Dom95
komentáře u knih
Ruský týden
František Ringo Čech
Tak tohle bylo úžasný. Je super, že si můžeme nádherně vykreslit, jak fungoval výjezd kapely za hranice a jaká musí být v tak známé kapele legrace. Vtípky na kytaristu byly opravdu vytříbené! Že hráli pouze hodinu a půl kvůli syfilisu a že praskla struna která nepraská...málem jsem se počůral smíchy :-D Doporučuji přečíst každému!
Mládí furt v hajzlu
C. D. Payne
Četlo se samo. Doufám, že další díly pojedou alespoň na podobné vlně.
"(Šachy): Král je totální slaboch, kterej se musí roztřeseně skrejvat za hradbou pěšáků, zatímco jeho stará řádí jak utržená ze řetězu."
"Hádám, že dobře vypadající baby jsou zkrátka přirozený sokyně. Odpuzujou se jak dva magnety se stejným pólem."
Mladík v Nevadě
C. D. Payne
Konečně opět díl, u kterého jsem se zasmál. Dle mého pocitu bylo psaní předchozího dílu pro autora utrpením. Tento díl je pravý opak. Bavil mě, smál jsem se nahlas, má hlavu a patu.
"Dlouhej telefonní hovor s Ulmou. Má tak sexy hlas, že mi málem ztopořilo ucho."
(Před zpovědí): "Sakra. Teď se budu muset duševně obnažovat před nějakým knězem. A to je kvůli mlhavý šanci na sex. A jaký budu mít záruky, že můj zpovědník neopíchává ministranty za oltářem?"
Některý ještěrky to můžou klidně dělat i dvanáct hodin, což zřejmě vysvětluje skutečnost, proč zatím žádnej ještěrák nezískal Nobelovu cenu."
"Co se stane, když ho budu takhle hladit nahoru a dolů?" chtěla vědět.
"Tvoje popularita značně povyroste."
"Holky sou fakt divný. Věř mi, vím, o čem mluvím. Sem jedna z nich a neustále mě dokola překvapuje, co za sračky mi z té huby padaj."
Adrian Mole - léta prostoty
Sue Townsend
Slabší než díl předchozí, ale také super. Mrzí mne, že touto knihou série končí. Adrian má ještě desítky let před sebou. Doufám, že nějaký schopný spisovatel napíše další díl. Prý měla Sue Townsendová rozepsaný další díl a prý byl velice povedený. Snad někdo dopíše...
Rosie
Jan Hlubek
Horor pro děti/mladistvé. Perfektně napsané. Dokázal jsem si představit, jak dokáží řádky působit bezpečný strach v dětské dušičce. Nelze nic vytknout.
Spíše bych upozornil na autorovu poetickou duši v nádherné větě: ,,...otřela si slzu z oka, kterou zčistajasna vyronila a která se chystala vydat se na pomalou pouť po tváři."
Na druhou stranu - délka od rozuzlení po konec knihy, včetně nějakého vysvětlení, je tedy opravdu pro nenáročné čtenáře :-D
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Tak napodruhé již dočteno. První polovina knihy se četla úžasně, poté jsem se začal ztrácet v postavách (dost podobná i stejná jména). Z toho důvodu jsem napoprvé knihu nedočetl. Při druhém čtení jsem si udělal malý tahák, kdy jsem si na papír (papíry!) psal rodokmen a díky tomu i knihu dočetl. 1* ubírám právě za tento chaos, kdy jsem se nedokázal zorientovat, o kom právě čtu. Jinak je ale kniha úžasná s nádherným příběhem.
Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
Tak celkově mohu říci, že mě trilogie bavila. Přečetl jsem jedním dechem. Třetí díl mě bavil a i mě bavila hlavní myšlenka o hrdinství - nechci prozrazovat :-) Jen mi přijde dost zvláštní, že v prvním díle trvá projít polovinu moskevského metra celou knihu a ve třetím díle zabere některým protagonistům polovinu kapitoly na cestu přes polovinu metra a zpátky!!! Celkově bych tento díl řadil na prostřední místo, hned po díle prvním. Bohužel to ale nejsou knihy, ke kterým bych se chtěl znovu vracet. Nemohu však litovat časem, který jsem zasvětil čtení těchto 3 dílů - 80%
Cantervillské strašidlo / Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Obraz jsem si vytáhl před několika lety u maturity z ČJ. Možná proto, že to byla jediná kniha, kterou jsem z maturitního seznamu nečetl, naučil jsem se ji nazpaměť. Když jsem se k ní nyní dostal, musím konstatovat, že mě opravdu mrzí, že jsem si ji nestihl přečíst v maturitním ročníku. Jasně, byly tam pasáže, které bych nejraději přeskočil, ale jinak se četlo dobře.
Strašidlo Cantervillské mě velice překvapilo. Tématem by se dalo rozepsat do obrovského románu, avšak Wilde vzal pouze to nejlepší a napsal jako povídku. A mně se to líbilo.
Povídky o nelásce
Michal Viewegh
Jediné, co stojí za zmínku z této knihy je divadelní hra, která je jiná a dokážu si představit i její zpracování. Bohužel by měla pravděpodobně 30 minut :-)
Mikulášovy průšvihy
René Goscinny
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, když jsem byl malý. Jako malý jsem četl 3 knihy ze série a tahle byla asi nejlepší. Vzpomínám si, jak vždy cestou v autě na chalupu jsem si četl a nahlas se smál. Jsem rád, že jsem právě mohl přečíst dětem jako pohádky na dobrou noc a zároveň si připomněl ty cesty autem.
