DominikV komentáře u knih
Narovinu napíšu, že po absolutně dokonalém třetím díle jsem byl celkem zklamán, což ovšem mohlo způsobit mé nadměrné očekávání. Opět se jedná o skvěle odvyprávěný a napínaví příběh. Bohužel mi přišlo, že tu bylo jaksi hodně (ehm) Temže. Ne že by toto prostředí nebylo zajímavé, jen lehce převažovalo nad příběhem. A závěrečná pointa mi také napřišla tak hubuotevírající jako posledně. Přes tuto mou značnou kritiku to i tak na 4 hvězdy stačí, protože se to opět četlo jedním dechem a nutilo mě to číst dál a dál. Knihu doporučuji a budu se těšit na další knihy autorky.
Na knihu "Do vody" jsem se velice těšil, jelikož předešlá kniha autorky byla pro mě velmi milým překvapením. Velkým plusem knihy je zasazení příběhu do anglického maloměsta, které autorka popisuje na jedničku (stejně jako v "Dívce ve vlaku" popis předměstí Londýna). Již v předešlých komentářích je zmíněno, že kvalitativně je kniha rozdělena do dvou částí, a já s tím souhlasím. Zde ale půjdu proti proudu a troufnu si tvrdit, že první část je daleko lepší než část druhá. Dle mého názoru v první části knihy paní Howkinsová dokonale vykresluje děj a stupňuje atmosféru, kterou bohužel v části druhé nedokáže náležitě umocnit a všechno zahodí do koše jako nevýherní ticket. Kniha se rozhodně hezky čte a za přečtení stojí, bohužel ale nenaplnila má (velká) očekávání.
Na to, jaká byla kniha V lese visí anděl neuvěřitelná pecka, je Sova... ano, budu kritický... neuvěřitelně špatná. Do nějaké 320. stránky se prakticky nic neděje. Poté se to sice tak nějak rozjede, ale zdaleka ne dostatečně uspokojivě, aby to zachránilo celou knihu. Postavy hlavních vyšetřovatelů, tak sympatických v prvním díle, se mi zde naprosto zhnusily. Navíc jsem toho názoru, že by si oba měli zajít na ušní, protože neustále opakující se otázky typu "co?" a "kdo?" několikrát v jednom dialogu hraničí s hluchotou. Neuvěřitelné zklamání!!!
Bernard Minier si mou přízeň získal až posledním dílem "toulouské trilogie", kde bych ovšem i přes pět ohodnocených hvězdiček našel nějaký ten škraloup. Proto jsem s koupí a četbou této knihy dlouho otálel. Nakonec jsem jí dostal jako dárek k svátku od přítelkyně, která mi takto podobně pořídila výborného Mesiáše a která ani tentokrát nestřelila vedle. Abych byl ale přesnější, ten kdo nestřelil vedle byl autor. Kniha je svižná, lehce se čte, funguje a baví. Samozřejmě se vždy nejde něco, co lze vytknout, ale zdejší komentáře typu "je to těžce uvěřitelné.." mě lehce iritují a nebral bych je absolutně vážně, jelikož se jedná o detektivku a ne o příručku kriminologie. A nakonec konec :-) ten bych si dovolil přirovnat jako součet vyvrcholení dvou knih A. Christie. Které, to už nechám na ostatních čtenářích, kteří toto dílo zatím nečetli.
Dlouho mě nikdo nebavil tak jako právě teď komisař Evert Bäckström. Po ne příliš záživném a těžko zkousnutelném Severském mysteriu jsem s opatrností sáhl nejdříve po Lindě a ihned po ní po Drakovi. V první knize jsem nemohl dlouho komisaři přijít na jméno, ale zde mě doslova odrovnal. Jeho myšlenkové pochody, nadávky a "bäckströmovská superklobása" prostě nemají chybu. Ale ono to není jen vtipné a urážlivé, ono je to i čtivé a hlavně neuvěřitelné napínavé. Skvělé, skvělé, skvělé.
Na začátek si dovolím trochu kritiky. Laťka vysoce nastavena Policií nebyla,byť jen o kousek, překonána. Alespoň pro mě. To ovšem nic nemění na tom, že Nesbø od první stránky nastavuje tempo, kterému by nestačil ani Ussian Bolt, a od knihy se doslova nelze odtrhnout. Písmena, slova, věty, odstavce, stránky. Ničeho nebylo málo, ničeho nebylo moc. Dle mého názoru, momentálně není na světě autor, který by psal v takové formě a s chutí jako právě Nesbø. Na závěr malý SPOILER- zase otevřený konec?? Mistře Jo, proč nám to děláte?? :-)
Skvělé, skvělé, skvělé. Prakticky nemám co vytknout. Kniha mě bavila, měla spád a nemá žádné hluché místo, které by nudilo. Je to sice kniha pro mládež, přesněji řečeno pro autorova syna, ale myslím, že právě proto je psaná od srdce a je to na ní neuvěřitelným způsobem znát. Jednu hvězdičku z hodnocení si zatím nechám v zástavě do té doby, než přečtu druhý díl, na který se ihned vrhnu, a poté uvidíme, jak to bude fungovat jako celek.
