DominikV komentáře u knih
Opět se mi dere na jazyk komentář, který jsem psal už k minulému případu komisaře Wallandera O krok pozadu. A protože se nechci opakovat, jen to v rychlosti shrnu- lehce uvěřitelný ale o to napínavější děj a Wallander jako člověk lehce přiroste k srdci, jelikož je stejně "smrtelný" jako každý z nás. Nakonec bych chtěl poděkovat autorovi za tuto postavu a mrzí mě, že už se ničeho dalšího s Kurtem Wallanderem od pana Mankella nedočkáme.
Popsané scenérie (Afghánistán) a postavy jsou fajn. Jenže to je asi tak všechno. Autor píše sice hezky, ale bohužel na mě moc dlouze a hlavně zbytečně podrobně. Navíc Dítě i Projev měli alespoň nějaký děj a pocit momentu překvapení, který hnal čtenáře kupředu. Zde to chybělo. Pointa mi byla jasná již v první třetině knihy a kdybych nechtěl vědět, jak to všechno dopadne se Lvem, mé hodnocení by šlo asi ještě níž. Ovšem doufám, že se s Děmidovem neloučíme, a pan Smith vytáhne nějaké eso z rukávu.
Forrest Gump je skvělá oddechovka s lehce (no dobře, s hodně) překombinovaným dějem. Forrestovo dětsví, střední škola, univerzita, válka ve Vietnamu a chov krevet jsou jedním slovem dokonalé. To ostatní už bylo jen tak trochu navíc. A ještě musím podotknout, že toto je jeden z mála případů (jestli ne jediný), kdy se mi film líbil více než knižní předloha. I přesto ale knize a jejímu autorovi vysekávám obrovskou poklonu, už jen z toho důvodu, že bez ní bychom neměli možnost vidět Toma Hankse jako nejlepšího IDIJOTA v historii kinematografie :-)
Tak. Konečně jsem zakončil Bourneovskou sérii. A když říkám zakončil, myslím tím zakončil. Jsem si jistý, že další knihu s tímto elitním zabijákem již neotevřu. Třetí díl trilogie je určitě nejlepší a nejvíc stravitelný, ale bohužel to prostě není můj šálek čaje. Musím ale uznat, že i když jsem se chvílemi lehce nudil, strašně jsem se těšil na finální souboj mezi Šakalem a Bournem. Sečteno podtrženo: Jsem rád, že jsem si tuto sérii přečetl, ale vícekrát po ní asi už nesáhnu.
Ale jo, nebylo to vůbec špatné. Jen to podle mého bylo jaksi... krátké. Jestli si můžu dovolit přirovnávat, je to něco jako kdybychom si museli oblíbit Tyriona, Deanerys nebo Aryi Stark ve třech na sebe nenavazujících kapitolách. Dunk i Egg byli frajeři a já si až na již řečenou malou výtku čteni užil. A teď už zbývá jen dodat: Vichry zimy, nemůžu se vás dočkat!
Sere Martine, jste magor, abyste věděl. Něco tak úžasného, dechberoucího, kulervoucího a dokonalého jsem snad nikdy ani nečetl. Nemám slov. Tuto ságu nejspíš nemá ani cenu komentovat, protože nejen že nezná hranice, ale v literárním světě nemá obdoby.
Wow. Nemůžu jinak, než dát plný počet. Začátek se mi sice zdál nezajímavý, moc postav, které dle mého mínění neměly s případem nic společného, ale ono to do sebe na konci všechno tak krásně zapadlo jako ozubená kolečka do švýcarských hodinek. Ze série o Janu Fabelovi je podle mého kniha na vrcholu (ještě jsem bohužel nečetl první díl). Doufám, že se brzy dočkám překladu pokračování, protože by byla škoda nevědět, jak si hamburský vyšetřovatel povede dále.
Ano, mohl bych napsat, že v knize je spousta již ohraných klišé. Stejně jako bych mohl napsat, že popisy chemických, biologických, technických a bůhví jakých dalších "ckých" reakcí a zákonů mě celkem nudily. Jenže proč bych to dělal, když to jako celek sedí jak pr*el na hrnci? Ještě ke všemu, když hlavní postava čte Hercula Poirota a chce být jako Iron man :-) Neuvěřitelně napínavá kniha, která baví a je zatraceně cool.
Když se mě někdo zeptá, jaká je má nejoblíbenější knížka, vždy bez váhání odpovím Záhada hlavolamu. Na dobrodružstvích Rychlých šípů (mluvím za celou trilogii i komiksové vydání) jsem nejen vyrůstal, já je doslova prožíval. A ona dobrodružství neztrácí nic ze svého půvabu ani po těch x letech. Nejenže se jedná o dokonalý příběh plný záhad a napětí, je v něm ale i něco víc, co se dnes už jen tak nevidí. A to přátelství, čest a úcta ke stáří a k sobě sama. Za sebe říkám, že díky Rychlím šípům jsem dnes takový jaký jsem. Pokud bych měl nějaké knížce dát 6*, pak právě této.
Přečteno téměr na posezení. Kniha je mistrně napsaná a vtáhla mě do děje ihned. Bohužel ale postrádá nějaké větší vyšetřování nebo pátrání, které se odehraje až na konci. V celkovém součtu asi o něco lepší než Bratři Grimmové a pokud jste si Fabela oblíbili minule, určitě nebudete zklamáni ani tentokrát.
