drakamena
komentáře u knih
Řeka života a smrti
Cchaj Ťün
Na počátku jsem byla připravená dát plný počet hvězdiček, protože se mi nápad moc líbil, stejně jako způsob, jakým byl začátek napsaný. Jenže postupem času se postavy, a především pak hlavní hrdina, začaly chovat naprosto nelogicky. I když se jednalo o příběh s prvky nadpřirozena, postavy by měly mít alespoň nějakou vnitřní logiku. Tady jsem ji postrádala. Navíc se do příběhu vmísila dějová linka romance, která zabírala čím dál větší prostor, a to neustálé sem a tam mezi kantorem a studentkou/kantorkou a studentem mi začalo jít rychle na nervy. Škoda.
Hotel Pastis
Peter Mayle
Kniha se mi moc líbila, bylo to takové pohodově humorné, člověk se prostě musel usmívat. Byla jsem připravená dát knize plný počet hvězdiček - nebýt až příliš useknutého konce. Dopadli naše cyklistické lupiče nebo ne? To jsme se nedozvěděli. Osobně doufám, že ne ¯\_(ツ)_/¯ Moji nejoblíbenější postavou byl rozhodně Ernie, ten byl prostě úžasný.
Mimochodem, audiokniha je naprosto skvělá. Hlavně pasáže mladého Boona jsou perfektně načtené. Už samotný způsob načtení u mě vyvolával úsměv na rtech.
Prokletí brněnských řeholníků
Vlastimil Vondruška
Ačkoli v knize bylo několik zápletek, které autor použil už dřív, líbilo se mi, jak je tentokrát vyřešil, kupříkladu Otovo dobrodružství v Olomouci. Musela jsem ale skutečně protáčet oči nad nevraživostí jednotlivých řádů. Křesťanský Bůh je jenom jeden a jít si po krku kvůli tomu, jak si kdo vykládá jednotlivá evangelia a další drobnosti, mi připadá nesmyslné.
Úkol pro šaška
Pavel Hrdlička
Tato kniha se mi nelíbila až tolik jako ty předchozí. Začátek a konec, které se odehrávaly v Praze, byly skvělé, jenže střed ve Vídni se dost táhl, chyběly tam ty nejzábavnější postavy - kupříkladu Manda Tandléřka, se kterou jsme se setkali aspoň na konci! - a navíc problémy, které svojí hloupostí, leností a opilectvím způsobovali magistr Šebek a Vohnout mi časem začaly vadit, nepřipadaly mi humorné. Chápu, že ti dva nikdy nebyli nejostřejší tužky v penále, ale tady už se mi to zdálo přes čáru. Škoda.
Jako veš v kožichu
Marie Rejfová
Tak tenhle díl byl dobrý, i když byl psán z pohledu různých postav a ne jen z Josefínina. Zpočátku jsem se sice ztrácela v přehršle postav na divadle, ale jakmile jsem si utřídila, kdo je kdo a v jakém vztahu k sobě navzájem stojí, začalo mě to opravdu bavit. Tentokrát mě vskutku překvapilo odhalení vraha. Tu osobu bych si vůbec netipla!
Apage Satanas!
Vlastimil Vondruška
Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli se mi tato kniha bude líbit nebo ne, protože první půlka je psána z pohledu Oldřichovy ženy Ludmily a tu já moc nemusím - na šlechtičnu tehdejší doby je asi velmi milá a laskavá, přesto mi přijde dost namyšlená a na svoji vzdělanost reaguje často dost zbrkle a hloupě ve své snaze dokázat Oldřichovi, jaká je skvělá vyšetřovatelka. Jakmile se ale příběh přehoupl do druhé poloviny a nastoupil Oldřich se svojí skvadrou, dostala kniha šťávu. Přesto nebyla až tak dobrá jako ty předchozí, takže spíše 3.5 hvězdičky než rovné 4.
Iva Janžurová - Včera, dnes a zítra
Petr Macek
Knížka to byla hezká a zajímavá. Bohužel jsem si z ní odnesla dvě asi celkem nehezké věci: Iva Janžurová rozhodně nebude nejostřejší tužka v penále, to zaprvé. A zadruhé... no, řekněme, že je tak trochu alibistka. Chtěla jsem pozdravit Havla, ale přes lidi jsem se k němu nedostala. Na Antichartě můj podpis padělal Slávek, já o ničem nic nevěděla. V Majoru Zemanovi jsem hrát musela, záškodničila jsem ale tím, že jsem svoji roli nechápala - viz má poznámka o nejostřejší tužce v penále. No. Herečka je skvělá a vždy se na její filmy ráda podívám, ale... je asi lepší dál nebádat.
Paní Grimmová a případ továrníka na penzi aneb Jarní případ
Josef Bernard Prokop
Povrchní a zdánlivě nedodělané. Kratičké scény, které jakoby měly sloužit jako "placeholder" pro další rozvinutí, nakonec ale rozvinuty nebyly. Navíc spousta chyb. Celou tuto sérii jsem si koupila najednou, všechny tři knihy. A když už jsem je měla doma, tak jsem se rozhodla si je taky přečíst. Kdybych je ale kupovala postupně, hned po té první bych toho nechala. Bohužel zklamání.
Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
Pěkná detektivka, i když trochu rozvleklá. Na druhou stranu se v ní člověk dozvěděl hodně o Bretani, to je pravda. Případ to byl vcelku jednoduchý, žádný krvák, žádný thriller, prostě poklidné vyšetřování na francouzském venkově, nic nervy drásajícího. Líbilo se mi to. Rozhodně vyhledám i další díl.
