bůh -
i v jiném oboru než jen v ničení.

19 25.09.2022

Tato knížka se čte sama od sebe, vůbec by mi nevadilo, kdyby měla mnohem více stránek.
*A jedno jsem věděla naprosto jistě: Člověk buď umí být šťastný, nebo to prostě neumí. Jestli nejsem šťastná teď a tady, je chyba ve mně a nebudu šťastná ani nikde jinde.
*Všichni jsme v životě o někoho přišli a museli jsme se s tím nějak vyrovnat. Nechci zapomenout, ale ani nemůžu truchlit navěky. Možná se ti to zdá zvláštní, ale já si s těmi fotografiemi v duchu povídám. Řeknu jim, co mě potěšilo, postěžuju si, když mě něco trápí. Ty už se, Anežko, taky musíš vzpamatovat. Je to těžké, ale na tak velký smutek nemáš právo.
*V téhle zemi žijí lidi jako v mraveništi. Každý má přidělenou svou úlohu, a když ji plní, má pokoj. Máme jediný cíl - přežít. Na veřejnosti provoláváme slávu a doma si o tom pak vypravíme vtipy. Z tebe mám pocit, že nechceš být mravencem v mraveništi.

18 06.12.2021

Tuto knihu číst v této virové krizi, když člověk vidí, co se za tím vším děje, rozpoutá v hlavě hromadu zajímavých myšlenek.. Takové "varování" pro lidstvo.. (Moje úvaha z duch. hlediska: Třeba jsme si tohle už prožili a teď v přítomnosti jsme dostali možnost změnit svou budoucnost. Kdo ví?)
* To, že je v menšině a že je možná jediný, z něj ještě nedělá šílence. Je pravda a je nepravda, a když se člověk drží pravdy, třeba proti celému světu, není šílený.
* Je zvláštní, že obloha je táž pro každého... A lidé pod touto oblohou jsou také skoro stejní - všude na celém světě, miliardy právě takových lidí, kteří navzájem nevědí o své existenci, odděleni zdmi nenávisti a lži, a přeci téměř přesně stejní - lidé, kteří se nikdy nenaučili myslet, ale v srdcích, v útrobách a ve svalech hromadí sílu, která jednoho dne vyvrátí svět.

17 06.03.2021

Úžasný příběh. Celé dobrodružství kapitána Nema, profesora Aronnaxe, jeho sluhy Conseila, Kanaďana Neda a ostatních na ponorce Nautilu jsem hltala plnými doušky. Vůbec mi nevadily popisky, na které si tu někteří stěžují, byl to zas pro změnu jiný žánr, než na který jsem zvyklá. Tohle byla moje první Verneovka a jak někteří píší, že je spíše pro mladší věk, musím nesouhlasit, mě už dávno 30 bylo ;)

15 05.07.2018

London dokázal nádherně popsat astrální cestování. Že člověk nejdříve musí postupně vypnout své tělo i mysl, aby se mohl pohybovat za hranicí lidského chápání. Do této knihy musí člověk duševně dospět, aby pochopil.
*Jestliže to domněle důmyslné zařízení - uzel a smyčka - a domněle důmyslný propočet váhy oběti a délky provazu zlámou oběti vaz, proč spoutávají oběti ruce? Společnost jako celek není s to na tuto otázku odpovědět. Ale já vím proč, a ví to každý neodborník, který se někdy zúčastnil lynčování a viděl, jak oběť vyhodí ruce vzhůru, zatne je do provazu, a aby mohla dýchat, uvolňuje si smyčku na krku, která ji dusí.
A ještě jednu otázku bych chtěl položit sebedbalému, ve vatičce chovanému členu společnosti, jehož duše nikdy nezabloudila do horoucích pekel. Proč navlékají oběti přes hlavu a přes obličej černou kápi, dřív než ji pustí do propadliště? Mějte, prosím, na paměti, že co nevidět navlečou takovou černou kápi přes hlavu mě. Mám tedy právo se ptát. Bojí se ti tví pochopové pohledět na výraz hrůzy ve tváři, na výraz té hrůzy, kterou páchají na nás za tebe a na tvůj příkaz?

