Dousabel komentáře u knih

Mno, přišlo mi to trochu slabší, než první díl, zvlášť tedy první polovina knihy, která se dosti táhne a moc se tam toho neděje. Ze začátku jsem měla problém se začíst a dlouho mi trvalo, než jsem si dokázala všechny nové postavy zařadit.
V druhé půlce už to nabralo spád a četlo se to moc dobře, jen tedy žádné velké napětí. Ale třetí díl si určitě dám, když jsem čekala 4 roky, než vyjde :o)

P.S. Na pomeranče se tedy pěkně dlouho ani nepodívám... :)

2 22.06.2015

Docela slušný thriller s náboženskou zápletkou. Je to samozřejmě hrozná pohádka, ale musím uznat, že závěr byl docela překvapivý a zahřál mou feministickou dušičku :o) A vlastně, proč by to tak nemohlo být? :)
Jinak děj byl tak od půlky docela slušný, mělo to spád, akčnost i napětí, vyhovovaly mi krátké kapitolky a přebíhání mezi postavami.
Jediné, co mi přece jen trochu chybělo, bylo vysvětlení trochu více do hloubky, ale třeba se dočkám v druhém dílu. Idu na něj!

3 12.06.2015

No, tak to byla jízda! :) Přiznávám, že tak dobrou půlku knihy, vůbec nevím, co jsem četla :o) A to si na svém technickém umu zakládám! Ale to k tomu prostě patřilo a nijak mi to nevadilo, Mark to bohatě kompenzuje vlastními vtipnými postřehy a vyprávěním. Ke konci knihy jsem byla napnutá jak struna, brečela jak želva a smála se jak blázen :o)
A co hlavně oceňuji, že spojení "cítit se sám" pro mě dostalo naprosto nový rozměr a přestávám ho používat, protože jsem ho vlastně ještě nikdy nezažila v porovnání s marťanem Markem :)

11 07.06.2015

Liane Moriarty je prostě mistrem žánru psychologického románu. Skvěle napsané, musím pochválit i parádní překlad, díky kterému se to opravdu nádherně četlo.
Trochu jsem čekala nějakou "bombu", kvůli které se vlastně Alici obrátil život za deset let úplně naruby, ale takhle to bylo alespoň mnohem více ze života a naprosto pravdivé.
Jediné, za co si neodpustím tu jednu hvězdu dolů, je epilog, který přeci jen sklouzl docela do klišé, i když mě to také hřálo u srdce :o)

4 01.06.2015

Po přečtení Stalkera mám pro vás pár rad a doporučení:)
Vezměte si dovolenou a odstraňte ze svého okolí veškeré rušivé elementy. Zbavte se na tuto dobu všech svých spolubydlících, dětí, domácích mazlíčků a drahých poloviček! Nebudete totiž schopni knihu odložit.
Zásobte se potravinami, které vás uklidňují (oříšky, chipsy nebo chroupejte zeleninu, prostě cokoli, budete to potřebovat) :o)
A ještě jedno varování nakonec - pokud bydlíte stejně jako já v přízemí, možná budete několik měsíců nebo napořád žít se staženými žaluziemi a závěsy :)

Prostě super, Joono, Eriku, Margot, vraťte se mi co nejdřív!

10 28.05.2015

Naprosto oddechová kniha, nejlépe na dovolenou. Děj je lehce předvídatelný, některé situace úplně nereálné, ale kdo rád věří v zázraky a happy end, tak se bude určitě líbit :) Prostě milá, nenáročná kniha pro nenáročné čtenáře. Po Osvětimské knihovnici to byl pro mě balzám na duši :o)

2 23.05.2015

Veskrze oddechové čtení, až na kapitolu s nemocnou Evičkou a arogantního Kalendu. Ale jinak mu všechny ty nadpřirozené paranormální jevy prostě věřím :o) Do příběhu to parádně sedělo, mám chuť odstěhovat se na zámek :)

1 17.05.2015

No, ufff. Na Osvětimské knihovnici je nejhorší to, že převážně popisuje život dětí v koncentračním táboře. Je strašné číst o vyvražďování lidí v plynových komorách, ale ještě hrůznější je číst, když do plynových komor odvádějí malé děti. Chvílemi jsem musela přestávat číst a jít to někam rozdýchat, kniha je totiž napsaná naprosto bravurně, ať chcete nebo ne, stanete se prostě součástí všech těch zvěrstev.

Jsem přesvědčená, že příběh Dity Krausové, jejích rodičů, kamarádky Margit, Fredyho Hirsche a hlavně jejích zakázaných tajných pokladů, budu v sobě nosit ještě hodně dlouho, ne-li napořád.

6 17.05.2015

Krásný příběh, opravdu čtivě napsáno. Intriky, zrady, lži a velká tajemství, která vyústí ve spravedlivý konec. Jen to závěrečné rozuzlení by si možná zasloužilo ještě trochu rozvést, zůstávají mi v hlavě otazníky :) Ale určitě si od této paní autorky zase ráda něco přečtu.

