DraculasLady komentáře u knih
Takový malý český Dekameron, obohacený o příhody samotného císaře Karla IV. Četlo se velice příjemně, příhody byly uvěřitelné a odrážely dobu, ve které hlavní vypravěči žili. Asi se některé příběhy naučím převyprávět pro potřeby ukrácení chvíle u letních táborových ohňů.
Nemám slov... Tomu říkám opravdu historický román se vším všudy. Čekala jsem sice trochu jiný příběh, protože Faust je velice známá postava i z pohledu českých pověstí a legend, ale tohle opravdu nezklamalo. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli je autor normální, když v každé z prvních kapitol někoho zbavil života. Ale i díky tomu se člověk dostával do větší hloubky příběhu a lépe chápal psychické rozpoložení hlavní postavy. Mystično a tajemno je protkáno celou knihou. Autor nezapomíná ani na historické reálie a tehdejší způsob myšlení. Cestujete po skutečných končinách německé říše i italského území. Studium toho všeho muselo stát spoustu času a sil... A ty je třeba patřičně ocenit. Za mě skvěle napsaný a sestavený historický román, který stojí za to zhltnout.
Trošku mě mrzí, že jsem se k četbě této knihy dostala až po pubertě. Před těmi několika lety bych ji asi docenila mnohem víc, než dnes. Cecílie mi byla v určitých chvílích blízká, protože sama také celý život bojuji s předsudky ohledně žen a jejich dovedností. Nicméně její až příliš velká naivita mi trochu lezla na nervy. Stejně tak mi nesedělo ani Cecíliino rychlé vystřízlivění... Ale chápu, že vzhledem k rozsahu knihy to bylo potřeba trochu uspěchat (slovo "román" mi ke knize proto úplně nepasuje).
Co mě ale velice mile překvapilo byl reálný základ celého příběhu. Cecílie i Štefan byli skutečnými historickými postavami, které při bitvě o Golubac opravdu zachránili Zikmundovi zadek. Tím pádem musím zase jednu hvězdičku přidat, protože dokážu ocenit zpracování historie do příběhového pojetí. A "Holubí" pevnost je mimochodem nádherné místo, na které se určitě chci jednou podívat. Díky autorce za tip na výlet.
Knížku jsem zachránila ze skládky a určitě to nebyla chyba. Sympatický příběh, který všichni dobře známe ze školní výuky, skrytá pointa mezi řádky. Grafické zpracování mi přinášelo pocit, jako bych držela starověkou knihu psanou ještě na pergamenu. Kresbičky příjemně doplnily celý příběh. V knihovně už má své místečko.
Na druhý případ Mojmíra ze Žezlic jsem se velice těšila a musím říct, že jsem byla víc než příjemně potěšena. To, co jsem musela vytknout prvnímu dílu (Noční motýl), nepřicházelo pro pokračování vůbec v úvahu. Příběh se poměrně záhy rozjel a na své rychlosti už neubíral. Spíše přidával. V některých částech mi děj běžel tak rychle před očima, že jsem se musela zastavit a k určitým pasážím se vracet. I když se snažil autor popsat některé skutečnosti opravdu do detailu (např. mučící stroj), stejně jsem se musela spoléhat na svou vlastní fantazii a něco si domýšlet. Nicméně postup vyšetřování a kompletní zápletka geniální. Když člověk trošku přimhouří oko nad silnou dávku mysteriozity, skončí zamotán v dokonalém víru událostí.
Co na to říct... Když se kdokoliv zadívá na moje složení knihovny, tak rychle pochopí, jakým směrem je zaměřena. Tudíž ano - ani tenhle příběh o upírech v něm nemohl chybět. Postava Drákuly je takovou mojí platonickou láskou. Spíše se ale přikláním k reálnému předobrazu Vlada Tepeše, než k tomu, který známe díky panu Stokerovi (i když Gary Oldman v Drákulovi od F.F. Coppoly je taky fešák). Nicméně i tak byla kniha naprosto famózní a jen těžko jsem se od ní dokázala odtrhnout. A co teprve ten pocit, když jsem otočila poslední stránku...
Jako prequel k již profláknutému příběhu sedí naprosto dokonale, jen mám takový pocit, že Dracul je zde přeci jen trochu víc za zmetka, než v díle Brama Stokera (protože tam je mi ho aspoň trochu líto). Krutost a syrovost je protkána vlastně celou knihou a stupňuje se. Autorův popis mrtvol a zohavených těl je dokonalý (ano, nejsem normální, líbí se mi to). Realita naservírovaná přímo pod nos.
Do cca poloviny knihy je tempo pozvolné, poté začne zrychlovat a ke konci již příběh letí jako blázen. A pak se rázem zastaví, jako když utne. V tu chvíli to chce hluboký nádech a dost času na srovnání myšlenek...