Překupník
Ed McBain
Příjemné počtení tentokrát o závislostech. Zvláštní, že si u detektivky můžete odpočinout :-)
Mládí v hajzlu 5 - Mladík pod pantoflem
C. D. Payne
Chybělo opravdu málo a kniha by byla u mě v sekci "Nedočtené". Pral jsem se s knihou přes čtvrt roku a vůbec se mi do čtení nechtělo. Nemluvě o tom, že v knize mi chyběly strany 185-200 (naštěstí jsem na internetu našel ke stažení elektronickou verzi v originále).
Přišlo mi, že autor zde už opravdu vařil z vody. Jako by ho psaní ani nebavilo. Asi jen můj pocit, ale podtržený tím, že na konci je tato "série" uzavřena, takže asi opravdu již nehodlal ve psaní pokračovat. Během čtení jsem si několikrát řekl, že 6.díl již číst nebudu. Nakonec musím přehodnotit, protože v 6.díle je nový hlavní hrdina. Doufám tedy, že Payna znovu políbila múza. Bohužel tedy nejslabší díl série. Ale slovy Homera Simpsona: "Zatím. Zatím nejhorší."
Nejúsměvnější myšlenky v knize:
Teď mi začíná docházet, proč ženatí muži vyhledávají prostitutky. Je mnohem jednodušší si za to zaplatit v hotovosti.
Vzteklá hajzlbába mě vykázala. Francie zaměstnává miliony vyžírků, aby na záchodech vyžebrávali od zákazníků mince za privilegium se vychcat.
Adrian Mole a zbraně hromadného ničení
Sue Townsend
Tak v celé sérii je tenhle díl ten nejpovedenější. Několikrát jsem se smál nahlas a za to bych dal nejraději o hvězdu navíc.
Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
Sue Townsend
Už rozumím tomu, proč je nemožné poslední knihy z této série koupit/sehnat. Není to tím, že jsou úžasné, ale protože vyšly v malém nákladu. Již to není zpověď teenagera, se kterou se mohou ztotožnit všichni teenageři. Jelikož je v této knize nespočet odkazů na britskou kulturu (politici, královská rodina, Vyvolení), ztotožní se s ní pouze lid z Velké Británie. Tato série knih již nemá přesah za hranice VB a to mi přijde jako obrovská škoda. Musím tedy jednu hvězdičku ubrat, protože jsem neporozuměl naprosté většině odkazů na britskou kulturu.
Hořké zrání Adriana Molea
Sue Townsend
Tajný deník je úžasný první díl, ale Hořké zrání mi přijde ještě o něco lepší. Pamatuji si, že i jako mladistvému se mi druhý díl líbil o něco více. Bydlet v Anglii, určitě bych zařadil do doporučené četbě k maturitě. Spousta vtipně podaných historických momentů.
Ten mizernej Bucky Dent!
David Duchovny
Velice pohodová kniha o znovubudování vztahu otec-syn.
V knize je ale až příliš mnoho odkazů na americkou kulturu (hráči baseballu, američtí spisovatelé, americké filmy/seriály/pořady a herci). Autor tak udává pomyslné hranice, kde bude kniha čtena a zcela pochopena.
Z počátku mi dělalo obrovský problém se začíst, ale kniha naštěstí od druhé třetiny dostane takový spát, že jsem přečetl zbytek na jeden zátah.
Byl bych moc rád, kdyby byl podle knihy natočen film (autor na konci knihy udává, že prvotně psal knihu jako scénář a nechybělo mnoho k jeho zfilmování).
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Asi nejsem úplně cílovka pro tuto knihu. Proto hodnotím tak, aby si kniha zachovala své dosavadní hodnocení (momentálně 60%).
Jinak kniha ale nemá žádnou zápletku, jde tam jen o sex (jakože opravdu je potřeba v každé kapitole mít 3x sex a mezi tím napsat 5 řádků o tom, že řeší sex?).
Když se zpětně zamyslím, co mi zůstalo v hlavě po dočtení knihy, tak jsou to pouze 2 věty: "Nesmíš na mě sahat nebo tě zmlátím!" a "Musíš jíst, Ano!".
Dám šanci dalšímu dílu a třeba svůj pohled přehodnotím, ale zatím z toho mám pocit, jako že je to napsané 50 letou pannou, která má mylné představy o tom, jak to ve vztahu funguje...
Muž, který chtěl být šťastný
Laurent Gounelle
Více mi seděla kniha Den, kdy jsem se naučil žít - v té rozdává moudra hrdinova teta. A hlavní děj má zápletku. Tato kniha "pouze" předává moudra Balijského léčitele a chybí příběh.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Krásně popsané úvahy a myšlenkové pochody mladíka, který má svůj názor. A to na všechno. Ve své práci se stýkám se spoustou takových. Knize v podstatě nic nechybělo, a přesto mi při čtení něco chybělo. Dle mnoha mnoha filmů se tato kniha řadí do povinné četby v USA. Za sebe ale mohu říci, že ačkoliv je kniha psána z pohledu mladíka (16 let), její pravé sdělení člověk pochopí až mnohem později.