05.05.2015

Tak za mě určitě lepší než Šmírák i Zapomenuté dítě, více napínavější, propracovanější, ale... Vždy při čtení knih od Ch. Linkové mám pocit, že tam prostě něco chybí. Určitě se spíše zabývá psychologií postav, i když posledních 50 stránek je docela nervydrásajících. Uznávám, že anotace je v tomto případě napsaná úplně špatně, někoho to potom může docela zklamat. Ale co mi nejvíce vadilo, bylo nevysvětlené přepadení Ryanovy matky a Debbie. Co zase ale oceňuji je, že mě autorka stylem psaní donutila několikrát změnit sympatie a antipatie k hlavnímu záporákovi Ryanovi.

2 17.04.2015

Opravdu povedený psychologický román, vše se vyjasňuje až ke konci příběhu. Kdo se rád pitvá v psychologii postav, tomu se tato kniha bude určitě líbit.

2 04.04.2015

Smála jsem se. Opravdu jsem se hodně smála a za to si ty čtyři hvězdy rozhodně zaslouží. Uznávám, že uprostřed knihy se autor dosti opakuje a není to až tak vtipné, ale některé hlášky rozhodně zařadím do svého slovníku :) A doporučuji nedávat číst svým drahým polovičkám, mohlo by je to na několik let odradit od početí potomka :o)

8 20.03.2015

Nejdříve jsem se nemohla dostat do děje, nemohla jsem se pořádně začíst a to mě docela odrazovalo, ale nakonec se to tak po šedesáti stránkách přehouplo do moc pěkného a hrozně milého příběhu. Na první dvě knihy to určitě nemá, toto je spíše taková oddechovka pro ženy, ale jsem moc ráda za info o delfínech a velrybách. (Ještě, že nemáme moře, jinak bych tam už stála s cedulkou Zachraňme velryby:) ) A hvězdu navíc, za to krásné překvapení na konci.

5 20.03.2015

Vynikající thriller z lékařského prostředí! Místy docela dost nervydrásající, alespoň pro mě, Gigi mi přidala pár šedivých vlasů :o) Věřím, že u Amíků je tohle všechno možné, pro naše zdravotnictví, doufám, snad ještě na hodně dlouho sci-fi :)

1 06.03.2015

Docela slušná duchařina a oceňuji opravdu dobrý nápad, jen to zpracování od druhé půlky trochu pokulhává. Chtělo by to možná trochu více překvapivých a strašidelných momentů, moc jsem se u toho nebála :)

23.02.2015

Rozhodně 5 hvězd za příběh Minky, protože na tom celá kniha stojí. Je to krásně napsáno a musím uznat, že poměrně dost povedeně, myslela jsem si, jaká to nebude procházka růžovou zahradou v podání americké spisovatelky, a ejhle, hluboce se omlouvám, zvládla to bezchybně a vylíčila tu hrůzu naprosto realisticky. Nebudu se vyjadřovat k těm "šťastným" náhodám v Osvětimi, myslím, že i s nimi trpěla Minka až až!
Co se týče toho příběhu okolo, i když se to dobře četlo, občas jsem měla pocit, že autorka dosti balancuje na hranici té typické "americké kýčovitosti", z které se jí taktak podařilo vybruslit, ale ten konec mi prostě nesedl. Takže, za Minku si to plný počet zaslouží:)

6 16.02.2015

Výborný thriller s originální zápletkou, velice čtivě napsáno. Možná se mi o malilinko více líbil Poslední výkřik, který byl ještě více nervydrásající, ale i tak povedený kousek. Jen mě mrzí, že se u nás nevydávají další knihy od tohoto autora.

1 12.02.2015

Případ Amelia je opravdu výborný psychologický román. Chytne prakticky od první stránky a celou dobu si drží tempo, pro mě tam nebyly žádné hluché místa. Je pravda, že na konci se autorka snažila přidat co nejvíce překvapivých momentů, s kterými si pak úplně neporadila, chtělo to trochu více rozvést a vysvětlit, ale nakonec se jí to docela zdařile podařilo ukončit. Alespoň pro mě, bylo posledních cca 50 stránek docela nervydrásajících :) Jako debut je to opravdu vynikající, doufám, že o téhle paní ještě uslyšíme!

2 07.02.2015

No, musím přiznat, že s první půlkou knihy jsem dosti zápasila. Nevím proč, většinou s tím nemám problém, ale nějak jsem se stále nemohla začíst. Chvílemi se tam prolínalo dosti žánrů a já stále přemýšlela, jestli to má být psychologický thriller, detektivka nebo červená knihovna, jako by autorka sama v tom měla trochu zmatek. A o sympatii k hlavním postavám se taky nedá moc mluvit :o) Ale druhá půle nebo spíše poslední třetina to docela vyspravily, tak nakonec ty čtyři hvězdy s odřenýma ušima za překvapivé rozuzlení:o)

01.02.2015

Velice povedený psychologický román, četlo se to úplně samo. Ze začátku jsem si chvilku musela udělat pořádek v postavách, v každé kapitole jsem si opakovala - Cecilia má manžela toho a toho a děti ty a ty, Tess má manžela toho a toho... Ale jakmile jsem si je všechny zaškatulkovala, už jsem je nepustila a skládala jejich příběhy jako puzzle. Možná druhá půlka trochu slabší, když už člověk věděl, o co se tam jedná a chtěl vědět, jak to dopadne, ale epilog to vynahradil, četla jsem ho třikrát po sobě.

9 27.01.2015