Musím uznat, že pokračování vzpomínek katů z Českých Budějovic, bylo o dost lepší, než úvodní příběh. Děj měl díky malý časovým skokům mezi kapitolami mnohem lepší spád. Člověk byl stále v pozoru, protože tentokrát musel po budoucím oběšenci pátrat i tak trochu sám. Okruh podezřelých se postupně zmenšoval, pak zase zvětšoval, a pak zase zmenšoval. Když si zpětně pospojuji určitá fakta, která autor servíruje leckdy dost nenápadně, mohla jsem odhalit viníka mnohem dříve.
Dějová linka kněze Klementa byla zase trošku mimo, ale měla překvapivý (i když trochu očekávaný) vývoj. Doufám, že se touhle postavou autor nesnažil knihu jen nafouknout a bude mít v dalších dílech třeba ještě nějaké rozuzlení. Tedy... pokud budou i další díly?
Ano, tak toto byla knížka přesně pro mě. Syrová a až krutě upřímná, neberoucí si žádné servítky. Katova Intermezza mě občas dokázala i na chvíli pozastavit a donutit k přemýšlení, ale v zápětí už mě zase strhával napínavý děj. I když od začátku tušíte, že bude hlavní záporák jednou dopaden a postaven před soud a následně pod šibenici, dokáže Vás příběh udržet celou dobu v pohotovosti. Jediné, co mi přišlo tak trochu navíc, byla Čertova kazatelna... Lidé sice byli v této době velice pověrčivý, ale myslím si, že se dalo s tímto faktem vyrovnat i poněkud méně ve fantasy stylu.
Uvítala bych i přesnější časovou dataci. Jediný údaj, který v knize najdete, je rok 1641. Nedá se z něj ale usoudit, jak moc je vzdálen od hlavní dějové linky, která se mimochodem táhne několik let, které se musíte v hlavě srovnat sami.
Zpětně pořád přemýšlím, proč jsem vlastně tuhle knihu začala číst... aha , už vím. Důvod je jednoduchý - ráda polykám celé série knížek, ať už na sebe navazují nebo ne. U tohoto autora to ale možná byla chyba... Stejně jako mě třeba Milenec královny vdovy nebo Vraždění lazebnic dokázaly aspoň trochu zaujmout, ale i zklamat, s příběhem generalissima a císařovny je tomu tak rovněž. Některé kapitoly nebo pasáže měly šťávu, některé se jevily úplně zbytečnými. Mrzí mě, že autor zvolil tak krátký rozsah. Kdyby totiž určitá místa trochu víc rozvinul a celý děj časově lépe doplnil a pospojoval, rozhodně by se kniha četla příjemněji a celkový dojem by byl třeba i na 4 hvězdičky. I v tom zakončení mi tak trochu něco chybělo... Ale co, Valdštejn byl sympaťák, takže dáme tři hvězdy.
Zákeřná nemoc původem z Číny! Nechuť lidí obětovat své vlastní pohodlí pro zdraví a život lidí a dalších národů... Jak aktuální v dnešní koronavirové době... A světový mír také nebude, nebo je tu někde nějaký další doktor Galén?
Po předchozím díle série (Jed pro kralevice) jsem byla trochu rozčarovaná z nevyváženosti příběhů, které se autor odhodlal vyprávět. Nicméně touto knihou už to trochu napravil. Pokud čtete jednotlivé díly série nezávisle na sobě, zmatek v hlavě se utváří poměrně snadno. Opravdu proto doporučuji začít dílem prvním, tedy "Sny umírají s králi", a dále pokračovat v historickém sledu.
Ale k samému hodnocení... Pan Jindra měl skvělý nápad použít dva příběhy a proplést je do sebe, ale v určitých chvílích je cítit velká nevyváženost a upřednostnění jednoho vyprávění na úkor druhého, které je odfláknuté nebo o ničem.
Kdyby se autor soustředil pouze na hlavní motiv a vedlejší příběh vypustil úplně, byla by to větší paráda, která by se vešla i třeba jen do dvou knížek. Někdy velké časové skoky mezi kapitolami mě také příliš nenadchly, ale to hlavně tím, že si člověk musel nové datumové zařazení vysát z textu sám...
Ale vesměs příjemné počtení to bylo, to nepopírám.
Historické romány hltám jeden za druhým a tenhle ráda přiřadím k těm kvalitnějším a zábavnějším. Příjemně rychlý spád, dostatek smyslu pro humor, místo pro spekulace a vlastní úvahu nad celým případem. Peregrin je sympatickou postavou, na jehož stranu se postavíte od prvních řádků. Celou dobu mě zajímalo, jak moc brilantní mozek má a na co všechny díky drobnostem dokáže přijít. Prostě přesně něco pro mě. Pan Šoltész mě velice mile překvapil a určitě sáhnu po nějaké jeho další knize.