Muž na dně
Iva Procházková
Celkově mi příběh připadal až moc rozvláčný, první půlka se mi však líbila. Ovšem druhá půlka a hlavně pak úplně poslední části to nějak pokazily. Marián mi byl celou dobu sympatický, jenže pak samozřejmě musel přijít zvrat ve vztahu se Sabinou, protože hlavní hrdina detektivky nemůže být nikdy šťastný. To, jak se Marián najednou začal hroutit jako domeček z karet a chovat se celkem neurvale, mi vadilo, protože zpočátku takový nebyl, byl rozvážný a klidný. Koho jsem vskutku obdivovala, byla Nina. Měla v sobě neuvěřitelnou vnitřní sílu.
Audience
Václav Havel
Tak tohle bylo vskutku absurdní. I když se mi to jako celek nelíbilo, bylo to zajímavě komponované. Ale naštěstí krátké. Být to delší, asi se z toho zvencnu.
Snězte tu žábu!
Brian Tracy
Docela zajímavá kniha. Z velké části je zaměřená na práci v obchodní firmě, v kanceláři velkého podniku, takže asi nebude vhodná pro všechny, základní poučky se však dají aplikovat prakticky na každou situaci: nejdůležitější úkol udělat jako první a v průběhu práce vytěsnit všechno, co člověka může rozptýlit.
Konec finančních negramotů v Čechách aneb Staré pravdy nerezaví
Patrik Nacher
Nečetlo se to špatně. Rady byly zajímavé, navíc jsem se dozvěděla i několik užitečných věcí (například rozdíl mezi procentem a procentním bodem). Vzhledem k tomu, že kapitoly byly pojmenovány podle přísloví, si však neumím představit, že bych se snažila v knize cokoli zpětně dohledat v případě, že bych potřebovala radu či pomoc v nouzi.
První dámská detektivní kancelář
Alexander McCall Smith
Hezká knížka s milými postavami. A opět trochu něco jiného, aspoň co se prostředí týče. Zpočátku popisovala každá krátká kapitola jeden případ, poté následoval jeden delší případ o využívání částí lidských těl v africké magii, byl tudíž morbidnější než ty předchozí.
Tajemství abatyše z Assisi
Vlastimil Vondruška
Tak tohle bylo hodně jiné, spíše thriller ve stylu Dana Browna než klasická detektivka. Ale líbilo se mi to, po tolika knížkách o Oldřichovi to byla zábavná a příjemná změna. Jenom mi lezly trochu na nervy ženské postavy, a to včetně Anežky.
Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ
Josef Bernard Prokop
Tak tohle bylo naivní až hloupé. Že by policista bez ohledu na stav své nemoci - pokud by se ovšem nejednalo o nemoc mysli - s sebou na policejní zátah vzal kromě zásahovky i obstarožní baronku, že by policisté umožnili náctileté školačce přístup nejen na policejní stanici, nýbrž rovnou k výslechové místnosti, je vskutku z říše fantazie. Tak tohle opravdu ne.
V proudu života: Jak zažívat štěstí a naplnění
Džecünma Tändzin Palmo
Velmi zajímavá knížka o základních tezích tibetské větve buddhismu. Některé myšlenky, hlavně ty o smrti a o pomíjivosti věcí, na mě udělaly hluboký dojem. Přesto si nejsem jistá, jestli by tato odnož buddhismu byla pro mě. Velmi se zde totiž zdůrazňuje spolupráce žáka a učitele, který ho vede. Já ale dávám přednost vlastní práci na sobě sama. Spoléhání na někoho jiného - ať už Boha nebo učitele - jde proti samotné mojí podstatě.
Stroj času
Herbert George Wells
(SPOILER) Z dnešního pohledu nic moc - z pohledu doby, kdy bylo dílo napsáno? Úžasné. H. G. Wells a Jules Verne skutečně předběhli svoji dobu, co se týče představivosti. Autorova fantazie se zdá neskutečná.
Samotný příběh mě však moc nechytal, protože mi jednoduše nebyl moc sympatický Poutník v čase. Jeho zkratkovité chování v budoucnosti - ví, že Morloci vylézají ven za tmy, a místo aby se někde schoval, vydá se na otevřené prostranství? - mě nutilo protáčet očima. No jo no.
A mimochodem, ten konec? Zmizel Poutník v čase proto, že někde vlastní vinou uvízl? Nebo proto, že vypravěč pohnul ze zvědavosti pákami a rozhodil nastavení stroje času, čímž ho buďto rovnou zabil nebo ho někde uvěznil v čase? Hm...
Velhartické pastorále, Vražda v lázních
Vlastimil Vondruška
Velhartické pastorále: 3* Zatím se mi vždy zapojení Rozárky do vyšetřování líbilo, v této knize jsem ji ale nemohla vystát. Chovala se jako hormony poblázněná čůza. A i Petr měl v tomto případě průvan mezi ušima. Kvůli osudu, který potkal ritmistra Silvestra v důsledku Rozářčina hloupého, zkratkovitého jednání, mi její postava možná navždy ztrpkla. Jako žena nesnáším ženské hrdinky, které se chovají takovým způsobem.
Vražda v lázních: 5* Tak tato povídka mi po té předchozí spravila chuť. Hlavně proto, že v ní Rozárka ani Petr nevystupovali. Kateřina Dolanská je však víc než vynahradila. Byla to vskutku detektivka ve stylu Agathy Christie, a to včetně způsobu konečného odhalení pachatele.
Přírodě na stopě
Peter Wohlleben
Zajímavá knížka, ze které jsem se dozvěděla spoustu zajímavých faktů. První půlka o počasí se mi ale líbila víc než ta druhá o zahradě. Některé rady o tom, jak kupříkladu zjistit kvalitu půdy v zahradě, mi přišly trochu... no. Rozhodně nebudu odebírat kdovíkolik vzorků a posílat je do laboratoře jen proto, aby mi správně rostl celer.