Absolutně tuctová kniha, s nikterak překvapivým dějem a s naprosto nezajímavými postavami. Na druhou stranu musím uznat, že děj se nijak nevlekl a celkem odsýpal. Dalším plusem je, že jsem knihu pořídil za 29,- kč, tudíž nemusím ničeho litovat :-)
Knihu jsem si koupil s tím, že se jedná o scifi detektivku. Bohužel jsem byl zklamaný, že se z ní nakonec vyklubal politický thriller, což je žánr, který dvakrát nemusím. Toto je ovšem jediná vada na kráse tohoto díla (plus rozsáhlá délka, kterou jsem již kritizoval u autorovi Vzpoury oceánů). Zajímavé postavy a hlavně popsané akční scény neměli chybu. Přiznám se, že jsem občas něco přeskočil (hlavně popisy politických situací a vztahů), ale jinak řadím knihu mezi vysoce povedené.
V Malin Forsové, která má v oblibě alkohol a nejde pro nadávku daleko, jsem našel malou náhradu za mého oblíbence Kurta Wallandera spisovatele Henninga Mankella, jehož dalších pokračování se bohužel již nedočkáme. Co se týče knihy, Páté roční období hodnotím (zatím) jako nejlepší ze série a pokud si mohu dovolit říct svůj názor, autor se dle mého lehce inspiroval knihou Muži, kteří nenávidí ženy. Nechutné zločiny a pachatel/é neuvěřitelný/é svině. Sice se zde neřeší "záhada zamčeného pokoje", ale i tak jsem seděl zařezaný do stránek a knihu musel dočíst. Perfektní dílko a uvidíme, jak se Malin bude vyvíjet dál.
Pátou hvězdičku ubírám za zbytečnou délku knihy, kdy mě některé stránky doslova ničily nudou, ale zejména za první polovinu, kde se prakticky nic nedělo. Druhá půlka se čte jedním dechem a nemám k ní prakticky žádnou výtku. V součtu se jedná o kvalitní a napínavý thriller, který by (hlavně) fanoušci filmové Propasti neměli vynechat :-)
Řekl bych, že dějově byla dvojka o něco slabší než předešlý díl, ovšem finále knihy vše vynahradilo. Těším se na Brisingra.
Za mě určitě knihu hodnotím jako zatím nejlepší, co jsem od autorky četl. Jak její prvotina "Už mě vidíš?" tak "Volavka" s "Obětinou" byly velmi slušně napsané a četly se jedním dechem. Na konci bohužel chybělo něco, co by knihu vystřelilo k oblakům dokonalosti. To ovšem u tohoto díla neplatí. Mrs. Bolton nejenže zachovala styl psaní, který se dobře čte, ale zároveň dotáhla finále k oné dokonalosti, která předchozím knihám chyběla.
Kniha se sice tváří jako bratříček Šifry mistra Leonarda, jedná se ale o úplně jiný žánr. Jde spíše o klasického Indridasona než o Browna. Na jednu stranu je dobře, že se autor drží svého jména a nekopíruje něco a hlavně někoho jiného, ale na stranu druhou nějaké to luštění šifer by také nebylo od věci. Od knih autora odečtěte pátrání po vrahovi, přičtěte pátrání po nejstarší islandské písemnosti a máte Codex Reguis.
Jsou knihy, které mají bavit a nebaví. Jsou knihy, které mají napnout a nenapínají. Toto je ovšem kniha která nejen baví ale hlavně napíná. Samozřejmě zde nenajdeme žádné zvraty ala Nesbø nebo Deaver, ale když přistoupíte na autorčinu hru a nebudete o ničem extra přemýšlet, čeká vás neprůměrně příjemný zážitek. Kniha se mi více než líbila a momentálně si nedokážu vybavit žádný jiný kus, který by se mi v roce 2015 líbil více :-)
Vše tu bylo v komentářích zmíněno již přede mnou. Proto jen rychle- občas jsem se sice upřímně pousmál (Hitlerjugend Ronaldo), ale to je bohužel vše. Celkově vzato se jedná o průměrnou knihu s výborným nápadem, ze kterého se dalo vytěžit daleko ale opravdu daleko víc.
Styl psaní Petera Maye mi hodně připomíná Johana Theorina (nebo Theorin připomíná Maye, vyberte si). Hlavní dějová linka je v pozadí a důraz se klade hlavně na minulost. Nebudu říkat, že autor píše špatně, protože tomu tak není a jeho knihy se čtou jedním dechem. Jen je vám prostě na konci úplně jedno, kdo je vrahem, což by se u detektivky stávat nemělo. I přesto všechno se jedná o slušný (ne)kriminální román.
Abych pravdu řekl, nevím co si mám myslet. Celkem mi k této knize sedí status "zbytečná". Nebudu se tu dlouho rozepisovat, jen odkážu na svůj komentář k prvnímu dílu Vraní dívka. To samé platí i zde. Jen si neodpustím malou řečnickou otázku: Erik Axl Sund- noví mistři severské krimi, jak je psáno na obalu knihy? Do pánů Mankella, Nesbøho, Larssona nebo Adler Olsena máte ještě sakra pěkně daleko!
Kniha si drží kvalitu předešlých příběhů pana Mankella a v žádném případě jim nezůstává nic dlužná. Téma knihy je mi celkem blízké, takže s ním jsem problém neměl, ba naopak, přišlo mi možná nejzajímavější z celé série. Nechci a nebudu nic vytýkat, jen řeknu, že Linda není Kurt a to, myslím, hovoří za všechno.
Přinejmenším zvláštní kniha. Nálepka "Jen pro silné povahy" je na místě, protože nic tak odporného jsem snad ještě nikdy nečetl. Nejde ani o to, co zde probíhá (i když nechutného děje je zde spousta), ale o čem se mluví. Vzato kolem a kolem se mi kniha líbila, ale na druhou stranu v ní nebylo nic takříkajíc kulervoucího, co by mě donutilo jí číst znovu. Proto jen 3*.