Kniha je čtivá a napínavá, pustiny shetlandských ostrovů jsou přesně tak temné, jak jsem si při čtení popisku představoval, a postavě hlavní hrdinky jsem snad ani nemohl fandit víc. Bohužel to není úplně přesně to, co jsem očekával, a z mého pohledu zůstává předešlá kniha autorky (Už mě vidíš?) nepřekonána. Kniha ovšem za přečtení rozhodně stojí.
Je pravda, že se kniha opravdu velmi pomalu rozjíždí. Do dvousté stránky jsem měl sto chutí říct jedno velké NE!! a knihu odložit. Jenže poté příběh nabere na obrátkách a čtenář dostává naservírováno staré dobré Oddělení Q, na které je zvyklý. Po nemastném neslaném Marcovi jsem si myslel, že Jussimu dochází dech a jsem velmi rád, že jsem se mýlil :-) Původně bych to viděl na krásné čtyři hvězdy, ale když vidím tak nesmyslně nízké hodnocení (v době, kdy jsem komentář přidával, měla kniha hodnocení 60 %) a čtu některé komentáře, s potěšením přidávám hvězdu navíc.
Nadprůměrný slušný krimi thriller, kterému nejde takřka nic vytknout. Záhadná vražda, ze které se vyklube hrůzostrašné tajemství z dob minulých, je přesně to, co je dle mého gusta. Autorka očividně psát umí, jelikož se od knihy nedalo odtrhnout. Bohužel to není na plný počet, protože mi na konci chyběl nějaký moment překvapení, který by vyrazil dech a na který jsem tak trochu čekal. I tak četby v žádném případě nelituji a těším se na další díl.
Po Spící panně a Křížích u cesty jsem se rozhodl dát Kathryn Danceové ještě jedu šanci (a Deaverovi po Příštích obětech, kde už jsem si naivně myslel, že mě začíná nudit). Nu a jak to dopadlo? Více než dobře. Nic nebylo překombinované, finální zápletka byla jednoduchá a úžasná a potěšila mě krátká přítomnost jedné postavy :-) S čistou hlavou a klidným srdcem můžu říct, že z mého pohledu se jedná o nejlepší autorův román od Sběratele kostí.
Na komisaře Wallandera nedám dopustit. Jeho případy jsou snadno uvěřitelné a nepřekombinované, mají spád i napětí. A sám hlavní vyšetřovatel je obyčejný chybující člověk s lidskými starostmi i nemoci, žádný Terminátor ani vševědoucí bůh. Proto se mi jeho případy dobře čtou a hlavně líbí. Dávám palec hore a těším se na další díly.
Rád vzpomínám na časy ze střední školy, kdy jsem maturoval, a místo maturitních otázek jsem v ruce držel Larssonovu trilogii. Je to určitý pocit nostalgie, která má v mých vzpomínkách své ucelené místo. Proto jsem byl neuvěřitelně rád, že se mí oblíbení hrdinové vrací. Kniha nebyla vyloženě špatná a už vůbec se nedá mluvit o propadáku. Měla své kvality i spád, ale bohužel už tu bylo hodně "všeho ostatního" a málo Lisbeth a Mikaela. Dále mi celkem vadilo, že se již neopakovalo to, co jsem v předešlých knihách miloval- hlavní duo již nebylo o krok před ostatními, ale pouze jaksi tápalo. Tudíž závěrem: Slušná knížka, lehké zklamání. Doufám, že do příště se autor polepší :-)
Knihu mi pořídila přítelkyně za "neuvěřitelných" 99 kč. Dlouho mi stála v knihovně až jsem po ní nakonec sáhnul. Absolutně ničeho nelituji a upřímně nechápu, proč jsem na tento kus nenarazil již dříve. Je tu vše, co má podle mého gusta správný krimi thriller obsahovat. Nezbývá mi nic jiného než knihu doporučit a dodat, že se jedná o jedno z nejnapínavějších krimi, jaké jsem zatím četl.
Pane Jo, měl bych vás žalovat za pokus o vraždu... Protože jste mi málem přivodil zástavu srdce. Nejdříve ale něco z kritiky. Kniha mi svou stavbou, dějem i odhalením pachatele ne trochu, ale takřka totožně připomínala Sněhuláka. Jako by pro obě knihy platil stejný vzorec. Toto mě také napadlo cca v polovině knihy (včetně tipu kdo je vrah) a proto jsem na konci nebyl tak překvapený jak jsem asi být měl. Tak proč i přesto dávám pět hvězdiček? To proto, že se jedná o jednu z nejnapínavějších knih, jaké jsem kdy četl! Nesbo je mistr pera, tudíž si se čtenářem hraje jako kočka s myší. V Policie nás ne jednou, ne dvakrát, ale hned několikrát zmate natolik, že musíme jen tleskat a znovu popadnout dech. A úplné finále knihy? Autor skončil tak, jak se sluší a patří. Zločin zde totiž bude neustále. I přesto, že něco krásného (a hlavně napínavého) končí. Harrymu po všech životních útrapách, smutku a bolesti přeji jen jedno: "odpočívej v pokoji". Ovšem v koutku duše doufám, že se po nějaké době stane něco natolik závažného a my se s celým sborem Oslovské kriminálky znovu setkáme.