Jedním slovem - úžasná knížka ;)

13 09.08.2017

Přečteno jedním dechem. Zajímavé, že jsem se dostala ke knize teď, kde se v ní píše, že procházíme obdobím zásadních změn.. Skončily dva tisíce let věku Ryb - a ryba, jak známo, je znamením Ježíše. Jak vám řekne každý astrolog, základní myšlenkou tohoto období bylo přesvědčení, že člověka musí řídit vyšší moc, protože sám za sebe nedokáže myslet. Bylo to tudíž období rozmachu náboženství. Teď jsme ovšem vstoupili do věku Vodnáře, který slibuje, že lidé poznají pravdu a naučí se uvažovat samostatně. Je to převratný myšlenkový posun a dochází k němu právě teď. --- Že by náhoda? Ale náhody přeci neexistují. str. 259 :)

12 04.04.2021

Byla jsem zklamaná, když jsem se ocitla na poslední straně.. Tak napínavý a úžasný příběh jsem už dlouho nečetla.. Už aby byly další díly..

12 11.02.2018

Krásný, jak autor se vžil do všech postav a dokázal se procítit i do psa, kterého mi bylo líto stejně jako chlapce..

10 04.06.2018

Jako malá jsem milovala tuto knížku ;)

10 06.11.2017

Další úžasná autorova kniha o stromech. Přečetla jsem ji jedním dechem. Stále se máme co učit o přírodě.
*Co největší a co nejlevnější stromek, který se navíc dá levně a rychle zasadit, to jsou požadavky, které vedou k následujícímu výsledku: kořenový systém musí být co nejmenší, aby se vešel do malé (rychle vyhloubitelné) výsadbové jamky. Za tímto účelem ho v lesní školce a často ještě jednou přímo v lese zastřihnou. Jauvajs! Špičky kořínků přitom patří k nejcitlivějším orgánům stromu a badatelé na nich objevili struktury podobající se mozku s velmi podobnými procesy. Špičky kořínků jsou místem, kde strom rozhoduje, kolik bude pít, ke kterému sousednímu stromu přivede půdní roztok cukru či s kterými rostlinami se spolčí.
Pokud tyto kořínky odstřihneme, už se nikdy nevzpamatují natolik, aby získaly původní kvalitu. Stromy už své výhonky nezanoří do hloubky a už mezi sebou nebudou utvářet takřka žádné sítě. Komunikace přes kořeny pak už téměř není možná, a v důsledku toho je stromová školka náchylná k hrozícím útokům hmyzu či býložravců. Za normálních okolností varuje aktuálně napadený jedinec pomocí chemického nouzového volání příslušníky svého druhu, aby se mohli předem připravit tím, že si vytvoří zásobárnu toxinů. Důsledek zastřižení kořenů u sazeniček tedy způsobuje podivný efekt, jako kdyby mlází oněmělo a ztratilo svou schopnost orientace.

9 14.12.2021

Tak tuto knížku jsem zhltla jedním dechem... Nezlobila bych se, kdyby kniha měla mnohem více stran :) Těším se, až výjde další díl ;)

9 20.11.2017

Úžasný příběh o vnitřním nastavení srdce (duše) Bastiána, který je pohlcen svým "egem", ale pomalu najde cestu zpět sám k sobě.. Film je spíše (krásná) pohádka, která pojednává zcela o něčem jiném..
*Lidské vášně jsou záhadná věc, a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak než dospělým. Když se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezažil, ji zas nedokáže pochopit. Najdou se lidé, kteří riskují život, aby zlezli vrchol nějaké hory. Nikdo, ani oni sami neumějí doopravdy vysvětlit proč. Jiní promrhají všechny peníze, jen aby získali srdce určité osoby, která o nich nechce ani slyšet. A zase jiní se zničí, protože nedokážou odolat potěšení z dobrých jídel - nebo pokušení lahve. Mnoho lidí vsadí veškerý majetek, jen aby vyhráli v hazardních hrách, nebo ověřují všechno nějaké utkvělé myšlence, která se nemůže nikdy uskutečnit. Někteří lidé věří, že by byli šťastní, jen kdyby byli někde jinde, než právě jsou, a celý život cestují po světě. A pár lidí nedojde klidu, dokud se nedostanou k moci. Zkrátka a dobře existuje tolik různých vášní, kolik je různých lidí..