Rukopis královédvorský, rozdělující tehdejší i dnešní společnost na dva tábory. Je pravý? Není pravý? Pan Příbský nám ve své knize naplno servíruje pravost rukopisu, ale svým projevem a postavením příběhu rozdělil na dva tábory mou čtenářskou duši. Milovník historie dychtící po příběhu, který je obestřen tajemstvím, které nikdo nikdy neodhalí X milovník literatury a českého jazyka a jeho četby... Tolik blbých a nucených fórů - úplně jsem slyšela ten kýčovitý smích, co se přidává do seriálů... Rychlý spád a posun děje, ale přitom máte pocit, že stojíte pořád na stejném místě a nikam se nehýbete. A když se tak ohlédnu zpět - je to vlastně pravda. Kroků vpřed bylo pomálu a vlastně po většinu knihy stojíte na místě a vše se jen tak motá okolo. Závěr je také úplně o ničem. Autor uvádí, že jde o první dějství, ale druhé je tedy kde? Mám zůstat zklamaná?
Upřímně si detektivku představuji úplně jinak, takže v tomto směru mě kniha zklamala. Nicméně svou netypičností to zase trochu dohnala. Julínek je tu představen přesně v takovém světle, v jakém si ho osobně představuji. Vzhledem k tomu, že však jeho životní příběh znám z nejedné knihy, bylo mi od začátku spoustu věcí víc než jasných. Konec, ke kterému kniha spěje, je předvídatelný skoro od samého počátku, kdy jsou představeny všechny hlavní postavy. Co mi dělalo trochu problém, byl místy nezvyklý způsob uchopení češtiny a Ortizovo otravné alterego... Možná by příběhu seděl lépe vypravěč, než -ich forma...
Nenadchne, ale ani neurazí. Kniha se sice podle názvu tváří, že Vám nabídne něco, co o Václavu IV. ještě nevíte, ale to se nestane. Nebo tedy alespoň ne člověku, který se o České království v době Lucemburků zajímá a má přehled o tom, co se zde ve 14. a 15. století dělo. Možná se mystéria skrývají pod autorovými spekulacemi, které se v knize sem tam objeví... Dnes už nám stejně nikdo pravdu neřekne a tajemství, kterých se autor dotýká, jsou beztak všeobecně známá. I přes to mám však ráda zamýšlení nad "co by bylo kdyby..." - a takových koutků je zrovna zde hned několik.
Při procházkách Prahou se budu na jistá místa dívat úplně jinýma očima. Jako hasiče a milovníka historie mě kniha naprosto uchvátila. Některé příběhy pro mě byly dokonce úplně nové. O to více mám teď nutkání seznámit s těmito příběhy i své blízké okolí. Z minulosti je třeba si brát ponaučení a to tato kniha ukazuje naprosto dokonale.
Ten pocit, když se v jednom z příběhů několikrát objeví jméno vašeho rodného města, je děsivý stejně tak, jak zločin samotný. Když procházíte okolo domu, který hrál důležitou roli v životech a smrti několika osob, raději přidáte do kroku. A paradoxně - jméno města, ve kterém nyní bydlím bylo zmíněno rovněž. Temná a děsivá historie naší země a jejích obyvatel nás může dostihnout na každém kroku. Autor si dal na každém příběhu velice záležet a nebál se otevřeně promluvit o věcech, které jsou dnes ke zjištění spíše už jen v archivech nebo u pamětníků. Za mě velice povedená práce!
Ve srovnání s dílem, kdy Tři muži cestují v člunu, byl tenhle nepatrně lepší. Méně odbíhání od tématu, lepší a uvěřitelnější historky. Nicméně zklamalo mě, že Čechám nevěnoval autor zdaleka takovou pozornost, jako Němcům... Očividně jsme pro něj v té době nebyli natolik zajímaví. To neustále omílání "Němec tamto, Němec tohle..." mi celou četbu dost znechucovalo.... Škoda.
Velice mě potěšila grafická úprava knížky. Bylo znát, že si autoři skutečně vyhráli a nechali na tom kus práce. Ale jinak mě kniha příliš nenadchla. Jako milovníkovi českého jazyka mi leckdy skřípal jazyk a kroutil se mezi zuby nad slohovou úpravou. Chápu autorův záměr v autentičnosti, ale pokud mu s tím (jak píše) pomáhali jeho vysokoškolští studenti, mohli si dát tu práci a jazykově si s povídkami vyhrát. Rozhodně by pak byly poutavější a uvěřitelnější. Zaujala mě asi jen jediná - Tajemné auto, a to svou vtipností a reálností (víceméně úplně odlišná od ostatních). Nechám knihu kolovat světem. Jen kvůli krásnému grafickému zpracování si ji nechávat nebudu... Škoda. Potenciál byl cítit...
Asi nedokážu ocenit, co měl autor za lubem. Ano, některé pasáže jsou skvělé, vtipné, odlehčující, člověk se musí chtě nechtě pousmát nad příhodami, které si ze svého vlastního života dokáže velice dobře představit. Ale to neustálé narušování děje vedlejšími historkami mi po pár kapitolách začalo silně lézt na nervy... Anglický humor ano, ale zlatý pan Wodehouse...