drakamena komentáře u knih
Jelikož o tomto příběhu nic nevím, neměla jsem nejmenší tušení o tom, kam bude směřovat. Proto mě ten zvrat v druhém díle opravdu překvapil. Skvělé!
Krásně nakreslená manga s velmi jedinečnou atmosférou. Rozhodně si přečtu další díly!
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, protože bez příkras odhaluje lidi takové, jací jsou. Tuvia Tenenbom má můj neskonalý obdiv, protože nazývá věci pravými jmény a popisuje situaci takovou, jaká je, i když se to lidem nelíbí. Pravda bolí. A on má odvahu říct ji nahlas.
Jednoduše napsaný příběh s příliš moderně pojatou hrdinkou, takže jsem v něm postrádala atmosféru tehdejší doby. Bylo to, jako bych četla příběh ze současnosti, jenom přesazený do přelomu 19. a 20. století, aniž by se cokoli podstatného změnilo. Škoda. Za nečekaný zvrat s identitou vraha si ale kniha zaslouží aspoň tři hvězdičky.
U některých příběhů jsem se smála nahlas, některé eskapády Haliny Pawlowské jsou opravdu k popukání. Ale u jiných mi bylo spíše trapně, hlavně u těch, které se týkaly jejích milostných úletů. Přiznávám dobrovolně, že je to hlavně tím, že podvádění partnera mi nepřipadá a nikdy nebude připadat ani normální, ani humorné. Takže tak.
Přepis velmi zajímavého rozhovoru Noriyukiho Uedy s dalajlamou. Bohužel jsem měla občas trochu pocit, že se Noriyuki Ueda rád poslouchá, a spíše než o vyslechnutí dalajlamových názorů mu jde o potvrzení vlastních úvah a stanovisek.
Zábavná detektivka z Čech z počátku 20. století. Trixie je sice snob, ale humorným způsobem. A případ, který řeší, je skutečně zajímavý a směr, který nabere, nečekaný. Kniha rozhodně pobaví, takové lehké čtení.
Přiznávám, že většinu básní jsem nepochopila, tudíž se mi ani nelíbily. Připadalo mi, že autor jednoduše vrství na sebe různé obrazy, které spolu nijak nesouvisely, jako by rozstříhal už existující básně na řádky a následně je bez ladu a skladu poskládal zpátky dohromady. Nic pro mě.
Sice jsem se přímo nekoulela smíchy, je to ale fajn humorná oddychovka, napsaná s velkou nadsázkou. A ještě se člověk dozví něco o tom, jak může jako úplný lenoch a laik uběhnout maraton.
Lepší než Goldbergova předchozí kniha Bias (už necítil takovou potřebu obhajovat se), ačkoli na některých místech mi přišel až zbytečně útočný, neboť jeho daty podložená fakta hovořila za vše. A třebaže kniha vyšla už před 17 lety, a není tedy tak úplně aktuální, jedno platí dnes stejně jako tehdy (a vlastně možná mnohem víc vzhledem k současným událostem): liberálové zapomněli, co znamená být liberály. Kdo "nedrží basu", musí být umlčen, zdiskreditován, pošpiněn, pokud možno i zbaven zaměstnání. Pluralita názorů je sice teoreticky zajištěna ústavou, avšak zcela beztrestně pošlapávána soukromými subjekty, jako jsou nadnárodní společnosti a SocMed.
Odloženo po 100 stránkách. Miluju inteligentní humor, ale na téhle knize nebylo nic humorného. Hlavní hrdina byl prostě hrubián, který se vyžíval v urážení lidí. Nechápejte mě špatně, podobných lidí jsem potkala mraky, hlavně online (křižáci za sociální spravedlnost se tímto způsobem běžně chovají, když s nimi nesouhlasíte, jste nevzdělaný idiot), jelikož se ale snažím podobným lidem vyhýbat jako čert kříži, nevidím důvod o takovém člověku číst celou knihu. Spánembohem.
Vcelku zajímavé povídky, i když občas trochu překombinované (kupříkladu povídka o Hortensiině sestře). Prvních šest se mi ale docela líbilo. Problém jsem měla s postavou samotné Hortensie v posledních dvou, protože najednou Rénina nechtěla, ale vlastně chtěla, ale ne tak docela, ale přitom ano, ale možná ne, ale... Velmi rychle mi to začalo jít na nervy. Proto jenom tři hvězdičky.
Velmi základní představení metody kaizen. Úvodní část o tom, co kaizen je a jak metoda vznikla, byla zajímavá. Obrázky rovněž nádherné. Ale jinak celkem o ničem a navíc velmi... západně-new-age-hippie. Meditace a přechod k vegeteriánství nebo - nedej Bože! - k veganství jako řešení všech neduhů (návrh, aby si frustrovaný vegan dal třeba flákotu masa, jsem nějak postrádala), hodinové pauzy na oběd strávené v galeriích... No. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi kaizen představila, přiznávám však, že jsem čekala víc než jen další self-help knihu.
Zpočátku trochu násilná snaha o humor za každou cenu. Postupně však autorka našla svůj styl. A nejlepší se nakonec ukázaly být právě laskavé příběhy spíše než ty humorné. Příběh o smutné rodině žijící v ubíjejícím domě podobném mauzoleu. Příběh o staříkovi s Alzheimerem. Příběh o duševně postižené dívce. Příběh boje s rakovinou samotné Marty. Postupem času jsem si knihu zamilovala. Spousta příběhů je skutečným pohlazením po duši.
Jednoduché a srozumitelné odpovědi na otázky, které by mě ani nenapadlo položit. Zajímavá knížka, která nabízí úplné základy toho, co je to vlastně buddhismus.
Někdy zábavné, někdy smutné anekdoty z českých hradů a zámků. Dokonalý způsob jak v lidech vzbudit zájem o české dějiny, které nejsou o nic méně zajímavé než ty francouzské nebo anglické.
Všechny ženské hrdinky mi lezly krkem. Ach, my ubohé, utlačované čarodějky, my zabíjíme, zotročujeme, zneužíváme a ničíme, ale proč, ach, proč nás lidé nemají rádi, proč, ach, proč nás jenom inkvizice upalovala? Ještě nikdy jsem nezažila, aby si darebáci podobně hráli na oběti.
Nápad nebyl špatný, ale připadalo mi to, jako bych četla hrubý manuskript, který ještě neprošel přes editora: mezery v textu, kde naprosto nedávaly smysl, chybějící úvozovky, někdy nebylo poznat, kdo vlastně mluví...
Podprůměrná fantasy s tuctovým hrdinou, který nedokáže udržet poklopec zapnutý. Nic moc.
Nebylo to ani zdaleka tak dobré jako Morrellovy staré thrillery, Bratrstvo růže, Bez slitování apod. Téhle knize chybělo napětí a protahovaná scéna rozuzlení na konci mi připadala přímo směšná. Prostě to vyšumělo.