8 30.03.2022

Krásné myšlenky Jaroslava Duška. Moc se mi líbilo vyprávění o gorilách..
*První, co se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílů. A tím pádem bychom porozuměli - TENTO SVĚT VZNIKÁ DĚLENÍM JEDNOTY. Rozhojňováním jednoty. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je brané jako něco složitějšího, co chápou až větší děti? Vždyť každé malé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit. Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti, a dokonce tvrdíme, že je to přirozené.

8 09.06.2021

Krásný citlivý příběh vypovídající o jedné rodině, ke které se pojí osudy i dalších osob, které do sebe dokonale zapadají a dávají smysl. ;)

8 29.09.2018

Je to jednoduché vyprávění plné emocí ve stylu deníčku jednoho chlapce a jeho rodiny za války.

8 24.06.2018

Tato kniha změnila můj pohled na svět a stala se pro mě SRDCOVKOU.
*Odpuštění v žádném případě nevyžaduje, abys těm, kterým odpouštíš, důvěřoval. Pokud by však nakonec učinili doznání a pokání, objevil bys ve svém vlastním srdci zázrak, který by ti dovolil se přiblížit a začít budovat mezi vámi most smíření. A někdy - což ti možná právě ted připadá nepochopitelné - můžeš po jeho silnici dojít až k zázraku zcela obnovené důvěry.
*Nikdy nesnižuj zázračnou cenu svých slz. Můžou být hojivou vodou a pramínkem radosti. Někdy to jsou nejvhodnější slova, která vycházejí ze srdce.
*Ve skutečnosti jsi se bál, že se budeš muset vypořádat s emocemi, které bys tím mohl vyvolat, u ní i u sebe. A emoce tě děsí. Lhal jsi, abys chránil sebe, ne ji. A navíc taková lež není projevem lásky. Ve jménu tvého zájmu o ni tvoje lež omezí tvůj vztah k ní a její vztah ke mně.

7 18.10.2020

Kniha, která se nedá číst najednou. Musela jsem ji prokládat jednodušší četbou. Do této knihy musí čtenář "dospět". Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek a rad pro ženy a dívky..
*Pokračuj v činnostech, které udržují duši v pohybu a které dodávají křídla tobě i tvému umění a tvému duševnímu zdokonalování, ať se cítíš silná, nebo nikoli, ať jsi připravena, nebo ne.
Negativní komplexy budou odrazeny nebo transformovány a tvé sny tě povedou na posledním úseku tvé cesty, budeš-li trvat na svém jednou provždy a budeš-li říkat: Miluji svůj tvůrčí život víc než svou vlastní sklíčenost. Budeš-li trápit své děti, objeví se u tvých dveří někdo ze sociálního úřadu. Budeš-li ubližovat zvířatům, budeš potrestána. Neexistuje však duševní policie, která by zasáhla, když necháš hladovět svoji vlastní duši. Jsi na to sama. Jsi jediná, kdo hlídá duševní já a hrdinského anima. Je nezodpovědné zalévat je jednou za týden nebo za měsíc, nebo dokonce jednou za rok. Každý z nich má své vlastní rytmy. Potřebují tě a potřebují vodu tvého tvoření každý den.
*Utěšující fantazie tě zcela určitě zabije. Víš jistě, jaké jsou ty nebezpečné fantazie: Jednoho dne... Kdybych jenom měla... On se změní... Kdybych se jen naučila se hlídat... Až budu připravená... Až budu mít dost toho či onoho... Až děti dorostou... Až budu víc zajištěná... Až najdu někoho jiného... Jakmile...

7 12.01.2020

Jsem ráda, že jsem se k této úžasné čtivé knize dostala. Příběh Piláta Ponskýho do příběhu se spisovateli a mistrem s Markétou krásně zapadl.. Na tu dobu je to parádní fantazie! ;)

7 12.11.2018

Na doporučení jsem si knihu přečetla. Je krásně čtivá a tak nějak ze života.. (jen těch nevěr a sexu mohlo být méně). Hned na začátku jsem se musela pousmát, když Táňa čekala dvojčata - kluky, páč mě osud nadělil také toto štěstíčko a jsem defakto na rozsypání :D

7 10.09.2018