DragonLover komentáře u knih

Možná, že kdyby nám to nebylo nuceno jako povinná četba, někdy bych se k Malému princi dostala sama a snad měla i ze čtení příjemný zážitek. Asi jsem ještě nedospěla do fáze, kdy člověk (z mně zatím neznámých důvodů) vidí v tomhle díle krásný a pohádkový příběh, za kterým se skrývá něco víc. Zamyslela jsem se, to ano, je to hezky napsané, ale nemůžu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala.

3 11.01.2017

Při příležitosti probírání učiva druhé světové války přinesla do třídy naše (již bývalá) dějepisářka tuto knihu, ze které nám předčítala vybrané pasáže. Když jsem na ni pak náhodou narazila v knihovně, řekla jsem si, že tomu zkusím dát šanci. Téma druhé světové války mě vždycky jistým způsobem lákalo, proto jsem se do knihy začetla téměř okamžitě a přečetla jsem ji za pár dní. Osudy naprosto odlišných lidí, kteří vyrůstají ve stejném, a přece tolik odlišném světě, do sebe zapadají jako dílky skládačky. Krátké kapitoly mi vůbec nevadily, naopak jsem se vždycky těšila, až zase budu moct "přepnout" na jiný pohled. Líbila se mi celá kniha, ale nejvíc mě dostal asi ten konec... u takových knih je zvláštní, když vidíte, co se stalo s jejich hrdiny po mnoha letech. Prostě jeden velký palec nahoru.
Dějepisu i čtení zdar!

6 11.01.2017

S politováním sobě vlastním jsem se prokousala i třetí knihou (díkybohu to znamená, že se blíží konec!). Musím říct, že ačkoliv se stále jedná o těžce podprůměrnou knihu, kupodivu mi přišla z celé série nejvíc snesitelná - možná to bylo tím, že jsme se konečně dočkali nějaké té jakože akce. Milostný trojúhelník alá způsob, jakým natáhnout knihu o stovku stran, se mi ohrál už dávno. Kéž bych nevěděla, jak celá tahle sága dopadne - alespoň bych si mohla dělat naděje, že se tohle drámo nepotáhne ještě pár set stran.

2 11.01.2017

Připadám si, že křivdím prvnímu dílu, který jsem ohodnotila stejně, jako druhý - nižší hodnocení tu však není, tak co už já s tím. Sama jsem se tomu divila, ale poté, co na scénu nastoupila smečka takzvaných vlkodlaků, jsem vlastně ještě s láskou vzpomínala na zubatá třpytivá sněžítka, které ze záhadných důvodů autorka označuje za upíry. Bella jakožto hlavní hrdinka nesympatická, ufňukaná, a vlastně, měli ji poslat domů a bylo by hotovo. Aspoň by tím skončilo utrpení nevinných čtenářů. Takhle jsem měla chuť vzít si ji za vzor a v důsledku čtení tohoto "veledíla" skočit z útesu.

PS. Po krátkém uvažování jsem dospěla k názoru, že lepší bude z útesu hodit tu knihu.

Že Tvajlajt (či jak se to vlastně píše) sága je z nějakého, pro mě nepochopitelného, důvodu mezi lidmi mého věku populární, to už vím. 76% hodnocení mě však přinejmenším zaráží. Dovolím si tvrdit, že jsem četla už pár špatných knih a Stmívání (ostatně jako další pokračování této ságy) mezi nimi dominuje. Nerealistické (teď nemluvím o tom, že se jedná o fantasy), umělé, neuvěřitelné a bez prominutí strašné. Knihou jsem se prokousala jen proto, že jsem to sama sobě dala za výzvu (ostatně jako u dalších dílů). Ne že bych si to někdy chtěla zopakovat.

PS. Pokud si někdo myslí, že Tvajlajt filmy jsou hrozné, vězte, že knihy jsou horší.

Přidávám se do klubu "čekala jsem od toho něco jiného", zároveň však musím říct, že jsem spokojená. U původní trilogie mi přišlo, že se kvalita jednotlivých knih postupně zhoršuje; proto (a také z dalších důvodů) byl pro mě Rozkaz zabít příjemným překvapením. Postavy mi byly sympatické (až jsem u mnohých z nich litovala jejich osudu) a příběh... inu, příběh také nebyl špatný. Co mi vadilo bylo v podstatě opakování jisté situace (alespoň mě to tak přišlo) a občas jsem se v ději ztrácela, takže jsem se musela vrátit o pár řádků výš a přečíst si daný odstavec znovu. Možná to není vina knihy a je to jen můj problém, nevím. Nicméně čtení jsem si užila, přečtené stránky a následně i kapitoly rychle narůstaly, a opravdu se mi líbilo i provázání s původní trilogií. Zároveň mě kniha donutila se zase jednou zamyslet nad jistými věcmi. Co jsem se dočetla na internetu, chystá se další pokračování. Tak už aby tu bylo. :D

4 11.01.2017

Poté, co nám profesorka češtiny přečetla z knihy několik ukázek, které pobavily celou třídu, jsem si řekla, že Poslední aristokratka rozhodně nesmí chybět na mém pomyslném seznamu přečtených knih. Koupě knihy v nejmenším nelituju. Jedná se o čtivé a zábavné dílo - ačkoliv se zde někteří ohrazují, že se nejedná o humor na nějaké úrovni, s čímž já, jakožto člověk, který miluje humor snad ve všech (i primitivnějších) podobám, musím nesouhlasit. Nehodlám tvrdit, že jsem při čtení padala z postele se záchvaty smíchu, ale kniha mi často vyloudila úsměv na tváři a jednou nebo dvakrát jsem se doopravdy musela uchechtnout nahlas. Bláznivý život poslední aristokratky Marie (v rodové historii v pořadí třetí) a dalších více či méně šílených obyvatelů Kostky má své kouzlo a já nemám důvod hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Těším se na pokračování a češtinářce díky za tip! :D

10 11.01.2017